Aleš.R
komentáře u knih
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Není to typickej Backam a humorem se tentokrát šetří, ale jinak jsme tam co vždycky - ovšem já bych mu těch pět hvězdiček dal i za jeho nákupní seznam, že ano.
Dravé zvěři napospas
Jana Jašová
Měl jsem několik oblíbených českých autorů detektivek. Pak ale přišla Jana Jašová a já mám najednou pocit, že většina z nich by se ve vlastním zájmu měla poohlédnout po jiném způsobu obživy, protože jak jako chcete konkurovat něčemu, co je téměř dokonalý?
Na rozdíl od Krutého měsíce nebudu tentokrát tolik vytýkat předvídatelnost, přestože s postupujícím dějem také s čím dál větší jistotou tušíte, zač toho nejspíš bude loket, ale znovu musím vyzdvihnout jazykovou stránku - čistý, lehký, samozřejmý, bez jednoho jedinýho rušivýho momentu.
Paráda, potlesk, dávám pět hvězdiček plus nejmíň tři další navíc a odcházím číst Znič to jméno, na shledanou!
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Nádherně zpracovaná kniha, nádherný jazyk, nádherný příběh jedné rodiny. Takže vlastně typický Štifter.
Než napadne první sníh
Mary Lawson
Poetický, útěšný, velice milý příběh, s překrásnou obálkou navíc.
Na kočičí svědomí
Nora Dåsnes
Nejsem cílová skupina, takže vám neřeknu, jak to budou vnímat dospívající děcka, ale z odstupu daleké dospělosti je to fakt milý, chytrý a vtipný.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Pokud čekáte příběh, samozřejmě že jste/budete zklamaní.
Pokud vám stačí perfektně vypointované střípky, ve kterých Backman nešetří humorem, ironií, sebeironií (tou zejména), velkými slovy a emocemi, se kterými se - zvlášt my chlapi - nesvěřujeme úplně rádi, budete dost možná nadšení.
A až vám na konci bude líto, že to končí, projděte si Backmanův Instagram - najdete tam zhruba totéž a spoustu historek o jeho psu jménem Donkey* navíc.
(*Je vůbec možný toho chlapa nemilovat?!)
Mimo obraz
Jiří Březina
S hodnocením dolů nepůjdu, protože mám Březinu fakt rád a nechci bejt zbytečně zlej, ale tentokrát jsme se úplně nepotkali.
Není to sice žádná vražda v Lázních Bohdaneč, ale celý mi to přišlo chladný, strojený a bez jediný výraznější emoce (ne, ten konec taky nefunguje), jako kdybychom to spíš napsat museli, než že by se nám do toho nějak víc chtělo.
(A když se na výpis hovorů čeká pomalu dýl než na Godota, aby i sousedovic Božce - hodná holka to je, jen rozumu moc nepobrala - došlo, že ahááá, důležitá stopa, trošku to tou Bohdančí začíná zavánět.)
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Až nepříjemně dlouho to vypadalo, že si tentokrát Backman a já možná úplně neporozumíme a rozloučíme se s tím, že to bylo krásné, ale bylo toho dost.
Pak ale naštěstí opět vytáhl své osvědčené zbraně, znovu mě rozesmál i rozplakal a nakonec mohu zase jen obdivně pokyvovat hlavou.
(A jistě, Backman píše pořád stejně - Babička na mě ze všeho nejvíc působí jako velmi raná verze pozdějších Úzkostí, ale - jak by řekl Alf - copak je na tom doprdele něco špatnýho?!)
Osamělá holubice
Larry McMurtry
Masterpiece.
Říkat něco navíc nemá valný smysl, stejně zatím nedokážu vyjádřit slovy, jak nádherná Osamělá holubice vlastně je, a to nemám - a nikdy jsem neměl - westerny rád.
Prostředí, postavy, situace, dialogy, humor... Uff.
(Napsat vedlejší postavu tak, že si pro sebe ukradne knížku, je ale hodně velký umění! Zdravíme Kláru!)
Na konci dne
Claire Keegan
Takové maličkosti mi přišly dokonalé, těmto třem maličkostem k tomu něco málo chybí.
Začínáme na konci
Chris Whitaker
Chvíli trvá, než vás chytne, ale pak až k nečekanému a velmi dojemnému konci nepustí.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Nemám. Co. Vytknout.
Ano, je to sice celkem předvídatelný, ale to beru spíš jako záměr a je mi to nakonec milejší, než kdybych celou dobu neměl ani páru a po sérii třiceti šílenejch twistů v poslední kapitole se dozvěděl, že vrahem je zahradník, o kterym ovšem zatím nebyla řeč.
Je to čtivý, napínavý, chytrý, vtipný a milý, dokonce ani jazyku nic nechybí nebo nepřebejvá.
A pumpař Jim by si, ty prde, zasloužil vlastní knížku!
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
Těch chyb v mě/mně je minimálně v e-knize teda víc než ve slohové práci žáka zvláštní školy, ale na pohádku pro velký holky je to jinak celkem slušný.
Stačí si počkat
Mariana Zapata
Ona je taková mexická Jana z pArku, on vypadá líp než Michelangelův Adam na stropě Sixtinské kaple a odehrávat se to v Čechách, nejspíš by se jmenoval Frenštát, Zlín nebo Hrochův Týnec. Několik set stran na sebe významně hledí, ještě významněji (a častěji) vydechují a vydávají zvuky, z jeho těla sálá teplo víc než z akumulaček a pak to skončí tak, jak jste čekali.
Je fakt snadný si z toho dělat srandu, ale nečte se to úplně blbě, v rámci žánru je to nejspíš cajk a dokonce jsou tam místy lepší vtipy než ty moje.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Taková šumavská Záhada Blair Witch. Ovšem výborná.
A klobouk dolů před suverenitou, s jakou autorka ve svých knihách přechází mezi žánry.
Holly
Stephen King
Čerstvá milionářka vejde do baru a musí rozlousknout, co potkalo nebohou Bonnie Dahlovou...
Kdyby vůbec nic jinýho, tak způsob, jakým vás King od začátku drží v napětí, jestli se nakonec stane A, nebo méně pravděpodobné B (modří už vědí), je vskutku mistrovskej.
P. S. Nevěřte nikomu nad osmdesát!
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Ta knížka by si samozřejmě zasloužila kompletně ztrhat už jen za to, že s sebou přinesla tu naprosto absurdní myšlenku, že by na světě nebyly kočky. Ne. Ne. A ne.
Čekal jsem od toho mnohem víc. Nenadchlo. Neurazilo. Škoda.
Přechodné období
Veronika Bálková
Jako debut je to výborný. Obálka a grafický zpracování výjimečný. Příběh zajímavej, postavy sympatický.
Jen to celý plyne nějak až moc poklidně a pořád stejně. A když to pak najednou spíš jen tak přestane, než že by to nějak skončilo, jste vlastně možná i trochu rádi.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
A to se povedlo. Hodně se to povedlo. Povedlo se to možná ještě víc, než by jeden u mnohokrát obehrané písničky o tom, kterak rozbití lidé hledají štestí a možná že ho najdou, možná ale taky ne, čekal.
Je to obrovsky čtivý, za nápad s názvem klobouk dolů. Vlastně perfektní ženskej román v tom nejlepším slova smyslu, akorát že psanej chlapem.
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Podobný věci čtu, když zrovna nejsem schopnej dát nic složitějšího, a nejde mi o příběh, kterej je zcela překvapivě vždycky úplně stejnej (nemají se až tak rádi, že se z toho nakonec vezmou), ale o zpracování, který je ovšem v tomhle případě až zoufale průměrný a bez humoru.
A když už je potřeba střídat mužskej a ženskej úhel pohledu, neměl by ten mužskej působit jako "coby desetiletá holčicka jsem si myslela, že se takhle chlapi chovaj, a hele, ono mi to zůstalo".
