Aleš.R
komentáře u knih
Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
Jako čertík z krabičky na vás vyskakuje jedno klišé za druhým a závěrečná Františkova dvakrát zopakovaná (!) plamenná řeč o nenápadně přicházejících změnách je už jen taková zahnívající třešnička na plesnivějícím dortě.
Je to až ukázkově černobílý, schematický a povrchní, ale přesto mě tak úplně nepřekvapuje ta záplava pozitivních hodnocení - úkolem spotřební literatury na vážná témata je dát lidem pocit, že čtou nějakou zásadní výpověd, i když vlastně vůbec. A v tomhle konkrétním případě tomu aspoň pomáhá velká čtivost poslední zhruba třetiny.
Javůrkovi fandím, o tom žádná, nicméně sudetský dům měl opustit už v roce 1945.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Tuhle sociálně neobratnou hašteřivou babiznu si nejde nezamilovat. Protože v jejím příběhu je srdce. Obrovský srdce.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Jako dítě jsem tuhle knížku miloval. A i když jsem po pětatřiceti letech úspěšně zapomněl, že se to odehrává v Koníkovicích (muhehehe), pořád mi určité pasáže a krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové přijdou důvěrně známé.
Milenec / ...a v prach se obrátíš
Harold Pinter
Na divadle to možná i funguje, ale na čtení je to utrpení.
Kala
Colin Walsh
Pokud umíte psát, dokážete uplést bič i z tisíckrát omleté povídačky o tom, kterak se lidé po letech vracejí na místo zásadního životního zlomu a musejí se s ním konečně nějak vypořádat.
A protože Colin Walsh psát opravdu umí, dostanete v rámci žánru nezvykle poutavou a jazykově působivou záležitost, po jejímž dočtení dost možná na moment nabydete dojmu, že slova o lámání srdce z přebalu nebyla zase tak úplně mimo.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Není to typickej Backam a humorem se tentokrát šetří, ale jinak jsme tam co vždycky - ovšem já bych mu těch pět hvězdiček dal i za jeho nákupní seznam, že ano.
Dravé zvěři napospas
Jana Jašová
Měl jsem několik oblíbených českých autorů detektivek. Pak ale přišla Jana Jašová a já mám najednou pocit, že většina z nich by se ve vlastním zájmu měla poohlédnout po jiném způsobu obživy, protože jak jako chcete konkurovat něčemu, co je téměř dokonalý?
Na rozdíl od Krutého měsíce nebudu tentokrát tolik vytýkat předvídatelnost, přestože s postupujícím dějem také s čím dál větší jistotou tušíte, zač toho nejspíš bude loket, ale znovu musím vyzdvihnout jazykovou stránku - čistý, lehký, samozřejmý, bez jednoho jedinýho rušivýho momentu.
Paráda, potlesk, dávám pět hvězdiček plus nejmíň tři další navíc a odcházím číst Znič to jméno, na shledanou!
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Nádherně zpracovaná kniha, nádherný jazyk, nádherný příběh jedné rodiny. Takže vlastně typický Štifter.
Než napadne první sníh
Mary Lawson
Poetický, útěšný, velice milý příběh, s překrásnou obálkou navíc.
Na kočičí svědomí
Nora Dåsnes
Nejsem cílová skupina, takže vám neřeknu, jak to budou vnímat dospívající děcka, ale z odstupu daleké dospělosti je to fakt milý, chytrý a vtipný.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Pokud čekáte příběh, samozřejmě že jste/budete zklamaní.
Pokud vám stačí perfektně vypointované střípky, ve kterých Backman nešetří humorem, ironií, sebeironií (tou zejména), velkými slovy a emocemi, se kterými se - zvlášt my chlapi - nesvěřujeme úplně rádi, budete dost možná nadšení.
A až vám na konci bude líto, že to končí, projděte si Backmanův Instagram - najdete tam zhruba totéž a spoustu historek o jeho psu jménem Donkey* navíc.
(*Je vůbec možný toho chlapa nemilovat?!)
Mimo obraz
Jiří Březina
S hodnocením dolů nepůjdu, protože mám Březinu fakt rád a nechci bejt zbytečně zlej, ale tentokrát jsme se úplně nepotkali.
Není to sice žádná vražda v Lázních Bohdaneč, ale celý mi to přišlo chladný, strojený a bez jediný výraznější emoce (ne, ten konec taky nefunguje), jako kdybychom to spíš napsat museli, než že by se nám do toho nějak víc chtělo.
(A když se na výpis hovorů čeká pomalu dýl než na Godota, aby i sousedovic Božce - hodná holka to je, jen rozumu moc nepobrala - došlo, že ahááá, důležitá stopa, trošku to tou Bohdančí začíná zavánět.)
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Až nepříjemně dlouho to vypadalo, že si tentokrát Backman a já možná úplně neporozumíme a rozloučíme se s tím, že to bylo krásné, ale bylo toho dost.
Pak ale naštěstí opět vytáhl své osvědčené zbraně, znovu mě rozesmál i rozplakal a nakonec mohu zase jen obdivně pokyvovat hlavou.
(A jistě, Backman píše pořád stejně - Babička na mě ze všeho nejvíc působí jako velmi raná verze pozdějších Úzkostí, ale - jak by řekl Alf - copak je na tom doprdele něco špatnýho?!)
Osamělá holubice
Larry McMurtry
Masterpiece.
Říkat něco navíc nemá valný smysl, stejně zatím nedokážu vyjádřit slovy, jak nádherná Osamělá holubice vlastně je, a to nemám - a nikdy jsem neměl - westerny rád.
Prostředí, postavy, situace, dialogy, humor... Uff.
(Napsat vedlejší postavu tak, že si pro sebe ukradne knížku, je ale hodně velký umění! Zdravíme Kláru!)
Na konci dne
Claire Keegan
Takové maličkosti mi přišly dokonalé, těmto třem maličkostem k tomu něco málo chybí.
Začínáme na konci
Chris Whitaker
Chvíli trvá, než vás chytne, ale pak až k nečekanému a velmi dojemnému konci nepustí.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Nemám. Co. Vytknout.
Ano, je to sice celkem předvídatelný, ale to beru spíš jako záměr a je mi to nakonec milejší, než kdybych celou dobu neměl ani páru a po sérii třiceti šílenejch twistů v poslední kapitole se dozvěděl, že vrahem je zahradník, o kterym ovšem zatím nebyla řeč.
Je to čtivý, napínavý, chytrý, vtipný a milý, dokonce ani jazyku nic nechybí nebo nepřebejvá.
A pumpař Jim by si, ty prde, zasloužil vlastní knížku!
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
Těch chyb v mě/mně je minimálně v e-knize teda víc než ve slohové práci žáka zvláštní školy, ale na pohádku pro velký holky je to jinak celkem slušný.
Stačí si počkat
Mariana Zapata
Ona je taková mexická Jana z pArku, on vypadá líp než Michelangelův Adam na stropě Sixtinské kaple a odehrávat se to v Čechách, nejspíš by se jmenoval Frenštát, Zlín nebo Hrochův Týnec. Několik set stran na sebe významně hledí, ještě významněji (a častěji) vydechují a vydávají zvuky, z jeho těla sálá teplo víc než z akumulaček a pak to skončí tak, jak jste čekali.
Je fakt snadný si z toho dělat srandu, ale nečte se to úplně blbě, v rámci žánru je to nejspíš cajk a dokonce jsou tam místy lepší vtipy než ty moje.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Taková šumavská Záhada Blair Witch. Ovšem výborná.
A klobouk dolů před suverenitou, s jakou autorka ve svých knihách přechází mezi žánry.
