Aleš.R komentáře u knih
Devadesátistránková poetická takřka pohádka o tom, že můžete-li nabídnout pomoc, musíte to udělat i v momentě, kdy vás to může vyjít hodně a hodně draho. Nádhera. A ještě to navíc má překrásnou obálku.
Žádná velká literatura to sice pořád není, ale to ještě nutně nemusí být na škodu - člověk taky furt nemůže číst jen Proustovo Hledání ztraceného času, že jo. Větší problém je, že na rozdíl od víc než slušného prvního dílu pokračování působí sterilně, jako bychom jen vzali bednu všeobecně známých a tisíckrát předtím použitých rekvizit, které si běžně spojujeme s únorovým převratem a dobou následující, a naroubovali je na osudy stávajících postav. A nakonec to nestačí.
Kdyby mi bylo o dvacet let míň a byl bych pořád mladým rozhněvaným mužem, asi by ve mně to okázalé utrpení hlavního hrdiny nad ztrátou milovaného člověka dokázalo vyvolat aspoň nějakou emoci, ale bohužel. A nefunguje ani to "strašlivé tajemství", takže ve výsledku je to jen slušně napsaná nuda.
Roztomilá a naivní - třebaže překvapivě docela čtivá - vyprávěnka o hojivé síle přírody a přátelství. Možná to chce být "syrovým thrillerem o boji muže s přírodou a se sebou samým", ale spíš to působí, jako když pejsek s kočičkou vařili dort a přidali tam předvídatelnost, Robinsona Crusoa, americké béčkové akční filmy, Palánovy šumavské samotáře a hlavního hrdinu, který si furt sám pro sebe někde v lese řve.