Aleš.R
komentáře u knih
Osamělá holubice
Larry McMurtry
Masterpiece.
Říkat něco navíc nemá valný smysl, stejně zatím nedokážu vyjádřit slovy, jak nádherná Osamělá holubice vlastně je, a to nemám - a nikdy jsem neměl - westerny rád.
Prostředí, postavy, situace, dialogy, humor... Uff.
(Napsat vedlejší postavu tak, že si pro sebe ukradne knížku, je ale hodně velký umění! Zdravíme Kláru!)
Na konci dne
Claire Keegan
Takové maličkosti mi přišly dokonalé, těmto třem maličkostem k tomu něco málo chybí.
Začínáme na konci
Chris Whitaker
Chvíli trvá, než vás chytne, ale pak až k nečekanému a velmi dojemnému konci nepustí.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Nemám. Co. Vytknout.
Ano, je to sice celkem předvídatelný, ale to beru spíš jako záměr a je mi to nakonec milejší, než kdybych celou dobu neměl ani páru a po sérii třiceti šílenejch twistů v poslední kapitole se dozvěděl, že vrahem je zahradník, o kterym ovšem zatím nebyla řeč.
Je to čtivý, napínavý, chytrý, vtipný a milý, dokonce ani jazyku nic nechybí nebo nepřebejvá.
A pumpař Jim by si, ty prde, zasloužil vlastní knížku!
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
Těch chyb v mě/mně je minimálně v e-knize teda víc než ve slohové práci žáka zvláštní školy, ale na pohádku pro velký holky je to jinak celkem slušný.
Stačí si počkat
Mariana Zapata
Ona je taková mexická Jana z pArku, on vypadá líp než Michelangelův Adam na stropě Sixtinské kaple a odehrávat se to v Čechách, nejspíš by se jmenoval Frenštát, Zlín nebo Hrochův Týnec. Několik set stran na sebe významně hledí, ještě významněji (a častěji) vydechují a vydávají zvuky, z jeho těla sálá teplo víc než z akumulaček a pak to skončí tak, jak jste čekali.
Je fakt snadný si z toho dělat srandu, ale nečte se to úplně blbě, v rámci žánru je to nejspíš cajk a dokonce jsou tam místy lepší vtipy než ty moje.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Taková šumavská Záhada Blair Witch. Ovšem výborná.
A klobouk dolů před suverenitou, s jakou autorka ve svých knihách přechází mezi žánry.
Holly
Stephen King
Čerstvá milionářka vejde do baru a musí rozlousknout, co potkalo nebohou Bonnie Dahlovou...
Kdyby vůbec nic jinýho, tak způsob, jakým vás King od začátku drží v napětí, jestli se nakonec stane A, nebo méně pravděpodobné B (modří už vědí), je vskutku mistrovskej.
P. S. Nevěřte nikomu nad osmdesát!
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Ta knížka by si samozřejmě zasloužila kompletně ztrhat už jen za to, že s sebou přinesla tu naprosto absurdní myšlenku, že by na světě nebyly kočky. Ne. Ne. A ne.
Čekal jsem od toho mnohem víc. Nenadchlo. Neurazilo. Škoda.
Přechodné období
Veronika Bálková
Jako debut je to výborný. Obálka a grafický zpracování výjimečný. Příběh zajímavej, postavy sympatický.
Jen to celý plyne nějak až moc poklidně a pořád stejně. A když to pak najednou spíš jen tak přestane, než že by to nějak skončilo, jste vlastně možná i trochu rádi.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
A to se povedlo. Hodně se to povedlo. Povedlo se to možná ještě víc, než by jeden u mnohokrát obehrané písničky o tom, kterak rozbití lidé hledají štestí a možná že ho najdou, možná ale taky ne, čekal.
Je to obrovsky čtivý, za nápad s názvem klobouk dolů. Vlastně perfektní ženskej román v tom nejlepším slova smyslu, akorát že psanej chlapem.
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Podobný věci čtu, když zrovna nejsem schopnej dát nic složitějšího, a nejde mi o příběh, kterej je zcela překvapivě vždycky úplně stejnej (nemají se až tak rádi, že se z toho nakonec vezmou), ale o zpracování, který je ovšem v tomhle případě až zoufale průměrný a bez humoru.
A když už je potřeba střídat mužskej a ženskej úhel pohledu, neměl by ten mužskej působit jako "coby desetiletá holčicka jsem si myslela, že se takhle chlapi chovaj, a hele, ono mi to zůstalo".
Malá lhářka
Pascale Robert-Diard
Budu hájit malou prolhanou mrchu. Tak by mohl znít úvod závěrečné řeči. Už se viděla, jak stojí před porotou a jejím členům zabodává pohled po očí. Dojde si pro ně po jednom, aby je přetáhla na svou stranu. (str. 100)
Je snadné obvinit ze znásilnění někoho, kdo žádné nespáchal? A když už se tak stane, co za tím vlastně stojí?
Působivé. Velice působivé.
Životní terno
Fredrik Backman
Ke knize samotné tentokrát nemám nic, stejně bych (se) akorát opakoval, ale jedno zásadní sdělení si neodpustím: chtěl bych, aby byl Fredrik Backman mým kamarádem.
Za čárou
Daniela Šafránková
Mělo se to jmenovat O hloupém Honzovi jménem Miloš s podtitulem Národní báchorka jak od Boženy Němcové, člověk by pak hned věděl, zač je toho loket.
Ale jako jo, nebylo to špatný.
Rozervaný muž
Thomas Bagger
Grandbergovi, taková dánská normální rodinka.
Není to ani vyloženej průser, ani žádnej zázrak, je to čtivý a tak akorát divný a úchylný, aby vás to zajímalo, dočetli jste a s radostí druhej den zapomněli.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Sice jsem to původně řekl v souvislosti s Medvědínem, ale ani po přečtení Oveho se pro mě nic nemění na tom, že Backman je velice pravděpodobně prostě génius, který co dvě tři strany jen tak mimoděk trousí věty, ze kterých se vám, nedáte-li si pozor, může na moment zastavit srdce.
(Po páté Backmanově knize dokážu stejně dobře pochopit nejvyšší i nejnižší hodnocení, ale já mu to prostě hodlám žrát i dál.)
Křížová palba
Štěpán Kopřiva
Že by autor oproti prvnímu dílu ubral? Spíš si já pomalu začínám zvykat na jeho styl a tuhle kovbojku s četníkem, co má vyjadřovací schopnosti lepší než Simona Peková, jsem si sakra užil.
Špína
Barbora Bernátová
S hodnocením jdu oproti prvnímu dílu dolů ne proto, že by to bylo horší, protože není, pořád se to dobře čte.
Napodruhé ale zřetelněji vyniknou věci, které mi vadily už prvně, tedy hlavně to, že je to celé trochu přitažené za vlasy a hlavní hrdina, šestatřicetiletý detektiv, nejdrsnější z drsných, drsnější než hlas Toma Waitse, alfasamec všech alfasamců, se nezřídka chová a přemýšlí jako šestnáctileté děvče. A další postavy mu v tom zdatně sekundují.
Navíc je slovenské školství horší než sicilská mafie a silvestrovské večírky se pořádají v zaměstnání, tak jakýpak copak. A opakovaná chyba s Novým rokem je taky pěkně otravná.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Zlatej bludišťáķ za originalitu z toho sice nekouká, protože všechno už tady někdy bylo, že ano, ale ta lehkost a samozřejmost, s jakou Kristýna Trpková vypráví a vodí si vás, kam potřebuje, je až zarážející.