Alethea_k komentáře u knih
Nedokázala jsem ani prolistovat do konce. Komiks by měl čtenáři ulehčit pochopení díla, zvlášť pokud se jedná o převedení klasiky. Atmosféra se zdála v pořádku, nicméně Kafku jsem doposud nečetla a již v polovině jsem byla v příběhu několikrát ztracena.
Autoři si vzali příliš velké sousto a zpracování pokulhává.
Murakamiho povídky přijdou vhod kdykoliv. Opět si s námi pohrává, předává jednoduchou myšlenku, a přesto mne, jakožto věrného čtenáře, dokáže dostat zároveň do stavu podivné prázdnoty i úplnosti.
V hlavě mi vše ožívalo. Kdykoliv přestane vyprávět retrospektivně a vrátí se do "reality" a všednosti, jednoduše zatajím dech, jako bych se probrala z velice krásného a podivného snu.
Díky doslovu každému dojde, jak obyčejný a přitom v nejlepším slova smyslu podivný je autor. Stejně jako veškerá jeho tvorba...
Sbírku nelze ohodnotit snad jinak, než 5*. Důvod je prostý. Každý si někdy prošel rozchodem/ztrátou partnera. Pokud se někdo nedávno rozešel, dokáže si díky knize urychlit průchod těmito 4 fázemi, ve kterých se v daný okamžik najde. Člověk si tak uvědomí, že není jediný na světě, kdo se cítí zrazen a podobně, a všechno je ve výsledku v pořádku. Četla jsem v originále a okamžitě se zamilovala i do ilustrací. DOPORUČUJI.
Lehké na pochopení, příjemné, vtipné. Výhodou je fakt, že se v tom musí najít úplně každý.
Měla jsem vůči knize zbytečné předsudky. Hartl píše neuvěřitelně čtivě, dokáže člověka na jedné straně nadchnout, pobavit, a zároveň i nechat se zamyslet nad tím, jak reálné to je. Tím pádem je člověk nucen zamyslet se sám nad sebou i nad zásadními otázkami svého života.
Během epilogu mne dokázal během jednoho odstavce vyděsit, uklidnit a poté vyděsit ještě víc. Nemám ráda sprostá slova v knihách, ale sem každé sprosté slovo a sexuální tématika prostě patří.
Jak říkám... Autor mne mile překvapil a rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od něj přečetla...
Od údajně vtipného příběhu bych čekala, že bude vtipný. Pousmála jsem se po cca 70 stranách jednou. Příběh o samotě? Zcela jistě. Jen nevím, kde je skryta absurdnost. Snad v tom, že Doppler chce žít bez lidí, ale přitom by bez nízkotučného mléka a dalších výdobytků moderní konzumní společnosti nebyl schopen existovat. Během čtení jsem měla dojem, že čtu příručku: Jak být divný v 10 krocích... Přiznávám se, nedočetla jsem a dále pokoušet osud nebudu.
Selekce je samozřejmě nesrovnatelně lepší. Ovšem... pokud dámy máte slabou chvilku a jste smutné, dokáže vás láska sirény k obyčejnému člověku zcela odzbrojit a samota zlomit srdce.
Sbírku jsem četla neuvěřitelně dlouho. Ze začátku mne moc nechytla, časem jsem si ale zvykla a u těch delších si začala podtrhávat myšlenky. Protože těch je tu požehnaně.
Tohle já můžu. Dozvídat se víc a víc o Říši divů v podání A. G. Howard. Díky této autorce asi nikdy úplně nedospěju. A nevadí mi to :D
Naštěstí je tady dost často Morfeus, takže moje dušička zaplesala.
I "pouhé" krimi romány mohou dát něco víc. A tahle kniha to potvrzuje. Jedinými negativy jsou: názvy lidí a událostí, které s případem nemají co dělat a jsou tam zakomponovány jen tak, dále 3 části obsahují 3 vypravěče. Nedá se ale rozlišit, kdo je kdo, dokud nezjistíte jeho povolání. Všichni se chovají stejně.
I přesto se mi líbí kniha stejně jako třeba série s Joonou Linou. Je tam něco víc!
Knize nelze absolutně nic vytknout. Manželská dvojice si pohrává se čtenářem, jeho myšlením a nezbývá, než jim spolknout vše i s navijákem a na konci jen říct: Pane jo, jsou fakt dobří.
Jo Nesbo je údajně nejlepší. Ale po tomhle se může jít zahrabat.
Spáčka a vřeteno je mé první setkání s Neilem Gaimanem. Jedná se sice o pohádku, ale myslím si, že každý člověk (ať už dospělý, téměř dospělý, či dítě) si občas zaslouží ubrat se do jiného světa a užívat si příběh očima nevinného dítěte. Ilustrace jsou nádherné - bez debat.
Dala jsem knize šanci (100 stran) a musela jsem ji odložit. Možná jen ke mně přišla ve špatnou dobu, ale nelíbilo se mi na ní snad vůbec nic. Děj neměl žádný spád, prakticky nedocházelo k žádnému posunu (jak "akčnímu", tak myšlenkovému) a mě vlastně vůbec nezajímalo s kým se náš podivný hlavní hrdina scházel na pohřbech. Prostě NE!!! Mnohem lepší se mi zdá kniha Dívka s pomeranči.
Kniha jako taková přelomová v žánru není. Ovšem styl psaní a neuvěřitelný optimismus, který ze slov přímo čiší, neobvyklý je. Tak pozitivní knihu jsem snad nikdy nečetla. Rozhodně díky tomu jsem si ji oblíbila. A na to, kdo je Blue jsem až do okamžiku, kdy jméno stálo na papíře, nedokázala přijít na kloub. Super! :)
Příběh mě po většinu času nebavil, popisy také ne. Ke konci jsem se ale těšila, že zjistím, kdo je vrah. Docela mě zklamalo, že jsem ho uhodla ve 1/3 knihy. Doufala jsem, že Rowlingová překvapí a ono nic.
Občas jsem byla napnutá, ale zpětně si uvědomuji, že kniha je akorát podrobné rozebrání toho, co je v anotaci. Nic víc, nic míň. Teď v zimě se ale hodí víc než dost. Člověk si pak váží všeho a všech.
Skvělý příběh, vše do sebe na konci krásně zapadlo. Nebojte se, že je napsáno v knize pro děti od 8 let. V příběhu se najde každý, kdo má rád magii a fantasy.
Hlavní příběh mi připadal naprosto o ničem. I člověk, který psal anotaci měl více talentu. Příběh "Prsten" se mi líbil mnohem více.
Upřímně, nevím, jak knihu ohodnotit. Byly chvilky, kdy se mi kniha líbila, ale najednou jsem si uvědomila, že je to úplně průměrné. Ke konci mi to přišlo zdlouhavé, i když kniha moc stran nemá.
Vcelku se mi kniha líbila. Milostný trojúhelník zasazen do netradičního prostředí. Konečně něco, co není okopírováno z Hunger games atd...
Příběh končí vcelku uceleně. Kdyby kniha neměla pokračování, vůbec by mi to nevadilo.
http://kniznipoklady.blogspot.cz/2016/10/sepotani-napsala-anita-grace-howard.html