AlexisG komentáře u knih
Do této knížky jsem šla na slepo. Dostala jsem ji jako dárek k Vánocům a Johna Greena ani Davida Levithana jsem předtím nečetla, takže jsem netušila, do čeho že to vlastně jdu. Když jsem se ale konečně odhodlala po knížce sáhnout, okamžitě mě vtáhla do sebe. Střídání obou Willů bylo hladké a popravdě jsem na začátku měla chvíli problém si uvědomit, kterého Willa to vlastně čtu.
Každopádně knížka sama o sobě je vážně krásný zážitek. Člověk se u ní zasmál ale taky dojmul a občas padli pravdy o životě, které možná bolí slyšet ale o to je to možná hezčí.
Další s Gaimanových knížek, co mě naprosto dostala. Víc ani nevím, co bych k tomu mohla říct. Rozhodně mám v plánu si ji ještě někdy přečíst.
Kniha mě zaujala díky recenzi, kterou jsem na ni četla a když jsem ji pak zahlédla v knihkupectví, prostě jsem neodolala a sáhla po ni. Musím říct, že příběh mě chytil hned a opravdu sem si to užívala ale pak přišel nějaký zlom a mě to bavit přestalo. Obzvlášť, když už jsem začínala tušit jak to asi s vrahem bude. Na můj vkus to po nějaké chvíli začalo být moc přitažené za vlasy a konec ten mě vyloženě zklamal. To samé platí o motivech vraha. Kniha nebyla špatná, to opravdu ne, ale čekala jsem od toho konce něco víc.
Když jsem poprvé narazila na Simona Spiera, jednalo se jen o obrázek knihy na instagramu a krátký popisek. Poté co jsem zjistila o něco víc, mě hned lákalo si knihu přečíst a tak brzy následovala její koupě. Naštěstí jsem se nějak vyhnula tomu, že by mi ji někdo přechválil nebo jakkoli jinak doporučoval, takže jsem měla jen svoje vlastní představy co od knihy čekat.
Když jsem ji pak poprvé otevřela, neměla jsem ani tušení, co bude následovat. Jakmile jsem se začetla do prvních slov, příběh mě do sebe naprosto vtáhl a já prostě nemohla odejít. Chtěla jsem vědět jak se příběh vyvine, jak skončí. No a nebyla jsem zklamaná.
Je to laskavý, něžný ale také vtipný příběh a jsem opravdu ráda, že jsem si ho mohla přečíst.
Pes baskervillský bylo moje první setkání s knižním Sherlockem Holmesem a musím říct, že mě absolutně nezklamalo. Panství obestřené tajemstvím, nebezpečná zákoutí zrádných bažin a záhadná smrt? Dostala jsem mnohem víc, než jsem čekala a náramně jsem si to užila. Tohle rozhodně nebude mé poslední setkání s panem Holmesem.
Bajky barda Beedleho jsou velmi krásnou knihou. Možná malou a s krátkými příběhy ale o to krásnější. Vlastním 3 vydání z roku 2017 a ilustrace, stejně jako pohádky, mě naprosto okouzlili. Jediné, co mi trochu kazí dojem, jsou poznámky Albuse Brumbála. Neříkám, že nejsou špatné, jen mi trochu kazí to pohádkové prožití.
Jinak ale nemám nic, co bych knize vytkla. Naopak s ní v sobě vždy ráda probudím své vnitřní dítě.
Na začátku jsem od knihy čekala něco trochu jiného ale brzy jsem na to zapomněla. Dostala jsem totiž zajímavé a neobvyklé povídky, které mě neskutečně bavilo číst. Myslím, že tohle bude jedna z těch knih, kterou budu s radostí číst v podzimních večerech protože přesně k nim mi kniha z nějakého důvodu sedí.
Saeculum mě zaujalo hned. Jak jednoduchým (ale o to hezčím) obalem, tak anotací. Kniha měla hezký spád, poutavý příběh a občas mi až mrazilo v zádech nad událostmi, které v knize probíhali. Ke konči už nebylo snadné knihu odložit, protože jsem zkrátka a dobře potřebovala vědět, jak to všechno vlastně je.
V teple letních dnů, jsem se pustila do mrazivého příběhu, odehrávajícího se v ledovém islandském fjordu. Už po prvních stránkách mě příběh, vlastně příběhy, úplně pohltili a já se nedokázala odtrhnout. To že se dva příběhy střídali po kapitolách mi vůbec nevadilo, i když by to člověk očekával. Obzvlášť když je mnohdy kapitola ukončený v nejlepším. Tolik mě ale zajímalo, co se děje i s druhým příběhem, že mi to nedělalo žádný problém.
Český překlad je celkem nešťastný ale dá se to překousnout. Každopádně překlad nehodnotím. Tim Burton je někdo, kdo si mě získal svými krásnými filmy a taky Můrou noční, předvánoční. Když jsem narazila na Ústřičného chlapečka, věděla jsem, že ji musím získat. Básničky i ilustrace jsou nádherné a přiznám se, že jsem si tam našla i své oblíbence. Depresivní, smutné, šílené, modrbidní ale také roztomilé, to je přesně to co se mi na tom líbí.
Možná je to v tom, že je to jeden z mích oblíbených autorů, možná tím, že mě zaujalo téma, ale náramně jsem si knížku užila. Námět této knihy je mi velmi blízký protože sama jsem některé postavy použité v knize studovala a musím říct, že Neil je zpracoval velmi hezky. Je pravda, že některé jsem si dle mytologie představovala trochu jinak ale i proti jeho zpracování nic nemám. No a Stín… Stín je sympatická postava, která mi hned padla do oka. Bohužel ten konec mě malinko zklamal. Nedokážu přesně říct proč a dala jsem si pár dní od přečtení, abych na to přišla, ale nestalo se. Nedokážu tedy říct, co mě přesně na konci zklamalo ale něco tam je. Každopádně ani to mi nezabráni dát 5 hvězd.
Komiks, i když dělaný zřejmě pro mladší čtenáře než jsem já, jsem dostala jako dárek k Vánocům. Musím říct, že mě zaujal hned jak jsme strhla balící papír. Annie, i když šestnáctiletá, je dost podobná mě samotné a i když je její příběh v podstatě obyčejný, tak je vyobrazený moc hezkou formou.
Kniha mého dětství, jejíž příběh si dodnes alespoň z části pamatuji. Stejně tak jako si pamatuji, že jsem oplakala konec. Zkrátka je to kniha která se mi vryla do paměti a už několikrát sem si na ni vzpomněla.
I když krátký příběh, který lze zvládnout i za jeden den, je přes to silný a čtivý. Užila jsem si ho do poslední chvíle a i když už od začátku bylo tak trochu jasné jak skončí, nedokázala jsem knihu prostě odložit. Myslím, že víc ani říkat netřeba.
Na tuhle knížku jsem přišla díky své kamarádce a jsem opravdu ráda, že se tak stalo. Příběhy takového typu přímo zbožňuji, takže kniha si mě získala hned. Krásné ilustrace taky udělali své. Takže i když je knížka myšlená spíš pro děti, opravdu jsem si jí užila a na dva dlouhé zimní večery jsem měla příjemné zpestření.
Ačkoliv je to kniha určená dětem, i dospělí si v ní najdou zalíbení. Nik si mě hned omotal kolem prstu a stejně tak i ostatní obyvatelé hřbitova. Ponořila jsem se do toho tolik, že jsem se ani nenadála a byl konec. Ráda bych věděla kam všude se Nik dostal a jestli ještě někdy potkal Silase ale možná je lepší že to nevíme. Protože pak si každý může představit co sám chce.
No a jestli budu mít někdy děti, bude tohle rozhodně jedna z knih, co jim budu číst.
Pamatuji si, že jsem jí četla jako malá a mám na ní jen hezké vzpomínky.
Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé asi před dvěma nebo tři lety a teď, když se blíží premiéra filmu, jsem si ji přečetla podruhé. Překvapivě, i když jsem si zhruba pamatovala co se dělo, mě příběh znovu vtáhl. Možná je to kniha spíš pro mladší čtenáře než já ale z nějakého důvodu mě prostě chytila a nepustila až do konce. Fotky, doplňující příběh k tomu byly příjemný bonus. Hlavně pro někoho jako já, koho takové fotky vždy tak trochu zajímali a děsili zároveň.
Jsem zvědavá, jestli mě tak chytne i druhý a třetí díl.
Na léto byla Fangirl skvělá volba. Krásně my s ní plynul čas a Cath sem si hned oblíbila. Možná proto, že v určitých věcech na tom jsme stejně a možná prostě jen proto, že je Cath dobře napsaná. Každopádně jsem si knihu užila a i když jsem očekávala od konce knihy něco jiného, možná lepšího, žádnou hvězdičku tím neubírám a knížku jen doporučuji.
Po Červeném drakovy další skvělé dílo. Z nějakého důvodu mě ale Červený drak bavil víc.