Aliet22
komentáře u knih
Dva divoši
Ernest Thompson Seton
Chvíli mi trvalo než se mi knížka dostala pod kůži. Ale po pár desítek stránkách jsem ji nemohla odložit a nakonec jsem ji přečetla za tři dny. Skvělý příběh pro všechny co se rádi toulají divočinou a vždy chtěli nějaké to lesní dobrodružství.
Na cestě
Jack Kerouac
Kniha mě úplně pohltila. Čteno v parném létě na hradbách, sluníčko v zádech. Jako kdybych sama byla v knize a jako stín sledovala Sala a jeho cesty po Americe. Doporučuji všem, co kdy chtěli projít pěšky zemí, ale nikdy nenašli odvahu.
Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Ke knize mě přivedlo filmové zpracování z roku 2012 s Keirou Knightley v hlavní roli. Film se mi hned zalíbil, tak jsem dala knize šanci. Bohužel mě docela zklamala. Ani by tolik nevadilo, že Tolstoj se více zaměřuje na situaci ruského hospodářství a život mužiků, Ale příběh Anny je z 800 stránek popsán tak na stovce, což mi přijde jako velká škoda. Z textu je patrné, jaký odpor k hlavní ženské postavě autor pociťuje a jak si více váží tradičního Levina, jehož příběh je popsán na zbývajících 700 stránkách. Určitě doporučuji přečíst jako klasiku. Každý si v knize najde něco, co se mu líbí – ať už je to milostné trápení Kitty, lhostejný Oblonskij a jeho nevěry nebo jeho sestra Anna, co se snaží vymanit z manželství bez lásky, a přitom si udržet aspoň nějaký společenský status, či právě Levin a jeho tradiční a zároveň pokrokové myšlenky.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
První část byla velmi chaotická. Udělat si pořádek v postavách, které se neustále mění, jelikož každá kapitola vypráví příběh někoho jiného, bylo velmi těžké. I kvůli tomu jsem knihu málem odložila. Ale pokud první půlku přežijete, konečně se seznámíte s postavami, které mají jméno v názvu. Přečteno za dva dny, ale chce to pevné nervy, aby se v tom člověk neztratil.
Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
Nejdříve jsem viděla film, který se mi vryl do paměti. Špinavá Paříž, špinavý lidé, zkažené zuby a všudypřítomný pach, který přes obrazovku téměř cítíte. Čirá surovost a proto dokonalé. Kniha se od filmu neliší. Jeden z mála filmů, který se drží předlohy. Můžeme nahlédnout do výroby parfémů, různých vůní i do mysli člověka, který neví, co je zlo nebo dobro, pouze touží po dokonalé vůni. Nevím, jestli bychom hlavní postavě měli fandit k dosažení jeho cíle, či jím opovrhovat. Ani jedno nejde. Jestli ho nám má být líto, či jej považovat za zrůdu. Je všechno a není nic.
Cizinec
Albert Camus
Trochu mě vyděsil popis „existenciální román“, ale nakonec to nebylo špatné. Děj je jednoduchý, popisy nejsou dlouhé a jsou zjednodušené, tím pádem jsou zajímavé. Kdyby to bylo naopak, tuhle knihu bych nejspíš hned odložila. S hlavní postavou se dá, jak lehce ztotožnit, tak ji velmi rychle zavrhnout, jelikož se nám doslova jeví jako cizinec, kterému můžeme ale nemusíme rozumět. Nevíme, jestli k němu cítit lítost, či odpor, jestli mu máme fandit nebo přát mu jeho konec. Ale je to jedno, našemu hrdinovi je to jedno, tak by mělo i nám.
Odepsaný
Osamu Dazai (p)
Bohužel nic. Necítím vůbec nic. Byla jsem jen ráda, že jsem tu knihu dočetla. Hlavní postavu jsem nemohla ani litovat ani s ní sympatizovat, prostě mi byla bytostně odporná. Jestli tohle byl autorův záměr tak klobouk dolů. Bohužel osobně potřebuji postavy, se kterými mohu cítit a prožívat jejich úskalí, ať to jsou rytíři na bílém koni či morálně závadní lidé. Možná je to důvod proč si nikdy nezapamatuji název knihy, když o ní chci někomu říct. Prostě vyšuměla. Tím ale nechci odrazit ostatní čtenáře, znám lidi, jimž přijde absolutně skvělá, tak se nebojte a dejte tomu šanci.
Odysseus
James Joyce
Co na to říct, byla to jízda. Co kapitola, to jiný styl. Vyznat se v tom byl teda fakt oříšek. Naštěstí, jsem si po pár stránkách zvykla na styl "napíšu všechno, co se mi honí hlavou". A kniha je právě o tom – je to proud myšlenek, který nepřetržitě funguje. Překvapivě mne nejvíce bavila poslední část, kdy jsme v hlavě Molly Bloomové, bez interpunkce a čárek, čteme, co si před spaním myslí, co prožila v ten den a jak vzpomíná na minulost. Bylo to náročné, ale není to nemožné.
„Jakého věku je lidská duše? Jako má vzácnou chameleónovu vlastnost měnit barvu před každým, s kým se setká, radovat se s veselými a plakat se sklíčenými, tak podle nálady mění svůj věk.“
Kniha hřbitova
Neil Gaiman
Knihu jsem četla několik let zpátky. Byla skvělá. Duchové a nadpřirozeno bylo přesně tak akorát pro moji dětskou mysl, spolu se špetkou hororu. Jen co si pamatuji, konec byl takový "nedokončený", což mě mrzí asi nejvíc. Ale jinak zajímavé a originální čtení.
Jatka č. 5
Kurt Vonnegut Jr.
(SPOILER) Hlavní hrdina ví, jak bude probíhat jeho život - od začátku do konce. Kniha mi při čtení připoměla "Alchymistu" od Paula Coelho. S rozdílem, že tady se protagonista se svým osudem smířil a nám čtenářům říká, že s tím nemůže nic udělat. Možná jsem čekala trochu víc, taky mi trochu vadil lhostejný postoj, ke kterému se postava Billyho ubírala. Prvek mimozemšťanů a jejich chápání času tomu dal větší smysl. Ale jinak pohodové rychlé čtení.
Básně II. 1985–1986: Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl
Charles Bukowski
Ke knize jsem přišla díky filmu, kde byl zmíňen Bukowskiho citát. To bylo i poprvé co jsem o něm slyšela. Sice mne překvapilo jak sprostě a surově píše a není to pro každého. Ale mě se tento jeho styl líbí a díky němu jsem objevila další americké básniky. Takže doporučuji, pokud vám nevadí na každé stránce číst silnější slovo pro prostitutku nebo postelové hrátky.
Čokoláda
Joanne Harris
Film je skvělý. Ta atmosféra, herci, čokoláda, příběh – ani nevadí, že je velmi změněný oproti knize. A bohužel jsem jím asi hodně ovlivněná, jelikož mne kniha absolutně nebavila. Dočetla jsem ji z nutnosti a potřeby vědět, jak to vlastně celé dopadne. Naštěstí je příběh řekněme uzavřený a nemám absolutně žádnou potřebu číst další díly.
Racek
Anton Pavlovič Čechov
Nedávno jsem dočetla knihu od kamaráda-spisovatele, který ve své knize používá racky jako symbol neštěstí a zkázy. Hned jsem si vzpomněla na Čechova a jeho racka (přečetla jsem ji těšně před začátkem kamarádovi knihy). Racek ve mne zanechal tíživý pocit. Ani bych neřekla že hra je mistrovským dílem, ale rozhodně se mi vryla do paměti. Stín mořského ptáka nás doprovází po celou dobu, jeho osud je důležitým mezníkem hlavních postav. Tady ho můžem vnímat jako takového prostředníka mezi dialogy a hlavním hybatelem děje, jenž se vlastně na ničem nepodílí a je pouze mrtvolkou přinesenou k nohám jedné slečny.
Kněžka
Michael Scott
Celou sérii jsem si zamilovala. Jen mě pak mrzelo, že na konci zůstalo spousta věcí nevyřčených. U některých postav jsem nepochopila, co se s nimi nakonec stalo a spousta osudů zůstala otevřená a nevysvětlená. Ale pohodové čtení pro fantasy čtenáře. Zajímavé bylo spojení slavných lidí z historie – ať už těch skutečných nebo (možná :D) smyšlených. A jedna z mála fantasy teen knížek, kde se hlavní postavy nezamilují nejenom do sebe (ehm...sourozenci), ale i do někoho jiného. To jsou pro mě body navíc.
Z písní lásky
Sapfó
Jak básně nejsou úplné, lépe v nich můžeme najít životní pravdy a moudra. Milostná poezie o lásce, kráse a všem nádherném - v antickém Řecku velmi důležitá věc. Dobře přeložené a úvod, kde se seznamujeme s tehdejší situací ve světě a o životě Sapfó je super. "Ale každé přání smrtelníkům vyplniti nemůže;mít však jedno přání..." - Možná aby ty básně úplné byly.
Hostina sedmi mudrců
Plútarchos
Krátké, zajímavé a čtivé. Spousta mouder, který každý zná a tu filosofickou konverzaci pochopí i malé děcko. Rozhodně lepší čtení než Klasická filozofie v kostce. A navíc vtipné. No neberte to.
Bakchantky
Eurípidés ze Salamíny
Těžko se knížka shání. Ale počtení to bylo zajímavé. Popis stvoření a života boha Dionýsa a jeho rodinné trable a nespoutané večírky se ženami, které ho následují které se zvrhnou roztrháním chlapů. Za mě skvělé!
Legenda aurea
Jacobus de Voragine
Pro někoho kniha pouze o životě světců. Pro mne povinná četba. A možná proto k ní cítím menší odpor. Jak už zaznělo - je to kniha, kterou potřebujete pokud chcete porozumět církevnímu umění. Ale také je to kniha, kde se dočtete, že svatí nebyli vždy úplně ti "nejlepší z nejlepších". Opravdu mne překvapilo, jak moc se podobali "obyčejným" (ano, zase uvozovky :D ) smrtelníkům. Některé legendy by se daly zkrátit o pár stránek bez narušení kontextu, ale i tak musím i já uznat, jak zajímavé čtení to je.
Noční tance
Sylvia Plath
Bohužel musím říct, že mne básně jedné z nejznámějších amerických spisovatelek moc nenadchly. Knihu jsem měla jak v češtině tak v angličtině - aspoň jsem měla možnost porovnat oba jazyky a smysl. Ale ani to mě nepřesvědčilo. Snad další dílo "Pod skleněným zvonem" pochopím lépe.
