alkazemka komentáře u knih

Nejsem praktikující katolík. To jen na úvod taková malá informace na kterou se nikdo neptal.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst tuhle knížku s velmi povedeným titulem. Navíc o panu Czendlikovi mám povšechné povědomí, ostatně asi jako všichni, kteří už někdy viděli televizi, nebo četli nějaký časopis. Jeho otevřená zpověď je mi moc sympatická. Má rád pozornost a ví to o sobě. Má rád luxus a ví to o sobě. Chce se líbit a ví to o sobě. Ale ať je třeba sebevětší narcis, dle mého neznabožského názoru udělal ve značkových džínách pro církev mnohem víc užitečného než mnoho jiných hodnostářů s kolárky.
A protože moudrých a všeobjímajících myšlenek není nikdy dost, stojí za to si je sem tam připomenout. A taky neuškodí podívat se na věci kolem očima někoho jiného. Je to velmi osvěžující!

"Někdy se v nás zkrátka odehraje něco, co neumíme pojmenovat."

8 18.03.2022

Román o nenaplněných touhách a o rozhodující, ale často ošidné roli přátelství v našich životech. To jsem opsala z přebalu knihy. Záměrně. Je to totiž přesně o tom. A taky o lásce, odvaze, zklamání, ale i o strachu a zbabělosti a o tom, co se v nás navždy změní, když jim podlehneme v nesprávnou, avšak rozhodující chvíli. No, povedlo se mi poněkud kostrbaté souvětí, takže to zkusím zjednodušit. Báječný román o životě, jak moc někdy bolí ho žít a jak je důležité zůstat i přes tu bolest naživu. I přestože jak zpívají Rolling Stones na svém albu Let It Bleed vydaném v roce 1969, vždycky nemůžete dostat co chcete.

"Ti, kdo byli spatření při tanci, byli považováni za blázny těmi, kdo neslyšeli hudbu."

7 12.03.2022

Uf....
Jasně, já vím. Všichni už ji četli. A všichni už dávno ví, jak je úžasná, to je celkem nasnadě. Ale že to bude tak náročné, že mi to dá tak krásně zabrat, to mě zaskočilo.
Listopad 89 mě zastihl v době dospívání, kdy byla nejdůležitější ze všeho aktuálně prožívaná velká láska a všechno ostatní dění kolem byla spíše jen dobrodružná kulisa. Ale teď to vnímám úplně jinak. Stále vidím tátu, jak sedí s chraptícím rádiem potmě v jídelně, poslouchá rušenou Svobodnou Evropu, nebo Hlas Ameriky a střídavě váhá, bojí se, je odhodlaný, naštvaný, smutný. Ten obraz tatínka umlčujícího mě prstem na rtech, znělky obou stanic, naléhavost v hlasech tehdejších redaktorů, prostě celou tu scénu budu mít už navždy pod kůží. Ale teď už v jiných souvislostech. Ta změna ve vnímání má jediný důvod. Mám děti.
A přemýšlím nad tím, jak velkou část z toho má na svědomí paralela s dneškem.....

"Anna už věděla, že v životě se střídají chvíle klidu se dny, v nichž se člověk musí hodně snažit, aby dokázal jít dál."

Velice kultivovaná a slušná knížka o ještě slušnějším a ještě kultivovanějším životě na anglickém venkově (objevil-li se někde mezi řádky náznak něčeho jako "vznešená nuda", tak to není tak zcela od věci). Až do poslední stránky jsem čekala na ten báječný suchý anglický humor, který mám tak ráda, ale bylo to čekání na Godota. Takže díky za chvíle s pěknou češtinou bez vulgarismů a....to je asi tak vše.

"Asi na čtvrtý pokus se mi podařilo ukrojit z tuhého masa kousíček. Zpita vítězstvím jsem ho omočila v zelené omáčce a vložila si ho do pusy. Bylo to ještě horší, než jsem očekávala."

Toliko autorka k typické anglické kuchyni. A já se tímto omlouvám svým dětem, za všechny žaludeční nevolnosti i ztrátu hmotnosti, které jim způsobila nefalšovaná domácí anglická strava při jejich pobytu v Británii. Vykoupení v podobě jazykových dovedností jim je snad alespoň malou náplastí.

2 12.02.2022

"Touhy Džendeho Džongy" je taková ta knížka skoro na jeden nádech. Obdivuji, když je příběh odvyprávěný svižně, zábavně, dojemně a přitom bez zbytečného patosu.
V porovnání dvou zcela odlišných světů - bohaté Ameriky, zosobnění životního snu a nevzdělané Afriky zdánlivě bez vize a budoucnosti, s nerovnoprávným postavením žen, zdaleka nevychází "vyspělý" západ ve všem vítězně. No jo, holt nic není jen černé, nebo bílé a nemám teď na mysli barvu kůže.

"Když jsem byla mladá, otec mi říkal: Jednoho dne pochopíš, že jsi žena a neměla bys toho tolik chtít; jako bych měla být prostě se svým životem spokojená, i když to není takový život, jaký chci."

"Kdo ví, jaký manželství mají. Lidi v téhle zemi mívají divný manželství. To není jako u nás doma, kde muž může dělat, co uzná za vhodný, a žena ho následuje. Tady je to obráceně. Ženy řeknou mužům, co chtějí, a muži to udělají, protože prý šťastná manželka, šťastný život. Je to hrozně legrační společnost."

3 13.01.2022

V politologii jsem nikdy nevynikala a v politice se příliš nevyznala. Mám na to moc jednoduchý, selský rozum a k tomu příliš mnoho emocí. Tato kombinace není ideální pro ten specifický způsob přemýšlení, který je nejspíš zapotřebí. Takže vlastně nebylo vůbec jisté, jestli mě "Podvolení" - kniha kteří má být politickou fikcí, zaujme, jestli ji pochopím. No.... Buď jsem četla jen tak halabala, nebo se žádná velká politika nekonala. Je to prachsprosté, staré, dobré, existenciální drama osamělého muže středního věku v bohaté západní společnosti a ano, na pozadí možného sociálněpolitického scénáře příštích dekád. Ale taky je docela dobře možné, že jsem vůbec nic nepochopila, čímž se vracím k druhé větě tohoto příspěvku a to je asi tak všechno.

"Všechna zvířata a drtivá většina lidí žije, aniž pociťuje sebemenší potřebu plnit jakékoliv poslání."

8 07.01.2022

Příběh, který se mohl klidně stát, a jež se ostatně taky stal, protože Gregory Davis Roberts do této skvělé knížky seskládal svou vlastní životní cestu. Je to příběh napínavý, čtivý, ale láska je tam naštěstí taky (uf! bez ní to nejde!!) - prostě takový románodetektivkoněco. A je to taky tak trošku cestopis. Dozvěděla jsem se toho hodně o Indii, jejích obyvatelích, kultuře, sociálních zvycích, o pravidlech života ve slumu i v zločinecké subkultuře. Jeden nikdy neví....

"To, zda se rozhodnete pro nenávist, nebo odpuštění, může určit směr celého vašeho příštího života."

9 02.01.2022

Knížka, jejíž mimořádně poutavý název mi probudil ve fantazii mnohem více, než jsem toho pak dostala v realitě. Takový jakýsi nemastný neslaný příběh, ale napsaný moc pěkným jazykem. Jakoby šlo víc o formu, než o obsah, nebo co....
Ale jako u každé knížky i tady samozřejmě platí, že na ni někde čeká nadšený a zapálený čtenář, který ocení veškeré její kvality.

"Kdysi mi otec řekl, že muži jsou bohužel hodnocení jako závodní koně: podle toho, co mají za sebou."

2 21.09.2021

To je ale velmi záslužná činnost, napsat něco takového. Skutečné pohlazení na duši a to ne jen titulem, nýbrž celým obsahem. Spojení vlídného textu, vlastně jen jakýchsi postřehů, střípků života s poezií (ne)všedního dne je moc příjemná. Obzvlášť když to všechno doplňují ilustrace mého milovaného Jiřího Anderleho, jehož rozhlasová "Láska za lásku" mě životem provází už nějaký ten pátek.
Takže jsem se úplně přirozeně zpomalila a hlavně si znovu..... uvědomila.

"Nevím, je-li to tím, jak člověk stárne, ale stále častěji si uvědomuji tu vzácnou výlučnost každodenních samozřejmostí."

...a pak tady ještě

"Nám ani tak nepomáhá pomoc našich přátel jako vědomí, že by nám pomohli, kdyby bylo potřeba."

5 29.08.2021

"Stepní vlk" je knížka o čemkoliv chcete. A nejvíc ze všeho - světě div se - o vztazích. Sám k sobě, ke svým láskám, svým představám, snům...
Není to úplně jednoduché čtení. Taky aby jo, když při koumání sebe sama vyplave na povrchu vše, co v sobě celý život střádáme....

"Intenzivně žít se dá jen na úkor svého já."

4 18.08.2021

Mám ráda tlusťochy a tenhle kousek fakt není úplně kabelkové vydání. Mám je ráda pro ten pocit, že toho dostanu o hodně víc, než když je knížka hubená. Ale tentokrát se ten (samozřejmě že iracionální) pocit nějak ne a ne dostavit v plném rozsahu. Nechci tím naznačit, že by to snad bylo devětset stran nudy, ale tak jak se jindy nemůžu odtrhnout, tak tentokrát jsem se odtrhávala bez problémů. A to i přesto, že životní příběh prostitutky v 19. století obsahoval celkem všechno co je třeba, včetně pikantních popisů náplně práce hlavní hrdinky. Tak nevím, kde se stala chyba....

"Popravdě řečeno, při své práci jsem potkala pěkných pár nebožáků, podle nichž je jeden život nesnesitelně dlouhý...."

1 01.08.2021

Napadá mě, zda právě tohle nejsou ty největší poklady, zda vůbec ještě bude možné získat v digitální době tak báječný, pestrobarevný a doslova plnotučný podklad pro životopis. Dnes lze asi jen ztěží vyrůstat mezi polonahými "tetami" tanečnicemi v burlesce, mezi vším tím peřím a třpytkami, kočovat z místa na místo a poznávat svět z úplně jiné perspektivy. Škoda....
Hawkeymu rozhodně nechybí otevřenost, ale zároveň ani noblesa a humor, takže výsledný produkt je správně okořeněné, kultivované čtení. Určitě se zařadí mezi mé srdcovky hned vedle Edith, Madeleine či Charlieho....

"Skutečné naslouchání je ochota dovolit druhému člověku, aby vás změnil."

6 18.04.2021

Semo tamo mi přijde až skoro nepatřičné vyjadřovat se ke knížce, jejíž literární kvality přesahují mé vyjadřovací schopnosti a tohle je právě ten případ. Normálně mu závidím, Kunderovi jednomu, že to tak umí pěkně poskládat a dokáže navodit takovou zvláštní, specifickou atmosféru. Stejně jako v jiných jeho knížkách je i zde rozervaný hlavní hrdina, který je jakýmsi způsobem vydělený ze společnosti, zrada, láska a samozřejmě také pošramocené rodinné vztahy. Prostě takový životní pelmel. Kdo z nás jsme ho nezažil? Ale kdo z nás o něm umí poutavě psát....?

"Nemůžeme-li změnit svět, změňme aspoň svůj vlastní život a žijme ho svobodně."

5 01.04.2021

Někdy se v životě dějí věci jakoby samy od sebe a někdy to i přes veškerou snahu trochu drhne. Tak stejně je to se čtením knih. U některých to krásně plyne a čtení vlastně ani není čtením, ale skoro bytím, souzněním s příběhem, no a někdy se s tím jeden pěkně nadře.
Knížka s moc hezkým názvem mi byla velkým příslibem právě toho souznění. V průběhu čtení to však začalo drhnout a mě čím dál víc přepadala myšlenka, že autor, který snad kromě instalatéřiny, hutního dobývání, aplikované matematiky a rekreologie vystudoval a umí úplně všechno, pod vlivem svého převzdělaného ducha nabyl přesvědčení o své úžasnosti a tím, alespoň pro mě, pozbyl lehkost psaní, respektive posléze čtení.
Ale existuje i druhá varianta, že jsem autorovo ego nacházela mezi řádky až moc proto, že.....vlastně ani nevím proč, ale prostě to na mě tryskalo a nebyl to tak úplně můj šálek kávy, ačkoliv dobrou brazilskou kávu mám stejně jako knížky o duševním zdraví moc ráda.

A tentokrát velice trefně..... "Mám chytré lidi rád, ale nesmí být chytří příliš."

06.03.2021

Heeeeeeej! To neplatí! Tuhle knížku jsem chtěla napsat já! To je přece můj deníček.....
Nerada bych, aby to vyznělo příliš pateticky, ale když si dosadíte svoje proměnné, dostanete z řádek svou vlastní rovnici života jak z partesu. Je tam všechno. Radosti i smutky, vzlety i pády, vše nač jsme hrdí i to, na co méně, a to vše podáno vlídně, shovívavě, s nadhledem, humorem a láskou. Přečteno na jeden nádech. A ten výdech po přečtení navíc krásně voní.

P.S. "Chci vidět věci krásné a chci věřit, že všichni vidí to samé."

P.P.S. "Když láska začíná, když se přihodí, změní celý svět."

P.P.P.S. "Jednou za život se dá prožít právě jen ten jeden život."

P.P.P.P.S. Netradičně jedna zcela osobní vsuvka..... Eli, děkuju za krásný dárek, pochopila jsem, proč jsi mi ji dala. Mám tě ráda ❤️

9 01.03.2021

Knížka, jejíž hrdinové říkají "jářku" a "k čertu s ním" přece nemůže být nezajímavá. To taky nebyla, nicméně nebyla ani extra chytlavá, tak jak jsem očekávala (dobře mi tak, vím, že nemám mít očekávání). Brilantně napsáno, leč.... něco tomu chybí. Možná, že na mně bylo té báječné, pomalé rozvláčnosti, hloubky myšlenek a toho "neděje" trochu moc. "Dubliňané" jsou všechno možné, jen ne plytké čtení. A myslím si, že když v sobě zapálený čtenář najde dostatek klidu, vhodného časoprostoru a ochoty vnímat, bude odměněn.

"Věděl, že ráno toho bude litovat, ale zatím byl rád za to ostatní, vnímal, že se ho zmocnila nevědoucí otupělost, která zneviditelní jeho hloupost."

22.02.2021

Pro mě příběh přesně na hraně dobrého čtení a toho, čemu se sice někdy říká "bestseller", ale není to vždy synonymum pro "bestreadable".
Dobrý nápad, jedna životní šmodrchanice a vztahový propletenec, ale jakoby tomu něco chybělo. Takže asi po "Dívce ve vlaku" v budoucnu podruhé nesáhnu, ale byly to s ní docela příjemné, nenáročné chvíle.

"Nikdy jsem nechápala, jak mohou lidé bezstarostně ignorovat škody, které napáchají tím, že se řídí svým srdcem."

12 31.01.2021

Nadočekávání osvěžující povídková knížka novináře Miloše Čermáka mě nejen mile překvapila, ale doslova pohltila.
Různorodost jednotlivých povídek, fantazie, otevřené konce, vyšší principy, životní tragikomedie, nastavená zrcadla.... all included.
Je s podivem, s jakou lehkostí se panu Čermákovi povedlo na omezeném prostoru krátkých povídek donutit mě...... přiznat si. Nehodnotí, nekritizuje, jen nabízí nové perspektivy. Prostě lahůdka pro vnímavého čtenáře. A navíc to ke všemu zabalil do příjemně čtivého obalu.

"Výhoda žertování na účet kamarádů v pokročilém věku tkví v tom, že už od nich kvůli tomu málokdy dostanete do zubů. Nevýhoda ovšem je, že to už není vůbec žádná zábava, protože vás nikdo neslyší."

2 17.01.2021

No ty brďo! Mongolská detektivka! Respektive detektivka, co se odehrává v Mongolsku. Kdo by to byl řekl? To jsem si prostě musela přečíst!A že to ale bylo pěkně drsné počtení. S několika vraždami, násilím, zradami, ale i propletenými osudy, odvahou, čestností a ctí.
A ačkoliv nám jsou mongolské reálie poněkud vzdálené, tak základní životní principy, či pravdy se nemění napříč veškerým časoprostorem. Ne vždycky mi sice bylo všechno srozumitelné na první dobrou (jak by taky mohlo v knížce, kde se hlavní hrdina jmenuje Jerúldelger, žije v jurtě a jí chúšúry), ale celé to je napsané tak nějak... že se nechce přestat a navíc při čtení dostanete chuť na mongolskou specialitu, slaný čaj s máslem....

"Výhoda Ulánbátaru je, že provoz je natolik zmatený, že když sledujete z auta chodce, jiné řidiče už svým podivným způsobem jízdy rozhodně nijak významně nerozčílíte."

2 13.01.2021

Knížka jako laskonka. Žádné michelinské hvězdy, žádná hot cuisine, ale obyčejná dobrota. Poctivá, jako zákusky co měli v mléčňáku, když jsem byla malá. Dobrota, co ji slupneš jak malinu, když máš jen tak chuť na něco malého.
Markova distingovanost, slušnost a úcta přímo prýští z každého řádku. Pěkné. Milé. Takové akorát pohlazení v předvánočním čase. Moc krásný dárek..... Děkuju za zákusek...

"Jak poznáte z jedoucího auta, že osoba, která jde po chodníku, je místní? Takovým signifikantním znakem byla síťovka.”

P.S. Joooo! Jsem místní! Nosím úžasnou síťovku a teď vím, že to není jen dobrý pomocník, ale i poznávací znamení pro ztracené pocestné! Můžu být užitečná! Jupiii!
(Omlouvám se, tento svůj zcela nový objev jsem na základě Markova postřehu prostě musela připsat. Konec hlášení)

23 10.12.2020