alkazemka komentáře u knih

Nevtíravě příjemné, sympatické čtení z prostředí, o kterém toho moc nevím. Konfrontace dvou zcela odlišných světů, aneb jak se asi tak holka z Nigérie asimiluje v Americe. A může vůbec? Jde to? A chce to vlastně? To vše viděno nikoliv americkýma, ale africkýma očima, což činí tuto knížku hodně zajímavou.
A protože "love is in the air", tak je samozřejmě i v tomhle příběhu, jelikož láska nerozlišuje vzduchu americký, africký, nebo nějaký jiný. Prostě je. Naštěstí.

"Pokud jde o hezké oblékání, americká kultura je tak plná sebe samé, že nejenže tuto slušnost sebeprezentace přehlíží, ale dokonce toto přehlížení obrátila v ctnost."

5 08.01.2024

Velká spousta pozitivních vět a povzbudivých frází, které čas od času potřebujeme, nebo chceme slyšet všichni. A to, že autor semotamo lehce zjednodušuje, zobecňuje a klouže jen tak po povrchu je v tomto případě snadno omluvitelné. Komu jinému odpustíte jistou dávku životní naivity než tomu, kdo to s váma myslí tak dobře, jako pan Casanova.

"Někdo může být na druhé straně zeměkoule, a přesto mě mít stále ve své hlavě a srdci."

01.01.2024

Osvědčená špionážní klasika opět nezklamala. Gabriel Allon je prostě miláček a basta fidli. Sice sem tam někoho zavraždí, ale jenom ty zlé. A navíc - on to v podstatě dělat nechce, raději by si v poklidném chladu kostelů a bazilik restauroval všechny ty staré mistry, ale když oni ho vždycky nakonec přesvědčí. Vědí, kde má slabé místo. Protože všichni nějaké máme. I děsně profesionálně vycvičení tajni agenti.

"Občas uvažoval, jestli si ještě uchoval dostatečnou zásobu emocionálního chladu potřebného k tomu, aby na veřejné ulici přistoupil k nepříteli a napumpoval mu tělo kousky žhavého kovu."

3 30.12.2023

To, že je někdo výrazná osobnost se pozná podle toho, že ve společnosti vyvolává emoce a je celkem lhostejno jakého druhu. Zkrátka silná osobnost není nikomu jedno, to je její podstata. U Baťů se to jimi jen hemží. Paní Pilátová v této zajímavé knížce poskládala velmi čtivou mozaiku ze vzpomínek, vyprávění, dopisů a básniček Jana Antonína Bati, jeho dcery, vnučky, zetě...
Mnoho informací vsazených do netušených souvislostí, mnohdy překvapivých, nicméně podaných velmi otevřeně a bez příkras. J.A. Baťa nešetří nikoho, sebe a svou rodinu nevyjímaje. Baťovské vidění světa (byť se s ním ne ve všem ztotožňuji) je rozhodně unikátní, inspirativní, odvážné a s přesahem do současnosti, respektive do budoucnosti.

"To já musel být za každých okolností v té době realista, protože jedině realisti všechno přežili."

5 16.12.2023

Dlouho jsem měla tuhle knížku v merku a celou tu "merkovou" dobu jsem dumala nad názvem. Proč ras? Vždyť to je přece pohodný.... A už to vím! Sice mi to pár stránek trvalo, ale pak už to do sebe všechno zapadlo.
Těšila jsem se moc na tuhle cenami a uznáním ověnčenou knížku, ale nejspíš mám na takto filozoficky pojatý příběh moc plebejskou duši. Takže pěkné, duchaplné čtení, u kterého jsem se však těšila, až bude tak nějak.... konec.

"Věřila, že všechno máme předem kdesi napsáno a nic na tom nezměníme, proto je zbytečné lámat si hlavu marnými otázkami, proč se něco stalo nebo nestalo, má-li se toho přeci ještě tolik stát!"

1 29.11.2023

To není normální knížka. Neumím to ani pořádně pojmenovat, tak zkusím příklad. Je to jako když se peče štrůdl. Dělají ho všichni skoro stejně, někdo do něj jablka krájí, jiný strouhá, někdo přidává hrozinky, další oříšky, a pak tam někdo přidá... něco... tajné ingredience, které by vás vůbec nenapadly, zvláštní voňavé koření, těsto je jakoby křehčí, jablíčka v něm voňavější.... Zkrátka takový štrůdlí mercedes. S "Amokem" to je podobné. Je to sice próza, jen několik krátkých povídek, ale napsaných tak nádherně košatým jazykem, jakobych četla báseň. Při čtení jsem se přistihla, že se mnohdy vracím k některým pasážím jen proto, abych si ještě užila ta krásná, nápaditá slovní spojení a obraty. Klobouk dolů před tímto překladatelským oříškem. Ale jinak je tahle zvláštní knížka taková malá psychologická sonda do na mnoho způsobů rozedraných duší.

"Všechno, co nepřinášelo dobrodružství, bylo v mých očích promeškáním."

13 17.11.2023

To, že komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině už vím dávno. Hrůznost sovětské diktatury proletariátu však předčí i tu nejhorší fantazii.
Lotyšsko bylo do první světové války vyspělou a vzkvétající zemí, jejíž metropole Riga se mohla směle rovnat s moderními a vyspělými západními městy. Pak však přišla sovětská vojska a bylo po prosperitě. Stále se opakující příběh.....
Knížka "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" je ohromně silné vyprávění o osudech jedné lotyšské rodiny, které mě zasáhlo. Hluboce, silně a na dlouho. Možná díky té paralele s tím, co se pod mistrnou iluzí zákonnosti děje v současnosti. Dostalo se mi mnoha zajímavých dějepisně-zeměpisných informací díky kterým narostla moje touha navštívit Lotyšsko a poznat národ, který dostal sakra zabrat a přesto zůstal nezlomený.
Smekám před Vámi, paní Sandro, jak jste dokázala najít v sobě sílu tohle všechno vyprávět. Děkuji.

"Nebylo v silách smrtelníka předvídat nepředvídatelné a být důmyslnější než perverzní stroj zhouby, patřící sovětské moci, kterému jeho oběť dříve či později stejně neunikla."

6 29.10.2023

Izraelský tajný agent Gabriel Allon, muž, jakého chce (skoro) každá žena je zpět a jde nekompromisně za svým cílem. Palestinští teroristé se musí mít na pozoru, neboť pomsta chutná nejlépe studená. A Gabriel si ji umí střihnout profesionálně a s ledovým klidem.
Nechává za sebou nejen mrtvoly: "Ještě líp já věřím tomu, že pokud po mně člověk chce hodit kamenem, měl bych ho zastřelit dřív, než ho stihne vypustit z ruky."
.... ale i zlomená srdce: "Toužila, aby se na ni díval stejným pohledem, jakým posuzoval stav stropní malby."
Konec srandy, stojí za přečtení.

5 07.10.2023

Vždycky když čtu knížky Larse Keplera, obvykle plné mrtvol, vystříknutých mozků, porůznu usekaných částí těl, případně vyhřezlých střev tak si představuji, jak doma sedí manželé Ahndorilovi (Kepler je jejich pseudonym) a diskutují nad úrovní brutality toho kterého vrahouna, popíjejí u toho rulandu a zobají mňamky, které paňmáma připravila, když si v hlavě sumírovala počet mrtvol do další knihy.
"Lazar" je sice čtivý, ale tak nějak za hranicí. Myslím takovou tu hranici nenormálnosti a psychopatie, kterou u detektivních thrillerů předpokládám a očekávám. Taková až skoro sci-fi, která však rozhodně nenudila.

"Pravda je, že mám takovou schopnost - skoro pokaždé, když vejdu do nějaké místnosti, tak vím, kdo z přítomných lidí zemře jako první."

10 19.09.2023

Přečteno natošup. Vtipné čtení s neotřelým nápadem - taková malá letní jednohubka.
Howgh.
Ale moudra v ní bylo víc než dost: "Jedním z mnoha problémů spojených se střízlivostí je oživnutí libida."
...a vzápětí: "Nahota žen ve středním věku navíc pomohla umlčet mé obrozené libido. Jestli mě tohle čeká někdy v budoucnu v ložnici, tak můžu jenom doufat, že oslepnu ještě před padesátkou."

4 20.08.2023

"Volání kukačky" je taková ta správňácká detektivka s rozervaným hlavním hrdinou à la Phil Marlow. V tomto případě je to vysloužilý voják, nemanželský syn rockové hvězdy a sympaťák skrz na skrz Cormoran Strike. Tak nějak samozřejmě má dluhy a několikadenní strniště, bonusem je pak protéza jako důsledek válečného zranění. Samozřejmě, že má tenhle jednonohý drsňák hluboko schovanou citlivou duši a žen je kolem taková spousta, takže paráda!
A co se týká příběhu samotného, tak ten se čte s lehkostí a je zamotaný tak akorát přesně, aby to bavilo, jak to ostatně paní Rowlingová umí nejen v Harrym Potterovi, ale i jako Robert Galbraith.

"Jiní lidé v jeho věku mají domy a pračky, auta a televizory, nábytek, zahrady, horská kola a sekačky na trávu: on má čtyři krabice krámů a sadu jedinečných vzpomínek."

9 17.08.2023

Další Silvova již tradičně výborně napsaná špionážní detektivka, ve které však pro mě tentokrát něco malinko chybělo k tomu, aby mě zcela strhla a pohltila, jako jiné. Občas se mi to stane a to se pak vždy zamýšlím nad tím, jestli je to knihou, nebo mým aktuálním rozpoložením, náladou, tím co právě prožívám "live". Po hloubkové analýze jsem došla k závěru, že nevím, a že to je vlastně tak nějak jedno. Čili už teď se těším na další dramatické zápletky, které musí tajný agent Gabriel Allon, absolutní sympaťák se zraněnou duší a mnoha talenty, vyřešit.

"Milovala je, protože představovali ostrov zdravého rozumu obklopený mořem fanatismu a protože se obávala, že příboj dějin by je mohl jednoho dne smést a ona se chtěla stát, byť jen na okamžik, jejich součástí."

4 06.08.2023

Co se odehrává v nitru toho, kdo má to štěstí a zažije lásku, o které se celý život sní, na kterou se celý život vzpomíná? Klasik anglické litetatury Graham Greene umí o nejkrásnějším lidském citu psát vskutku čtivě a nádherně košatým jazykem. Všechny druhy i poddruhy citů a emocí, celou škálu toho, co láska přináší - vzrušení, radost, nejistota, obavy, žárlivost, odevzdání se, vášeň..... všechno tu je spojeno v celek, který přímo vybízí k zamyšlení.

"Lidé se přece mohou milovat a nevidět jeden druhého."

4 16.07.2023

Uf....
U čtení téhle naučné beletrie, nebo jak tento soubor malých kazuistik dětí žijících v ústavní péči nazvat, mi došlo, v jak velké sociální bublině žiju. Děkuji svému synovi za možnost si to alespoň uvědomit. Držím palce, Vildo, ať se ti daří (nejen) v práci nebýt p*ča. A dětem přeji víc Tomů Morávků.

"Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutíme cítit se hůře."

7 08.07.2023

Další Backmanova pecka! Síla tohohle příběhu musí strhnout snad každého. Je v něm úplně všechno, navíc ve správném poměru. Jak říká autor: "V životě se nám dostává jen okamžiků." Tohle byl jeden z nich. Díky.
A pro toho, v kom je alespoň malilinkatý kousíček sportovce, je to zážitek na druhou. Proč? Protože: "..... sport vypráví příběhy."

"Jednoduchá pravda, stejně často opakovaná jako ignorovaná, zní, že ať už dítěti řeknete, že zvládne cokoliv na světě, nebo že nezvládne vůbec nic, pravděpodobně budete mít pravdu."

19 07.07.2023

Jsem velká "svěrákofilka" a uvědomuji si, že je oba vnímám méně objektivně, než jiné autory. Nicméně tentokrát to fakt nějak přes veškerou mou snahu není ono, nebo co.... První stránky knížky mě bavily a těšila jsem se, co bude dál. Jenomže ono dál už pak nebylo bohužel skoro nic. Takže na to raději hodně rychle zapomenu a budu si dál žít na vlnce - co je svěrákovské, to je dobré.

"Takže pak toužím po okamžicích samoty, kdy bych se mohl jen dívat a tiše si přemýšlet o svém."

3 01.07.2023

Vím, že nemám předjímat! Ale ne vždy se mi to daří. Třeba zrovna s touhle knížkou. Měla jsem ji už dlouho nachystanou, až přijde její chvíle, ale nějak se mi do té červené knihovny nechtělo. No právě. Červené knihovny? Jenom proto, že jméno autorky evokuje příběh á la chudá + bohatý = lovestory navzdory? Že má tak děsně sladkobolný obal? Chyba lávky!
Silné, niterné čtení, jež rozhodně nezanechá klid v duši. Naopak. Burcuje. Nevím, jestli někdy pochopím, jak se něco takového, jako holocaust mohlo stát, jak jsme to mohli dopustit.....
Příběh o velikosti lidské vůle, o svědomí, síle, pocitech viny a hlavně o jizvách. I těch neviditelných.

"Buďte dobrým posluchačem, nikoho nesuďte a nezabraňujte smutku kohokoliv jiného."

Neboť.....

"Všichni, kdo bloudí, nejsou ztraceni."

9 29.06.2023

"Pád titánů" je druhá knížka od Kena Folletta, která se ke mně dostala. Obě pěkně tlusťoučké a každá úplně jiná.
Tenhle příběh, či spíše příběhy několika rodin, které se různě prolínají, anóbrž sága, se tentokrát odehrává v období kolem první světové války. Nejsem pamětník, takže nezbývá než věřit, že to tak nějak bylo. To ostatně čtenáři Follettových knih nečiní velký problém. Děj je nejen uvěřitelný, je také po většinu času poutavý, což je při sedmistechpadesáti stránkách docela majstrštyk.

"Snít o pomstě však nemělo smysl. Šlo o to nevzdat se."

7 22.06.2023

To byla ale pěkná detektivečka! Parádně špionážní, tak jak to pan Silva umí. "Anglický zabiják", druhá knížka od bývalého válečného reportéra, kterou jsem četla je opět skvělá. Správný tvrďák a velký sympaťák Gabriel Allon, tak trochu umělecká duše a tak trochu tajný agent už je můj starý známý. Ani tentokrát nezklamal a s chladnou hlavou rozmotal klubko, jehož počáteční nitka vedla až do nacistického Německa. Samozřejmě u toho nezapomíná být ve společnosti ženy pravým gentlemanem....

"Dcery mívají tendenci své otce ochraňovat, i když je považují za prohnilé ničemy."

8 09.04.2023

Knížky Radky Třeštíkové jsou o životě, ať to zní jakkoliv fádně. Nic není černé ani bílé, ne všechno vždycky dobře dopadne, konce mohou být někdy otevřené celý život, padouši mají i dobré vlastnosti a klaďasové sem tam selžou, tak to prostě je.

"Nemůžem, nejde to, karty už jsou rozdané, říct, že teď s nima znovu míchám, to se prostě nedělá."

P.S. To s těmi konci jsem napsala jen tak, hodilo se mi to tam, aby to vypadalo děsně filozoficky. Ve skutečnosti totiž vždycky všechno dobře dopadne!

14 04.04.2023