alkazemka
komentáře u knih
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Uf! Moc krásné a moc náročné čtení. Ale náročné ne pro způsob, jakým je kniha napsaná, tomu se nedá nic vytknout, ale pro to téma. Nic v životě není černé nebo bílé a myslím, že odsun sudetských Němců je toho přesným důkazem. Po fašistickém pekle přišlo peklo české. Nejsem pamětník, neznám všechny souvislosti, ale z toho mála co vím, tak myslím, že máme taky pořádný kus másla na hlavě....
Při čtení "Vyhnání Gerty Schnirch" se mi nejednou sevřelo srdce, zvedl tep, vhrkly slzy do očí a tak nějak si představuji, že přesně tohle bych chtěla, aby se dělo mým čtenářům, kdybych tuto úžasnou knížku napsala já.
"Jen pro to světlo, které stále vycházelo z jejich minulosti, z doby, kdy jim nebylo ani dvacet, pro to světlo, které zatoužil zase zažehnout, aby zjistil, jestli mu nepomůže."
To prší moře
Radka Třeštíková
Knížka o tom jaké to je, když se nechce žít. Nebo chce, ale nejde to. Těžké téma zpracované citlivě, s pochopením, vkusně a..... tak nějak s vlídností, jestli to tak můžu nazvat. Někdy se to zkrátka může v životě zašmodrchat. A rozšmodrchávání, pokud k němu dojde, je dlouhý a bolestný proces, ale stojí za to jej absolvovat.
A taky je to knížka o lásce, neboť ačkoliv: ".....vztahy nevznikají na přání a láska nám nechodí do života pravidelně, jako ranní noviny do schránky, " tak je to to nejvíc, co v životě máme. Tak si ji hýčkejme.
“Ty chvíle, kdy nám nic jiného nezbývá, jsou často ty jediné, co nás konečně posunou někam dál."
Pohřbený život
Allen Eskens
Bylo to tak moc dobré, že jsem se v průběhu čtení několikrát přistihla, jak záměrně zpomaluju, aby to trvalo déle, aby ještě nebyl konec.
Tenhle detektivní román na mě celou dobu působil, jakoby snad ani neměl ambici být výbornou detektivkou, napínavým románem, ale prostě jen tak s lehkostí a mimochodem napsanými stránkami, které v konečném důsledku chytnou a nepustí.
"Brzy možná budu dělat rozhovor s brutálním vrahem, s člověkem, který se nezastavil před životem mladé dívky, se zločincem, který prožil přes třicet let v pekle nejhorší věznice v Minnesotě, a přesto jsem se toho rozhovoru ani zdaleka neobával tolik, jako jsem se bál dalšího setkání s vlastní matkou."
Muž, který chtěl být milován, a kocour, který se do něj zamiloval
Thomas Leoncini
Motivační knížky nejsou už tak nějak ze své podstaty můj šálek kávy. Ale jsem hrozný rebel a někdy se neposlechnu, takže dělám přesně to, před čím všechny tyto knihy varují - opakuji chyby, a čas od času po nějaké opět sáhnu. Většinou proto, abych se ubezpečila, že tuhle kávu fakt ne. Říkám si vždycky, co to musí být v člověku za puzení, aby věnoval energii a čas na sepsání takových blábolů.
Nic ale samozřejmě není jen černé nebo bílé, takže sem tam zajímavá myšlenka by se našla. Ale ta hustota, respektive v tomto případě řídkost byla vážně malá, respektive velká. Snažila jsem se, přísahám, ale tentokrát to fakt nešlo dočíst......
"Bohužel mnoho lidí si všimne příliš pozdě, že jim život zanechává vzkazy a že se je sám život už dlouho snaží najít."
Magický průvodce městem pod pahorkem
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Od mé návštěvy Finska se ve mně něco změnilo. Konkrétně můj pohled na vše finské, což jaksi dá rozum, ale když jsem to napsala, přišlo mi, že to děsně dobře zní. Tu syrovou zemi jsem si i s jejími nejmilejšími divnoobyvateli na světě jednoduše zamilovala.
Vždycky jsem ráda četla, protože to je jako žít nekonečně mnoho dalších životů. A často si při čtení říkám, že nemám předjímat, že mám dát autorovi šanci a ne příběh furt někam sunout sama, jakobych nejlíp věděla, jak to má být dál. Bohužel se mi pak občas stává, že má fantazie předčí autorovu..... To však rozhodně není tento případ! Pan Jääskeläinen mě dokonale zaskočil nepřipravenou na takovou jízdu! Už dlouho mě knížka tak intenzivně mile nechytla. A víc neřeknu, protože nesmím ani naznačovat.
"Život je hruška, kterou obyčejně zapomeneme ve skleněné mísy a necháme scvrknout, zatímco den za dnem jíme brambory."
P.S. A jako bonus pan spisovatel navíc vypadá jako Severus Snape! Uaaaaaaaaa!
Dějiny lásky
Nicole Krauss
První stránky jsem ani nedýchala, jen hltala. Knížka "Dějiny lásky" je o knížce "Dějiny lásky" (vím, jak to zní, ale fakt to tak je!) a musí z ní být zákonitě nadšen každý, koho těší neplytké čtení, u kterého se střídá úsměv s vráskou na čele. Je to prostě paráda umět zachytit každodennost, nebát se jí pojmenovat, neřku-li najít v ní tu křehkou krásu. A samozřejmě že: "Šoupněte k oknu sebevětšího blbce, a je z něho Spinoza," je sice pravda pravdoucí, ale proč si sem tam trošku nezafilozofovat. Vždyť jde konec konců zase, opět, vždy, jen a pouze o to nejdůležitější v životě - o lásku.
"Protože mě nic nedokáže učinit šťastnějším ani smutnějším než ty."
Tajná služba
Daniel Silva
Jedno z posledních dobrodružství Gabriela Allona, které na mě trpělivě čekalo v knihovně....
Že je Gabriel borec, to už víme. Že jsou špionážní knížky pana Silvy sázkou na jistotu, to už víme taky. Nicméně v některých z nich je na mě těch špiónů, záhad, propojení a komplotů až moc. Tentokrát bylo ale všeho tak akorát.
Nejsem aktuálně v nějak extra intelektuálně košatém stavu mysli, takže konec řečí, stojí za přečtení.
Ale máme spolu s Gabrielem jednu univerzální radu na závěr. Pro případ ztráty.....
"Zavolal bych si ty nejhorší, nejodpornější hajzly nejhrubšího zrna, co bych měl k dispozici, a nařídil jim, aby ji za každou cenu našli."
Lenochod Jimmy & jeho backup band
Pavel Bareš
Pavel Bareš je moje velké, milé literární překvapení poslední doby. Vlastně ani moc nevím, co jsem čekala, ale dostala jsem toho hodně. O "Lenochodovi" bych řekla, že to je povinná četba pro všechny muzikanty, co začínali v panelákové sušárně či v babiččině garáži. A taky pro jejich rodinné příslušníky. Mnohému jsem až teď porozuměla a stejně tak mnohému nebudu rozumět asi nikdy. Možná proto, že jsem nikdy v žádné garáži nebušila do starých zavařovacích hrnců. Snad v příštím životě....
Jo, a abych nezapomněla, ani milovníci fantasy nepřijdou zkrátka.
"Dlužíme to svejm patnáctiletejm já."
Múza
Jessie Burton
Mé první setkání s Jessie Bessonovou a hned jsme si padly do noty. Její "Múza" se tak krásně četla, až mi bylo líto, že už je konec. Historie jednoho obrazu, jedné rodiny, jedné lásky...
Někdy v sobě minulost, která (jak jinak) utváří naše dnešky, skrývá tajemství, jež mají být zachována, ale zároveň nezapomenuta. To jsou mi ale výzvy....
"Nejde o to, jaká je pravda; to, čemu lidé věří, je pro ně pravda."
Jmenuji se Červená
Orhan Pamuk
Když se člověk prokouše první stovkou stránek, tak to už už málem začne vypadat, že má vyhráno, ale ono né. Tolikrát jsem to chtěla vzdát, ale vždycky jsem se neposlechla a zcela odbojně jsem četla dál. Jenže těch postav (jsou mince, krev nebo strom vůbec postavy? A proč vlastně komentují příběh?? Nebo ho spíš komplikují....?) a vrstev bylo v té proklamované mnohovrstevnatosti na mě přece jen přespříliš, čímž v mé již tak značně košaté mysli samotný příběh poněkud zahlušily.
Vrcholné dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu "Jmenuji se Červená" je zkrátka parádní motanice vhodná pro..... někoho jiného než jsem já.
"Pamatovat si znamená vědět, co jsme viděli. Vědět je pamatovat si, co jsme viděli. Vidět znamená vědět, aniž bychom si pamatovali."
Dvě slova jako klíč
Josef Formánek
Josef Formánek, cestovatel, dobrodruh a vyléčený alkoholik při svém filozofování o životě sem tam tne do živého. "Dvě slova jako klíč" není úplně knížka přečtená jedním dechem a to ze dvou důvodů. Ten první je uveden výše, takže jsem vždycky potřebovala chvilku na vstřebání, no a druhým je propojovací linka mezi jednotlivými postavami, která mi taky občas dala zabrat. Pan Formánek to nenapsal úplně přímočaře, takže to chce trošku větší dávku imaginace než obvykle, což je fajn, když na to je zrovna rozpoložení.
"Motýl, kterého někdo lusknutím prstů strčil zpátky do nehybné a tmavé kukly, v níž ho nechal žít s mučivými vzpomínkami na svět trvající dál, ale jím samotným už neviděný."
Zpovědník
Daniel Silva
To je ale chlap, ten Gabriel Allon! Zabiják intelektuál s něžnou duší v drsném sexy obalu. Ale možná že vlastně tím borcem není hlavní hrdina, ale sám autor. Daniel Silva se totiž vyzná a umí zaujmout, strhnout a nepustit. "Zpovědník" je již několikátá knížka, kterou jsem od tohoto bývalého válečného reportéra zhltla a dojem po přečtení mám vždy stejný. Příjemné, inteligentní, stupňované napětí s gradací na závěr. Jak je vidět, židovská tématika je třaskavá dodnes....
"Láska je silnější než nenávist."
Dokonalý cizinec
Renée Knight
Výborný námět! Jó.... někdy holt ti kostlivci ze skříní vylezou a to pak může být mela. Paní Knightová to napsala docela čtivě, takže relax u nenáročné knížky zajištěn.
"Odnesla si sklenku a cigarety na malý balkon, posadila se a dívala se na svět kolem a projednou nechtěla být jeho součástí. Byla šťastná."
Dánská dívka
David Ebershoff
Jsem "stará škola" a přes všechny genderové uragány současnosti jsem přesvědčená, že pohlaví vždy byla, jsou a budou jen dvě. Občas se to však přírodě zvrtne a to je pak pěkná šlamastyka. Co se odehrává v duši a mysli někoho, kdo se narodí do nesprávného těla, to si vůbec neumím představit. Tenhle příběh podle skutečných událostí je z uměleckého světa první poloviny dvacátého století. Bohémské prostředí může dle mého v tomto případě jak pomoct, tak přitížit a chaos v duši jak umocnit, tak od něj ulevit. Nicméně doba, ve které se odehrál, jinakost rozhodně neusnadňovala. Uf, těžké téma....
"Uvědomila si, že vlastně nikdy nebude vědět, co přesně má udělat, aby to bylo správné."
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Ne od prvních stránek, ale již od názvu jsem si tuhle knížku zamilovala. Nevím, jak jinak to popsat, než jako vlídné, voňavé a hebké pohlazení, které vyloudí úsměv na tváři ať chcete nebo ne.
Vyprávění Marcela Pagnola o dětství na francouzském venkově plyne stejně pozvolna jako tamní život. Teda.... jak si představuji já, že tam plyne. Asi se tam budu muset někdy vydat. Pro ověření....
"Tehdy jsem poprvé pochopil, že dospělí nikdy nedělají to, co se jim líbí, a že jsou hloupí."
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Téma více než mrazivé. Kdo se někdy setkal s manipulátorem a měl dost síly, aby se z jeho dosahu vymanil, má veliké štěstí a neocenitelnou životní zkušenost. V knížce "Za zavřenými dveřmi" je vše podáno dle mého soudu sice poněkud zjednodušeně, zato čtivě a s dobře vystiženou podstatou. Je až neuvěřitelné, čeho všeho je takový psychopat schovaný v těle oblíbeného, milého a vtipného kámoše pod rouškou přátelství či dokonce lásky schopen. Chce to hodně síly nenechat se zlomit a umět se vymanit z jedovatého vlivu.
Takže lidé, tuto knížku čtěte a v životě bděte! Konec moudra.
"Nesmím dovolit strachu, aby mi zatemnil mozek..."
Stalker
Lars Kepler
Detektivka s mnoha mrtvolami, surreálným existenciálním dramatem Joony Linny a zápletkou tak zvrácenou až to bylo skoro na hraně. Ale protože je knížka (ostatně jako všechny Keplerovky) čtivá od začátku do konce, tak se to dá zvládnout vlastně velmi dobře.
A ponaučení? Bacha na nevyléčená traumata z dětství!
"Ozvu se, jakmile chytím skutečného vraha."
Vegetariánka
Han Kang
Zvláštní, těžko zařaditelná, ale skvělá knížka. Kombinace asijské přímočarosti až strohosti s křehkou poetikou.
Možná je to knížka o vnitřní síle umět se vymanit. Možná je to knížka o bolavé duši. Možná je to knížka o touze.... Nevím.
Ale vím, že jsem už dlouho nečetla něco tak něžně erotického a zároveň tak drsně racionálního. Těžko se to popisuje a když to teď po sobě čtu, tak to zní trošku jako takové ty vzletné bláboly, ale fakt to neumím lépe vyjádřit. Určitě ve mně ale tahle útlá knížka zanechala silnou stopu.
"Jako kdyby se chystala milovat se se slunečním svitem nebo větrem."
Mráz
Bernard Minier
Parádní detektivka! Bylo tam všechno co má být, nic nechybělo, nic nepřebývalo, čtení bez hluchých míst, což není u takového tlusťocha jen tak. A když vám navíc hlavní hrdina mluví z duše: "Měl pocit, že ztratil klíč. Přesně tak na něj působil dnešní svět. Kdyby se na stroji čau vynořil v osmnáctém století, necítil by se větším cizincem," je o skvělou zábavu postaráno. Vřele doporučuji všem milovníkům napětí, dostane se vám jej! Škoda, že už je konec....
Hned se jdu mrknout, co pan Minier ještě napsal, musím si to totiž určitě přečíst!
"Proč mu připadá, že příslušník kmene z Nové Guineje má víc zdravého rozumu než většina lidí, s nimiž se denně potkává?"
Závěje
Marit Reiersgård
Psychologický propletenec osudů jednotlivých hrdinů dělá z této detektivky skvělé čtení. Nechybí mrtvoly ani napětí, ale vše tak nějak v klidu a uvěřitelně, jakoby se to mohlo odehrát ve vedlejší ulici. V podstatě přečteno na jeden zátah.
"Ačkoli byla jen obyčejná středa, ačkoli byl dnešní den až po okraj naplněn všedností, byl současně úplně jiný než ostatní dny."
