Alma5 komentáře u knih
Kniha se mi líbila obsahem i vizuálně. Obsahuje popisy jógových pozic i několik jógových sestav s různým zaměřením. Krom toho také návody na meditace a další rady pro zlepšení života.
Patrně se u této knihy vyskytují dva druhy čtenářů - ti, které to nezaujme a ti, kterým se to líbí. Přikláním se k té druhé skupině, tato kniha je prostě geniální , zasmála jsem se velmi :)
Přidávám hvězdičku za poslední část o Islandu, ta mne zaujala nejvíc, být neobsahuje příliš fotek, které je třeba vyhledat zvlášť. Začátek knihy je oproti tomu i přes množství zajímavých informací a myšlenek psán zvláštně nudným způsobem ..
Zajímavé informace, nejen o dýchání. Pokud by měl někdo náhodou pocit, že dýchání ústy je neškodné tak po přečtení knihy mít určitě nebude...
Ke knize jsem přistupovala značně skepticky, neboť dr. Vojáček mně zatím příliš nezaujal (asi jen svým vzhledem :) Nakonec jsem překvapivě mezi již zmíněnými omílanými tezemi našla pro sebe nějaké podněty, takže nemůžu hodnotit až tak špatně. Kupodivu jsem četla i dost knih, které jsou v knize zmiňovány. Věřím že pro toho, kdo nečetl z tohoto žánru nic to asi bude přínosné více.
Taková miniknížečka s popisem základních cviků. Také je zde něco o historii pilates. Docela dobré.
Přečetla jsem, ale s obtížemi, kniha je poněkud suchopárná. Všechny postavy jako by byly jenom figurky, které slouží k posouvání děje dopředu. Fyzikální náměty byly zajímavé, ale tomu zas natolik nerozumím. Oproti Temnému lesu a Vzpomince na zemi, které pro mně byly čtenářským zážitkem roku 2020 je toto o dost slabší kus.
Když už ležela v knihovně v poličce čerstvě vrácených knih, rozhodla jsem se zjistit, co může o duši sdělit mně neznámá herečka. Autorka sdílí své pocity a prožitky ze života, který díky jejímu založení jistě není snadný. (I když zároveň je zde i postupně zmíněna celá řada úspěchů - vysoké školy, maraton atd.)
Odjakživa se považuji za člověka se slabou psychikou, ale proti této paní jsem duševně naprosto vyrovnaná osoba. Věřím, že hodně žen má také tak "vášnivou" povahu, a pak zde můžou najít nějaké poučné moudro. Mne to jaksi minulo...
(SPOILER) Po přečtení celé série můžu být těžko otrávená ještě více. Závěr mi zkazil celý zážitek z četby. Jsem sice takový jednoduchý čtenář, který má rád konce uzavřené a zároveň pěkně popsané, jak to dopadlo se všemi postavami, ale tuto vadu bych pominula. Ale vítězství zákeřného a podleho "vlka v rouše beránčím" prostě nemůžu strávit.
JInak si stejně myslím, že je to sci-fi pro ženy (a nevím kolik žen tento žánr vůbec čte), protože se tam stále řeší nějaké pocity, pořád někdo někoho nenávidí atd. , o to méně je tam akčních scén. Toto celé mi vlastně líbilo, i celý ten promyšlený houbami prolezlý svět. Jen ten závěr :(
Nevěděla jsem, že knihu psal stand up komik. Nemám ráda stand up komiky. Z toho vyplynula moje nechuť ke čtení, kniha má ten stejný styl. Luna se svými parte byla fajn, ale ta novinářka byla pro mně naprosto nesnesitelná. U strany 60 jsem přečetla alespoň konec. Ten je dobrý, ale zůstane mi utajeno, jak k tomu došlo...
Také jsem tento pořad neznala. Ale v době jeho vzniku více než před dvaceti lety by mně asi ani nezaujal. Zato není jsem se v knize získala mnoho inspirace...
"Stáří je přece stav ducha, nikoli stav těla. Několik zásad musí dodržet každý, kdo nechce zchátrat. První zásada - nikdy nepřestat pracovat. Pracovat se musí a člověk má pokračovat v té oblasti, ve které strávil celý život. POkud pracoval hlavou, musí přemýšlet. Ja slýchám od lidí, jak se těší na šedesátku, až půjdou do penze a odsunou se na chatu. Potom to opravdu udělají, sázejí mrkvičku, rýpají se v zemi, jsou krásně opálení, mají svaly, ale zblbnou. A když zblbne hlava, tělo ji následuje velice rychle. Další zásada - človek se má snažit nedělat nic naposled. V tu chvíli, kdy se rozhodneš něco už nedělat nebo jen ještě jednou a naposled, tak jsi skončila a jsi stará. Opustíš jedno a pak začneš opouštět další a další věci, které tě těši.... str. 64
Taková poetická knížečka o rostlinách a všem možném, co autora k tématu napadlo.
"Od stromů lze přijímat nejen jejich sílu, ale lze se v jejich blízkosti i prosycovat jejich mlčenlivým životním zasněním, které může být větší životní posilou a inspirací než chtivé vysávání jejich energie. Při ztišení vedle stromu, zejména staršího, lze vnímat jeho mlčenlivé, ale tím silnější ponoření do vlastního trpělivého bytí, které po desetilení či staletí odolává letním žárům a mrazivým vichřicím, tiše a majestátně, stále stejně, den za dnem, rok za rokem. Kolik opory pro naše osudy lze vnímat z tiché rozmluvy se stromem, který obsahuje koncentrovanou energii svého staticky a stoicky přestálého času. Zdá se též, jako by stromy v odlehlých končinách setrvávaly ve svém zasněném stavu uzavřeněji samy v sobě než stromy v blízkosti lidí, které do sebe dají snáze "nahlednout" ...str. 113
Knihy "podle skutečného příběhu" mají vždy nějak větší sílu... Zde jsem ze začátku vůbec netušila, že se to odehrálo v současnosti a ne někdy před 70 lety. Neuvěřitelné je pro mě i to, že se té současnosti všichni členové té rodiny vůbec dožili.
Název je trochu zavádějící. O plánu své duše se zde čtenář nic nedozví, jsou zde rozebrány plány jiných duši, jak je popisují osoby se schopností média. Je zde podrobně rozepsáno, jak si různé životní těžkosti duše naplánovaly už před narozením a proč. Kdo má podobny osud, může usoudit, že i on si svůj život naplánoval s nějakým záměrem. A to je velmi utěšující myšlenka ..
Zajímavá, i když nepříliš pravděpodobná vize posmrtného života. Nicméně zábavné to bylo opravdu jen občas....
Můj hlavní pocit z knihy bohužel je, že autor je blázen. Určitě může být napojený na nějaké vesmírné bytosti nebo něco podobného, ale že jsou jeho informace z těchto sfér přece ještě neznamená, že jsou pravdivé. Jak již zde bylo zmíněno, také jsem měla pocit negativní energie, která z knihy vyzařuje. Poslední dvě kapitoly jsou opravdu trochu smysluplnější, ale radši si to přečtu od někoho příjemnějšího.
(SPOILER) Jak neobyčejně ponuré čtení. O to více, že autorka se patrně kromě let padesátých inspirovala režimem v Severní Koreji, kde ten režim stále trvá. Tomu ani šťastný konec nešel vymyslet...
Poměrně pozdě jsem si oblíbila seriál panství Dowton, takže knihu jsem vybrala podle autora seriálu. Byla to dobrá volba, krásný příběh, podobně uspořádaný, pouze se odehrává dříve....
I v kategorii nenáročných oddechovek spíše slabší kus. Šťastný konec mně ovšem potěšil i tak. Byl by to ale ideální námět na béčkový žehlící film...