amaenium komentáře u knih

Na knize se mi líbila propracovanost hlavního hrdiny a pocity, které jsme mohli v průběhu díla sledovat. Zároveň mě také zajímala záhadná žena z Hadžimeho dětství, jež se znovu v jeho životě zjevila po delší době obklopena samými neznámými. A co se vztahů týče, ty zde byly také velmi hezky rozepsány a rozebrány. Na druhou stranu, Murakamiho knihy čtu postupně, aby se mi děje knih třeba nepletly, ale tato kniha mi nedala typický murakamiovský zážitek a ponoření, které jsem měla například u Kafky nebo Hard Boiled. Podle mě je to zatím neslabší kniha od autora.

2 06.01.2019

Noční oceán je jedna z těch mála knih, u kterých má člověk pocit, že příběh nebo jeho část ze začátku, je něco tak strašně vzdáleného. Jakoby se čtenář již několik let věnoval zkoumání života HPL a Roberta Barlowa, a to tvrdím jako člověk, co se s těmito autory potkal v této knize poprvé.
Knížce bych pak jen vytkla některé pasáže, které byly až příliš zdlouhavé, ale jinak mi kniha byla čtivá a ukázala nové autory, od kterých bych si v budoucnu něco chtěla přečíst.

05.01.2019

Stručný a zároveň krásně ilustrovaný život surrealistického umělce Dalího. Taková oddychovka.

27.12.2018

Tato kniha nepatří mezi ty, do kterých se čtenář začte a knihu si užije, naopak spíš se jedná o knihu, která nese poselství a je autentickou ukázkou toho, co museli vojáci za válek zažívat. Nasazování nevinných životů za “něco většího”, přitom tento voják je sedlák a temten býval švec. A oba přijdou o život kvůli “těm nahoře”. Podle mě tato kniha nemusí bavit, ale hlavně rozšířit obzor, zamyslet se nad tím a uvědomit si, ukázat na příčiny a varovat, aby se něco takového už neopakovalo.

9 27.12.2018

Kniha nebyla špatná - dobře se četla, stránky odsýpaly a ani hlavní hrdina mi nevadil. Co mi pak ale přišlo nedodělané (?), že ze záhadné dívky vyplavené na břehu se v jednom momentě stane neovladatelná a rozmazlená ženština. To mi zde úplně nesedlo, stejně pak tak “napínavá” část, která klidně mohla být napínavější, více rozepsaná?

23.12.2018

Je sice pravda, zě knihu jsem měla přečtenou za den, tudíž se o ní dá říct, že je čtivá, ale na druhou stranu o ní mohu říct i to, že mi přišla plytká - příběh tatéra je zajímavý a měl by se vyprávět, aby se vědělo více o hrůzách koncentračních táborech, ovšem mohl být uchopen lépe, hlouběji, více snad rozepsat pocity vypravěče? Možná se v tom odráží tatérovo přání z doslovu nepsat příběh “tak osobně”? Myslím, že tohle je slabší kniha na toto téma.

4 15.12.2018

Zatím nejlepší kniha o psaní, kterou jsem četla. Rozdělení na dvě čaśti - útržky vzpomínek, když autor sám začínal a samotný náhled na psaní a nějaké ty rady a tipy - utvořilo opravdu fungujićí celek. Obě části jsem si užívala a rozhodně mi pomohla zodpovědět některé mé otázky a rozptýlit obavy. Do knihy se jistě několikrát ještě vrátím pro nějakou tu radu.

4 13.12.2018

Kniha mě překvapila. Když mi byla (kdysi) doporučována, čekala jsem těžce se čtoucí román plný archaismů. A opak je pravdou - příběh, do kterého se čtenář lehce začte a zároveň utrpení a hrůzy jeptišky je schopen prožívat s ní, díky skvěle vykreslenému prostředí a detailnímu vyobrazení jeptiščiných pocitů. Mám skeptický pohled na křesťanství a děj této knihy je jedna z věcí, co si dokáži představit, že se něco takového mohlo dít (a ještě s odvoláváním se na Boha!).

03.12.2018

Na tuto knihu se dá použít kratičký příběh z děje: někteří sledují jen kapku oleje na lžíci, jiní zas to, co je okolo a lžíci pak vylijí.
Příběh byl velmi pěkný, působil na mě lidově, jako kdyby se jednalo o nějakou legendu. Vychutnávala jsem si různé filosofické myšlenky a úvahy a líbilo se mi, jak zde bylo ukázáno, že cesta nám dá někdy mnohem více, než kdovíjaký cíl. Ke knize bych se v budoucnu určitě ráda vrátila.

3 29.11.2018

O Davidu Bowiemu, jsem věděla jen málo, znala tak dvě písně (podle názvu) a tak nějak šel kolem mě. S příchodem této bohatě ilustrované knihy jsem měla, alespoň stručně, možnost zjistit něco víc o jeho životě. Celá kniha je krásná a odnesla jsme si zájem o jeho osobnost(i) - působí na mě až mysticky. Teď jen stačí postupně naposlouchat jeho hudbu...

5 24.11.2018

„O minutu později zjistí želva, že jí zem zmizela pod nohama. A poprvé v životě vidí svět ne z výšky pěti centimetrů, ale z výše sto padesáti metrů a pomyslí si: Jakého já to mám v orlovi skvělého přítele...”

Propracovaný román, při němž autorka čerpala nejen ze svých zkušeností s prací v kině, ale našli se zde i jiná témata, která byla více rozepsaná a nebylo jich málo. V knize jsem tak narazila na mnoho “naučných” pasáží. Konkrétní (kvůli spoileru) nebudu jmenovat, ale určitě po přečtení budete vědět, co jsem měla na mysli. Zároveň byla kniha taková, realistická. Řešením různých detailů, ale i narušení intimního života jsem pociťovala naprosto relistický obra ze života. Ze začátku mi byl nejvíce sympatický Viktor a jeho bratr, Elena trochu také, ale taková naivní a tak moc jsem si ji neoblíbila. Konec byl překvapivý jen napůl: pasáž před epilogem mě moc nebavila, najednou se zdála být zdlouhavá, detaily takové nudné a měla jsem jisté podezření, avšak epilog jsem nečekala, ten vnímám spíš pozitivně. Kniha mě bavila a líbila se, ovšem kdyby se nejednalo o knihu na bookclub, tak kvůli obálce bych si jí asi ani nevšimla.

2 22.11.2018

Hon na ovci byl opravdovým dobrodružstvím.
V průběhu vyprávění - hlavně pak ke konci, kdy se náš hlavní hrdina blížil k hledané pláni, jsem měla opravdu pocit, že cestuji s nimi. Když se hrnida dostal do chaty a my si mohli vychutnat popis ztraceného času, sama jsem pociťovala mystiku prostředí, jež mě pak přivedla do takového zvláštního rozpoložení.
Kniha se mi velmi líbila a bavilo mě tipovat si, jaký by tak mohl být další krok, kde by se mohla objevit další stopa (párkrát jsem se trefila). U knihy jsem poznala, že se jedná o rané dílo. Další snový příběh od tohoto spisovatele jsem si opravdu vychutnala.

5 14.11.2018

Jak gestapák vyvede vězně na vycházku, je to takové zvláštní dílo, moc nevím, co si o něm myslet. Jediné dílo, co mě od autora příliš neoslovilo.

11.11.2018

Stručné shrnutí života brněnské autorky, jehož konec skončil tragédií.
Styl psaní byl decentní.
Jediné, co nechápu, a bylo to již zde psáno i v jiných komentářích, proč to nechala autorka zajít tak daleko. Láska podle mě není žádnou omluvou, pokud je člověku ubližováno - ať už fyzicky nebo psychicky.

1 09.11.2018

Velmi povedeně podané reportáže z různých prostředí popisující život Rómských obyvatel. Tato kniha nám ostatním může posloužit jako takové okénko, abychom si alespoň trochu dokázali představit čím vším musí procházet v jiných zemích.
Jako každá rasová otázka je však toto téma komplikovanější, než se může zdát a kniha mi dokázala rozšířit obzory a dát vhled do tohoto tématu.

1 09.11.2018

Čekala jsem při čtení trochu více napětí a strachu, ale bohužel kniha (povídky) v tomto zklamala. Jako horror bych to nenazvala. Nekvíce se mi z povídek líbil Zástup, Souboj a jako vrcholnou a nejlepší povídku bych považovala Specialitu šéfkuchaře - tím, že čtenáři nic neukázala, ukázala vše.

3 06.11.2018

Další osobité dílo z pera Oscara Wilda. Skvěle a poutavě napsané, zachycující klasickou londýnskou smetánku, řešící korupci a mezilidské vztahy. Tento scénář, napsaný v minilosti, ovšem platící i v současnosti.

3 04.11.2018

Velmi úzká knížečka s hutnými texty připomínající pravou podstatu Vánoc. Člověk leccos znovu objeví a možná konečně letos profesionálně vydechne nad dostaným dárkem. Moc pěkné počteníčko.

4 02.11.2018

Po obsahové stránce se mi dostal stručně napsaný náhled do života našeho prvního presidenta a výpovědi lidí, kteří měli tu čest se s ním setkat. Pro začátek na bádání o jeho životě to stačí.
Po stránce vizuální, se jedná o dílo, které se mi hrozně špatně četlo kvůli častým typografickým chybám a špatně zvoleného typu/velikosti písma.

1 31.10.2018

Tři dobou i jazykem rozdílné příběhy, jež se postupně staví a nakonec propojují ve funkční celek. Na jazyk jsem si musela zprvu zvyknout, ale až se stalo, jednoduše jsem se začetla. Je pravda, že postava Josefa mi přišla ze začátku taková... no, moc se mi nelíbilo, že se zde zjevuje takovýto duch. Naopak postava, jež se objevovala u postele Dominika, mi přišla né tak “bijící do očí”. Prostě přirozenější. Nejvíce se mi pak líbil příběh roku 1930, pak kluci a nakonec příběh Dominikův. Postava Renaty mi nebyla vůbec sympatická.
Ke konci mi pomohlo udělat si malý rodokmen, abych se ve jménech neztratila.
Celou knihou mě pak doprovázela taková lehce zimní atmosféra. Sbírání sněhu.

2 28.10.2018