amaenium komentáře u knih
Ze začátku jsem trochu tápala, než jsem se chytla, ale poté se mi na stránkách knihy postupně odvíjela čtivě psaná reportáž o trochu depresivním Íránu. Zatímco si šáh pořizuje vlastní sbírku tanků, které neumí ani nikdo ovládat, prostí lidé jsou mučeni a zatýkáni a není jim dopřáno někdy ani základních potřeb. Vnímám pak Írán jako takovou smutnou zemi, s věčnými převraty a revolucemi, co nemá chvíli klidu.
Četla jsem již pár románů o autismu a musím říct, že tato kniha mi dala zatím nejkonkrétnější pohled na svět očima autistického dítěte, později mladistvého. Překážky, jakým čelí, a jiné úzkosti, s jakými se musí potýkat.
Konečně se mi do rukou dostalo tohle slavné, dnes už klasické, dílo.
Měla jsem určitá očekávání a kniha je naplnila, ale nepředčila. Taková zlatá střední cesta. Při čtení jsem pak měla takový kovový, bezcitný pocit, prázdný, ale také beznadějný (v čemž mě pak konec knihy jen utvrdil). Zároveň mě však pohltila a od 80té strany jsem ji přečetla na jeden zátah. I když jsem měla takové pocity při čtení a jedná se o strašné „žití“ (spíše přežívání) v totalitním režimu, tak kniha byla velmi dobře napsaná a každý by si měl knihu přečíst. Varování, ale zároveň pro nás upomínkou, co vlastne naše svoboda znamená.
Líbilo se mi uvažování nad tím, že jediná svoboda, kterou člověk má a kam Strana nevidí, je v jeho hlavě.
Ke knize jsme se dostala díky čtenářské výzvě a myslela jsem, že kniha bude příběhem o průběhu druhé světové války. Dostalo se mi však úplně něčeho jiného - elegantního a čtivého popisu historických událostí o naší zemi. Díky této knize jsem se mohla v mnoha událostech dovzdělat a jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Tohle je Amerika. Tedy konkrétně skvěle napsaný náhled do americké mentality konkrétní skupiny lidí a zasvěcení do vizí klanů napříč staletím až po ten současný. Velmi čtivá kniha, jež mi dokázala rozšířit obzory a nahlédnout do komplikovaného problému soužití ras. Při čtení jsem se mnohokrát zhrozila, jaké zvěrstva bílý muž byl schopen páchat a přitom se považovat za civilizovaného. Rozhodně si chci přečíst více knih z žánru reportážní literatury.
Protože se jedná o děj téměř jak přes kopírák s knihou Srdceboly, takže přikládám i stejný komentář: Uh. Takové oddychové čtení, náročné pak na pochopení, protože upřímně držet se tak dlouho někoho, kdo nás vysává a zneužívá, je vážně k nepochopení. Hlavní postava si bohužel neuvědomala svoji hodnotu a také to, že být s někým za každou cenu, je horší než být sám. Jinak kniha byla čtivá, vzhledem k počtu stran rychle přečtená.
Poslední kniha, kterou jsem od autorky četla.
Pokud se teprve chystáte knihu číst, tohle dál nečtěte.
Podle průměru povídek, jak jsem je hodnotila, mi na knihu vyšlo 70%, ale kvůli následujícímu, jednu hvězdu ještě stahuji.
Kniha byla čtivá a jednalo se o takové běžné okamžiky života.
Ovšem nejlepší komentář, jak bych knihu vystihla je následující: tato kniha je jako film Truman show. Sledujete, jak život plyne a jaké věci se v něm odehrávají, když najednou zjistíte, že vše, o čem se v knize píše, se dá koupit.
V knize jsem napočítala přes tři sta komerčních značek, a to už mi přijde příliš, zvlášť, když jsme si toho všimla na začátku, je to dost otravné. Proč nestačí napsat, že daná osoba měla prostě tolik piv, namísto “už jsem měl x piv Rolling Rock?” A pak to ještě třikrát napsat znova?
Jak jsem ale již psala, kniha se mi jako taková líbila, soudě podle povídek. Většina jich byla zajímavých.
I přestože se jednalo o kratší dílo, přečíst knihu "jen tak" taky není možné. Kniha se mi líbila: jak prostý popis místnosti a okolností okolo může vyvolat až hororové prvky, styl, jakým jsme se na místnost dívali, tajemnou nemluvnost jedné z hlavních hrdinek, i jednoduše poukázání na to, jak noci se zdají být dlouhé a co se událo před půlnocí, může být ráno dávnou vzpomínkou. Jak noci skrývají svá vlastní tajemství a ožívá něco, co přes den spí.
Jak zde mnozí píší, i já se musím přidat, jelikož se jedná o velmi povedenou prvotinu. Ze začátku mi přislo, že rozdvojení hlavní postavy je trochu takové... suché, ale jakmile se všechny dějové linky do sebe začali zapadat, kniha mě naprosto uchvátila. Snad od překládání jsme knihu přečetla na jeden zátah, jelikož jsem se sama nemohla dočkat, až se více dozvíme o zapomenutém autorovi. Kniha také skvěle odkazuje na japonská díla a autory, které sama začnu vyhledávat.
Moje první oficiání setkání s tímto japonským útvarem. Haiku byly velmi krásné. Četla jsem je s určitým časovým odstupem, abych je mohla pořádně docenit.
Devatenáct. Počet lepítek, jenž jsem si nalepila během prvního čtení knihy. Skvělé myšlenky, odkazy na díla (na které se chci opravdu podívat) a velmi pěkně popsaná práce s typografií. Jsem ráda, že kniha obsahuje i úvahy o čtení a knihách jako takových a na knize není nic co by mě nebavilo. Nedokáži snad ani popsat, jak jsem ráda za tuto knihu, jež dává dohromady knižní podstatu a její tvorbu.
Krásné a originální ilustrace s milým popisem dané postavy. Díky knize jsem se dostala k dalšímu skvělému umělci. Škoda, že kniha nebyla obsáhlejší.
Naprosto skvělé! Autor ukazuje, že i na pár stránek dokáže vymyslet originální příběh plný napětí, ale i různých poselství platících i v dnešní době. Několik povídek mě velmi oslovilo (např. Astronaut, Návštěvník nebo Raketa). Myslím, že titul Kronikář představivosti naprosto vystihuje tohoto autora!
Příběh jsem nejen četla, ale i měla možnost vidět na divadelní scéně a jsem za to velmi ráda. Skvělý humor a klasický autorův styl!
Tato kniha mě velmi potěšila! Upřímně, po varování jsem měla trovhu obavy z jazyka, ale nakonec jsem se rychle začetla a příběh sedláků a chalupniků mě pohltil. Kniha dokázala dokonale navodit atmosféru bežné dědiny, úplně, jako bych sama byla svědkem událostí, či ještě lépe - slyšela vsěchno od zdejší drbny! I po přečtení mám pocit vesnické atmosféry.
Další ještě lepší díl Harryho Pottera. Postavu Siriuse mám hodně ráda. Příběh se mi velmi líbil a nemůžu se dočkat na další díl, musím si jej však šetřit, ať to nepřečtu zas jedním dechem!
Kolem knihy jsem v knihkupectví chodila již dlouho a teď, když už ji konečně mám a přečetla jsem ji, jsem ráda, že ji vlastním.
Kniha napsaná takovým jednodušším způsobem, lehce jsem se začetla a knihu jsme měla hned přečtenou. Příběh byl napínavý a konec nevyhnutelný.
Dozvěděla jsem se díky ní o dalších poznatcích ohledně autismu.
Opravdu oddychové čtení. Příběh čtyř různých žen, které dosud nenalezly svoji hodnotu a posuzují ji podle mužských. A házejí všechny trable na ně. Nakonci ale jim to dojde.
Vypadá to, že knihy od spisovatelky budou vždy mít velmi podobný ráz, a tím nemyslím její styl psaní.
Knihu přítel koupil do knihovničky poté, co jsme shlédli film Hmyz od pana Švankmajera. Ke knize bych se ale dostala i tak, snažím se načíst díla bratří Čapků a kniha Ze života hmyzu se mi líbila, je velmi důvtipná. U každého hmyzu, nebo její skupinky, je čtenáři jasné na co doopravdy naráží: neustálý boj mezi pohlavým, láska, péče o rodinu, touha něco vlastnit a mít toho víc a víc, nesmyslné války - ta mravenčí část byla opravu zajímavá.
Jednalo se o jednu z knih, do které když se začtete, stránky plynou jako nic, ale semtam mi bohužel dělalo problém ji vzít do ruky. Četla jsem ji poměrně dlouho.
Jinak bych řekla, že se jedná o propracované okno do nigerijsko-biaferské občanské války. Propracované, jelikož celý konflikt zde máme od začátku až do jejího konce a také se zde dovídáme, v jakých strašných podmínkách museli civilní obyvatelé žít. Jak se naši hlavní hrdinové dostanou od teplých a bohatých večeří až po chudobu, kdy si musí vystačit s tím málem, co mají.
Kniha mě obohatila.