Amalberga komentáře u knih

Harry Potter rozhodně nepatří ke knihám mého dětství, protože jsem si všech 7 knih přečetla před několika lety, do té doby jsem znala jen filmy. Knihu hodnotit nebudu, protože jsem ji nečetla a ani číst nehodlám. Pouze jsem si knihu zběžně prolistovala. Myslím, že od Rowlingové byla chyba, volit si drama místo epiky. Milovala jsem její popisy, líčení, dokázala z triviální věci vykouzlit nádherný příběh, který zahřeje a pohladí po duši. Jenže v dramatu jsou jen repliky a maximálně scénické poznámky, takže si myslím, že zde Rowlingová nemůže naplno uplatnit svůj talent.

Kniha mne nezklamala ani trochu. Opravdu úchvatně napsané, kniha se řídí heslem: v jednoduchosti je krása. Autor nesmírně vnímavě a citlivě popisuje svět kolem sebe a mistrně vylíčil soužití kočky s člověkem. Nesmírně krásná kniha, jednoduchá a přitom obsahuje krásné myšlenky, lyrická a přitom výborně popisuje lidský život a postupné stárnutí. Čekala jsem mírně nadprůměrné dílo a dostala jsem perfektní skvost.

9 11.10.2016

Přečetla jsem první stranu a pochopila, že všechno je špatně. Je mi líto stromů, které museli použít na výrobu téhle sračky, která zaslouží být spálena a zapomenuta. Neskutečně nechutná, sexistická, rasistická a homofobní kokotina.

Murakami mne docela zklamal. Četla jsem od něho Norské dřevo, které miluju a potom Spánek a Podivnou knihovnu, kde mne okouzlila nevšednost a jakási tajuplná fantasknost. Od této knihy jsem očekávala něco na způsob Norského dřeva, ale místo toho jsem dostala nespokojeného sobce a femme fatale. Docela mne to mrzí, že si Murakami vybral pro zobrazení ženy tak stereotypní a otravnou postavu (horší je snad jen manic pixie dream girl). Čekala jsem něco víc. Kniha mne chvílemi nudila příjemně a chvílemi nepříjemně. Podle mě se jedná o takový průměr.

4 08.10.2016

Jedna z mála knih z povinné četby, které jsem nedočetla. Pořád jsem čekala na nějaký průlom (na Godota). Asi bych to musela vidět v divadle, aby mne dílo zaujalo. Proti absurdním dramatům nic nemám, Havlova se mi moc líbí.

1 27.08.2016

Zezačátku jsem knihu hltala téměř s nadšením. Příběh mne zaujal, ale magické prvky v textu mi přišly otravné a nucené, nepochopila jsem jejich nutnost. Postavy se časem stávaly karikaturami svých předků a navíc neustálé opakování jmen Aureliano, Amaranta, José mi připadalo poměrně matoucí. Taky se mi nelíbily ženské postavy, zvláště Amaranta. Nikdo z rodu Buendíů nebyl normální nebo nějak zajímavý, abych se s ním nějak sžila nebo ztotožnila. Dále mi lezla na nervy posedlost sexem, nechápu, proč ho autor musel skoro všude cpát.

4 02.08.2016

Knihu jsem si s kamarádkou půjčila na dovolenou, abychom se pobavily nesmysly určené třináctiletým slečnám po lobotomii. Od začátku do konce jedna velká sračka. Vedlejší linie otřesné, hlavní příběh o ničem. Autorka se snaží řešit problémy imigrantů, první lásky, českého zemědělství, třídních rozdílů, korupce,...a vychází jí nesmyslný mix, který vyplňuje stupidními prohlášeními hlavní hrdinky a dalších zúčastněných. Asi nejvíc mě rozsekal výrok Zuzčiny matky po Válečkově sebevraždě. Parafrázuji: "Zuzko, sice se tě pokusil znásilnit, ale on vlastně si nemohl pomoct, není to jeho vina, měla bys mu odpustit."
Toto je poselství, které chce předat Řeháčková dospívajícím dívkám? Znásilnění je OK?!? Od Věrky jsem věru moc nečekala, ale ona překonala má očekávání.

Jedna z knížek mého dětství, přečteno několikrát.

4 01.08.2016

Knížka mi přišla místy dost nechutná a sexistická. Postava Higginse byla protivná, namyšlená a téměř nešla vystát. Ve hře nebyla žádná jiná postava, která by jeho otravnost vyvážila. Líza byla pro změnu uřvaná hysterka. Dějství mi přišla příliš dlouhá. A tu trochu vtipu, která se mezi dialogy občas ukázala, zabil doslov.

3 18.07.2016

Příběh s jasným koncem, ve kterém autor hrál příšerně na city. Možná bych dala vyšší hodnocení, kdybych neznala děj dopředu.

4 04.07.2016