Amalberga komentáře u knih
Film mě daleko víc dojal a dostal. Proto se cítím trochu zklamaně.
Čekala jsem víc. Komiksy často nečtu, a když už vybírám si ty kultovní. Film Sin City jsem viděla, takže jsem postavy a příběh už znala. Žádné zvláštní rozuzlení se nedělo, zápletka byla poměrně jednoduchá, hrdinové mne nijak neoslovili. Nemyslím si, že je problém v tom, že jsou hrdinové záporáci, Vránu jsem zbožňovala a vypsala si kupu hlášek do deníčku, z tohohle si už skoro nic nepamatuju. Na komiksy Sin City jsem byla hodně zvědavá, ale zklamaly, po dalším výtisku jen tak nesáhnu.
Pro mě kniha, která se nedá přečíst. Hannah je ufňukaná kráva, která hrotí každý blbý detail. V jejím věku by si každý teenager mohl sepsat 13 důvodů, proč má tak strašný život a jít spolknout prášky. Nesympatičnost Hannah ještě podtrhuje otravná postava Claye. Když nám totiž Hannah vykládá o zdrcujících peripetiích svého života (kam se hrabe Job nebo Židi v koncentráku) a do toho nám Clay musí sdělit, že se zrovna napil nebo jak je to hrozný. Jeho části jsem pak radši přeskakovala. Seriál na motivy knížky můžu jen doporučit, je daleko lepší.
Jedna z mých povinných knížek na zkoušku, podle mě mi dala nejvíc. Je až neuvěřitelné, čeho mohou být lidé schopni, když jim dáte zbraň a prostor. Rozhodně by se mělo o Nankingském masakru více mluvit a upozorňovat na něj.
Překlady se mi nelíbily. Četla jsem daleko lepší překlady Li Pa. Za mě nedokázali autoři přebásnit básně tak, aby se v nich zachoval obsah. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu jen rýmované odrhovačky.
Jednou za čas se vám podaří narazit na knihu, u které si přejete, aby nikdy neskončila. Hlava XXII je jednou z nich. Nesmírně opravdová, plná humoru a cynicky laskavá k hlavním postavám. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Kniha je dobrá, ale špatně se čte. Daleko čtivější je Čína ve XX. století od Bakešové. Doporučuji místo Fairbanka.
Asi vyloženě pražská záležitost, které jako rodilý Brňák rozumět nemůžu. Pro mě to byly nejnudnější básně, jaké jsem kdy snad četla, ani jsem tohle veledílko, kde jsou ilustrace mnohokrát lepší než text, nedokázala dočíst do konce.
Nikdy mě nepřestane udivovat nadčasovost básní.
Básně jsou krásné a nadčasové. Je v nich snad všechno. Myslím, že každých deset let bych mohla znovu číst tuto útlou knížku a pokaždé by mne oslovily trochu jiné básně. Na sklonku života bych si je možná zamilovala všechny.
Oceňuju účel knihy, ale mýty mě, až na pár moc, nezaujaly, jsou víceméně stejné. Moc se mi líbily doprovodné ilustrace.
Snad každý si najde ve sbírce několik básní, které ho velmi osloví a zasáhnou. Rozhodně doporučuji.
Vadí mi všemocnost hlavní postavy a konec, jinak je kniha dobře napsaná, ale znova bych si ji rozhodně nepřečetla.
Na základní pochopení historie mezi Čínou a Tibetem dobrý.
Takhle nějak si představuju homosexuálního Kafku na drogách.
P. S. Každá zhovadilost napsaná pod vlivem drog se stává klasikou možná proto, že málokterý feťák je schopen vůbec něco smysluplného napsat :).
Komentář Habany přesně vystihuje moje pocity vůči této knize. Neměla jsem velké očekávání, a ničeho velkého se mi nedostalo. Rupi Kaur mi namazala med kolem huby, a pak mi nalila do chřtánu zkyslý mlíko. Asi tak nějak. Rozhodně nečekejte nic hlubokého. Je to taková slepenina facebookových citátů a mouder, místy připomíná jednoduchý undergroundový alternativní popík pro hipstery. Některé "básně" jsou pozitivní, jiné spíše feministické. Pár z nich bylo skutečně trefných a objevných, ale od takové vychvalované knihy by chtěl člověk víc. Spousta básní mi vůbec nic neřekla (pokud to nebylo jazykovou bariérou, četla jsem knihu v originále), připadaly mi krapet ploché a samoúčelové. Dál se mi několik básní přímo hnusilo, protože v nich autorka (lyrický subjekt, chcete-li) popisuje, jak žena, která bude s jejím ex po ní, s ní bude neustále srovnávána a nikdy nebude jako ona. Není to vůči té druhé ošklivé a jedovaté?
Kniha mi přijde poměrně přeceňovaná, ale pokud pomůže k oživení poezie a přiměje čtenáře sáhnout po další poezii, proč ne. Já si půjdu radši přečíst Smuténku od Skácela, tomu říkám moderní poezie.
Kdybych byla teenager, určitě dám knize pět hvězdiček a brečím u ní jako želva. Takhle jsem si jen řekla, že je to moc hezké čtení, které je napsané s citem a porozuměním pro pošuky a outsidery. Upřímně totiž věřím tomu, že kdyby někdo z těch, kdo se tak nadšeně nad knihou rozplývají, znal Charlieho ve skutečném životě, ohrne nad ním nos a bude si o něm myslet, že je to debil.
Na knize se mi taky líbí, že obsahuje názvy slavných děl americké literatury. Nedokážu si moc představit, že bych ve svých šestnácti četla Na cestě nebo Nahý oběd, ale co už.
První polovina knihy mě vůbec nebavila, musela jsem se přímo nutit, abych se přes ni překlenula. Hlavní hrdinka mne neoslovila, její milostný život mi přišel nezajímavý, stejně jako její dětství. Střídání časových rovin mi nesedělo, měla jsem pocit, jako kdybych sledovala náhodně sestříhané scény z pěti různých filmů. Střídání ich-formy s er-formou bylo podle mě zbytečné, nic zajímavého a nového jsme se z pohledu hlavní hrdinky nedozvěděli, člověk si toho skoro ani nevšiml.
Nic moc. Postavy nezajímavé. Od poloviny knihy jsem si četla jen pasáže, kde byl Baši a Ni-ni.