Amalberga komentáře u knih
Ani by mi nevadilo, kdyby kniha byla trochu kratší. Styl psaní Virginie Woolfové mi sedí víc než Proustův. Hlavní postava Hledání ztraceného času pořád jen fňuká a hodnotí dění kolem sebe, s oblibou lidi satirizuje. Virginia Woolfová nám dává možnost nahlédnout do myslí vícero lidem, tudíž se nám dostane jakési mozaiky myšlenek a prožitků, které dohromady skládají příběh, méně zaujatý než Hledání ztraceného času. A postava paní Ramsayové je super.
Kniha mi dost pomohla při přípravě na státnice. Najdete v ní mnoho informací o čínské básni, hlavně o formě. Rozhodně mě tvorba Wang Weie zaujala a v budoucnu si od něj snad ještě něco přečtu. V Česku se hlavně vyzdvihuje Li Po a Tu Fu, což je škoda, existuje spousta jiných super čínských básníků, kteří stále čekají na objevení českou veřejností.
Snad nejlepší přehled čínské starověké literatury v češtině. Bohužel plánovaný třetí díl nevyšel. Přehled čínské literatury sepsala taky Věna Hrdličková, ale některé informace uváděné v knize jsou již zastaralé a autorka používá českou transkripci a neuvádí znaky. Dneska se už v odborné literatuře používá přepis znaků pinyin a uvádí se čínské znaky. Bohužel se od té doby nikdo nepokusil odborně zpracovat kompletní dějiny čínské literatury v češtině, studenti si holt musí vystačit s anglickými :D.
První dvě povídky se mi moc líbily. První - předloha k filmu Vyvěste červené lampiony byla dle mého názoru v mnohém lepší než film. Postava Lotos (na rozdíl od filmu) se většinou chová chytře a ví, co dělá. Je snadnější pochopit její motivaci. Ve filmu spíš připomíná rozmazleného fracka a je těžké s její postavou sympatizovat. Druhou povídku o kurtizánách bych klidně brala jako román. Zápletka byla zajímavá a každá postav svou tvrdohlavostí a neústupností něco do příběhu přidala. Třetí povídka se četla těžko. V postavách jsem se ztrácela, ale hlavně v dějové posloupnosti. Su Tong měnil úhly vyprávění jako v kaleidoskopu a předjímal události, co se měly stát, pak se vrátil do minulosti, která zase vyústila do přítomného okamžiku v povídce. Postavy označoval jednou jménem, jednou jejich postavením v rodině, to mě taky dost mátlo. I když jsou asi vypravěčské postupy v povídce inovativní, z těch tří povídek se mi líbila nejméně.
Úžasná kniha. Autorka si se způsobem sdělení svědectví přímo pohrála. Každá povídka používá jiný způsob vyprávění a umožňuje čtenářovi se dívat na situaci z různých úhlů. Myslím, že jednotlivé kapitoly jsou napsané tak, ze by se daly číst v jakémkoliv pořadí (krome epilogu). Moje nejoblíbenější kapitoly: 2., 3.
Očekávání se v mém případě minula s realitou. Humor jsem v knížce jaksi přehlédla, až na scénu, kde ničili všechno s Maem. Když jsem knížku začala číst, netušila jsem, že bude obsahovat milostnou zápletku. Koncept "láska za časů totality" není nic originálního, viz 1984, ale na rozdíl od 1984 tahle knížka hovořila o totalitním režimu jen okrajově, soustředila se hlavně na sexuální dobrodružství hlavních hrdinů a max. zmínila komunistická hesla. Kniha mi rozhodně nepřijde jako "sžíravá satira pranýřující pokrytectví a šílenství kulturní revoluce", jak uvádí na zadní straně obalu. Ale hádám, že tohle je přesně ten marketing, který na západě prodává modernější čínskou literaturu. P. S. V textu jsem narazila na několik gramatických hrubek, některá slova ani ve větách neskloňovali, při četbě mě to rušilo.
Z hlediska formy je knížka samozřejmě napsaná výborně, vždyť je to Nezval, co jiného taky čekat. Po obsahové stránce to pro mě bylo zklamání. Většina básní mě nebavila a nic mi neříkala, i když jsem student a ráda si postěžuju na svůj stav :D. P. S. Tahle knížka ležela na mém nočním stolku snad čtvrt roku a já se prokousala sotva do poloviny!
Před lety jsem zkoušela číst, vzdala jsem to, když se hlavní hrdina rozplýval nad znaménkem a prvními rezatými chloupky v podpaží mladé dívenky. Nic pro mě.
Této knize jsem se dlouho vyhýbala, protože nejsem velký fanoušek osudových lásek až za hrob. Příběh mi nepřijde nijak inovativní (možná ve své době byl, to nedovedu posoudit), skutečná kvalita knihy se ukrývá v jazyce. Četla jsem originál, který je skutečně mistrně napsaný.
Čteno v angličtině. Kniha má nádherný jazyk a její příběh je nadčasový.
Jedna hvězdička za Justinu, Julietta už na mě byla moc. Souhlasím s jiným komentářem, kniha je naprostý brak. Nevím, jestli je to překladem nebo i originál byl tak špatný. Zápletka byla vyloženě naivní, dialogy postav křečovité a neuvěřitelné. A opravdu netuším, v čem to měla Julietta lepší, sice měla peníze, ale zacházeli s ní stejně jako s Justinou. Zakončení Justinina příběhu bylo děsně kýčovité a nevěrohodné. Proč by jí měla Julietta vůbec pomáhat, když neměla vůbec žádné morální zásady a z toho činu nic neměla? Během čtení mi přišla spousta věcí nelogických, ale nechce se mi do nich zabředávat. Vůbec ale nechápu kladná hodnocení některých uživatelů. Kdyby byla kniha dobře napsaná, psychologie postav dobře vykreslená, tak by to možná nebyla jen přiblblá perverzní pohádka. P. S. Příběh Justiny mi trochu připomněl Nezvalovu Valerii a týden divů, zajímalo by mě, jestli tuto knihu Nezval náhodou nečetl.
Kniha se mi nečetla úplně lehce a způsob vyprávění mě chvílemi unavoval. Ani by neuškodilo, kdyby na konci knihy přidali seznam osob a ve kterých kapitolách se vyskytují. Literáti a mandaríni je první kniha, kterou jsem četla z klasických čínských románů. Líbil se mi v ní především popis dobových reálií a lidí. Můj smysl pro humor se s autorovým mnohdy rozcházel, takže mi spousta vtipných narážek a ironie pravděpodobně utekla. Přese všechno knihu doporučuji.
Kniha se těžko hodnotí. Básně jsou vypilované do nejmenšího detailu, motivy se neustále opakují, až jsem měla pocit, že čtu stejnou báseň kolem dokola. Ke konci mě donekonečna opakovaný motiv s rukávy neskutečně otravoval. Poprvé zněl originálně, podruhé ohraně a posté jsem měla chuť knihu odhodit.
Nerozumím tomu "Haló" kolem Murakamiho. Vždy když čtu jeho knihu, jsem zprvu nadšená začátkem a zklamaná na konci. Ani tady to nebylo jinak. Prvních šestnáct stran jsem nadšeně hltala, pak ale na scénu přišla Sára (četla jsem anglickou verzi, nejsem si jistá jejím jménem v české) a začala se v tom nimrat. Byla mi dost nesympatická a bezcharakterní, podobně jako Cukuru. O jeho vlastnostech se vlastně čtenář dozvídal jen skrze popisu ostatních postav. A nejnudnější byl konec. Napjatě čekáte, co Cukorovi Sára sdělí, jak se rozhodne, místo toho zdlouhavou nudnou pasáž o nádraží v Tokyu a Cukurově neschopnosti. Místo toho, aby něco dělal, radši si sedne na nádraží a pozoruje životy ostatních. Paráda. Ještě by mě zajímalo, proč poměrně velká část Murakamiho tvorby je variace na Norské dřevo. Už bych si mohla dělat Murakamiho bingo. Mladý člověk, který neví, co se životem. Check. Vyprávěno zčásti retrospektivně někým kolem třiceti. Check. Podivné historky, které nejsou pro děj vůbec důležité. Check. Násilná smrt blízké osoby hlavního hrdiny. Check. Prolínající se motiv hudby v díle. Check. Explicitní popisy sexu nebo sexuálních fantazií. Check. Vlastně by předělávání Norského dřevo pořád dokola nevadilo, kdyby výsledky byly stejně dobré jako Norské dřevo.
Ačkoliv jsem se snažila a dala jsem knize dost času, nedokázala jsem si k ní najít cestu a dočíst ji až do konce. Z básní lze ale rozhodně poznat, že Orten měl obrovský talent, který plně rozkvetl v Elegiích.
Po letech jsem si přečetla anglickou verzi a oblažila svoji duši nadčasovým příběhem. Vřele doporučuji anglickou verzi.
Geniální. Napsat něco takového v 21 letech je neuvěřitelné. Motivy v básních mi často připomínaly Skácela. Škoda, že se Ortenův talent nemohl plně rozvinout.
Bunin byl mistr slova a jeho básně jsou dokonalé. Kdyby mě víc chytily za srdce, dám pět hvězd.
Básně se mi zdály příliš unylé, na druhé straně mi přišlo zajímavé, jak naši předkové popisovali peklo a smrt.
Nemá to hlavu ani patu. Navíc jsem po komiksu sáhla jen kvůli Jokerovi, který brzo z 'příběhu' zmizel. Dollmaker působil jako zajímavá postava, bohužel jeho otázka zůstala nevyřešena.