Amalberga komentáře u knih

V tomhle díle byla Bella (no vlastně všichni) na zabití. Asi nejzajímavější byl moment, kdy jí Charlie navrhl, aby šla na terapie. Bella pochopitelně odmítla, protože přece není blázen, že? Asi je moc chtít po knížce ze začátku 21. století, aby nepodporovala nepravdivé mýty o psychoterapii, ale bylo by to fajn.

2 31.05.2022

V knihovně knihu zařadili do naučné literatury k cestopisům, dala bych jí spíš do umělecké literatury. Většinu knihy tvoří fotografie a fotky z deníků, moc textu zde nenajdete, informace o Kubě jsou dost kusé. V denících sice zápisky jsou, ale dost těžko čitelné, brzo jsem jejich čtení vzdala. Na druhou stranu se mi líbí myšlenka cestovního deníku, do kterého si lepím přírodniny a kreslím věci kolem sebe.

1 12.05.2022

Všechny tři povídky spojuje motiv dobra a zla. Hlavní postava rozhodně není morálně bezúhonná, spíš naopak. Každodenní boj se zlem prohrává, až v poslední chvíli se rozhodne pro dobro - nebo spíš odmítne zlo a přestane ho páchat.

3 12.05.2022

Básně jsou krásné, až si říkám, že básnící po Petrarcovi zkoušící psát sonety museli být hodně odvážní, protože ty jeho jsou dokonalé. Hodně mě zaujaly poznámky o překladu a o středověkých metaforách, pomohlo mi to uvědomit si, jak nelehká je práce překladatele. Nepřekládáme jen z jazyka do jazyka, ale i z jedné časové epochy do jiné.

2 06.05.2022

Stmívání jsem (aniž bych ho četla) řadila do koše vedle 50 odstínů šedi, After a podobných slátanin. Nicméně po setkání s mou velmi přesvědčivou kamarádkou jsem odcházela s vypůjčeným svazkem. A světe div se, na odpad kniha rozhodně není, dokonce i chápu, proč dílko zahájilo comeback upírů. Bavilo mě během četby knihu analyzovat a vytvářet si různé teorie o Belle a Edwardovi. Ve třech bodech jsem si naprosto jistá. Zaprvé, kniha je lepší než film (hlavně v ní není ta trapná scéna s Edwardem a s Bellou v lese, kde Belle Edward vyjeví hrůzostrašnou pravdu). Zadruhé, Jacob byl od počátku napsaný jako Bellin kamarád, žádný potenciál pro vztah tam opravdu není. Zatřetí, určitě si brzo přečtu další díl.

8 06.05.2022

Na knihu jsem narazila v knihovně během Dnů polské literatury před několika lety. Básně jsou velmi silné a opravdové, žádné bezduché ornamenty a nabubřelé stylizace, pouze silná výpověď básníka, který se hned na začátku přiznává: jsem ženská a nestydím se za to.

4 14.04.2022

Gildu miluju a láme mi to srdce, že má série jen 5 dílů. V nejlepším se má přestat, říká se. Nesouhlasím. Příběhy s Gildou ještě nedosáhly plného potenciálu, klidně jich mohlo být víc. Pro mě nejlepší knížky o puberťácích s nevšední a inspirativní hrdinkou.

3 11.04.2022

Knížku jsem četla na střední škole a její příběh mě šokoval. Je neuvěřitelné, čeho všeho jsou lidé schopní.

4 07.04.2022

King si dal velkou práci s rešerší a je to vidět. Kniha se čte dobře, krátké kapitoly jsou úderné a skvěle fungují. Po letech jsem si zase od Kinga něco přečetla a rozpomněla se, proč mě jeho knížky tolik bavily a zároveň mi vadily. King je skvělý spisovatel, umí dobře zachytit ctnosti a nectnosti hlavního hrdiny a proniknout do jeho největších obav a strachů. Nicméně mi vadí, jak King píše ženské postavy. Sadie je tu v podstatě jen pro Jakeovu motivaci, není postavou sama o sobě, vždy jen ke vztahu k mužům v knize.

7 29.03.2022

Téhle knize jsem se vždycky vyhýbala, protože z podobných průvodců ke štěstí a svépomocných knih (self-help books) mi naskakuje husí kůže. Nicméně ve škole nám silně doporučovali první kapitolu, a tak jsem si našla audio načtené od Duška, vrchního šamana v ČR, vyhlášeného bosého vyvolávače přírodních živlů a zaposlouchala se při domácím úklidu. Úvod mě jen utvrdil v tom, že se jedná o děsné ezokecy a míchání různých náboženství, filozofických a psychologických proudů dohromady, zaměňování pojmů s dojmy. Nějakou objektivní kritikou se kniha zhodnotit moc nedá, protože nepřekládá žádná fakta, ale jen autorovy pocity, které vyjadřuje v množném čísle "my", zřejmě aby to se čtenářem fakt rezonovalo. A ono rezonuje. Ruku na srdce, v čem je obsah knihy nový a objevný? Splácanina v úvodu zni trochu jako Matrix a snad všechny ty pozitivní myšlenky jsem už někde slyšela nebo četla, třeba na Facebooku v podobě rádoby hlubokomyslných citátů.

6 19.03.2022

(SPOILER) Hodnotit tuto knihu je těžké, stejně jako ji číst. Hlavní postavy Mathilda a Thibault se ocitají v složité situaci a touží po opoře a objetí někoho jiného a jak už vypovídá název knihy, nepotkají se Ani později, ani jinde. Kniha je psána dost úsporně, krátké kapitoly mi vadily, také "punchlines" na konci kapitoly mi přišly neskutečně otravné (př. na obrazovce počítače se Mathildě míhají rybičky tupě narážející do okrajů "akvária, Mathilda si přijde taky tak) hlavně tím, jak musí být doslovně vysvětlené čtenáři. Vůbec kniha je psaná tak, že je těžké s postavami jakkoliv sympatizovat nebo se s nimi ztotožnit, což mi vadilo. Čtenář měl sledovat jeden den dvou odlišných postav, jejichž světy se na chvíli střetly, ale nesbížily se, postavy jsou si cizí a i pro čtenáře jsou vlastně cizinci. Proč vůbec číst knihu o postavách, které jsou vám ukradené?
Na druhou stranu se mi líbily některé motivy v knížce, myslím, že skvěle zachycuje život v dnešním anonymním světě. Ubíjející cestování do práce (snad každý, kdo dojíždí déle jak 20 minut pochopil, co Mathilda prožívala v metru), lidé umírající v naprosté samotě (fenomén dnešní doby, sebevraždy osamělých důchodců jsou poměrně časté), šikana v práci, těžký úděl matky samoživitelky atd. Spisovatelka si udělala dobrou rešerši a tyto fenomény dobře zpracovala, což oceňuju 3 hvězdičkama.
P. S. Konec knihy nepovažuju za smutný. Obě postavy se celou dobu nedokázaly vymanit ze svého bludného kruhu (Mathilda zarytě - a marně vzdorovala nadřízenému, Thibault udržoval mrtvý vztah) se konečně vzdaly, oba dva prostě nechali věci běžet a rozhodli se začít znovu (Mathilda dala výpověď, Thibault se rozešel s milenkou). Kdyby skončili spolu, bylo by to jen hledání pomoci u někoho jiného, neřešení skutečného problému.

3 06.03.2022

Obsah si nedovolím hodnotit, protože si myslím, že čtenářům nepřísluší oceňovat či zavrhovat popsané zážitky žen z fronty. To možná dělal minulý režim a já to dělat nehodlám. Před autorkou smekám klobouk dolů - dala si práci objet všechny ženy, zaznamenat jejich svědectví, zpracovat je a vytvořit ucelenou a čtivou výpověď o realitě války. Zpracování námětu je za mě za 5/5.

Četla jsem před xlety a dodnes si pamatuji, jak jsem se skvěle bavila temným humorem autora a hravostí veršů. Ne nadarmo se o něm na středních učí.

7 11.02.2022

Knihu jsem přečetla během několika dnů, byla velmi čtivá. Jména postav působila rušivě, někdy byla celá v české transkripci, jindy jsme se dozvěděli jen příjmení, nejčastěji byly křestní jména a přezdívky počeštěné. Docela by mě zajímalo, na základě čeho se překladatelka tak rozhodla postupovat. Myslím, že pro českého čtenáře jsou všechna ta jména, přezdívky a přízviska matoucí, i když to tak v čínské literatuře je.
Příběh dobře plynul, autorčin kousavý humor mi sedl. Čínské prostředí velkoměsta je zde zachyceno velmi dobře, i povahové rysy lidí. Zachycení temné strany ekonomického zázraku Shenzhenu, potažmo celé Číny je důležité. Měli by si to přečíst hlavně lidé, co Čínu bezmyšlenkovitě opěvují a vidí na ní jen pozitiva. Jenže ti by se asi nepřenesli přes Růženina obrovská prsa a feministický nádech knihy.

3 30.01.2022

Četla jsem knihu jako malá holka a hodně mě zaujala. Zpětně některé věci vyhodnocuju jako nesmysl. Někteří muži chtějí "hodné holky", někteří "mrchy". Rozdělení na tyhle dvě kategorie mi přijde zavádějící. Hodné holky jsou obětavé ženy s nižším sebevědomím a potřebou lásky. Mrchy jsou sebevědomé ženy, které mají sebeúcty na rozdávání. A typy z téhle knihy vas mrchou neudělají, spíš se stanete manipulativní hodnou holkou hrající si na mrchu. To radši jděte k terapeutovi.

3 29.01.2022

Na knihu jsem byla hodně zvědavá a měla velká očekávání, která nebyla úplně naplněna. Popis samotného experimentu (který znají ze školy snad všichni) byl velmi zajímavý, ale druhá část knihy mě vůbec nebavila, dost jsem přeskakovala. Některé věci autor v knize zbytečně opakoval, třeba experiment s modrookými dětmi zmínil několikrát.
Velký problém byl pro mě způsob, jakým autor popisoval ženy, zvláště jeho studentky. Přišel mi nanejvýš nevhodný:
Susie Philipsová, naše atraktivní recepční, návštěvníky vřele vítá. (...) Je to další z mých studentek na jednooborové psychologii a stanfordská kráska. Její svůdný vzhled a tělo gymnastky ji předurčují ke členství ve skupině rozleskávaček.
Jak vzhled studentky souvisí s experimentem? Proč v textu je zbytečný popis, který navíc objektivizuje ženu? Je v pořádku takto vnímat svoji studentku? A ke všemu to psát do knihy? Kniha byla vydaná v roce 2014, poměrně nedávno, ale její pohled na ženy evidentně zůstal v minulém století. Od autora jsem si chtěla přečíst i knihu Odpojení muž, ale po přečtení této pasáže si to dvakrát rozmyslím.

4 22.01.2022

Knížka mě minula asi o dvě generace. Po několika přečtených esejích jsem si řekla, že můžu se svým časem naložit i líp. Autorka běduje nad chuděrami ženami, které jsou zavalené prací a neustále v konfrontaci s ideály krásy, že si nenajdou čas být ženské. A co teprve ubožáci muži! Potlačují v sobě emoce a vybíjejí vztek ve videohrách a dívají se na porno, ztratili své mužství! Vlastně bychom se všichni měli víc milovat a více dotýkat. Podle téhle knížky láska všechno zachrání a vyvede nás z temnoty. Já se jen divím, jak něco tak zastaralého (podle psychologických výzkumů nejsou videohry prokazatelně škodlivé; nemluvě o přežitých genderových rolích) mohlo vyjít v roce 2018 a ne v 90. letech, to by ještě mohlo být relevantní.

Byla jsem překvapená, že kniha vyšla v roce 1972, protože až na pár kulturních referencí působila aktuálně. Nebo se jen od té doby tak málo změnilo? Jednu hvězdičku dávám dolů, protože jsem nemohla úplně docenit obrazové eseje. Nejsem student dějin umění, takže mi naházené malby vedle sebe (ještě ke všemu tak titěrné, to nemohli tu knihu vydat ve větším formátu?) přišly dost "random".

6 10.11.2021

Moje pocity z knihy jsou poměrně rozporuplné. Z jazykového hlediska je kniha napsána "vynikajícně" - manéžová představení vám úplně vyvstávají před očima. Bass uměl psát a je to znát.
Co mi vadilo: 1. Děj knihy moc dobře nezestárl. Jakožto produkt dnešní doby se na knihu dívám očima čtenáře "hyperkorektního" 21. století. Přijde mi úsměvné, jak Češi jsou ti "nejšikovnější" se "zlatýma ručičkama" a "co Čech, to muzikant". Na druhou stranu tu je Paolo, černý Berber, s vykutálenou rodinou, která je falešná, úlisná a vůbec špatná. O tom, jak jsou ženy vnímány a zobrazovány v knize, radši nemluvím. 2. Rozvleklý děj. Prvních několik kapitol se četlo samo, potom se Vašek Karas stal středem pozornosti a do četby se začala pomalu vkrádat nuda.
Co mi přišlo zajímavé: 1. Absence smrti. Nikdy zde nebyla nějak zvlášť rozebíraná, často jsme se o úmrtí důležité postavy dozvěděli až o mnoho let později. 2. Postupná gradace děje. Například maďarská hrabata s Lipicány se třikrát pokaždé v jiné generaci zamilovala do "ženy" z klanu Humberto. Myslím, že podobných opakovaných zápletek by se dalo najít v knize i víc. 3. Absence politiky. Je zmíněna 1. světová válka, ale jméno osobnosti jako Masaryk tam vůbec nezazní.

2 11.09.2021

Knihu jsem dočetla asi do poloviny, takže nehodnotím. K Antoniovy Machadovi jsem se dostala přes Skácela. Zajímalo mě, kdo je ten tajemný autor citátu "Jsi na mé cestě voda nebo žízeň?" a tak jsem si tuhle sbírku s velkým očekáváním půjčila. Zklamala mě. Básně (sice krásné) mě nijak neoslovily, úplně mě minuly. Zřejmě bych musela znát kulturní kontext, abych k nim nějak přilnula. Vracet se k nim už nehodlám.