Amalberga komentáře u knih

Knihu jsem přečetla za den jedním dechem. Některé příběhy mě oslovily méně, některé více, ale každý z nich měl velkou hodnotu svědectví o víře a katolické církvi. Já sama často pochybuji o katolické církvi a tato kniha mi předložila nové pohledy na věc a rozšířila mé obzory. Myslím, že je nutné, aby katolická církev změnila a přehodnotila některé své postoje, kterými ničila a ničí životy svých "oveček".

2 25.07.2017

Kniha O mojí rodině a jiné zvířeně mi přišla daleko zábavnější a poutavější, byla vyprávěna více z pohledu chlapce a události nebyly tak zkrácené a narychlo odvyprávěné a byly zajímavější

1 07.07.2017

U knihy mi chybí celistvost. Těšila jsem se, že v ní budou podrobně a do hloubky zachyceny společenské problémy a postavení žen ve společnosti, místo toho se mi dostalo surového popisu postupně vzrůstajícího šílenství jedné ženy a reakce jejího (spíše bezohledného okolí). Moje výsledné pocity po přečtení jsou spíše smíšené. Kniha je ale rozhodně zajímavá a nelituji, že jsem ji četla.
P. S. Jonghje o stromech očividně moc neví. Oni totiž nežijí jen ze slunce a vody, ale taky ze živin z půdy. To já jen tak pro pořádek :).

6 09.06.2017

Tohle že je pohádková knížka pro děti?!
Jak absurdní.

3 09.06.2017

Je pro mě těžké hodnotit něco, co ještě nebylo ani zdaleka dokončené. Na rozdíl od Procesu je to na Americe daleko více znát. Kniha se mi nečetla ani snadno ani obtížně, nenudila jsem se, ani se nebavila. Hodně mě mrzí, že není objasněno, jak Karel odešel od Robinsona a Delamarche nebo jak se seznámil s Fanny. Nevím, jestli by se tohle nedokončené dílo mělo vydávat zvlášť, spíš bych ho doporučila jako dodatek ke Kafkově tvorbě, ne jako plnohodnotný román, když vývoj Karla nebyl ani zdaleka dokončen a my viděli z Ameriky tak málo.
P. S. Když jsem kniho začala číst, působila na mne dost silně, protože tři dny po sobě jsem měla zajímavé sny, které v sobě obsahovaly prvky z Ameriky.

2 08.06.2017

Něco tak nudného a zdlouhavého jsem už dlouho nečetla. Velkohubý mluvka zpívá ódy na Ameriku, rovnost, bratrství, přírodu a vyvražďování zvířat. V hloubi duše jsem tušila, že se mi Whitmanova poezie líbit nebude, ale kvůli Laně Del Rey, která ho zbožňuje, jsem se do knihy pokusila začíst. Asi bych musela být nadšený americký nacionalista, aby mne kniha oslovila. Dostala jsem se sotva do půlky, a protože už nevidím žádný další smysl ve čtení knihy, odkládám ji.
P. S. Četla jsem český překlad z Levných knih, takže bůh ví, jestli byl soubor básní úplný.

5 01.06.2017

Od odpadu tuhle knížku zachránily jen hezké pokusy o nastínění umělecké atmosféry kroužku mladých "intelektuálů" a popisy pokoje Fritze a jeho ateliéru. Jinak je Říše snů směšně melodramatická, naivně romantická a přihlouplá. I přesto bych ji (možná) přetrpěla, ale sexistické názory Ernsta a Fritze mě natolik "rozbily", že mě přešla chuť ve čtení pokračovat nebo si přečíst Gam, která mě podle anotace zaujala víc. Od Remarqua jsem předtím četla Na západní frontě klid, který se mi příliš nelíbil a boj o život v zákopech mne spíše nudil, protože mi téma války přijde nudné.

1 16.05.2017

Nicneříkající rýmovačky, které ohlodal čas a jejich hlubší smysl odvál někam vítr.

1 05.05.2017

Docela mi vadí, že se v hodnocení nerozlišuje, jaké vydání jste četli, protože každé je trochu jinak uspořádané a některé básně můžou přebývat a některé naopak chybět. Při čtení Kvílení jsem měla pocit, že na mě básník přímo křičí. Další básně už na mne tak silně nepůsobily.

1 29.04.2017

Kniha mne nijak nezaujala.

1 28.04.2017

Autor si skvěle hraje se slovy a obdivuji jeho fantazii a obrazotvornost, ale témata básní (erotičnost a opěvování krásy nahých žen) mne nijak nezaujala, holt mám jiný vkus.

2 26.04.2017

Byla to má první haiku knížka a i když byly básně krásné, zjistila jsem, že mi ve většině z nich chybí nějaká pointa. Zachycení okamžiku v přírodě mi asi nestačí.

3 26.04.2017

Velmi zajímavá kniha, která vám nabídne jiný pohled na svět. Po přečtení zjistíte, že když se rozhlédnete kolem sebe, svět plyne a pomalu pomíjí, navrací se do nicoty a zchátralá budova naproti vám s olezlou omítkou je vlastně krásná zaslouží si vaši pozornost. Právě teď.

5 25.04.2017

Oproti Sto rokům samoty se mi kniha zamlouvala daleko lépe. Žádné neuvěřitelné nadpřirozené schopnosti a ubylo množství zbytečných postav, které ztěžují přehled v ději. Příběh lásky mezi Florentinem a Ferminou byl osvěžující a zábavně podaný. Autor skvěle zobrazil dočasnost a smrtelnost předmětů a budov, stárnutí lidí a zbytečné ničení pralesa a nádherné hodnotné přírody pro rozmary člověka. Ze vzdáleného a vyvýšeného pohledu se celé století zdá jako hloupý a rozmarný čas prohýřený ve výstřelcích a vynálezech doby a nic nemá svou stálou hodnotu, nakonec přece zvítězí láska.

4 24.04.2017

Začátek knihy je velmi zmatený, dost jsem se v něm ztrácela. Téma knihy bylo rozhodně zajímavé, ale šlo by zpracovat lépe.

1 15.04.2017

První polovina knihy se mi více líbila, postava Fialky mne oslovila, jenže poté se autor zaměř na postavu vypravěče K. a Fialku nechal záhadně zmizet. Po přečtení knihy mám pocit, že i přes zápletku s milostným vztahem Fialky a Mjú a nějakými hloubavými kecy kolem se vlastně vůbec nic nestalo, a tak si ani nestěžuju na podivné zakončení.

4 12.04.2017

Přečetla jsem všechny příběhy kromě jednoho. Povídky o Mauglím byly nejlepší, kdyby se kniha skládala jenom z nich hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Kniha ale obsahuje i další slabší i průměrné povídky, které (většinou) vás neosloví ani nepřekvapí svým koncem. Na knize (na rozdíl od filmu) oceňuji, že se autor neřídí zažitým klišé, že hadi jsou zlí, naopak, udělá z Ká poněkud svéráznou postavu, která Mauglímu pomůže a vyniká svou obratností, způsobem lovu a moudrostí.

2 30.03.2017

Slečnu Marplovou mám moc ráda. Vyzařuje z ní jakási moudrost. Na rozdíl od Poirota není namyšlená, samolibá a nevychloubá se svými schopnostmi. Dokáže sedět tiše v koutku a poslouchat hovory jiných, pečlivě sbírat informace a všímat si detailů. Až zjistí vraha, opustí svůj temný koutek stoupne si doprostřed účastníků zápletky a jednoduše a logicky vysvětlí co se stalo a odhalí vraha.
Bohužel tato kniha mi přišla na Christie poměrně slabá. Většinu knihy se zaobírá mladým manželským párem, který není příliš zajímavý a celkově zápletka působí dost ohraně. Většinou se mi vraha odhalit nepodaří, ale v této knize jsem si tipla správně.

3 20.03.2017

Alfred de Musset se sám nepovažoval za představitele romantismu, ale jeho hrdina Oktáv podal dokonalou výpověď o své době. Sice vystudoval práva, ale nevykonával žádné povolání a nijak nepřispíval do společnosti (typ zbytečného člověka). Oktáv je přecitlivělý, náladový a velmi rozpolcený. Jeho první milenka ho podvede a on se stále trápí. Snaží se "vyléčit" povrchní zábavou. Světské radosti ho omrzí, a když mu umře otec, uchýlí se na venkov a libuje si v prostém životě (zase typický romantismus). Časem se zamiluje do Brigitte, počestné vdovy, proslulé svou dobrotou a laskavostí. Ona ho bere jako přítele, jeho přiznání odmítá a utíká před ním. Oktáv za ní jede a ona mu podlehne. Stanou se milenci. Oktávovi se jeho štěstí zprotiví, cítí se znuděný a svými střídavými stavy terorizuje Brigitte, která ho skutečně miluje. Jejich neřestný život je trnem v oku vesničanům a Brigitte pomlouvají a straní se jí, přichází o svou dobrou pověst a přátele. Milenci spolu odjedou do Paříže a plánují cestu do Švýcarska. Do příběhu vstupuje Smith, který Brigitte miluje a slouží jako prostředník mezi jí a příbuznými, kteří ji přesvědčují, aby do ciziny nejela. Oktáv tuto skutečnost objeví a po další dlouhém citovém vydírání Brigitte dospěje (konečně!) k tomu, že nikdy nebude schopen být s Brigitte šťastný a že jí celou dobu velmi ubližuje. Rozhodne se, že se s ní rozejde a ona se vrátí za Smithem a příbuznými. Ve stejnou dobu se Smith rozhodne, že odjede a vzdá se Brigitte.
Některé pasáže knihy se mi velmi líbily, jiné byly zdlouhavé a nicneříkající. Každopádně kniha se dobře četla a myslím, že svůj účel, výpověď o romantismu, docela obstojně splnila.

1 25.02.2017

Knížka mého dětství. Skvěle se čte, když jste nemocní.

2 21.02.2017