amysa komentáře u knih

Opět mne Peter May nezklamal a připravil mi další skvělý čtenářský zážitek! Škoda, že se nejedná o knižní sérii, dočetla jsem asi před minutou a už teď se mi po Simovi hodně stýská:-)
Velmi děkuji za nevšední cestovní výpravu do míst, o kterých jsem dosud neměla ani ponětí... Madgaleniny ostrovy jsem v podvědomí měla, ale že je jejich součástí a že vůbec existuje taky nějaký ostrov Entry, tak to jsem ani v nejmenším netušila...
Zkrátka výborná záležitost a já jednoznačně doporučuji!

20 11.03.2017

A další můj kostlivec:-) další knížka, u které mi chyběl komentář...
Na druhou stranu musím říci, že hodnotit knížky s časovým odstupem má taky něco do sebe... Člověk je nucen zahloubat v mysli a zavzpomínat, jaký vlastně dojem na něj knížka udělala a někdy jsem svými vzpomínkami a pocity opravdu překvapená...

Příběh Jsme přece sestry čekal na mé přečtení poměrně dlouhý čas... Knížku jsem měla půjčenou právě od své sestry a stále dostávaly přednost jiné tituly... No a v jednu podzimní sobotu přišla její chvíle... Opravdu si to velmi dobře pamatuji, zůstala jsem tehdy doma sama, nic jsem nemusela a tak jsem se pustila do čtení a krásně si to užívala... Zpočátku jsem byla příběhem opravdu nadšená, trio sester a jejich vtip a nadhled mě úplně okouzlil... Jenže postupem času, jak stránky přibývaly, tak nadšení pomalu ubývalo, mizelo, čtení vázlo a nakonec vše splasklo jako bublina a zbylo jen zklamání... Po slibném začátku jsem zkrátka čekala něco víc a ne jen zcela obyčejný příběh, kterých je deset do tuctu... Nicméně času stráveného s touto knížkou nelituji, mám splněno, pokochala jsem se nádhernou obálkou a s díky jí vrátila tam, kam patří...

4 08.03.2017

Opět jedna z knížek, kde komentář dopisuji až s větším odstupem času...

Autorka se nám snažila převyprávět kroniku jedné rodiny a zasadit ji do historických událostí doby minulé... Některé pasáže byly zajímavé a povedené, ale některé naopak zmatené a zavádějící... Nicméně se jedná o příběh, který se skutečně stal a ze kterého mrazí o to víc, když si uvědomíme, že to vše byla jen malá kapka v moři.... a že podobný osud potkal a dotýkal se mnohem více lidí, celých rodin a zbytečně zmařených životů... Na to se prostě nesmí zapomenout...

3 08.03.2017

Komentář ke knížce dopisuji s více než s půlročním odstupem... A přivedla mě k němu především informace, že Radůza dočasně přerušila veškeré svoje koncertování, což mě moc mrzí, ale na druhou stranu chápu a tak přeji autorce jen to nejlepší, hlavně pevné zdraví a hodně pohody, radosti a spokojenosti...
Jo, a těším se na další pěkné příběhy, které má pro nás určitě ještě někde schované:-)
Děkuji za milý návrat do mého dětství, bylo hezké si zavzpomínat... I proto, že jsem knížku přečetla během jednoho příjemného letního dne a na místě, které mám hodně ráda... pěkné to bylo...

8 08.03.2017

Hodnocení dopisuji až s několikaměsíčním odstupem a pocit, že se mi tato knížka zatím líbila asi nejméně, stále přetrvává... Nebylo to špatné, to vůbec ne, autorčin osobitý styl už přeci jen trošku znám a ráda vyhledávám. Tentokrát ale opravdu musím souhlasit s tím, že má mysl neustále utíkala k rozklíčování všech těch postav umělců, protože téměř všichni se mi motali na jednu velkou hromadu... A taky mi připadá, že tentokrát autorka příliš nešetřila smutkem a zmarem a většina postav tak byla neustále něčím frustrovaná a smutná...

Jilly, věř, že se k Tobě ráda vrátím... A než se do Tvých dalších romantických příběhů zase ponořím, dopřeji si delší pauzu, abych si je příště o to víc užila... A možná, že se po těch dlouhých letech vrátím na úplný začátek a vyzkouším si, jestli na mě lišák Rupert ještě zafunguje:-)

1 08.03.2017

Rozhovor s Terezou Boučkovou v pondělní Oně Dnes mi připomněl, že jsem ještě nenapsala hodnocení poslední její knížky... Nechci srovnávat s předchozími věcmi, prostě každá její knížka byla napsána v určitém životním období, ve kterém se autorka zrovna nacházela a potřebovala se z toho vypsat... A já mám pro její zpovědi slabost, protože je pro mě neskutečně silnou ženou, ke které cítím opravdu hluboký obdiv... Každý se neumí tak statečně prát a neustále bojovat s křivdami a nepochopením, které nám život občas klade do cesty...
Její poslední deník Život je nádherný vyznívá mezi řádky opět docela smutně, ale i přesto mi byl hodně blízký... hlavně všechny ty situace, popisující neustálý a nikdy nekončící zmar ohledně maminčiny nemoci... Opravdu velmi často jsem se v těchto řádcích našla, poznala a překvapivě mi i ten občasný nadhled vykouzlil úsměv na tváři:-)
Přeji Tereze hlavně pevné zdraví, šťastný a spokojený život a těším se, až nám o těch pěkných chvilkách, třeba někdy příště, zase napíše... A já si je přečtu opravdu moc ráda!

6 07.03.2017

Tahle autorka pro mě asi nebude úplně ten pravý šálek kávy, nicméně uznávám, že zase tak úplně špatné příběhy nepíše... Myšlenka dobrá, ale podle mě tomu vždycky něco chybí a nebo zase naopak přebývá... Jinak na začátku mi vždycky delší čas trvá se začíst než mě příběh trošku pohltí... Obsah dopisu jsem odhadla předem a pak už mě to čtení docela i bavilo až do závěru... Tam jsem s těmi "božími mlýny" nebyla úplně spokojená... Na druhou stranu, samotný epilog se povedl... No, evidentně se s touto autorkou ještě tak nějak vzájemně hledáme, ale slibuji, že to nevzdám a budu zkoušet číst dál... Ještě mě dvě její knížky čekají, tak třeba na mne ještě ta "správná bomba" teprve čeká...
Tak mi držte palce:-)

8 05.03.2017

Dočteno, líbilo a moc ráda se za Erikou a Patrikem zase vrátím...
Moje první setkání s Camillou nedopadlo vůbec špatně, jsem spokojená a mám radost že jsem alespoň nějaké souvislosti odhadla a správně předvídala...
Čtivé, napínavé, pěkné, zkrátka doporučuji!

5 02.03.2017

Děkuji autorce za další hezký skotský příběh, který zcela nenásilně zasadila do skutečných historických reálií... Líbily se mi obě linky příběhu a přiznávám, že mi i slza ukápla...
Příběh jsem si užila od začátku do konce a nechala jsem se na vlnách Severního moře tak příjemně uhoupat, že i moje intuice protentokrát zaspala a nezachytila drobné nuance a náznaky... Ale už raději mlčím, ať budoucím čtenářkám něco neprozradím... Tak se jen pohodlně usaďte a pusťte se do toho, určitě se vám bude příběh Sofie a Carrie moc líbit...
A nezapomeňte se podívat i na fotky, jak hrad a jeho okolí v současnosti vypadá, je to jako kdyby se zastavil čas... nádhera... Ba, mám pro Skotsko slabost, vím, to:-)

14 26.02.2017

Paní Poledňákovou mám moc ráda a přeji jí brzké uzdravení...
Po její novince jsem sáhla spíš ze zvědavosti a upřímně si musím přiznat, že celkový dojem z příběhu mě nijak neuspokojil a nebyl pro mne ani napínavý ani humorný, tak jak anotace slibuje... Tentokrát opravdu jenom za tři, na víc to nestačilo, bohužel, ale pokud paní Marie zase něco sepíše, přečtu si to moc ráda, protože písmenka umí poskladát moc pěkně a docela hezky se čtou...

3 22.02.2017

Po delší době knížka, která mi svým příběhem dokonale sedla a kterou jsem si náramně, a se vším všudy, užila... Zasloužených 5***** a doporučuji!!!

11 18.02.2017

Knížku jsem měla rozečtenou poměrně dlouho, ale během těch delších přestávek mě ani jednou nenapadlo, že to vzdám... Možná i proto, že ji mám tak trochu spojenou s jedním příjemným letním dnem...
Příběh to není úplně špatný, má v sobě hodně hezkých myšlenek, ale opravdu vyžaduje větší dávku trpělivosti... A tak chápu, že řada čtenářek, vyžadujících spíše nějakou pořádnou "akci" ji prostě odloží, aniž by se dozvěděly, jak ta různá nedorozumění, náznaky, oťukávání, míjení a také drobná tajemství, vlastně dopadnou... Nakonec to nebylo vůbec špatné a poslední řádky jsem přečetla jedním dechem...
Zkuste dát šanci i knížkám, které mají na první pohled nižší hodnocení, třeba se vám moc hezky odmění:-)

9 03.02.2017

Hodně zvláštní a podmanivý příběh... Mistrně poskládaná písmenka vás doslova nutí číst pořád dál a dál, abyste se co nejdřív dozvěděli víc... Ale všechno zůstavá nadále spíš nejasné, zahalené v mlze, pokryté ranní rosou, ale hlavně smutné až beznadějné...
Ke knížce se už určitě nevrátím, ale sbírat s Aničkou bylinky mě bavilo... Moc ráda jsem se vrátila do svého dětství a vzpomínala na to, jak jsem sbírala hluchavku, heřmánek, kopřivy, maliník, bez... a jak se moje babička docela čertila, že má na půdě nepořádek... hezká vzpomínka... zkrátka nostalgie mého dětství...

11 07.01.2017

Pochlapila jsem se a dlouho rozečtená Halina na mě včera večer přestala křičet z nočního stolku, protože jsem jí konečně čapla do ruky a na jeden zátah dorazila... Uf, jsem moc ráda, že mám konečně splněno, tentokrát mi to čtení prostě nějak nešlo... Nebylo to úplně špatné, ale čekala jsem přeci jen trošku něco jiného... Ale závěr se opravdu povedl a hodně silně na mě zapůsobil... A jsem moc šťastná, že vás všechny mám:-)

4 05.01.2017

Po této knížce jsem sáhla zcela náhodně v naší knihovně... Jinak by mě ani nenapadlo ji číst nebo po ní pátrat... Ale musím říct, že mě docela bavila a zpětný náhled z budoucnosti do naší současnosti má určitě něco do sebe... Ne, že by člověk chytal nějaká neznámá moudra, ale když to čtete takhle "obráceně", svoje kouzlo to přeci jen má...
Zkrátka sci-fi pro romantičky a optimistky jako jsem já, moc jsem Elefovi a Máje fandila:-)

4 04.01.2017

I pár písmenek nám dokáže vypovědět víc, než sami čekáme...
Smutný, ale nádherný příběh... Pro mě opět velké překvapení... A jsem velmi ráda, že i já ho mám ve své knihovně... i když pořizovací cena byla vlastně téměř nulová...
Doporučuji!

6 30.12.2016

Upřímně? Čekala jsem prostě víc...
Pro mě to bylo předvídatelné, jen jsem na každé stránce pátrala a hledala, kdy se konečně ve vyprávění objeví nějaký náznak, že můj tip je možný a správný...
Ale pěkně napsané a napínavé to rozhodně je, to uznávám, jen tento příběh poskytne takový ten "wow" zážitek vlastně jenom jednou... jen při prvním přečtení... a při každém dalším už tam snad ani není co objevovat, co hledat... Ale třeba to někdy s odstupem času stejně vyzkouším:-)
Jinak určitě velmi ráda chválím a vyzdvihuji obálku, ta se moc povedla, vážka v tyrkysu je nádherná:-) Jo, a taky jsem tuto knihu darovala pod stromeček, tak snad se bude obdarované líbit...

6 30.12.2016

Asi moje poslední přečtená kniha v tomto roce...
Přečtena rychle a jedním dechem, ale trochu mě mrzí, že ve všech autorčiných knížkách má převahu spíš ta depresivní linka života...
Moc se mi líbí jak píše, její písmenka jsou poskládána hezky, příjemně a velmi zlehka se čtou, ale tak ráda bych si od ní přečetla i něco více pozitivnějšího, veselejšího, nadějného...
Nechce se mi stále jen číst, jak je ten náš život tak strašně těžký, smutný, depresivní a tak tragický...
Snad každá hezká a nadějná chvíle nemá dlouhého trvání a je téměř vzápětí ubita zase nějakou zápornou emocí...
Vím, i v životě to tak chodí a je to někdy jako na houpačce, ale tady je těch tragédií už nějak příliš a třeba i ta závěrečná už pro mě byla naprosto zbytečná... Hned by to pro mě vyznělo o moc líp... a radostněji...
No, tak třeba se dočkám zase příště...

3 30.12.2016

Rozhoduji se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale ty tři asi budou vážně stačit...
Námět není vůbec špatný, ale i tak jsem se s knížkou docela trápila... Vůbec mi nesedělo celkové poskládání příběhu... myšlenky a výpovědi ostatních mě spíš rušily... vadily mi i neustálé časové odkazy na kvízový večer... Už na začátku je přeci zmínka, že se tam určitě něco stalo, a to mi prostě stačilo, abych četla dál a snažila se tomu sama přijít na kloub... Stačilo se zmínit jednou, dvakrát... no asi bych to autorce kapku předělala:-)...
Ale zase na druhou stranu musím přiznat, že závěr se jí velmi povedl a celý ten příběh pro mě nakonec zachránil a pozvedl! Takže u mě dobrý a určitě zkusím i další knížky z pera této autorky...

1 29.12.2016

Moc jsem se těšila a to byla asi chyba... Měla jsem přílišná a hodně natěšená očekávání... Nicméně hodnotím i tak celkem vysoko, protože se mi ze všeho nejvíc líbil právě ten originální nápad 2 v 1 a taky proto, že mám moc ráda, když autor nabídne možnost nahlédnout na obě strany mince:-) U mě vede jednoznačně Erotikon, tam bylo toho vtipu a nadhledu mnohem víc, tady mi to scházelo a ještě byl pro mě příběh Veroniky a Jáchyma hodně předvídatelný... Dokonce mi silně připomínal Bábovky a ty se mi líbily ještě o kousek méně...
Každopádně Patrikovi držím palce, aby vydržel a psal dál, já si jeho knížky vždycky moc ráda koupím, mám je doma úplně všechny a Okamžiky dokonce 2:-) - se to nějak sešlo:-)

8 06.12.2016