andrii24 komentáře u knih
Gentleman N. Herec "z pole man," který měl úroveň, jemuž charisma nehapruje. Slavný vysoký blondýn. Aristokrat sympatií, co po nás házel očka, ukázkově zbarvená jezírkovou modří, očka moudře výstavní. On byl ztělesněnou pohádkou máje se snídaní v trávě. Loukou pomněnek. Sázkou na chlapáctví s úsměvem. Modré z nebe na zemi. Frajer pláten stříbrných.
Je třeba se odvážit. Pro tu chvíli moci citů. Plout atmosférou tmy. Pít šumivý sekt s bublinkami mládí. Zachytit jiskru tepla, i přes chlad okolního světa. Postihnout magii života. Znovu prožít čas marcipánu, čas motýlí. Růžemi provonět, ustlat lůžka.
Hromy a blesky kolují v krvi, výbušnost řídí jednání to svobodné panny. Chytře ten gróf svou choť učí, na oplátku jen samé vybrané klady sype jí pod rukáv, pod kůži. Přivést ji k taktu, lásce a úctě, k tomu, co zdobí každého člověka, každé manželství.
Vyleštěn, vzpřímen jest kord, charakter, který neohne, zabodne. Rek romantik, milovník převleků. Do hlavy vznešené, která úklady nese, tíží více než fyzická vada na kráse.
Perlí jako šampaňské. Život sám. Mňam! Bonbonky od mistra.
"Měl plnou pusu řečí. Mluvil, mluvil a mluvil..., jako když se protrhne přehrada, která po krajích do karaf rozlévá kvalitní dezertní vína, a kde to jedním lokem nekončí..." Takový jednou jeden byl. Herec Menšík. Člověk Vladimír. Bodrý, dobrý rodák luhů a hájů moravských. Proudivý, pravdivý tok lidskosti. Společník generací s atmosférami. Gurmán každé setinky sekundy pozemského bytí.
Hollywoodská gardénie. Svůdná femme fatale stříbrného plátna, tajemná a atraktivní kráska. Mužský, aristokratický sen za výkladem MGM. Drahoušek, vánoční dáreček Ava Gardner, odhrnula záclonky filmového soukromí, tužeb hollywoodských lóží, milostných dostaveníček, srdce pokušení, radostí a neřestí i slzy v nitru ronící. Avu život těšil a mě těšilo, Mrs. Gardner, že jsem směla prostřednictvím Vašich slov nahlédnout pod slupku zajímavé osobnosti, královny, "Evy" osudových to žen.
Jen tak se čistě nazout do bot debutující múzy. Naslouchat pěně dní, pročísnout vlnu nálad, unášet se proudy bytí - nebytí.
... nese s sebou zanícené tajemství. Utkal hrubý zločin. Dům pavučin. Tak jej strhni, setni zánětlivý stín. Zasíťovaný labyrint.
Ten, který si pro nás/za nás troufnul "pitvat" vypulírované pointy hitů technika temnoty. Nad šálky černých káv. S havranem na rameni, u ucha.
Pletky pilné víly, vilné, mylné víry. Až po kotníčky. Pod paraplíčky. Portrét práva na výjimky. Milé kouzlo "carpe diem" korzuje po svém. Nadzvedává korzety vlivných nóbl vrstev. Přetvářku za vějířem. Otevřená dívka v bílém. Společenská dávka v moudroslovném.
Uhelný vlas. Otevřený hlas. Řízná míza. Vřelé magma orfické divy, Růže z Říma.
Čistě světová, česká Ingrid Bergmanová. Čirá, vznešená nedobytnost paní Ikarie.
Mezi kulkami polibky. V prachu války dva prstýnky. Spojenci lásky čekají...
... cení si tváře temnoty, záře černé podstaty. Chrlič "sladkého" parfému /bez/moci, vzyvatel čar a már. Rakvičkář, který nejedná v rukavičkách. V kostýmu, zračícím rozohněný plamen, rubínový kámen, před nímž i Červené karkulky blednou, v hávu kata jde si výslovně pro maškary nízkosti a jejich šarži nejvyšší, hlavu krvavého katana.
Život je vázou bez květin, obklíčen niterným vzepětím. Nedopsaný milostný dopis ctitelů. "Rozptýlena duše má, zavěšena v melancholii a prázdnotě. Srdce bez citu. Cit bez srdce. Radost nepřichází, i chvilková rozkoš odplula do dáli, po studené řece. Odnikud nikam hledám "cosi," překročit práh sebe samé, chopit se života, který klame. Otřít slzy a vykřiknout. Nadešel den, který zmrazil a rozpoutal smutek ve mně. Fontána života ustrnula, zbortila se. Odezněl poslední rušivý tón věčné písně." Její první poklidná noc. Její duše vysvobodila, zotavila se?
Milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému čtivu. Tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje.
Zázračný to poeta slov a činů, mistr prodejce drahých snů, kterému kape ze šosu - fantazie. Sebral kapesníky nebesům, aby osušil slzy Líziny. Dokáže, co ne jiní. Tam nahoru pokyny. Plní přání na počkání. Studně, které stůňou, vyprahlou, rozpraskanou zem na troud živoucím darem, srdce dívčí láskou. Pozitivní okénko pro všechny blázínky a snílky, kteří nepřestávají věřit "ve své nové šaty," že jednou přijde jejich šťastná chvíle, jejich okamžik. Je čas se zamilovat do té krásné představy.
...třepotá se za mřížemi. Hledá průnik k přežití. I když mu dřou kůži, duši z těla, hleď, vzlétne jako Fénix z popela. S ikarovskou volností, s vůlí nepovolit. "Setřes strach, pot, pekelnej vězeňskej p/r/ach a pojď. Chystej se na útěk. Chytnem se, na úspěch."
Magnetizující, švarný černý rytíř božské polohy, korzující od úsvitu k soumraku po plátnech stříbrných. Šarmantní nápadník ze staré školy, kavalír romanticky založený. V klopě zvonivý tulipán, v mysli Filipa. Dvorní miláček dívek a dam. Korunní princ, monarcha jevišť. Éterický, květnatý, vábivý básník, klasik herectví.