Andyska007 komentáře u knih
Je to kniha, z které mrazí... Jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Asi to, že za mého mládí u nás Orwell nemohl vycházet, způsobilo, že si jí moje děti přečetly dříve než já. Připadá mi geniální i hrůzostrašné zároveň, že je 1984 stále aktuální.
Těsně před smrtí Orwell řekl: Chcete-li obrázek budoucnosti, představte si botu šlapající na obličej člověka, navždy, dokola. Morální ponaučení, aby se člověk z této nebezpečné situace noční můry dostal, je jednoduché... Nedovolte, aby se to stalo. Je to na vás!
Není to úplně klasická detektivka, ale o to víc se mi knížka líbila. Nechybí tajemno a napětí, nečekané rozuzlení.
Plně souzním s předchozími čtenáři. Kniha pro děti... Ale snad více pro dospělé, kteří stále umí být alespoň trochu dětmi... Knížku jsem kdysi dostala od mojí tety, teď jsem jí četla s mnohem větším nadhledem, nostalgií...
Knihu jsem přečetla rychle, protože: 1) je velmi čtivá, hezky napsaná, metafory se mi líbily, stejně tak vyprávění už dospělé cácory o době dětství 2) chtěla jsem mít tu hrůzu co nejrychleji za sebou! Příběh je hrůzyplný, snad žádná kladná postava, včetně té hlavní, je strašné pomyšlení, že se toto děje často i ve skutečném životě...
Silné téma, mnoho otázek k zamyšlení. Poutavý příběh. Kniha krásně napsaná, byla jsem vtažena do děje, úplně mě to pohltilo.
Procesy 50. let, věznění, mučení, popravy - to všechno jsem věděla. Ale zde je to popsáno tak autenticky. Mám z toho také husí kůži, jako hrdinové na konci. Nezapomeňme...
Svižný, napínavý děj. Kriminalisté, jako skoro vždy, komplikovaní. Možná nějaký "normální" člověk takovou práci ani dělat nemůže. Knížka se mi líbila, autorce fandím a těším se na její další knížky.
Přečteno jedním dechem. Až mě překvapuje, že tak mladá autorka umí tak poutavě vyprávět detektivní příběh i soukromé peripetie hlavních postav. Z konce mi bylo smutno...
Knížka se mi líbila kdysi i teď. "Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes". Nebo to bylo trochu jinak?
To, že není v knize tolik akce, neznamená, že jde jenom po povrchu. Naopak jsou v ní zásadní myšlenky o dospívání, o smyslu lidské existence... Do hlavního hrdiny se dokážu vžít, myslím, že takových Holdenů by se i dneska našlo dost a dost...
Nicméně jsem si všimla, že kniha vzbuzuje rozporuplné reakce. A to je dobře! Ukazuje to sílu sdělení, genialitu autora. Každý čtenář má potřebu se vyjádřit. V tom je síla (některých) knih.
Přiznám se, že je toto teprve třetí kniha od Michaely Klevisové, kterou jsem četla. První byla Prokletý kraj a tu snad už nic nepřekoná, Ostrov šedých mnichů se mi líbila méně. Ale Vraní oko se mi četlo samo, bylo napínavé, postavy zajímavě vykreslené... Mám teď touhu si přečíst i předchozí díly této série.
Opravdu aktuální, nadčasové! Je mi líto, že ve své době většina lidí Čapkovi moc nerozuměla, nenaslouchala mu... Však tady máme zase "Maršála" a bílá nemoc? - "Otec: Že je to humbuk, to malomocenství. Sem tam nějaký případ, a noviny z toho hned dělají senzaci. A lidé, to se ví: jak někdo lehne s rýmou, už říkají, že má bílou nemoc. (....) Nesmysl, to už je taková panika. To je zajímavé, tadyhle říká Sigelius, že ta nemoc přišla z Číny (...) Zavřít ty malomocné a nepustit je mezi lidi." Že mi to něco připomíná...
Když mi bylo náct, teta mi půjčila štos papírů, na kterých byly strojopisně napsané verše Václava Hraběte. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a vracela je nerada. Po revoluci jsem si koupila už hezky vydanou knihu Blues: Blues pro bláznivou holku. Když bylo synovi náct, půjčil si ji a už nevrátil, zůstala na jeho nočním stolku. A protože je syn tak trochu bibliofil, koupil si letos nejnovější vydání této knihy. A tu jsem si teď od něj půjčila a s chutí jsem se zase ponořila do syrových a zároveň teskných i líbivých veršů. Možná teď kniha zůstane na mém nočním stolku...
Zajímavý příběh, hlavně je dobré se dozvědět víc o nelehkém chodu dějin v zapadlém koutě naší země. Stydím se trochu za to, ale nečetla jsem úplně plynule. Nedokázala jsem to, asi to bylo na mě těžké, rozvláčné. Zkusím přečíst ještě jednou za pár let... třeba k tomu dospěji.
Nadčasová kniha. Četla jsem jedním dechem. Je mi z toho až smutno, když si uvědomím, že se v současnosti řítíme do stejného průšvihu. Jenom se bavit, nevyčnívat a, pokud možno, nepřemýšlet...
Nádherná kniha. Poprvé jsem ji četla asi před 30 lety. Teď jsem si ji zase půjčila z knihovny svých rodičů, staré a otrhané vydání. Děj se odehrává ve 30. letech 20. stolení na Jihu USA. Myslím si, že i dnes k nám promlouvá moderním jazykem a téma diskriminace je stále živé. Moc se mi líbí literární styl vyprávění z pohledu osmileté holčičky, však ona je leckdy vyspělejší než dospělí obyvatelé městečka.
Divadelní hra, kterou jsem viděla kdysi, se mi moc líbila. A kniha ještě víc! Je v ní perfektně popsaná doba normalizace vnímáním malé holčičky. Obsahuje humorné situace, ale člověka při čtení místy až mrazí.
Četla jsem všechny knihy z této série a všechny se mi moc líbily. A tato snad nejvíce. Svižný děj, sympatická inspektorka. Pachatele jsem tušila, ale vůbec mi to nevadilo. No a ten konec Snad vyjde brzy další díl.
Jsem nováček ve čtení detektivek Michaely Klevisové. Knížka se mi moc líbila. Přesto, Prokletý kraj byl podle mého soudu mnohem lepší. Ale ráda si nějakou další detektivku s komisařem Bergmanem přečtu.
Ačkoli jsem příběh znala předem a věděla jsem tedy, že hlavní hrdinka celé martyrium přežije, stejně jsem byla po celou dobu čtení plná napětí a obav. Je strašné, že se takové příběhy děly a dějí. I když dneska už se o problematice drog aspoň více mluví. Christiane mi bylo líto, nikdo jí nedokázal pomoci - rodina, instituce ani ona sama sobě...
Příběh je psaný poutavě, sice ho pro knihu upravovali novináři, ale je patrné, že byla Christiane chytrá a vnímavá dívka.
Kniha mě přiměla osvěžit si znalosti z historie. A od toho by knížky měly být. Ale děj, způsob vyprávění mě moc nenadchl. Nicméně maturující dceři se kniha líbila, asi je to opravdu i věkem.
Krásné, milé povídky o kočkách, koťatech a kocourech. A o životě. Nejsem Kočkař, ale všem Kočkařům upřímně závidím...
Od M. Klevisové jsem četla několik detektivních příběhů a těším se na další. Nejprve ale poběžím do knihovny pro další díl povídek o kočkách.