anibeni komentáře u knih
Není to kniha, která by mě uchvátila od prvních stránek.. Naopak - až po jejím přečtení mi teprve dochází některé detaily a činy jednotlivých postav.. a to je asi to, co se mi na té knize líbí úplně nejvíc..
Strohý styl psaní mi úplně nesedl a musela jsem si zvykat. Příběh sám o sobě byl drsný, asi tak jako většina knih z podobného prostředí, ale drsné zde bylo i to, co čekalo Zuzanu po válce... Klidu se tedy opravdu nedočkala..
Nečekala jsem, že si mě ta kniha tak získá... může to sice vypadat, že je to tam od porodu k porodu, ale na pozadí všech těch porodů se odehrává skutečné drama... ať už je to hospodářská krize a nebo soužití bílých s černými.. Moc se mi to líbilo..
Trpělivost - to asi nejvíc vystihuje Torey Hayden. Je neskutečné, s jakou trpělivostí se věnovala malé Casandře.. s jakou trpělivostí navštěvovala starou paní Gerdu a jakou trpělivost měla s Lucií, matkou malého Drakea.
Je smutné, čím si některé děti musí projít..ale je skvělé, že existují lidi, jako je Torey..
Tahle knížka mě doslova dostala... Začátek byl pro mě dost drsný, jako matku dvojčat jsem "zážitek" z porodu dvojčat v horské vesnici nemohla dlouho vydýchat... Ale příběh sám o sobě byl neskutečný, perfektně napsaný a konec úplně akorát.. Klobouk dolů...
Tato trilogie byla pro mě taková pohodová četba. Zajímavé detektivní téma v nezvyklém prostředí ne úplně typické střední školy... K tomu pár úmrtí a banda mladých lidí navrch... Tento třetí díl se mi líbil asi nejvíc..
Torey umí psát. Co se mi moc líbí, je to, že pracuje s "takovými" dětmi podle citu a jejich nálad a ne podle školních osnov, které vymýšlí ti, kteří vlastně ani neví, oč v takové či podobné třídě vlastně jde...
Chvílemi na mně ale padlo zoufalství a lítost nad tím, že u některých dětí padne veškerá snaha vniveč..
Tajemství v zapadlé vesničce na jihu Šumavy - to dalo dohromady příběh téhle knihy a také poodhalilo osud tří žen, jenž se v této vesničce potkaly... Nádherná kniha s kriminální zápletkou je především o pátrání po minulosti a pochopení současnosti..
Při čtení téhle knihy jsem prošla snad všemi možnými pocity - lítost nad smutnou a zdeformovanou Jadie, obdiv k učitelce Torey nad tím, jak zvládá třídu "nezvladatelných" dětí a ještě jí zbývá čas na Jadie, šok a znechucení nad tím, co se malé Jadie ve skutečnosti děje a co je na ní pácháno, napětí, které mi nedovolilo se od knihy odtrhnout.. Přála jsem si šťastný konec a i když byl konec v podstatě otevřený a plno otázek zůstalo nezodpovězeno, Jadie a její dvě slůvka věnovaná učitelce Torey hovoří za vše...
I když je mi lékařské prostředí velmi vzdálené, kniha mě vtáhla do děje a já s nadšením sledovala příběh několika spolužáků z lékařské fakulty, jejich vzlety, pády, kariéru i hluboké přátelství..
Vlastně ani nevím, proč jsem se této knize tak dlouho bránila... snad proto, že jsem měla pocit, že ten příběh vlastně znám a ničím mě nepřekvapí.. nebo proto, že mě vlastně knihy z mafiánského prostředí neberou.. a nebo asi proto, že ráda čtu něco nového a neznámého a příběh kmotra zná každý... jak jsem se mýlila.. skvělý, místy strohý styl Maria Puza dala knize základ a příběh dona Corleoneho a jeho "famiglie" dala příběh, od kterého nešlo odejít..
Tento díl byl o dost lepší než minulý, nicméně i tak se jednalo o spíše oddychovou četbu na jedno letní odpoledne než o hororovou duchařinu.. Co tedy opět musím vyzdvihnout, je přebal knihy.. Obálky této série se fakt povedly..
Hotýlek na Islandu mě nadchnul stejně tak jako první díl (Kavárna v Kodani) této docela povedené knižní série.. Bylo zde přesně to, co jsem od knihy očekávala - nové neznámé prostředí, seznámení s místními lidmi a jejich kulturou, románek procházející celým příběhem a happy end... Skvěle jsem si u knihy odpočinula..
Přestože jsem knihu doslova zhltla, přišel mi tento díl zatím nejslabší.. a také poprvé jsem měla pocit, že některé události byly dost nereálné.. nicméně Yrsa se mi čte opravdu skvěle a budu se těšit na další díly..
Nemůžu si pomoct, ale Yrsa svým tématem opět překvapila... Vím, ta spisovatelka mi sedne, příběhy z chladného a drsného Islandu mě přitahují, takže nejsem asi úplně objektivní, ale možná právě proto mě baví jednotlivé originální krimi příběhy, kdy člověk do poslední chvíle luští rozuzlení a najednou bum - je to všechno přece jen trochu jinak...
I když tento druhý díl navazuje na první jen stejnými hlavními postavami, nevadí mi to. Prostě co příběh, to jiný kriminální čim. A tady to bylo hodně zajímavé - nechutné, ale zajímavě podané. Opět - a to mám ráda - jsem netrefila vraha... Nicméně vlastně až samotný závěr ukáže, jak to všechno vlastně bylo...
Yrsu mám jako spisovatelku ráda a tak jsem byla zvědavá na její další sérii. Hned první krimi mě překvapila - jednak naprosto originálním způsobem zabíjení a druhak i samotným vývojem událostí, luštěním šifer na vlastní pěst a vývoj možného vztahu mezi Freyou a Huldarem. Samotný závěr byl pro mně překvapivý - jako vraha jsem tipovala někoho úplně jiného a vlastně až téměř do konce mi to na něj vše sedělo.. A pak najednou - zvrat..
Tahle kniha byla zvláštní... Nejdříve jsem se začetla tak, že jsem od ní nechtěla odejít, poté se děj přesunul do pohádkového světa, ovšem pohádkově totálně pomíchaného a drsného, až jsem si říkala, proboha, to má být co??? Nicméně ke konci to opět všechno začalo dávat smysl a knihu jsem dočetla jedním dechem.
Už dlouho jsem nebyla tak nadšená z díla, které vzešlo z pera nějakého českého autora... Tady se to prostě povedlo.. je tu tajemna víc než dost.. jednak to, že vlastně nikdo netuší, v jaké době se příběh odehrává.. druhak třeba to, že až do konce knihy netušíte, kdo nebo co za vším stojí a hlavně proč.. Dále bylo naprosto výborné zasazení děje do starých českých tradic a pověr..
Svět Arkhamu a Prastarých znám z deskovek, byla jen otázka času, kdy se pustím i do čtení díla H.P. Lovercrafta. Povídky obsažené v této knize mi sedly, nejvíc se mi ale líbila Hrůza v Dunwichi. V horách šílenství a ve Stínu z hlubin času mi některé pasáže přišly až moc natahované, nicméně naprosto detailní popis "staveb" mě uchvátil..