aninaji komentáře u knih

(SPOILER) Na začínajícího autora to nebylo vůbec špatné. Jen je opravdu škoda, že pachatel je jasný hned od svého prvního vystoupení v ději a jeden z ústřední dvojice se chová jako policajt ze špatného filmu.

4 13.07.2024

(SPOILER) Zápletka byla uvěřitelná a fajn. Vraha jsem neodhalila, takže zvědavost a napětí mi vydržely až do konce. Stejně jako u prvního dílu je tady ale řada věcí, které mi čtení zrovna neulehčovaly. Autorka se snaží používat neotřelá slovní spojení, přirovnání a výrazy, která při popisu děje působí šroubovaně a nepřirozeně. Stejně tak dialogy dost často tahají za uši. Některá souvětí, obsahující kromě čárek také středníky a pomlčky, jsou nekonečná! Bysme/abysme nepatří do spisovné češtiny. Copak taková kniha neprochází žádnou redakcí?
Laura je mi jako hlavní hrdinka nesympatická. Je to sobecký psí čumák a jen stěží se dá uvěřit tomu, že by k ní mohl mít někdo jakýkoli vztah, kromě pracovního. Chování Adama mě zvedalo ze židle už v první knize. Opravdu doufám, že toto není běžné jednání policie v ČR.
Klišé s hádkou a následnou dopravní nehodou jsem opravdu vůbec, ale vůbec nečekala...To jako vážně?! Vyobrazení učitelek jako hejna slepic, kterým vypne mozek už při pohledu na mladého chlapa z odznakem, působí opravdu hloupě. Pokud autorka, jako máma malých dětí, vnímá pedagogy takto, je to vážně smutné...

2 13.07.2024

(SPOILER) Díky výzvě a této knize jsem navštívila úplně nový, pro mě dosud nepoznaný, svět. Musím říct, že to byla opravdu překvapivá a zajímavá návštěva. Afričané žijí jinak, v naprosto odlišném prostředí než na jaké jsme zvyklí my. Přes všechny ty rozdílné reálie by se však příběh této knihy mohl odehrávat kdekoli na světě. Příběh o náboženském fanatismu, domácím násilí, o procitnutí a převzetí života do vlastních rukou.
Bylo inspirující sledovat Kambali, jak z uzlíčku nervů, který se bojí promluvit, rozkvétá v sebevědomou mladou ženu. Stejně tak Jaju, který z poslušného dítěte dospěl v krátké době v muže, který na svá bedra bere tíhu trestu za rodinnou tragédii, které nemohl nezabránit.

4 11.09.2022

Druhé díly trilogií prý bývají nejslabší, ale já jsem z knihy vůbec neměla ten dojem. Byla neodložitelná a skvělá! Oproti filmu je v ní zase něco navíc, takže jsem opět našla odpověď na pár otazníků v mé hlavě :-D Jen mě tentokrát opravdu mrzelo, že jsem filmy viděla dřív. Připravila jsem se tak o napětí, o překvapení, o možnost zapojit vlastní fantazii...

6 11.09.2022

Naivně nereálný příběh o tom, že rodina může mít různé podoby a pokrevní pouto nemusí znamenat vůbec nic. Stačí mít otevřené oči a hlavně srdce. Na opravdovou a bezpodmínečnou lásku můžeme narazit kdekoli a v jakémkoli věku. Ať je nám 18 či 85.
V dnešním světě jsou takové příběhy potřeba. I když jsou neskutečné, dávají naději.

7 09.09.2022

(SPOILER) Příběh modré knihovnice Cussy Mary mě překvapil! Bylo zajímavé přečíst si něco z tohoto období amerických dějin. O modrých lidech jsem nikdy neslyšela a velkou část knihy jsem si myslela, že jde jen o autorčinu fikci. Google mě však rychle vyvedl z omylu. Stejně tak jsem neměla ponětí o existenci knihovnic, které v době velké hospodářské krize objížděly své čtenáře na koních a mulách v drsném prostředí Apalačských hor. Nad podmínkami, v kterých museli mladí lidé a hlavně děti žít, mi srdce usedalo. Kromě bídy a utrpení kniha poutavě dokumentuje také každodenní boj s rasovými předsudky.
Obešla bych se bez trochu násilně našroubované milostné linky, kterou si autorka pomohla k dramatičtějšímu vyvrcholení příběhu. Milostná vzplanutí ve stylu "jednou jsme se viděli a je z toho láska až za hrob", nejsou nic pro mě. Možná kdyby se autorka rozepsala a dopřála Cussy a Jacksonovi víc času a setkání, byl by můj dojem z jejich vztahu jiný.
Škoda je také chyb, kterých kniha obsahuje nepočítaně. Narazila jsem na překlepy, chybějící písmena, několik nesmyslných vět i záměnu jmen. Snad se někdy dočká dotisku nebo dalšího vydání s pečlivější korekturou.

4 05.09.2022

Filmům jsem odolávala dlouho a knihám ještě déle. Jsem ráda, že jsem nakonec podlehla. Filmy jsou fajn, ale kniha je mnohem lepší. Tempo je pomalejší, takže je více prostoru na vysvětlení některých věcí, které mi ve filmu chyběly (např. povídání o Katnissině otci, či objasnění chladného vztahu mezi Katniss a její matkou). Vice jsem se dozvěděla také o některých dalších soutěžících. Líbí se mi, že je větší pozornost věnována vztahu mezi Katniss a Peetou, který je v knize intimnější, vřelejší a uvěřitelnější.
Překvapilo mě, jak věrně se film drží knihy, což není úplně běžné. Jediné, co mě místy zaráželo, bylo to, jak Katniss neustále přemýšlela nad tím, jak a z jakého úhlu ji zabírají kamery, jak by se pro diváky měla chovat a co by měla říkat. Taková marnivost mi k ní neseděla...

(SPOILER) O tragédii lodi Wilhelm Gustloff jsem jako věrný fanoušek Slavných dnů už něco věděla. Jsem ráda, že se na takové události nezapomíná ani v literatuře. Za výběr tématu má ode mě autorka tedy velké plus.
Knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem se bála, že mi bude trvat dlouho, než ji přelouskám. Opak byl pravdou. Příběh mě hned od začátku přilepil ke stránkám a já jsem ji nemohla odložit. Kapitolky jsou díky rychlému střídání postav krátké a čtenář tak nemá čas začít se nudit. Postavy mohly být trochu rozmanitější, ale chápu, že v tom případě by autorka nemohla vyprávět příběh se stejným koncem. Jen Alfred by asi ničemu nechyběl. Na druhou stranu, tak nesympatický a opovrženíhodný hrdina se hned tak nevidí. Teď se mi při psaní komentáře vybavil Alfrid z Hobita. Skoro totožné jméno i povaha :-D
Jediné, co mě opravdu mrzí je to, že ani tragický konec většiny cestujících se mě v tomto podání nijak nedotknul. Většinou stačí málo a roním krokodýlí slzy, tentokrát jsem se ale obešla skoro bez kapesníčků. Nevzalo mě to za srdce tak, jak jsem předpokládala...

1 03.09.2022

K této tematice mě před pár lety přivedl film Dukla 61. Nikdy dřív jsem nepřemýšlela nad tím, jak těžká je hornická práce a jak stateční muži ji vykonávají. Autorka skládá ve své knize hold také jejich ženám, které jsou neméně statečné, tolerantní a trpělivé. 8 příběhů zachycuje různá údobí, takže kromě jiného máme jako čtenáři také možnost zachytit změnu postavení horníků ve společnosti. Posun od dříve skvěle placené práce s mnoha privilegii až po dnešní, stále fyzicky náročnou a zdraví ničící práci, za nízkou mzdu.
Nejvíc jsem se těšila na příběhy žen z 60. let. Logicky však obsahují nejméně informací. Ženy byly mladé, vdané sotva chvíli, brzy se znovu vdaly, takže není moc o čem povídat. Mnohem poutavější bylo povídání žen, které přišly o manžela po mnohaletém vztahu, během kterého si se svými muži mnohé zažily.

4 30.08.2022

Jsou knihy, kterým jejich "stáří" nijak neubere na čtivosti a zajímavosti. Dům na kopci mezi ně bohužel nepatří. Věřím, že v době svého vzniku se jednalo o ojedinělý počin a kniha si získala velkou popularitu. Pro mě to však byla jen nuda a šeď. Postavy nezajímavé, navíc jsem měla často pocit, že mi něco uniká. Jejich jednání a myšlenkovým pochodům jsem většinou nerozuměla a nevím, jestli je na vině autorčin styl nebo to, že kniha vznikla před více než 60 lety.
Příjezd paní Montague a jejího asistenta děj trošku nakopnul, ale po pár stránkách se to zase kamsi vytratilo...
Na konec jsem se opravdu těšila. Většinu příběhu mě myšlenky odváděly úplně někde jinde a musela jsem si dávat pozor, abych se opravdu soustředila na to, co se v knize děje. Dočetla jsem s vypětím sil proto, že nedočtené knihy neodkládám.

3 28.08.2022

(SPOILER) Začátkem jsem se prokousávala stěží a měla jsem obavy, jak tuhle bichli zvládnu přečíst. Po prvních cca 100 stránkách ale příběh chytil dech, a já jsem se nemohla odtrhnout. V duchu jsem se vrátila v čase do doby, kdy jsem jako puberťačka nevynechala jediný zápas našeho vesnického FK a kdy jsem nemohla usnout pokaždé, kdy o mě můj tehdejší idol jen zavadil pohledem :-D Bylo fajn nahlédnout pod pokličku profesionálního sportu, i když skutečná realita je asi přece jen někde jinde.
Nepochopila jsem ale, proč je obyčejný příběh o dvou lidech, hledajících si k sobě cestu, natažený na víc než 500 stran. Na to podstatné, i s trochou "omáčky" kolem, by stačil i poloviční rozsah. Po dočtení mám tak trochu pocit, že jsem s knihou strávila zbytečně moc času...
Konec mě naštval. Vzhledem k tomu, že si hlavní postavy od sebe 450 stran držely odstup a dávaly si na to sakra pozor, čekala jsem, že se do konce knihy možná chytí za ruku, políbí se, řeknou si, jak se mají rády. Místo toho přišly dvě kapitoly explicitního sexu, který se mi sem, vzhledem ke zbytku knihy, vůbec nehodil. Copak už to v dnešní době bez toho nejde? Vyjádřit se jemně, něžně, jen v náznacích....A ne popisovat, jak do "toho" spolu hrdinové "bušili".
I když jsem to asi měla čekat. Když Kulti neustále "kadí hovna", nemůže se milovat, ale musí "do toho bušit", navíc i s podrobným popisem.

4 14.08.2022

Bylo to krátké, ale výstižné. Autorka na malé ploše zachytila vše podstatné bez zbytečné vaty a nedůležitých odboček. Je smutné, jak dokáže alkohol pomalu a plíživě rozložit mladou rodinu...
Jen škoda toho konce, čekala jsem jiný.

2 14.08.2022

Tohle bylo opravdu příjemné překvapení! Letní pohodovka s předvídatelným dějem, ale napsaná s takovou lehkostí a vtipem, že musíte číst, dokud knihu nezaklapnete za poslední přečtenou stranou. Ráda si od autorky přečtu i něco dalšího.

8 08.08.2022

Autorka se pustila do zajímavého tématu, ale výsledek mě tak úplně neohromil. Dějová linka odehrávající se v současné Ostravě, ve mně vyvolala emoce a slzela jsem u pasáží, které ostatním čtenářům asi nepřipadaly ničím zvláštní. Kapitoly odehrávající se v minulosti, se mě ani zdaleka takto nedotkly, přestože popisují opravdu smutnou dobu a konec je velká lidská tragédie. Postavy mě mátly svým chováním, kterému jsem občas nerozuměla, po dočtení mi zůstala v hlavě spousta otazníků...

4 08.08.2022

Nenáročné prázdninové čtení, které zhltnete během jednoho dne. Na začátku to trochu vázlo, ale jakmile skupinka dorazila do lesa, byla jsem knihou úplně pohlcena.
Samozřejmě má vyprávění své mouchy. O postavách se dozvíme jen malinko a je jich až moc na to, abychom si někoho oblíbili. Žádná z nich navíc není zrovna sympaťák roku. Tady mi to ale nijak zvlášť nevadilo, ani nechybělo. Děj má spád, postavy se střídají po krátkých kapitolkách a není tak prostor na to, aby se čtenář začal nudit.
Konec je rychlý a na můj vkus málo dramatický. Pořád jsem čekala nějaký zvrat a ono nic. Pointa? No....dejme tomu.
Do čtení jsem se pouštěla s nulovým očekáváním, takže přesto všechno, já jsem spokojená.

4 26.07.2022

Tohle byl koncert! Intimní příběh jednoho obyčejného manželství, jakých se kolem nás odehrává jistě mnoho. Autorka má neuvěřitelný dar zachytit to podstatné jen jemnými náznaky či dialogy mezi postavami. Děj je opravdu komorní, kniha nemá ambice zachytit velké události. Odehrává se tady a teď a vnější dění vlastně nehrají žádnou roli. Přesto musíte číst dál a dál, protože máte najednou pocit že jste sami uprostřed toho všeho a jen se necháváte unášet dál spolu s hlavními hrdiny. Vše plyne naprosto přirozeně a i když až do poslední věty nevíte, jak to celé dopadne, nevadí vám to. Dialogy i myšlenkové pochody postav jsou vypilovány do naprosté dokonalosti, takže působí naprosto nenuceně, samozřejmě a autenticky.
Je velká škoda, že je Šárka Šišková tak málo známá. Vlastně i já jsem na ni přišla náhodou. Její knihy by si zasloužily mnohem víc pozornosti.

25.07.2022

Autor, bohužel, není žádný velký spisovatel. Celá kniha je psána jednoduchým jazykem v ne příliš rozvinutých větách, takže neočekávejte příliš hluboký čtenářský zážitek.
O hlavních postavách se toho moc nedozvíme, protože většinu života spolu svorně mlčí. Znatelně chybí nějaké jejich vnitřní prožívání, myšlenka....něco, co by z nich na papíře udělalo lidské bytosti, které žijou a cítí a o kterých chci číst dál a dál. Na jednu stranu je zdůrazněno, jak jsou bratři inteligentní a na druhou neustále opakují, jak dali tátovi slib a fertig. Vzhledem k tomu, že celou knihu jen mlčí nebo fyzicky pracují je těžké se jim nějak přiblížit a oblíbit si je.
Při popisu faráře Hřiba se mi hned vybavil páter Toufar, na jehož kázání jsem pak narazila v použité literatuře. Připadalo mi to moc okaté a prvoplánové...opravdu je pro spisovatele tak těžké, vymyslet si svého vlastního, autorského hrdinu?
Postav je v knize jen pár a i přesto jsou některé jen do počtu a jejich smysl mi unikl. Jestli šlo autorovi hlavně o to, aby napsal "tlustou" knihu, mohl se zaměřit na bratry a zapracovat aspoň na nějaké jejich elementární psychologii a ne řešit postavu Marcely, která ději nic nepřináší a nijak jej neovlivní.
Příběh hoslovického mlýna je sám o sobě zajímavý a zasloužil by si kvalitní zpracování. Toto bohužel jen klouže po povrchu a kromě pár základních informací ze života sourozenců, které se dají dohledat běžně na internetu, toho moc nenabízí.

12 24.07.2022

(SPOILER) Tak tohle teda ne. Po skvělém prvním díle, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a musela jsem ho ve čtyři hodiny ráno prostě dočíst, vyplodila autorka něco, čím celý příběh Elly a Cindera poslala do kytek.
V Ellině světě jsou najednou všichni (až na jednu nepříjemnou vyjímku) hrozně uvědomělí, empatičtí, všichni ji milují a obdivují, chtějí s ní dělat rozhovory, natáčet filmy a fotit ji a Ella ve svých 19 letech sepisuje "paměti". Cinder je tak nereálně dokonalý až se mi z toho chce smát. Jediný zádrhel je ve vztahu s otcem, který je ale nakonec také dostatečně uvědomělý na to, aby se spolu melodramaticky usmířili.
Epilog už je jen poslední, zato ale opravdu pořádný hřebík do rakve. Z toho jsem byla znechucená tak, že jsem byla ráda, že můžu knihu odložit s vědomím, že další pokračování už není.
Je s podivem, že všichni přežili až do konce, když neustále a kvůli všemu "lapali po dechu". Nevím, jestli je to překladem, ale tato ustavičně se opakující slovní spojení mě rozčilovala už od prvního dílu.

3 24.07.2022

Kate Marshallovou mám o něco raději než Eriku. Má sice své problémy, ale nepadá na mě z ní taková deprese, jako z osamělé Eriky, která je ztracená ve svém vlastním životě.
Líbí se mi, že Kate s Tristanem řeší případy s velkým přesahem do minulosti. Jako fanouška "Odložených případů" mě to baví a je to tak pro mě celé zajímavější a poutavější.
Přes to, že jsem zhruba tušila, v čem je jádro pudla, mě kniha doslova přibila do křesla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Robert Bryndza prostě umí.

10 24.07.2022

Kniha má krásnou obálku. Bonusem je to, že se odehrává v našem kraji. Na začátku jsem byla trochu zmatená ze zbytečného množství postav se jmény, která mi nešla přes pusu. Navíc mě štvalo, že autor neustále používá jejich jméno i příjmení. Ale zvykla jsem si. Příběh byl tak akorát napínavý, hezky to odsejpalo. Konec se může zdát na naše končiny trochu moc akční, ale pro mě byl uvěřitelný. Jen bych se obešla bez linky kolem lidského masa, která nebyla pro řešení případu podstatná a z mého pohledu tak nějak vyšuměla do ztracena.
Sečteno a podtrženo - těším se na další autorovu knihu a kdyby se rozhodl napsat také o dalším případu z ostravské kriminálky, budu se těšit ještě víc!

4 24.07.2022