Anjin komentáře u knih

Ano, souhlasím s tím, že to je kniha, ve které se události spíše dějí, než že by se odehrávaly, ale k mému vlastnímu překvapení mi to ani nevadí. Příběh je vystavěný dobře, sice koncentrovaný na hlavního hrdinu, což ale při této délce nijak nevadí. Jistě, jeho cestám a světu Zeměmoří celkově by snad slušelo trochu košatosti, ale opět, vzhledem k délce knihy to ani tolik nevadí (navíc jsou i další díly). A při tom na Vás skutečně dýchne onen závan nostalgické, "čisté", fantasy, což osobně kvituji.

2 09.07.2021

Stále jsem měl pocit, jako by toho mělo být víc. Jakoby to byl jen náčrt života sv. Klotyldy, zatímco v nějaké knize se dozvíte i podrobnosti, prostě tak jak jsme na to u životopisů zvyklí. Leč, není tomu tak. Autorovi se dost možná podařilo sepsat vše, co o této navýsost důležité osobě úsvitu středověku sepsat jde, aniž by se však až příliš nechal ovlivnit legendami, čehož však vzhledem k množství pramenů není mnoho. Jistě, jeho víra mu je zde vodítkem, a nelze neříci, že by pod jejím vlivem neformuloval určité závěry, snad občas dokonce popouští uzdu své fantasii, ale vše je logické a odůvodněné.

Až zase někoho uslyším vykládat, jak je církev proti ženám, dám mu přečíst tuhle knihu z přelomu 19./20. století.

2 10.02.2021

V podstatě útlá a čtenářsky vděčná syntéza Karlova života, zálib, charakteru a politiky. Vezmeme-li v úvahu, že tento král je znám zejména díky svým milostným eskapádám (nikoli neprávem), je určitě zajímavé si o něm přečíst něco víc. Je znát, že autor Karla do značné míry obdivuje (třeba v porovnání s jeho otcem a bratrem), přesto se snaží o nestrannost. Nejde o plnohodnotný vědecký životopis, ale svůj význam to má (mám legrační pocit, že knihu by si měli přečíst zejména obdivovatelé "protestantského parlamentarismu anglického typu" - dozví se spoustu zajímavého).

2 19.12.2020

Lepší, než první díl. Zatímco tam je čtenář vhozen do děje a absolutně neví, co se děje (a když už si myslí, že to trochu začíná chápat, je pro jistotu alespoň dvakrát vyveden z omylu), tady už začíná příběh dostávat zřetelné kontury (ale nebojte, pořád je toho dost nejasného, takže ve třetím díle je s čím pracovat). Autor je zcela zjevně do jisté míry geniální, protože, jak už naznačují komentáře níže, držet v hlavě tolik dějových linek a vrstev, přičemž ve svém celku to dává smysl a příběh se nerozpadá, si rozhodně zasluhuje uznání. Na druhé straně, koncentrace na příběh je natolik velká, že některé jiné aspekty vyprávění tím trochu trpí. Především, dějových linek je tu tolik, že, zpětně vzato, v zásadě není prostor pro nějakou situační gradaci (snad s výjimkou závěru). Děj tedy plyne velmi rychle, protože se neustále něco děje, ale klíčové situace, pro které jako by tu byl budován prostor (např. zásadní objev) poté proběhnou bez zvláštní pozornosti. Trochu potlačené jsou také celistvé charaktery, které se tak plně soustředí na svůj "úkol" a případné emocionální odbočky působí značně izolovaně a možná i místy nepatřičně. Přesto stojí Ozvěna za přečtení, už jen kvůli onomu "koncertu dějových linek", jakožto i poměrně propracovanému světu (zejména po magické stránce, politicky a prostorově popisně už méně).

2 12.09.2020

Velmi dobrá kniha, v níž si autor klade za cíl popsat všemožné jednotlivé aspekty královského postavení. Našinec tak může být lehce zmatený, neboť Roux, vzhledem ke své erudici, nemá problém skočit z Persie k Mongolů, následovaným africkým kmeny, aby skončil v Římě. Ale to je právě cílem této knihy, poznat krále ve všech jeho podobách, projevech a působení.

2 06.06.2020

Původně jsem měl v úmyslu dát zase čtyři. Jak se zdá, tak autor má osobně nejvíc rád postavu Lizanne, jíž je věnována bezezbytku (možná o něco víc) polovina knihy, zatímco Clay, Hillemore a Sirius se dělí o zbytek. Pro mě naneštěstí, protože i když Lizanne ze začátku vypadala velmi zajímavě, od jisté chvíle to ztratilo grády. Ne že by nebyla zajímavá, jen v porovnání s ostatními mi to přišlo poněkud suché.
Nesl jsem to poněkud s nelibostí, poněvadž mě tuhle část táhl ponejvíce Clay, na jehož části jsem se vyloženě těšil a četl jsem je jedním dechem. Do jisté míry mu sekundoval Hillemore, třebaže jeho linka sklouzla, po dominantním začátku, do pouhé doplnění té Clayovi.
A Sirius… nápad dobrý a pochopitelný, ale prostě jsem v něm nedokázal najít zalíbení. Což je samozřejmě jen můj problém.
Ale potom mi došlo, že to už je druhý díl, který, mě uchvátil a přinutil odsunout všechny ostatní (i důležitější) věci stranou, jen abych se dozvěděl, jak to bude pokračovat. Bylo by tedy pokrytecké dát něco jiného než plný počet.

2 05.05.2020

Monumentální záležitost, která dá člověku, pokud ji chce, tak jako já přečíst od začátku do konce, pořádně zabrat. Ale stojí to za to. Samozřejmě, jednotlivé příspěvky jsou nestejné kvality, za mě nejlepší části byly Evropa, Střední a Východní Asie.

2 30.04.2020

Celkem ucházející, byť poněkud disproporční dílo, což je ovšem dosti logické, vezmeme-li v úvahu, že Portugalsko bylo ještě donedávna pro našince dosti neznámou zemí. Přesto si myslím, že ani ne 250 stránek je až smutně málo na postižení kompletní Portugalské historie. Na druhou stranu, mám pocit, že Klíma je sna jediný náš odborník na tuto nepochybně velmi zajímavou zemi který píše v češtině, a člověk, který se o tuto zemi začne zajímat nemá moc přes koho jiného. Tedy jako úvod do problematiky vhodné. Zajímavé je porovnat autorův postoj k salazarismu z poloviny 90. let (Estado Novo špatné), byť napadá i levičácké excesy po Karafiátové revoluci, s tím jak píše v knize Salazar, tichý diktátor (uměřený obdiv). Docela pozoruhodný posun.

2 26.12.2019

Kardinál Sarah je muž hluboké víry a hluboké lásky k Bohu, to je jisté. Jeho postřehy a výklady o tichu, ale nejen o tichu, jsou v mnohém inspirativní a určitě toho mohou mnoho nabídnout. Musím však říct, že místy jsem měl trochu pocit, že ten výklad je až příliš ukotvený v kartuziánské spiritualitě a dosti nedosažitelný (v maximální míře) pro běžného člověka.

2 10.12.2019

Za mě o něco lepší, než první díl. První polovina není tolik zmatená jako minule, nepochybně je zde předpoklad, že Sana už přeci jen trochu známe, ani tolik utahaná. Nejspíš to souvisí s lepším spádem knihy, který je nepochybně dán tím, že je také o něco kratší než první díl. Je zde možno o něco lépe vysledovat linku vyšetřování, tedy aspoň to, jak se Sano postupně doptal téměř až k závěrečnému odhalení. Proti prvnímu dílu už se nám tu začínají rýsovat i další postavy, což je rovněž pozitivní. Naproti tomu dosti to sráží podle mě hodně zbytečná postava Aoi, jež je na to, jak malou roli nakonec hraje, věnováno až příliš mnoho prostoru a celkově je to postava dost umělá. Nemám pocit, že by tady bylo nějak moc sexuálních scén obecně, zato mám pocit, že jednu homosexuální si autorka až příliš vychutnala. Mě spíš znechutila. Byť mám obavy, že to nebude daleko od pravdy.

2 27.11.2019

Konečně pokus o nějakou syntézu témat sekularizace, politický katolicismus, ultramontanismus apod. Alespoň já mám totiž pocit, že dosavadní bádání v této oblasti je u nás mimořádně roztříštěné a je o něm publikováno spíše formou článků, resp. jejich sborníků (s čestnými výjimkami, zejména třeba doc. Šebka). Což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k rozsáhlosti tématu, na druhou to svědčí o značné schématičnosti pojímání dané problematiky (viz např. Hanuš). Tím je zasažena i tato kniha, vždyť každý příspěvek píše někdo jiný, čehož průvodním jevem je i to, že téma spojuje jednotlivé části spíše druhotně. Ovšem vzhledem ke slušném rozsahu většiny příspěvků už umožňuje poměrně systematický vhled do tématu. Vyzvednout musím zejména dvě kapitoly, které psal dr. Velek.

2 25.09.2019

Jeden z mnoha životních příběhů, který vypráví o tom, jak bolševici obrátili svět vzhůru nohama, tentokrát z pohledu sestřičky, která najednou začala "být nežádoucí" ani sama nevěděla jak.

2 14.08.2019

Skvělá studie, která jasně ukazuje, že Habsburkové a katolicismus k sobě prostě patří. Potenciálně poučné nejen pro zájemce o danou oblast, ale i pro ty katolíky, kteří hájí Československo z pozic, že vlastně Habsburkové byli velice antiklerikální, a že vlastně rozpad monarchie nic neznamenal, pokud nebyl přímo přínosný. Snad se někdy dočkáme i podrobnější rozpracování tohoto fenoménu i v češtině.

2 03.07.2019

Chvílemi jsem přemýšlel, jestli autor opravdu jenom chce co nejlépe předat teoretický podklad ideologie multikulturalismu, nebo ji sám věří. Došel jsem k druhému. Pokud by snad šlo o první, dalo by se to pochopit. Pokud by si autor zachoval určitý odstup, a popisoval, jak se kde k multikulturalismu staví a kdo na to má jaký názor, nedala by se knize upřít jistá kvalita. Ale ono jde především o ideologické dílo, které nám stopadesátkrát předkládá v podstatě stejné, byť s malými obměnami, vizi autorova vysněného světa. Ohavná je zejména kapitola začínající Youngovou, která obsahuje neomarxistickou ideologii toho nejtvrdšího kalibru. Proto, obrácení tolkienovského "Hezký je ten, kdo hezky koná." nemohu dát nic jiného.

Už dlouho pozoruji, že v mnohých knihách o politickém myšlení je Rakousko (a Střední Evropa obecně) trestuhodně zanedbáváno. A přitom, svým národnostním i politickým složením, stejně jako státním zřízením, to byl útvar, který by myslím mohl být v mnohém inspirativní i dnes. Danou publikaci proto hodnotím, i s ohledem na kvalitní styl, jakožto i nepochybnou fundovanost autora, jako určitou snahu o nápravu výše zmíněného nežádoucího stavu, nanejvýše kladně.

2 29.04.2019

Až ex post jsem zjistil, že jde původně o disertační práci a musím přiznat, že tím mnohé dává smysl, zejména jistá snaha o emotivnost, zejména pokud se týče odsudků jistých (dle jeho názoru extrémních, což by ale bylo potřeba poněkud vymezit, aby to mělo vypovídající hodnotu) názorových proudů. Je ale třeba uznat, že se nerozpakuje rozdávat tyto nálepky doprava i doleva, a je tak znát snaha o objektivitu, což se cení. Jinak musím přiznat, že mám knihy doc. Chalupy velmi rád, byť zcela vždy se s ním neshodnu. Umí psát zajímavě a zároveň téma pojmout celistvě. Jistým nedostatkem je dle mého názoru trochu křečovitá snaha hledat paralely a srovnání mezi pádem komunismu u nás a pádem frankismu, což ale asi pochopitelně lze obhájit, tím, že v 90. letech se to nabízelo. Jinak je třeba otevřeně říci, že Frankův režim byl jednak značně specifický (tak jako asi každý konzervativní režim, nanejvýš ho lze přiřadit do oné volné skupiny "tradicionalistických diktatur"), jednak srovnání nesedí ideologicky a jednak i ty paralely jsou nanejvýše vnějšího charakteru a navíc nepříliš časté (viz třeba "Teorie a praxe nedemokratických režimů"). K čemuž ostatně sám autor v podstatě dochází.

1 24.05.2023

Nemohu se zbavit jistého dojmu jisté přebujelosti metodologické části, což je ovšem o odborných prací v poslední době běžné. Je hezké, že autoři uvádí, jak k čemu došli, kdo postupoval podobně, kdo naopak zastával jiný názor, ale člověk by se spíše chtěl dozvědět, co tedy zjistil, zvláště, pokud má kniha jen nějakých 180 stránek čistého textu.

Jinak plně souhlasím s komentářem níže.

1 08.08.2022

Základní kniha a zároveň manuál pro hnutí TFP. Naneštěstí touto "učebnicovostí" toto jinak velmi podnětné dílko trochu trpí, protože, ač lze za textem tušit značnou hloubku, poměrně značně úsečné formulace působí trochu reduktivně. Zároveň musím trochu vytknout určitý zmatek ve třetí části, který je způsoben promícháním dodatků z let 1979 a 1992.
Jinak jsem velmi rád, že jsem si mohl tuto známou a významnou knihu přečíst v nám blízkém jazyce, za což patří Nadaci Slovakia Christiana dík.

1 20.05.2022

Pro mě snad trochu paradoxně zněly nejlogičtěji výroky obou protestantů ze samotného závěru, kteří jediní byli ochotni na rovinu říci, že konfesní systém není sice dokonalý, ale v podstatě dosud chrání libanonské křesťany, které by sekularizace ohrozila, což si zjevně řada jiných odpovídajících neuvědomuje. Také uznali i pozitivní roli maronitské církve.
Vedle toho se to neslo v podstatě v podobném duchu: "my křesťané jsme začali válku, ale to byli maronité (kteří se tématu války v knize snaží moc nevyjadřovat), naproti tomu naše (dosaďte si) církev zastávala vyvážený postoj."
Vůbec pocit největší deprese byl cítit právě u maronitů, kteří působí dosti bezradně a je od nich slyšet mnohé o nové teologii apod. Často také averze k vlastní hierarchii a odstup od Apoštolského stolce.
Vůbec to celkově připomíná (a upřímně doufám, že je ten pocit chybný) stav německé církve, která ničí sebe sama planým úřadováním a likvidací vlastní podstaty. A co víc, jako by bylo možno vidět rezignaci a smíření s vlastním úpadkem. V tomto kontextu byl pozitivní výrok maronitské dámy, která řekla, že mentalitu deprese odmítá, protože právě kvůli tomu křesťané emigrují. Aspoň něco...
Poslední poznámka, nevím, na kolik si toho autorka je vědoma, ale pokud už se někdo z respondentů vyjadřoval k politice, patřil do Aounova tábora. Poněkud nevyvážené...

1 25.03.2022

Chcete napsat knihu (máte na ní grant) o osobě, která je zajímavá tím, že jde o synovce pana Petra Voka, kterého, jak se zdá, pan Petr Vok zamýšlel jako svého, přinejmenším duchovního, dědice. Pak ale zjistíte, že to jediné, co je na té osobě zajímavé (a známé), je, že právě byla synovcem Petra Voka, a že byla synem obránce Szigetváru. Nemluvě o tom, že Zrynij přižil svého strýce o necelé tři měsíce.

Takže, co uděláte? Polovinu knihy vyplníte popisem úprav na Rožmberku, které (asi) provedl, a to celkem bez ladu a skladu nakombinujete popisem více či méně podobných děl ze zahraničí.

1 08.11.2021