AnneD komentáře u knih

Kniha o překrásném vztahu babička - vnučka, lásce, pochopení, přátelství, cestování, psaní. Nádhera. Pohlazení po duši dítěte i dospělého. Dávám palec nahoru za zpracování. Dopisy, nic víc, nic míň. Jediné co můžu této knize vytknout je to, že konec jsem téměř od začátku čekala.

2 13.08.2017

Půvabná knížka napsaná podle skutečnosti, která vypráví moc milý příběh o tom, jak si autor osvojil tučňáka. Zanechala ve mne příjemný pocit a navíc mám teď tučňáky mnohem radši!
Doporučuji!

6 15.08.2016

Trochu horší začátek, ale jakmile do příběhu vstoupily postarší sestry, kniha mě začala neskutečně bavit a přečetla jsem ji během pár hodin.

1 02.08.2016

Kdo jiný by měl psát knihu z pohledu Adolfa Hitlera, než Timur Vermes, který studoval historii a politologii. To autorovi nesmím upřít, poněvadž myšlenky a politické názory Hitlera byly napsány velmi přesvědčivě a dozvěděla jsem se i mnoho nových informací.
Jinak jsem ale čekala o mnoho víc, po 100 stranách jsem se velmi přemáhala, abych knihu vůbec dočetla. Pořád jen to samé dokola - kapitola s myšlenkami, poté krátký děj (skoro vždy) v televizi. Čekala jsem, že se na konci dozvím, jak se tu zase ocitl. Bavila jsem se na již zmíněných prvních 100 stranách. Poté už mi nebylo příjemné, že mi má být Hitler sympatický.
Z nápadu se určitě dalo vytřískat víc.

2 16.07.2016

Tak jsem tomuto autorovi dala do třetice všeho dobrého ještě šanci (dvě předchozí knihy nebyly úplně špatné, zároveň mě ale úplně nezaujaly). A jsem ráda, že jsem dala. Mnoho fejetonů se mi vrylo na paměti, byly to velice čtivé příběhy k zamyšlení. Pro moje překvapení, úplně něco jiného než Fulghum.
Doporučuji!

3 12.07.2016

Nejradši bych četla pořád dál a dál. Když jsem přes den nemohla číst, celý den jsme na Martu myslela, byla to sympaťačka a v mnoha jejích vlastnostech jsem se našla. Příběh ze života, originální styl psaní, úžasné kresby k tomu. Jen trochu škoda neukončeného konce..

2 10.07.2016

Snad stačí jen - co je sen a co je realita? aneb mé jediné pocity po přečtení téhle jednohubky.

3 23.06.2016

Určitě lze číst na jeden zátah. Úsměvné a láskyplné příběhy, které vás pohladí na duši a budete se k nim chtít vracet.

1 19.06.2016

Nápad mě opravdu zaujal, ale od konce jsem čekala mnohem víc.

1 07.06.2016

Do výtisku z knihovny, který jsem měla půjčený, neznámý autor dopsal cosi o tom, ať knihu nečtu a přirovnal ji k filmům Zdeňka Trošky. Pro začátek mě to pobavilo a řekla jsem si, že si knihu musím rozhodně přečíst.
A vlastně mi dala to, co jsem čekala. Seznámila mě nejen s příběhem, ale i s jinými žánry, nabídla mi konkrétní ukázky a příklady. Kladla důraz na detaily jako je budování postav či dialogů.
Jen mě trochu iritovaly některé omílané fráze autorky (jako šafránu..) a celkově opakování spoousta informací stále dokola...

1 06.06.2016

Tři hvězdy za druhou polovinu knihy, která mě bavila o něco víc (možná i proto, že jsem chtěla vědět jestli Veronika přežije nebo ne). Přes tu první jsem se hodně těžko dostávala.
Pecka dnešní doby jménem Coelho mě bohužel zas tak nenadchla ani po přečtení druhé knihy od něj.

1 04.06.2016

Doporučuji nejprve přečíst Božskou komedii od Dante Alighieriho, autor se k ní často odkazuje. A taky celého Wilda.
A pak je to prostě něco...
Po přečtení si ještě víc přeji možnost potkat se s Oscarem Wildem osobně. Nepřestal mě překvapovat. Jeho cit pro jazyk, tvoření slov a pohled na svět jsou neskutečné.
Hrozné, jak jeho život dopadl..

1 03.05.2016

Odkaz na otce je v knize dvakrát. Hunter se odkazuje na svého otce Roberta (a zároveň nevlastního otce Johna) a také často uvádí jako otce sám sebe a píše o svých dětech Sáře a Maxovi.
Držel se nápadu svého otce co se týče krátkých úvah o životě, ale tématem zašel jinam a autory nechci porovnávat, ačkoli po přečtení některých Robertových knih mi spadá k sobě stále více souvislostí.
Těším se, že se ke knize znovu vrátím, až budu mít děti. To na ní asi budu nahlížet ještě trochu jinak.
Příjemná a čtivá kniha.

02.05.2016

4 hvězdičkami hodnotím pouze Dům granátových jablek.
Wildovy pohádky mě naprosto uchvátili už ve Šťastném princi, jsou originální s nepředvídatelným koncem a nabídnou vám možnost zamyšlení se. Nicméně se mi více líbily právě pohádky ze Šťastného prince.
Odsud hodnotím pohádky Rybář a jeho duše a Hvězné dítě za ty povedenější, Mladý král a Infantčiny narozeniny za ty, co se mi četly o něco hůře.
Ale Wilda celého mohu jen doporučit!

1 30.04.2016

Tohle pro mě bylo již druhé setkání s Fulghumem (poprvé v Už hořela, když jsem si do ní lehal, kdy jsem si řekla, že Fulghum je naprosto geniální a úvahy zhltla). Věřím, že se někomu mohou zdát "na jedno brdo", ale přišla jsem na to, že na ně potřebujete být ve správném rozpoložení a náladě. A pak si je vychutnáte stejně jako poprvé. Moc se mi líbí, že mohu poznávat autorův jedinečný pohled na svět. A za to všechno dávám Fulghumovi znovu 5 hvězdiček!

5 28.04.2016

Poněvadž tahle kniha nebylo moje první setkání s Murakamim, byla jsem připravená na otevřený konec a mnoho nezodpovězených otázek. O to milejší bylo, když jsem u pasáží, u kterých jsem to nečekala, dostala odpověď.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je čtivá a splnila svůj cíl - něco ve mne zanechala a já o tom stále přemýšlím.

4 20.04.2016

Lehce shrnutelné v jedné větě: Fulghum je geniální.
Po přečtení ve mně kniha vyvolala takový pocit, jaký se ještě jiné nepovedl. Určitě se k ní ještě nekolikrát vrátím.

3 30.03.2016