anntine komentáře u knih

Než jsem Žítkovské bohyně začala číst, myslela jsem si, že mě kniha o nějakých čarodějnicích vůbec nezaujme. Když jsem se pak do románu ponořila, zjistila jsem, že téma nemusí nutně patřit mezi mé záliby a že stačí, když bude kniha precizně napsaná. To se v případě Žítkovských bohyní také vyplnilo. Kateřina Tučková mě uchvátila svým nadáním dobře načasovat jednotlivé události tak, aby do sebe všechny střípky nakonec přesně zapadly. V tomto případě musím pochválit i jazyk a autorčino vyjadřování, které bývá často až naturalistické, ale nikde ne příliš hrubé. A nakonec se mi líbí i zakončení samotného románu, které má čtenář možnost si domyslet a je tak nucen nad celým příběhem přemýšlet. To také dodává knize jistou dávku tajemnosti a fantastičnosti.

8 13.08.2017

Jeden den Ivana Děnisoviče výborně ilustruje situaci ve stalinských lágrech, alespoň tedy pro nezasvěceného čtenáře. Celý den je detailně popsán a život v táboře barvitě vylíčen. A i když bývá Solženicyn často kritizován za přílišnou idealizaci při popisech života v gulagu, Jeden den Ivana Děnisoviče zůstává průlomovým a dodnes hojně čteným dílem.

3 01.08.2017

Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity je knížka, díky které se každý dozví spoustu informací o náboženských dějinách Rusi. Oceňuji tudíž hluboké znalosti autora na dané téma, které podal v souvislostech a se srozumitelností. Na druhou stranu bych ale asi pro úplné pochopení potřebovala vědět více věcí o ruské historii.

1 31.07.2017

V knížce jsem našla pasáže, které mě vyloženě bavily číst. Většina textu pro mě ale byla spíš nudným přelouskáváním. Hlavním důvodem bude zřejmě téma, o které se nezajímám s takovým zápalem jako pan Cílek. Přesto pro mě alespoň první část byla velmi poučná, když autor zmiňoval urbanizaci, vodu nebo památná místa. Knížku bych tudíž doporučovala všem, alespoň do ní nahlédněte. Přečíst ji celou je pak asi spíš pro trpělivější jedince, kteří žijí geologií, ekologií či filozofií provázanou s přírodou.

1 20.07.2017

Jiří Hájíček dokáže dokonale vykreslit vesnické prostředí tak, jak je dnes i tak, jak bylo v minulosti. Tyto povídky jsou dalším důkazem o jeho vypravěčském talentu a jazykovém umu.

3 11.07.2017

Francouzský thriller Mráz je napínavý detektivní román o více než 600 stranách, o jehož čtivosti není pochyb. Přesto bych ale očekávala, že závěr bude překvapivější a rozuzlení ještě napínavější. Za nedostatek bych označila hlavně úroveň jazyka, i když se samozřejmě dalo očekávat, že u tohoto žánru bude jazyk méně kvalitní.

09.07.2017

Knížka mě zaujala svou neobyčejností a nápaditostí, se kterou autorka představuje nejen své cesty do (pro nás) exotických zemí. Nejedná se totiž o běžný cestopis, jaký jsem čekala na začátku. Pavla Jazairiová čtenáři předkládá postřehy a vlastní vjemy, jak z míst, kam běžný turista nezavítá - obydlí jihoamerických indiánů či klášterní slavnosti v indických chrámech, tak i z těch "nejprofláknutějších" turistických atrakcí, kde ale autorka spíš vtipně popisuje chování turistů fotících se se selfie tyčí u Fontany di Treva. Kniha je zakončena příběhem z Paříže (patrně s autobiografickými prvky), který můžeme chápat jako svědectví o ukončení určité kapitoly hrdinčina života a současně jako vzpomínky na její návštěvy Paříže. Kniha mě inspirovala ke snaze více poznávat svět a zároveň mě donutila zamyslet se nad některými globálními jevy naší doby, které mají vliv na prostředí, v němž žijeme a tím pádem i na nás samotné.

21.06.2017

Příběh je napsaný nádherným bohatým jazykem, což hodnotím jako největší pozitivum knihy. Vypravěč zůstává až do konce tajemným, čtenář nezjistí jeho jméno, věk, povolání či původ. Na čtenáři také zůstává, aby si sám ve své hlavě vytvořil představu, jak asi hlavní hrdina vypadá. Popisům osob je ostatně věnováno méně místa, alespoň v porovnání s popisem prostředí. Autor před našima očima vytváří snový svět, svět za okrajem světa našeho. Prostředí a jevy, které jsme vytlačili z našeho myšlení, které ale stále zůstávají na dně našich skříní, v temných koutech našich bytů a v zapomenutých částech našich knihoven. Druhé město je asi nejpodivnější kniha, kterou jsem zatím četla, současně si ji ale troufám hodnotit jako nejkouzelnější a nejnápaditější z děl současné české literatury.

7 14.06.2017

Knihy F. S. Fitzgeralda se mi obecně opravdu líbí. Zachycuje zde neuvěřitelnou atmosféru doby, tehdejší život a rozmary lidí, kteří v něm žili. I přesto, že tento způsob života kritizuje, dokáže ho krásně popsat a zahrnout do něj napínavý příběh, který každého zaujme. Román Velký Gatsby mě právě z těchto důvodů dokázal okouzlit. Věřím, že kdybych (nešťastnou náhodou) před přečtením knihy dvakrát neviděla stejnojmenný film, příběh Gatsbyho by mě oslnil ještě mnohem víc.

1 23.01.2017

Gogolova Podobizna je vcelku útlá knížka, která se rychle čte a nakonec může sloužit i k zamyšlení. Kniha obsahuje četné popisné pasáže, které jsou podle mě někdy až zbytečné, ale samozřejmě patří k duchu doby. Děj se zdá místy až napínavý a strašidelný, čekala jsem však mírně dramatičtější zakončení.

1 29.11.2016

Vždycky jsem si myslela, že knihy napsané před tak dávnou dobou musí být nutně nudné, zdlouhavé a že je zbytečné je v dnešní době číst. K přečtení Krále Oidipa mě donutila až povinná četba ve škole. Zjistila jsem, že se jedná o krátké drama (konec konců dramata jsou většinou velmi krátká, nechápu, proč mě to nenapadlo dřív), u kterého se člověk opravdu nenudí. Příběh je napínavý, postavy dobře vypracované, navíc autor píše nádherným jazykem, kterému jde zároveň porozumět. Jsem z Krále Oidipa opravdu nadšená a těším se, až si přečtu další antické drama.

4 25.11.2016

Knížku musím bohužel hodnotit podobně jako předchozí díl. Autor se skoro v každé větě pokoušel o nějaký vtip, za celou knihu jsem se ale zasmála nanejvýš třikrát. Všechny ty až přehnaně bláznivé postavy, "vtipné" situace a absence jakéhokoli příběhu knihu, alespoň z mého hlediska, řadí mezi průměrné. V důsledku nedokážu pochopit, jak může Aristokratka patřit mezi nejprodávanější knihy v České republice, ať už se jedná o kterýkoli ze tří dílů. Přesto všechno dávám knize tři hvězdičky, a to z několika primitivních důvodů: jednak se čte rychlostí blesku, nenutí vás o čemkoli přemýšlet (což bych jindy zařadila spíše mezi nevýhody), vcelku dobře popisuje dané prostředí a konec konců se z ní můžete dozvědět i nějaké zajímavosti, například z oblasti historie.

3 22.11.2016

Poslední díl tzv. venkovské trilogie morálního neklidu mě nadchnul stejně jako předchozí dva. Příběh poklidný a zároveň napínavý, postavy detailně vypracované a atmosféra jihočeského venkova výborně vykreslená. Nepochybuji o tom, že by si Hájíček zasloužil další Magnesii Literu.

5 19.11.2016

Od Analfabetky jsem zprvu čekala mnohem víc. Pravda, některé části příběhu byly vcelku nápadité, charakteristika postav dobrá, to je ale tak všechno. Asi nejhůř bych hodnotila jazyk a způsob, jakým autor píše. Za každou cenu se snaží být vtipný, ironický. Za celou knížku jsem se ale snad ani jednou upřímně nezasmála. Dalším negativem je taky přílišná šílenost toho všeho, příběh je nereálný, spisovatel mele páté přes deváté a zdaleka nenaplňuje čtenářovo očekávání. Řešení je neustále odkládáno a zdržováno a happy end, kterým je příběh zakončený, nepozbývá kýčovitosti. Kniha může být pro nenáročného čtenáře dobrým odpočinkem a pobavením, z literárního hlediska ale nepřináší nic dobrého.

3 06.11.2016

Nejedná se o obyčejný suchý životopis, u kterého by se člověk nudil a zíval. V knížce je popsán život Václava Havla zblízka a v dobrém světle. Autorka popisuje jednotlivé kapitoly Havlova života, jednak ty, u kterých sama osobně nebyla, ale také ty, kterých se účastnila. Příběh se zdá být velice bohatý, občas jsou někde zahrnuty i vtipné scény, například, jak esenbáci pronásledovali Václava Havla na každém kroku. Knihu určitě doporučuji, nebudete se nudit.

1 27.10.2016

Knížku jsem četla, respektive poslouchala jako audio knihu, proto některé mé úvahy nebo poznámky mohou být zčásti zkreslené. Dívku ve vlaku jsem si zprvu chtěla přečíst kvůli jejím výborným recenzím a velké popularitě z řad široké veřejnosti - a když říkám z řad široké veřejnosti, věděla jsem, že jestliže je kniha takto oblíbená, nebude patřit mezi nejkvalitnější literární díla. A moje očekávání se opravdu splnila. Román Dívka ve vlaku není napsán žádným nádherným jazykem, který by vám libozvučně našeptával složitý psychologický příběh. Úroveň jazyka je tedy ze všech parametrů, které bych u knihy zmínila, asi tím nejhůře hodnoceným. Ke zdařilejší stránce knihy naopak přiřazuji až naturalistické zpracování postav a jejich charakteristiku. Nejlépe je to samozřejmě poznat na hlavní hrdince Rachel, která je alkoholička, životem zklamaná a poničená žena kolem čtyřicítky. Autorka často velmi detailně popisuje její ranní stavy zoufalství a detailně rozebírá její myšlenky a psychiku, čímž plně umožňuje čtenáři, aby se vžil do Racheliny kůže. Co se týče kompozice příběhu, který bychom v tomto případě mohli také částečně nazvat jako detektivní, nejsem si jistá, jak knihu hodnotit. Prakticky po celou dobu hlavní hrdinka Rachel pátrá po vrahovi Megan. To, kdo Megan ve skutečnosti zabil, zjistí ale až ke konci příběhu. Čtenář však má možnost tuto skutečnost zjistit již prakticky někdy v polovině knihy, jelikož má přístup nejen k informacím, které ví Rachel, ale i k tomu, co ví Megan a Anne. Od poloviny knihy tedy dumám, jestli jsem měla opravdu přijít na to, kdo Megan zabil, již tak brzy (zas tak ojedinělý jev by to nebyl, například u Dürrenmatta čtenář zná vraha již na začátku knihy), nebo zda tento jev nebyl iniciovaný autorkou a sama autorka si myslela, že čtenář na vraha přijde až společně s Rachel. Závěrem knize dávám čtyři hvězdičky, a to i přes všechny výtky, které jsem zde právě rozepsala. Na druhé straně, tedy mezi klady stojí totiž poutavý, neobyčejný příběh a osudy několika dobře vykreslených hrdinů, ať už byly jejich vlastnosti spíše záporné či víceméně kladné.

1 04.10.2016

Knížka Sedm let v Tibetu, ačkoli jsem na ni ze začátku slyšela jen samou chválu, mě zase tolik nenadchla. Možná jsem čekala trošku napínavější pasáže nebo příběh proložený nějakými vtipnými historkami, nic z toho jsem však v knize nenašla. Jedná se spíše o sušší výčet událostí, které se sběhly během autorova útěku z internačního tábora v Indii a následného pobytu v hlavním městě Tibetu. Nudnější ráz cestovatelova vyprávění ale zase zčásti vyvažuje jeho dobrá znalost zdejších obyčejů a četné odstavce z osobního života samotného dalajlamy.

4 30.09.2016

Knížka nebyla zas tak dobrá, jak jsem podle recenzí a rad okolí očekávala. Některé situace byly docela vtipné a celkově atmosféra mě zaujala. Jen jsem čekala možná nějakou hlubší pointu, lepší zakončení příběhu. K odpočinku je ale knížka vcelku dobrá.

2 31.08.2016

Knížka byla dobrá k zamyšlení. Myslím, že aby ji člověk opravdu pochopil, tak by si to celé musel přečíst ještě párkrát. Literární jazyk není úplně vytříbený, za což byl autor často kritizován. Myslím ale, že hlavní téma je natolik dobré, že si kniha zaslouží tak pěkné hodnocení.

2 31.08.2016

Kniha podává jasné svědectví o historii 1. světové války. Všechno je seřazeno podle data a přehledně popsáno, to knížce určitě nemůžu vytknout. Trošku mi ale chyběla taková ta lidská stránka věci, události jsou popsány příliš suše, a proto čtenář často ztrácí pozornost.

1 26.08.2016