ArkAngel
komentáře u knih
Pán much
William Golding
Univerzální příběh o budování nové společnosti v neznámém prostředí. Golding se sice rozhodl umístit chlapce na ostrov jako z Robinsona, ale stejně tak by příběh fungoval víceméně kdekoliv, včetně postapokalyptického světa. Máme tu souboj několika principů, ať jsou to rozum vs. násilí, řád vs. chaos, demokracie vs. diktatura apod., což jen podkresluje onu univerzálnost. Pán much nám dále dokonale ukazuje, co se může stát, když ve společnosti objeví někdo, kdo chce víc a dokáže si nakonec prosadit svou. Společnost se rázem sesype a mění se v cosi divokého, kde vládne pevná ruka a násilí.
Golem
Gustav Meyrink (p)
Mysteriózní příběh Golema, který rozbíjí hranice mezi snem a realitou, nechává vypravěče i čtenáře na pochybách, co je a není skutečné. Jak je to s golemem a tajemnými doppelgangery? Vidí vypravěč do cizí minulosti, svého minulého života nebo je vše jenom sen? Golem má skvělou atmosféru a čte se jedním dechem. Slavnou pověst navíc zpracovává netypickým způsobem, což může některé čtenáře zklamat, ale mě podobné twisty, kdy nejde o pouhé převyprávění, celkem baví.
Matka
Karel Čapek
Čapek opravdu ví, jak s danými tématy pracovat a příběh matky, která postupně přichází o celou rodinu, je zpracovaný na jedničku. Zatímco mnozí autoři se zaměřovali na skutečné válečné konflikty, Čapek nám ukázal pohled obyčejné ženy, jež díky válkám emocionálně trpí. Konverzace s mrtvými a jejich pohledy na danou problematiku jsou zpracovány skvěle a dobře to ukazuje mentalitu lidí, kteří jsou ochotni pro svou zemi zemřít.
Sputnik, má láska
Haruki Murakami
Když to srovnám s jiným Murakamiho dílem, vychází Sputnik jako rozhodně jedna z těch nejslabších knih. Jako obvykle pracuje se svými oblíbenými tématy jako jinakost nebo osamělost, ale oproti dalším dílům je to takové nedotažené a protagonisté mě příliš nezaujali. Cením ale, že autor upustil od hlavního hrdiny v podobě osamělého muže a nahradil jej lesbickým párem... byť do toho i jednoho chlapíka přihodil.
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Ve srovnání s daleko známějším Gatsbym mě to bavilo mnohem více. Párek Američanů si užívá v Evropě... ale ono to vlastně není tak úplně jednoduché, když dostáváme sondu do jejich života a dozvídáme se celý příběh s psychiatrickou léčebnou. Fitzgerald svým posledním dílem v době vzniku možná díru do světa neudělal, ale jsem rád, že si pozornost získalo později, protože si ji určitě zaslouží.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Z počátku mě příběh několika generací šílené a zároveň prokleté rodiny pohltil, ale čím déle jsem knihu četl, tím více jsem se v jednotlivých postavách ztrácel, za což může nejen jejich množství, ale také podobná nebo totožná jména. I kvůli tomu jsem postupně o příběh začal ztrácet zájem a byť mám magický realismus v oblibě, tak mne tato rodinná sága ve finále i trochu zklamala. Márqueze ale nezatracuji a v budoucnu si od něj určitě zase něco přečtu.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Liou Cch'-sin si v závěrečném dílu trilogie ještě více hraje se svým světem, kdy jeho vlastní šílenství dosahuje zcela nové úrovně. Autor je ale magor v tom dobrém světle a víceméně nám ukazuje, jak on sám chápe vědu a její poznatky, kdy na vesmírné teorie nabaluje ještě jiné rozměry a dalších milion různých věcí. Knihu ale bohužel zabíjí délka, kdy vás po čase vždy začne děj nudit, než vám Liou do ksichtu vmete další zvrat nebo nový objev, který změní celé chápání jeho světa. Takhle se to opakuje vícekrát... a je otázkou, zda je to dobře. Autor naťukl spoustu zajímavých myšlenek, které by bylo možná i lepší rozvést samostatně ve více knihách, ale takhle to místy působí jako komprimovaný archiv, což za mě moc uspokojivé není.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Komunisty neoblíbená kniha, protože podala daleko realističtější svědectví, než jejich nesmyslný socialistický realismus. Zbabělci nejsou výpovědí doby, ale pohledu mladého člověka, který má jiné zkušenosti a svět vnímá jinak, než klasický vševědoucí vypravěč nebo už (doufejme) zralejší čtenář. Jak je v knize již několikrát zmíněno, Dannyho zajímají akorát dívky a jazz. Je tak klasickým zosobněním mládí a je tak nutné k němu přistupovat. V dnešní době už jsme na podobné (ne)hrdiny více zvyklí a jsou vlastně již zcela normální, tehdy to byla i celkem přelomová kniha.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Asijská literatura nabízí jiný a kolikrát zajímavější pohled na různé situace. Problém tří těles tak zpracovává téma mimozemské invaze... nebo lépe řečeno tomu, co jí předcházelo, jelikož zde vidíme první kontakt a připravení se obou stran na případný konflikt. Do toho tu máme ideologie, počítačové simulace, hromadu vědeckých poznatků a sem tam nějaký bizár, za který by se nestyděl ani Murakami ze sousedního Japonska. Ve jménech jsem se maličko ztratil, ale když se s nimi čtenář sžije, už je to víceméně bez problému. Liou Cch'-sin mě ale autorsky zaujal a s radostí se pustím i do zbytku jeho tvorby. Dobrá práce.
Ready Player One
Ernest Cline
Knihu jsem poprvé četl krátce po shlédnutí filmu, když jsem se dozvěděl, že se zápletka liší. A ono je to možná i dobře, protože původní knižní podoba je v podstatě nezfilmovatelná, protože bychom v dlouhých pasážích sledovali pouze, jak někdo hraje videohru nebo zastává roli filmové postavy. Takhle tu teď máme víceméně dvě samostatná díla, kdy si člověk může užít tutéž příběhovou kostru ve dvou odlišných zážitcích. Ready Player One můžeme určitě označit jako "Bibli" osmdesátkové popkultury, protože odkazů na hry, knihy, filmy a hudbu na vás skáčou z každé stránky a pokud nemáte potřebné znalosti, tolik si to neužijete. Chvíli jsem zvažoval, že bych knize dal vyšší hodnocení, ale poslední čtvrtina je o něco slabší než zbytek knihy a pouze směřuje k nevyhnutelnému závěru.
Karlík a továrna na čokoládu
Roald Dahl
Dahl ví, co děti chtějí, a proto se ve svém příběhu zaměřil na jednu z nejoblíbenějších lidských laskomin - na čokoládu. Skrze poutavé vyprávění, ve kterém děti prozkoumávají čokoládovnu poukazuje autor na kladné a záporné lidské vlastnosti, čímž chce čtenáře pochopitelně poučit. Všechny postavy jsou skvěle vymyšlené a člověk jen kroutí hlavou nad jednotlivými nápady, se kterými pan Wonka přišel. Skvělá kniha, která se dočkala taktéž výborné a věrné adaptace.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Říká se, že druhý díl je málokdy lepší než první, ale Dvě věže jsou právě touto výjimkou. Oproti Společenstvu je příběh daleko dynamičtější a pro přehlednost jsou linky rozbitého společenstva a Froda se Samem odděleny do dvou knih, podobně jako byla cesta do Roklinky a z ní. Zatímco ve filmové adaptaci mne příběh Froda tolik nebavil, v knize působí daleko lépe a to i rozmluvy s Faramirem, kde se hobit snaží mluvit velice opatrně. Obecně zde postavy konečně nabírají nějaké obrysy a byť akci Tolkien tolik nepopisuje, stejně se ke čtenáři dostane například skrze vyprávění postav, jak je tomu třeba u Železného pasu a entů.
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Z celé Potterovské ságy je Fénixův řád nejtlustší bichlí, která kromě výuky, vztahů a boje s Voldemortem zabrušuje více i do kouzelnické politiky. Jde víceméně také vidět, že od přibližně čtvrtého dílu už byla Rowlingová rozhodnutá, kam bude příběh směřovat a mnoho dějových linek zde také pokračuje. Ale na druhou stranu je jich tu takové množství, že některé z nich jsou skutečně nadbytečné a vlastně i zmizí do ztracena. Velkým problémem autorky je jinak to, že odhalení mnohdy nedávkuje postupně, ale v každém díle čeká Harryho na konci dialog, kdy mu nějaká postava krok za krokem popisuje svůj plán, který nějakou dobu běžel. V případě pátého dílu to byl Brumbál a tento způsob vyprávění mi přijde i poněkud nešťastný, ještě když je to opakující se vzorec.
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
Ať už v podobě knižní nebo filmové mi druhý díl Harryho Pottera vždycky přišel o stupínek slabší než ten první. Člověk zde již totiž nezažívá onen "wow moment", kdy spolu s Harrym objevuje svět čar a kouzel. Samozřejmě je v knize odhaleno spoustu nového, ale ale svým způsobem se dá Tajemná komnata označit za "typickou dvojku", která opakuje některé věci jako díl první, než další pokračování trochu změní směr. Postava Zlatoslava Lockharta je jinak neskutečně otravná, v knize na vás oproti filmu navíc vyskakuje daleko častěji a jeho nadměrné ego se tak rozlévá přes celé stránky.
Dianetika - Moderní věda o duševním zdraví
L. Ron Hubbard
Dianetika je postavená na reálném základu, spoustu myšlenek v ní je víceméně založených na různých vědeckých nebo psychologických praktikách, ale je to celé překopané, aby to zapadalo do Hubbardovy manipulativní vize. Byť je v knize několikrát řečeno, že nejde o psychologické terapie nebo hypnózu, funguje to vlastně úplně stejně a "pacienta" tak lze zmanipulovat nebo naprogramovat. Scientologie neustále obviňuje ostatní z vymývání mozků, ale sami jsou v tom největšími mistry. Pokud chce člověk řešit nějaké své vnitřní problémy, ať jde radši jinou cestou.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Druhou povídkovou knihu ze světa Zaklínače mám o chlup raději než tu první. Můžou za to zřejmě perfektní příběhy s drakem a dopplerem, které nám představují velmi lidské netvory, jež jsou schopni žít normálně mezi lidmi. Povídka o lásce zaklínače a trubadúrky je taktéž skvělá a díky závěru vlastně také velmi smutná. Co se příběhů s Ciri týče, ty nás pak připravují na hlavní ságu a zejména v Brokilonu je dobře budován otcovský vztah mezi Geraltem a jeho Osudem. Na závěr tu máme ještě netypickou povídku, což je Sapkowského fanfikce na vlastní dílo, kde dopřál Geraltovi a Yennefer svatbu. Popravdě jsem rád, že tento příběh kánon není, ale je zajímavé jej číst.
Frankenstein aneb novodobý Prométheus
Mary Wollstonecraft Shelley
Kniha nám nabízí hluboký pohled do mysli inteligentního, zlomeného a tak trochu šíleného člověka, jehož výtvor se stal jeho životním prokletím, které mu nedovolí zažít ani trochu štěstí. Naproti němu stojí jeho Monstrum, které chce být respektováno nebo milováno, ale dopřává se mu pouze strachu, opovržení a nenávisti. Bytost se ke všemu sama nenávidí, což je zjevné hlavně v závěru, kdy vede svůj poslední rozhovor v životě. Rozhodně zajímavý pohled na lidské pokolení, který napsala žena, jež musela dílo vydat jako muž, jinak by tomu lidi nevěřili.
R.U.R.
Karel Čapek
Před Westworldem, Blade Runnerem, Terminátorem i celým Asimovem byl Čapek a ten vymyslel slovo "robot", které nakonec změnilo celý svět. Už právě toto první dílo, stejně jako mnozí navazující autoři, varuje před technologiemi a stroji, které se pokusí člověka zotročit, zničit a nahradit. A mohou mít roboti duši? To je další otázka, kterou si dílo pokládá a dosud se s ní ve fantastice dále pracuje. Nádhera.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jaroslav Hašek
Příběh nemehla a blbce Švejka patří k tomu nejklasičtějšímu, co česká literatura nabízí. Skrze satiru Hašek kritizuje válku a společnost obecně, kdy je na samém vrcholu samozřejmě první díl. Pokud bych to měl hodnotit po částech, dal bych prvnímu a půlce druhého dílu vyšší hodnocení, později je to již jen jedno a totéž, akorát v jiných kulisách a s jinými postavami. V přítomnosti Švejka vám musí být nadporučíka Lukáše občas i líto. Chvílemi mi to dokonce připomínalo vztah Sépiáka se žlutým Spongebobem (taktéž skvělá satira na společnost). Ve výsledku je dílo jinak jedna velká sbírka lhářů, podvodníků a toho nejhoršího, co lidské plémě nabízí. No a Švejk prochází životem a setkává se s nimi všemi.
Maryša
Vilém Mrštík
Tak jsem konečně přečetl dílo, na které Cimrmani ve svém Záskoku tolik odkazují. Čekal jsem to i kvůli nim možná krapet humornější, ale i tak jsem se celkem bavil. Maryši vám musí být líto a nakonec i pochopíte, co vlastně na konci udělá.
