ArkAngel komentáře u knih
Víceméně kratičké a ne zas tak zábavné kronice předchází obsáhlá odborná práce, která se sice zabývá spíše severskou historií obecně, ale pořád přináší mnoho zajímavých informací, díky nimž pochopíte kontext celého díla. Rozhodně jsem třeba nečekal, jak se jednotliví kronikáři nedokázali shodnout nad určitými daty, takže se mohlo stát, že třeba i úmrtí bylo o nějakých 20 let posunuté.
V Číně pronásledované duchovní hnutí zaujalo mou pozornost jednoho dne svým průvodem na Václaváku. Po nějaké době jsem si zakoupil obě jejich publikace a byť mi z počátku přišla tahle kniha zajímavá, postupně se to otočilo. Mnoho myšlenek je dost kontroverzních až manipulativních, kdy autor prohlašuje, že když lidé dosáhnou jisté duchovní úrovně, už nebudou nikdy nemocní... a pokud se náhodou objeví takový projev, tak to není nemoc, ale vliv karmy, kdy jim říká, že se musí posunout dál. Na seminářích pak zase posluchačům zase rozdávají astrální magické kolo jako Oprah auťáky, kdy poukazují i na to, že jsou mezi námi mnozí, kteří mají například schopnost teleportace atd.
V češtině nám vyšel už druhý dětský gamebook ze světa Star Wars a bohužel musím říct, že je nejen příběhově slabší, ale i daleko hloupější. Volby nyní sestávají především z toho, zda se hrdina trefí nebo netrefí a zda mu padouch naprosto průhlednou lež uvěří nebo neuvěří. Příběh se pak točí kolem jednoduchého převozu kradeného nákladu, který se zvrtne a Han se Žvejkem se zapletou do menšího maléru, z něhož musí najít (spolu se čtenářem) cestu ven. Škoda, první gamebook byl i přes svou jednoduchost funkční, ale o tomhle se to moc říct nedá.
Stejně jako u prvního svazku (Zápisky o válce galské) nelze říct, že by se jednalo o nějak extra výjimečné čtení. Tentokrát ale za Caesara texty dopisují i jiní a nám se dostává možnost nahlédnout do dalších významných válečných tažení pozdního starověku. Spoustu významných událostí nebo osobností je ale vynechaných a asi jen sám Julek ví, proč tomu tak je.
Na slavné Broučkiády jsem byl hodně zvědavý, ale nakonec nedokážu říct, která z nich byla nejméně nezáživná. Svatopluk Čech se jako jiní autoři svezl na vlně satirických románů/cestopisů, které posílají hrdinu do neobvyklých míst, ať už je to v Broučkově podání cesta na Měsíc, časem zpátky do minulosti... nebo na výstavu. Podobné knihy jsem měl vždycky rád, kdy tomu kralují Lukiánovy Pravdivé příběhy, ale Čech se jim ani nepřiblížil. Dost možná za to může i nesympatický protagonista, který měl radši zůstat doma a nic nedělat.
Ave, Caesar! Velký panovník a dobyvatel napsal vlastní zápisky z válečných tažení a volí k tomu i méně obvyklou formu - píše o sobě ve třetí osobě. Oproti tehdejším tvůrcům se navíc nepatlá s nějakými květnatými popisy, ale všechno předkládá stručně a jasně... jednoduše pro další generace. Určitě bylo zajímavé nahlédnout do historie a hlavy jednoho z dávných diktátorů, ale zas tak moc mě to nebavilo.
Noirový Blacksad plný antropomorfních zvířat si i ve druhém albu drží své kvality a ukazuje další zajímavé kouty, které jeho svět nabízí. Máme tu cirkus, divadlo, nějaké to politikaření a vše je okořeněno skvělou kresbou a plastickými charaktery.
Po letech jsem si dal opáčko prvního dílu a hned se pustil do druhého... a je to rozhodně o stupeň horší. Jednička dokonale vybudovala zajímavý svět, ale nakonec se to celé stočilo jen k magickému proroctví a honičce, kde máme jedno klišé za druhým. Škoda, že to šlo tímhle směrem.
Na komiksu jde skutečně poznat, že je cílený na děti... a to kresbou i scénářem, který je vlastně úplně debilní. Přijde mi, že z dětí dělají tvůrci stále větší idioty a pak se nemůžeme divit, že jim klesá inteligence, když klesá i kvalita obsahu jim určeném. Tenhle příběh si mohly prožít navíc pomalu kterékoliv postavy... aby to byli Anakin, Obi-Wan a Padmé bylo úplně zbytečné a vlastně to ani moc nedávalo smysl. A z Grievouse udělali ještě větší karikaturu, než byl předtím.
Starší indický bráška Machiavelliho Vladaře... na steroidech. Kautilja dává ve svém díle velmi komplexní učebnici pro starověké vládce, kteří se dozví nejen o metodách vládnutí a válčení, ale také jednotlivých politických pozicích, trestech nebo výrobě. Povinnost nejen pro indology, ale také potenciální vůdce a politiky.
Dva roky zpátky jsem se pustil do prvního dílu, který v úplnosti pojal alžbětinské divadlo před Shakespearem... a nyní jsem zatím přeskočil dvojku, abych zjistil, jak to vypadalo po něm. Opět se v knize dozvíte vše od kultury po hudbu a naservírovaná máte také dramata, která nikde jinde neseženete. A jde o opravdu povedené kousky. Více takových publikací prosím.
Rád bych dal vyšší hodnocení, ale Rónin nemá vlastně žádnou přidanou hodnotu - jedná se o licencovanou fanfikci, ve které byl příběh zasazen do japonských reálií a místo nějakého originálního příběhu se to stejně akorát stáčí k Eredinovi, Yennefer a Ciri. Tvůrci navíc nezapomněli ani na draka, aby Geraltovi promluvil do duše, stejně jako v povídce.
Autor se nám již pomalu a jistě cyklí a stále se víc a víc vyčerpává. V každém díle nám dává víceméně totéž a akorát nám ukazuje jinou část světa Ekhö. Závěr desátého příběhu nám naznačuje, že bychom některé postavy mohli vídat i nadále... ale také se může stát, že zase zmizí a jen se přesuneme řešit další vraždu v jiné alternativní zemi.
Autor se nám již pomalu a jistě cyklí a stále se víc a víc vyčerpává. V každém díle nám dává víceméně totéž a akorát nám ukazuje jinou část světa Ekhö. Závěr desátého příběhu nám naznačuje, že bychom některé postavy mohli vídat i nadále... ale také se může stát, že zase zmizí a jen se přesuneme řešit další vraždu v jiné alternativní zemi.
Bez Ralpha McQuarrieho by Star Wars nebyly, čím jsou. A platí to i u nových projektů, jelikož z nevyužitých concept artů Disney neustále vychází. Je super, že knihy neobsahují pouze autorovy nákresy, ale i množství textů, které vám umožní dále nahlédnout do vývoje této úžasné ságy.
Konfuciovy myšlenky jsou v mnohém srovnatelné třeba s řeckými Stoiky, ale přijde mi, že nejsou ještě tolik dotažené nebo jsou místy i hodně naivní. Určitě je důležité klást do popředí rozum a dobro, ale opravdu nemůžeme čekat, že když takový bude panovník, tak všichni poddaní taktéž rázem změní myšlení. Některé pasáže jsou pro nás hodně bezvýznamné, protože Konfucius pouze komentuje charakterové rysy dobových postav nebo učedníků. Pokud se tedy neorientujete ve starověké čínské historii, má to pro vás stejnou výpovědní hodnotu jako když někdo v MHD poví, že je Pepa chytrý hoch. Jako základ pro pozdější filosofické a duchovní směry dobré, ale ve srovnání s novějšími texty trošku slabší.
Když to srovnám se starší Pustou zemí, tak jsou Čtyři kvartety úplně jiné kafe. Dílo prostupuje tematika času, ale pracuje se také s živly a odkazy jsou pochopitelně i na duchovno, respektive východní nauky. Hned samotný úvod s minulostí, přítomností a budoucností je natolik silný, že si to ty čtyři hvězdy zaslouží, i kdyby byl zbytek stran zcela prázdný.
Číst a srovnávat knihy z pera světových diktátorů je vlastně i zajímavá disciplína a u Velkého Kormidelníka jsem si i místy říkal, jak zlatý je vlastně Mein Kampf. A čím to vlastně je? Malá rudá knížka je tvrdou propagandou, která představuje to nejhorší z čínského marxismu. Válku nechceme... ale válku můžeme ukončit jedině válkou. Kdo má pušky, má moc. Děsivé myšlenky. Opravdu. Hitler alespoň místy konstruktivně zkritizoval politický stav nebo se podělil o své vlastní zkušenosti ze života. Tohle je jen směs marxistických motivačních citátů, které mnohdy celé myšlence jednotného lidu vlastně i protiřečí.
Výprava za zlatým rounem patří k nejklasičtějším příběhům starověkého Řecka a právě Apolloniova Argonautika je nejstarší dochovanou verzí tohoto eposu. I přes své stáří je to napsané velice čtivě a pokud se neorientujete v postavách a místech, je titul doplněn obsáhlým rejstříkem. Úsměvné je, že spolu s Homérovou Illiadou je to také jedno z nejstarších děl, kde můžeme dohledat "umělou inteligenci" (pochopitelně vytvořenou božským kovářem Héfaistem). V porovnání s pak již zmíněným Homérem je to rozhodně zábavnější.
U nás víceméně neznámý text, který i díky svému zasazení mísí hned několik kultur. Máme zde tak vlivy křesťanství a islámu nebo odkazy na řecké mýty a bohy. Předmluva skvěle zasadí dílo do kontextu a osvětlí pozadí jeho překladu, v závěru ještě doplněno obsáhlými vysvětlivkami. Je ale smutné, že se více podobných textů nedochovalo. Starořecké mýty tu máme od A do Z, ale byzantský epos se nám dochoval pravděpodobně jen tenhle jeden.