Artim komentáře u knih
Nakonec davam 5 za poutavost,originalitu a hodne i za ovlivneni filmovym zpracovanim.
Nektere kapitoly byly ale nadbytecne (Fontana).
Celkove vsak pusobive. Ke dvojce se vsak ale jen tak nedostanu.
Žádné čeření vody, chození po povrchu nebo mlácení prázdné slámy. Autorka jde do hloubky v popisu tehdejší doby prostřednictvím hlavních (především ženských) postav. Notoricky známým historickým klišé se vyhýbá, nebo se na ně dívá z jiné perspektivy.
Tím vším vás vtáhne do děje neskutečně realisticky.
Už aby tu bylo závěrečné ucelení děje!
Největší předností této knihy je její detailnost, prvních 200 stran to ale byla pro mě osobně i největší slabina. Niterné prožitky hlavních postav, především žen, jsou vykreslovány tak podrobně, že nezbýval prostor na plastičnost zásadních událostí. Příběh tonul v emocích a pocitech. Dovolím si srovnání s paní Mornštajnovou. Ta se příliš s niternými pohnutkami nemaže, zavdá jich čtenáři tak akorát a hned posouvá příběh kupředu. Soustředí se na zápletku v pozadí historických událostí. Paní Lednická sází na autentičnost a neotřelost.
A právě autentičnost, detailnost a celkový prožitek se zúročí v druhé půli knihy. Tam totiž přibyde více vnějších událostí a hlavní postavy (už i více muži) jsou nuceny reagovat. Kniha tak nabírá spád a příběh v konečném důsledku působí mnohem uceleněji.
Co si tak moje ženuška pochvalovala od samého začátku, já jsem objevil až v druhé půli knihy a jsem za to rád. Za zprostředkování velmi osobitého příběhu autorce děkuji!
Kvalit Hany se autorce přiblížit nepodařilo, přesto překvapila. Po dočtení jejích všech knih už jsem si říkal, že v rámci 20. století vyčerpala vše a další kniha bude jen vykrádání sama sebe. Očekávání jsem sice měl, ale nižší.
Proto mě Listopád mile překvapil. Vidinu "apokalypsy" konce 20. století jsem opravdu nečekal. Vše dokreslovala ponurost prostupující celou knihou.
Bylo znát, že si autorka dala práci s nastudováním minulých "reálií" a jejich umně přetaveným aplikováním na polistopadovou současnost.
S trochou nadsázky se dá říct, že kniha je mustrem pravého diktátorského režimu. A aby své čtenáře autorka nezklamala, opět nechává aktéry knihy umírat s přirozeností knize vlastní. Od poloviny knihy to má spád a vyústění je zlověstné. Co čekat? Diktatura nemůže vést k dobrému konci.
Archetyp zrady a následné pomsty, zrazené lásky, pokušení, ale i odpuštění a nevinnost. To vše lze najít v Krysařovi, jehož příběh Dyk precizně staví a postupně graduje až do hlubin propasti.
Oproti Tatérovi mnohem lépe zpracované. Hezky retrospektivně zasazené vzpomínky na Osvětim. Poutavé vykreslení života ve Vorkutě.
Je zde patrné, že si autorka dala více práce s příběhem. Četlo se to rychle, vše postupně graduje. Celkově za mě rozhodně lepší než první díl.
Cilka má můj neskonalý obdiv, představuje vnitřní sílu člověka, kterou rozhodně nemá každý!
Kosmická sociologie, zápletka, vše skvělé. Nejvíc mě ale bavil ten kontrast, který se autor snažil vytvořit mezi lidskostí, tedy humanismem a vše, co k tomu patří a na druhé straně temným lesem. Celou knihu pak nechal prostoupit různými příklady a rozhodně ne vždy vystupovalo lidstvo humánně.
Výborná kniha!
Šíře znalostí reálií Švédska obdivuhodná. Smysl pro detail místy až velkorysý. Vykreslení postav a mnohdy i vedlejších pečlivé. Vystavění příběhu a zápletka magnetizující.
Zkrátka, za pár dní jsem to sfoukl a nelituji, že jsem opět po delší době sáhl po detektivce!
Hodnocení je jasné!
Za vrchol sfi-fi (přiznám se, moc jsem jich nepřečetl) považuji Den Trifidů - taková propracovaná sonda do duše člověka a společnosti po apokalypse. Tady je to jinak, spousty ideologie, technologie posouvané v příběhu postavami vpřed. A apokalypsa teprve začne.
Přitom to bylo velmi čtivé, poutavé a místy i vtipné, to když si Aristoteles zakřesal zapalovačem Zippo:-)
Za mě snaha autora zkombinovat popis čínské kultury v kostce, vědy a mimozemšťanů, kteří jsou úplně stejní jako my, docela vyšla.
Naprosto uchvacující čtení. Hltal jsem každou stránku. Lidi tu rozhodně nehráli prim a tak mi ani nevadilo, že popis společnosti lidí tu není až tak propracovaný jako ten mravenčí.
Skvělá sci-fi detektivka!
Maruška Kondo, jak knize říkáme. To je vděčná kniha. Díky ní jsem se snáze dokázal rozloučit s mnohými věcmi, se kterými jsem byl spjat a přitom už to pouto nepřinášelo žádný užitek.
Marušce s manželkou vděčíme za o něco lehčí žití:-) Díky!
Waltariho jsem si zamiloval hned od Sinuheta a na tuto knihu jsem se opravdu těšil. Četl jsem i Pád Cařihradu a Jeho království a musím říci, že z každé této knihy má kousek. Epochálnost a podmanivost Sinuheta, koncentrovanost Cařihradu i mysterióznost z království. Avšak, ze všeho je to pouze kousek.
Je to Waltari a jeho knihy jsou poklad, ale z těch 4 bych tuto hodnotil jako bramborovou, přesto stále za 5 hvězd.
Že je kniha v některých ohledech už zastaralá a zasluhovala by revizi? Že je mnohdy přetažená za vlasy? Že má snahu generalizovat, škatulkovat a zjednodušovat? Ano, to všechno je z části pravda.
Na druhou stranu jejím cílem není odbornost se spoustou citací (i když je podložena mnoha výzkumy). Její snahou je podat vysvětlení rozdílů mezi muži a ženami trochu odlehčenou formou, avšak stále založenou na vědeckých důkazech.
Komu to vadí, ať šáhne po učebnici psychologie.
Jsem analytický typ a proto mi tato kniha opravdu vyhovovala. Vše podloženo experimenty, které byly pro mě mnohdy velmi překvapivé. Obohatil jsem se o nové výrazy jako cenová kotva a poznal, že ty velmi výhodné nabídky, které mě přeci nemohou ovlivnit, jsou velmi promyšlené návnady a že i já se mnohdy chytím a někdy dokonce velmi rád.
Člověk některé závěry knihy tak nějak podvědomě tuší, ale teprve černé na bílém s jasnými důkazy v konfrontaci s vlastními zkušenostmi si musí přiznat, že i on je mnohdy lapen, že i on podléhá iracionalitě a že je to tvor omylný a rozhodně ne smithovsky ekonomický:-)
Strhující završení! Naštěstí jsem si nepamatoval filmové zpracování, takže jsem si tu pomstu vychutnal až do konce.
Nakonec na mě ale nepůsobila nejvíce ta rafinovanost a chladnokrevnost postupného dopadání kladiva pomsty, ale spíše ony pochybnosti, lidskost a láska na druhé straně Monte Cristovy proměny, vlastně to, že pomstě, které věnoval celý svůj nový život, nepodlehl a dokázal navázat na svůj život Dantesovský. Že dokázal z temnoty vyjít opět na světlo boží.
Panu Kolářovi jsem moc vděčný. Byl to právě on, kdo si troufl ze své pozice odborníka s mnohaletými zkušenostmi sdělit nám po vyšetření našeho syna s DMO, že "Váš syn se postaví".
Když jsme se pak s manželkou dozvěděli, že s ním vyšel rozhovor v podobě této knihy, neváhali jsme.
Ačkoli kniha může působit tak, jak popisuje Peleus níže, tyto indikace jsem během čtení nijak nevnímal, naopak na mě obdivně působil rozsah zkušeností a vědomostí, které pan Kolář bezpochyby má.
Zpětně se sice může jevit, že si v některých pasážích nahání ego, vyjadřuje se až příliš erudovaně a jmenuje celou řadu významných osobností, ale řekněme si to na rovinu, my v jeho kůži, s jeho vědomostmi a zkušenostmi bychom to rozhodně neudělali?
Velké přípravy, tak bych shrnul druhou knihu, tedy 3. a 4. díl série.
Zatímco v první knize se Monte Cristo zrodil, v této s veškerou grácií a noblesou rozvíjí podmínky své pomsty.
Užíval jsem si ten ryzí tajemný charakter oproštěný od velkých emocí, to gentlemanství, nenucenost a přirozenost boháče, který veškeré své úsilí koncentruje do jediného bodu - dokonalé pomsty.
Těším se na poslední knihu, kde už se vše rozjede naplno.
Konečně jsem našel historický román, který se svou kvalitou přibližuje Waltariho Egypťanu Sinuhetovi.
Příběh notoricky známý, není třeba komentáře. Těším se na druhou knihu!
Některým komentářům níže moc nerozumím. Tak buď chci co nejvěrnější dějinnou přesnost a hloubku informací a šáhnu po učebnici a nebo něco uvolněného s důrazem na příběh s tolerancí nějaké té nepřesnosti a orientací na děti a pak myslím, že toto dílo může obstát.
Horor? No, s tímto záměrem asi mohlo toto dílo vzniknout. Autorka totiž spolu s přáteli při výpravě v horách uvízla v horské chatě na několik dní a tak pojali nápad vymýšlet děsivé příběhy. Ve výsledku ale příběh na pomezí novely a románu hororový příliš není.
Působí to na mě, jako kdybyste četli Erbenovu Kytici s větší porcí emocí.
Dílo vzniklo v období romantismu a navíc autorka jako žena vykresluje především mužské hlavní postavy. Výsledek je tedy opravdu mnoho protichůdných emocí ryzí láskou počínaje a bolestnými výčitkami konče, to vše nahuštěné v každé výrazné postavě přičemž jediným východiskem je smrt, v romantismu jak jinak.
Onen horor z tohoto díla udělali až moderní filmaři, kteří notně ubrali na emocích a niterné rozervanosti hlavních postav a přidali na krvelačnosti, o kterou autorce vůbec nešlo. Ta chtěla jen vyjádřit potřebu každé bytosti být milován a důsledky, které absence naplnění této základní potřeby přináší, to vše na pozadí podmanivého příběhu vytvořeného v období, kdy se happy endy opravdu nenosily.
Když jsem se tedy od půlky knihy oprostil od zkreslené představy, se kterou jsem do čtení šel, sžil se s tou přemírou emocí, které autorka pěchuje do mužských hrdinů a snažil se pochopit ten vnitřní boj, co Frankenstein a netvor prožívají, tak to docela šlo a konec už ubíhal svižně. Nakonec jsem tak hodnocení vytáhl na 4 hvězdy, i když v půli knihy jsem byl odhodlán dát max dvě.