Artim komentáře u knih

Uff, dočetl jsem ji a ke konci už jsem se i trochu uklidnil. Druhá část knihy o tajných spolcích, organizacích, klanech a rodinách a jejich cílech ve mně nevyvolala úplně pozitivní pocity. Pokud bych s knihou v této fázi seknul (jako že jsem o tom uvažoval), pak bych se musel obsahu buď vysmát, nebo si opatřit revolver, provaz či něco podobného.
Autor vám postupně servíruje čím dál tím neuvěřitelnější pozadí hospodářského a především finančního světa.
Pokud bych tomu měl věřit stejně jako kvalitě překladu nebo snad ještě horší vazbě knihy, která se mi prakticky rozsypala a to jsem byl první, kdo ji otevřel, pak bych řekl, že to je snůška za vlasy přetažených senzachtivých keců.
Já si ale myslím, že to opravdu z prstu vycucané není a dohromady to smysl dává.
V dnešní době koronavirové (2020) bych se vsadil, že by autor neobviňoval za rozšířením viru tržnici s netopýry, ale cílený únik viru z laboratoře s cílem vyvolat redukci obyvatelstva. A co nedokoná vir, dokoná ekonomická krize, kterou budou ovládat banky. Už nyní se s koronavirem čile kšeftuje, viz dotace na pacienty s koronavirem v USA, kde je díky tomu kupodivu 5x více infikovaných než ve zbytku světa. Doba postpandemická bude opravdu jiná, než ta, na kterou jsme byli zvyklí.

5 18.05.2020

Kniha je místy psána velmi odborně. Z některých stránek jsem si vzal jen pár informací. Přesto kniha udělá i laikovi přehled v makroživinách i mikroživinách. Dozví se něco málo i o stravování podle krevních skupin (pokud tomu věří, není to totiž podrobeno žádné seriózní kritice) a v jedné kapitole dostane dávku reklamy na doplňky stravy.
Neškodilo by ale méně odbornosti a naopak více kritiky drastických diet. Výhody, nevýhody.

11.05.2020

Laskavé dílo. Vztah básníka a jeho maminky od dětství až po maminčin odchod. Básník zachycuje snad všechny pozitivní pocity, především pak lásku. Z negativních je to jen smutek v posledních básních. Vše shrnuje v básni "Píseň".
Má nejoblíbenější je však Tatínkova dýmka a Ukolébavka.

14 10.05.2020

Není to bůhví jak detailní, ale lepší než jí podobné, které jsou plné malebných obrázků a informací, které jsou naprosto běžné ale bez praktických rad.
Tato je jiná. Pan Pišl zjevně ví, o čem píše. Nevadili mi ani KOI kapři na konci spolu se suiseki a japonské zahrady. Ono to patří dohromady.
Zatím nejpřínosnější kniha o bonsajích.
Stejně ale, tou největší praxí a poznatky jsou naše vlastní chyby a omyly a z nich plynoucí poučení!

3 06.05.2020

Zhltnul jsem ji. Ke konci se mi svíral žaludek a přestal jsem mít chuť k jídlu. Chleba a věnečky si jen tak nedám, opravdu ne.
Nerozumím, jak někdo může napsat, že je kniha moc hezká. Že je strhující, působivá, dechberoucí, šokující, možná nyní v době koronavirové trochu aktuální, ale krásná? Krása má asi mnoho podob...
Vždy jsem si říkal, že mistr románů z období dvou světových válek je Remarque, ale tam, kde se Remarque rozepisuje v živoucím popisu hrůz koncentračních táborů, tam je Mornštajnová strohá, přímočará a naprosto bez obalů, což se čte dobře. Naději v dobrý konec vám sebere už po pár řádcích a pokud si myslíte, že hlavní postavy už nic horšího potkat nemůže, pak se pletete jako ony i jako já.
Kladu si otázku, proč je kniha tak úspěšná. Lidská tragédie vždy táhla, kor takto chladně zachycená. Navíc je to kus dějin, které se před pár generacemi týkaly nás všech. A o tom to asi je, ty životní osudy nás chytnou svíravě někde u srdce, pocity autorka přenechá nám a nenechá nás vychladnout, dokud si to neprožijeme až do konce...

24 05.05.2020

(SPOILER) Mistrovské dílo!
Zajímavé je, že kniha naději nedává, Galén umírá, aniž by komukoli předal své poznání (zůstal nepochopen duchovně, nepředal i svůj vědecký objev). Film ale vnáší naději v podobě "nepřítele", který vše pochopí a lidstvo tak má stále naději.
Symbolická paralela na hitlerovské Německo - zaslepený vůdce s "vyšší" ideou moci, všudypřítomná propaganda, slepá víra vyvoleného národa, provokativní pseudonepřítel (Polsko), zbrojení, temno a do toho protiklad bílé nemoci, která kosí všechny bez výjimky.
No a pak je tu Galén, protiklad vůdce. Obyčejný, nicotný až naivně dětinský (dr. Dětina) člověk, který by měl být součástí soukolí. Avšak stejně jako vůdce i on má vyšší ideu, ovšem protikladnou. I on je neústupný ve své věci, až téměř stejně fanaticky. I on prožil válku. I on si vybírá, kdo mu za to stojí a kdo ne.
Kniha nabývá vrcholu, když se oba střetnou a vzájemně se přesvědčují o svých vyšších ideálech.
No a pak jsou tam vedlejší postavy jako karikatury typických nižších lidských vlastností. Prof. Sigelius jako ambiciozní, egoistický domýšlivec. Otec, sobec toho nejhrubšího zrna. Zbrojař Krüg (jak příznačné), zprvu fanatik, pak ale po objevení nemoci procitá, ale přesto se nedokáže oprostit od své původní role. Matka, jako hodná, submisivní a soucitná - osamocené naivní dobro, které nemá šanci uspět. Jak tragické, jak smutné, jak skličující.

13 15.04.2020

Vtipná a přitom poučná kreslená oddychovka ke kafi s nenápadnými odkazy na americké reálie řešení Velké hospodářské krize i té z roku 2008.
Zajímavě uchopené a zpracované!

1 14.04.2020

Autor vhodně propojuje teorii rakouské školy s poznatky o hodnotě pravých peněz, tedy zlatém a stříbrném standardu. Používá příklady už od dob starého Řecka a dokládá, jak zlato vždy zvítězilo nad ekonomickými krizemi, ať už byly způsobeny čímkoli (no, ne úplně vždy, ale to se v této knize nedozvíte).
Vadí mi, že si tak nenápadně přihřívá polívčičku, jelikož vlastní internetový obchod s cennými kovy. Čtenář si pak klade otázku, jestli to není trochu účelové, taková malá domu. Chybí mi tam i seriózní kritika investování do zlata a stříbra.
Přesto se přiznám, že při dočítání jsem brousil po internetu, hledal kurz zlata a zjišťoval možnosti investování...

1 14.04.2020

Přidávám se k názoru níže. Výborně rozebráno a to i s ohledem do 19. století.
Autor si dává záležet na důkladné dokumentaci a zdrojové literatuře, rozhodně si nic necucá z prstu.
Pečlivě buduje argumentaci opřenou o tradici rakouské školy a obrací prst směrem na centrální banky. Uvádí i příklady pro lepší porozumění.
Na základě knihy jsem se snažil najít paralely i s dnešní situací (koronavir a počátek krize 2020). Domnívám se, že tento počátek krize bude ještě hlubší než v roce 2008, kdy ekonomika nebyla nucena v některých segmentech zcela zastavit a pak se pracně rozjíždět.
Je správné, že pokud vláda ekonomiku zastavila, je nutné jejímu rozjetí pomoci, ale kam to až zajde, to se nechám překvapit.
Zatím nejlepší kniha o příčinách krize v roce 2008 i té Velké hospodářské z 30. let!

14.04.2020

Po prvních stránkách jsem si říkal, že jestli se Josef nepřestane neustále hecovat, co zvládne a co je jeho cíl, tak s tím seknu. Dal jsem tomu 50 stránek. Naštěstí jsem vydržel do druhé kapitoly a příběh na pozadí dvou zdánlivě velmi odlišných náboženských směrů dostával gradaci.
Židovství i římský polyteismus si byly vlastně velmi podobné, oba směry plné strachu, příkazů a bezcitného odosobnění. Už se nedivím, že z jejich duelu vzniklo bokem křesťanství, které pak svým oproštěním od strachu, a několika stovek příkazů a zákazů oba směry strčilo do kapsy. Zajímavé také je, že o křesťanství se autor v knize zmiňuje jen jednou a to ještě jako o sektě, která zbaběle prchá z Jeruzaléma.
Když jsem dočítal strhující konec, vlastně už mi ten pomalý začátek nevadil a začal mi dávat smysl - určil směr a hodnoty, na kterých kniha posléze staví. Hloubka díla je značná a to se mi vždy líbí!

5 04.04.2020

Inu, kdo čeká historický román a Taitovu bravuru, asi bude zklamán.
Jsme na propracovanější "Honbě za klenotem Nilu" ze současnosti, kde na nás Taita promlouvá v hádankách. Zvykl jsem si ale docela rychle a opět se těšil, jak to ty záporáci zase schytaj:-)

6 04.03.2020

Možná srovnávám nesrovnatelné, přesto se tomu neubráním - Egypťan Sinuhet vs. Řeka bohů.
Oba romány naprosto fenomenální za 5 hvězd, přesto pár drobných rozdílností:
- U Taity jsme vrženi do jeho nejlepších let, kde začíná příběh, u Sinuheta máme možnost prožít s ním celý jeho život.
- Taita je dokonalost sama, ovládá snad všechny dovednosti, co lze obsáhnout a rád to dá na odiv. Sinuhet je omylný, analyzuje své chyby a ovládá jen umění z chrámu života a posléze i smrti. Životní pouť je pro něj cestou rozvoje a poznání. Taita na životní pouti aplikuje své znalosti a dovednosti.
- Zlo a dobro je u Řeky bohů jasně rozdělené. Čtenář tak velmi poutavě čeká, jak záporáci zhynou. V Egypťanovi je rozlišení zla a dobra obtížné, vše se neustále vyvíjí a mění.
- Sinuhet má pro nás třešničku na dortu v podobě "vau" efektu jeho mystického původu.
- Řeku bohů posouvá vpřed honba za mamonem (chvíli jsem si myslel, že se tak jmenuje i faraon) a láska. U Sinuheta je mamon okrajovější a láska komplikovanější. Naopak Waltari odkrývá více rozporuplný vnitřní svět hlavních postav a to, jak se odráží ve vnější realitě.

Výše uvedené postřehy ale nepředstavují nic zásadního. Přesto bych za pár let jako první sáhl po Egypťanovi a až pak po Řece:-)

7 04.03.2020

Když se řekne žánr historických románů, pak je tato kniha u mě jeho zosobněním. A právě ona mě přivedla v mých Kristových letech ke větší čtenářské aktivitě.
Od autora jsem četl následně i Pád Cařihradu, Tajemného Etruska a Jeho království. Všem jsem dal 5 hvězd ale kdybych mohl, Sinuhet dostane 6.
V té knize je snad úplně všechno, co lze od historického románu čekat - význačné a zajímavé historické pozadí, pohnutá minulost hlavního hrdiny, napětí a dobrodružství na mnohých výpravách, milostné rozčarování ale i přemítání nad vlastním osudem, filozofický přesah.
Četl jsem staré vydání a ty větné konstrukce a obraty (vliv má určitě i překladatelské umění) mě naprosto uchvátily a ty přechodníky, no krása. Waltari je za mě jazykový mazel!
Tady není co vytknout...

18 14.02.2020

Původně jsem byl z této knihy nadšen, jako úvod do světa meditace skvělé. Pak jsem si ale přečetl knihu Pospěš si a medituj a své hodnocení měním.
Autor klade důraz na vyvracení všech možných důvodů, proč nemeditovat, což je fajn. Uvádí i vědecké poznatky potvrzující přínos meditace pro tělo i ducha - skvělé, ale pak kniha začne ztrácet na výživnosti. O vlastní meditaci se dozvíte jen to, že máte 20 minut 2x denně sedět v klidu a opakovat RAM mantru a to mi přijde málo (přesto to může jako meditace stačit).
Zároveň se autor až moc na můj vkus začne "vykecávat" o tom, co mu meditace dala a jak ho posunula v hip-hoperské kariéře dál, což mě moc nebralo.
Jako úvod do světa meditace to není špatná kniha, jednoduchým podáním meditace dokáže nalákat. Kdo to ale myslí s meditováním vážně, po čase mu to asi stačit nebude a bude se pídit po více informacích...

1 10.02.2020

V této knize je všechno, co potřebujete k tomu, abyste začali meditovat. Na rozdíl od knihy "Klidná mysl, cesta k úspěchu" jde tato kniha rychleji k jádru věci a o různých způsobech a typech meditace se rozepisuje mnohem více.
Dokáže vás motivovat vědecky doloženými přínosy meditace a to jak pro tělo, tak pro ducha. Autor se zbytečně nerozplývá nad tím, jak mu meditace změnila život, ale místo toho udává více příkladů od předních meditačních guruů.

1 10.02.2020

Zakázal jsem si toto dílo srovnávat se Sinuhetem, protože Marcus by obstál jen obtížně.
Tato kniha není o úžasně napínavých dobrodružstvích, je o vnitřním přerodu obyčejného člověka (ano, toto je první změna oproti ostatním Waltariho hrdinům, hlavní hrdina zde neodkrývá svůj neobyčejný původ jako v jiných Waltariho dílech).
Je to velké hledání vnitřní síly, víry a smyslu života, to celé zasazené do období vzniku křesťanství. Hledání cesty hlavního hrdiny je plné pochybností, ale i naděje a v paralele se vlastně podobně rozvíjí i nová víra. Finálně se pak obě linie postupně spojují.
Silné momenty střídá pozvolné rozvíjení děje a ano, nebyl by to Waltari, kdyby zde ženy neměly dost silný vliv na hlavního hrdinu.
Zkrátka, kouzlo knihy tkví v hledání vnitřního klidu, víry, osvobození a síly, je o vnitřním království božím. A za toto těch 5 hvězd nakonec dávám!

16 24.01.2020

Bylo zajímavé zeptat se sám sebe, zda bych v očích Malého prince obstál a stal se jeho přítelem. Zda bych dokázal vykřesat něco víc než jen dospělácký pohled na svět a život a našel v sobě trochu fantazie, empatie a dětské naivity.
No, jsem na pochybách. Ty karikaturní charaktery planet až příliš trefně vystihují, co svět ovládalo tehdy i dnes.
Díky za tu možnost se v tom najít a trochu se od toho oprostit!

13 01.01.2020

Oddychovka, při které se na mě lidé v autobuse při cestě do práce otáčeli, jak jsem se upřímně smál.
Je to sice místy přetažené za vlasy, vyhnané ad absurdum, ale v základu uvěřitelné.
Je fajn si říct "chlapi sobě a po svém".

2 27.12.2019

Pokud se zajímáte o duchovní literaturu a stále máte pocit, že vám různé informace do sebe moc nezapadají, nebo že jsou některé zatížené až příliš náboženskou doktrínou, nebo že jsou některé až příliš teoretické, nebo v případě Paula Bruntona příliš rozvleklé, pak určitě sáhněte po této knize.
Dosti komplexně a přitom jasně a výstižně, na velmi názorných příkladech, autor rozvíjí teorii o Bohu, vzniku vesmíru, duší, vývojových stádiích duší, vše v tzv. teorii jsoucna. Dle mého brilantní shrnutí všeho bez náboženského zatížení a dogmat.
Dostupné online na stránkách autora.

17.12.2019

Pokud jste viděli Sluhu dvou pánů s Miroslavem Donutilem, pak je vysoká šance, že jste se nad Truffaldinovou vychytralostí dobře bavili. Pokud byste si ale Goldoniho hru nejdříve přečetli, možná by bylo hodnocení tohoto literárního díla slabší.

A zde je to podobné. Harpagonova materiální lakota by v kontrastu s upřímnými city ostatních postav vynikla více při hraném projevu. Není to román, je to "jen" divadelní hra, ve které hloubku a kvalitu dle mého vyzdvihnou až herci.

3 16.12.2019