Artinka komentáře u knih

Hry podle knih vznikají, knihy podle her také. A někdy to funguje trochu, někdy víc a občas do sebe všechno zapadne a výsledek je perfektní!

Ale nejčastěji, bohužel, se to prostě nepodaří... Tady je jeden takový příklad. Jak moc hry série Assassin's Creed miluju, hlavně díly s krásnou atmosférou Itálie, tak moc mi přišel tento prostý přepis děje videohry do knihy zbytečný.

1 03.05.2020

Tak tohle jsem si náramně užila. Naprosto mi sedl autorův vypravěčský styl, který mě zaujal už na prvních stránkách. Ve velké spouště recenzí jsem se dočetla, že prvních pár kapitol je potřeba přetrpět, ale sakra, tam mě to naopak chytlo, vtáhlo do děje a mytologie světa. Prolínání minulosti a budoucnosti spolu s vtipnými poznámkami pod čarou dávalo knize říz a patřičný spád.

A že je to silně inspirováno Harry Potterem? Jo, asi je. Rozhodně mám po dočtení nepřekonatelnou touhu dát si jeho asi tak milióntý rereading. Ale kdo nemiluje Harryho? Tak proč si nezamilovat i Nikdynoc?

3 24.04.2020

"Věřit a nepochybovat"

Tohle postapo od české autorky mě zastihlo, aniž bych dříve vůbec tušila o jeho existenci. A po dočtení jsem si jistá, že si zaslouží mnohem více pozornosti!

Svět ovládán mocnou Citadelou - církví či sektou, šířící své pokřivené vidění světa, utrpení a strach. Běžní obyvatelé utlačováni a terorizováni. Sebemenší známka odporu či odlišnosti krutě potírána. Země ohrožována tajemnou a vražednou růžovou bouří.

A na pozadí toho všeho lidský příběh. On jeden z nejlepších agentů Citadely. Ona dcera vysoce postaveného představeného hnutí odporu. Vztah, který může znít otřepaně, ale pero autorky dalo vzniknout romantické lince prosté tisíckrát zmíněných klišé.

5 22.04.2020

"Neubližuje vám jednání jiného člověka, ale láska. Kdyby do toho nebyla zamotaná láska, všechna bolest by se snášela líp."

Připomínka toho, že domácí násilí se může týkat každého z nás. Dokonce (a možná i častěji) těch, kteří se domnívají, že oni by nic takového přece zažívat nemohli. Že oni by si to líbit nenechali. Že by po první ráně odešli.

Lidský povahy nejsou jednoduchý a když se motají kolem lásky a jiných citů, je to často jak generátor náhodných reakcí.

"Vždyť mě miluje, to vím jistě... Měl jen blbej den, to já udělala chybu, že jsem mu dala záminku..."

Autorku jsem měla spojenou spíše s dívčími romány. Popravdě jsem po první knize, kterou jsem od Colleen četla, byla rozhodnutá, že pro mě není. K Námi to končí jsem se dostala spíše náhodou a nemohla jsem být víc překvapená. Téma, které se zde otevírá, je silné, důležité a srozumitelně a poutavě podané pro všechny věkové kategorie. Stále je to primárně dívčí čtení, ale v rámci žánru výjimečné a má moje doporučení.

"Možná, že láska vždycky neopíše celý kruh. Někdy se jen objeví a zase zmizí, tak jako někteří lidé ve vašem životě."

Půjdu trochu proti proudu, ale tohle byla bomba! Tahle kniha, vlastně povídka mimo děj románu Řeky Londýna.

Předchozí díl skončil se spoustou linek otevřených a s jedním velkým "WAU" v podobě odhalení totožnosti Muže bez tváře. Začal dělat chyby a my už víme proč. Velké věci na spadnutí. A....šup, milý čtenáři, vrazíme ti tam povídku, ať jsi ještě chvilku napnutý! A taky ať si maličko odpocineš od té parádní jízdy.

Já děkuju a chválím, tahle jednohubka bylo něco, co jsem v sérii potřebovala a pomyslné zpomalení mě ještě více nadchlo pro další díl !

4 16.04.2020

"Tuto knihu věnuji všem knihovníkům na celém světě - poněvadž oni jsou opravdovými strážci tajného plamene a není si s nimi radno zahrávat."

Je ostuda, že o ději dalšího dílu Řek Londýna se nemohu ani slovem zmínit. Já si ho totiž přes tu hromadu překlepů, krkolomného slovosledu a hrubic pořádně nevychutnala. Ostatní komentáře zde mě přesvědčily, že se nejedná jen o moje hnidopišství, průměrný výskyt chyb je opravdu cca každá 5. stránka. Myslím, že je ostuda takto čtenářům kazit zážitek z mistra slova Aaronovitche...

Líbil se vám Kříďák? Fajn, bude se vám líbit i Jáma. Kříďák proletěl světem thrillerů a nenechal nejednoho fanouška žánru chladným, tak proč na jeho úspěch nenavázat.

A stejně jako v Kříďákovi, je libo záhadný temný příběh, doprovázející od dětství nyní již dospělého hrdinu, který se vrací do města, v němž vyrůstal, a které je poznamenáno puncem tajemství a dávného neštěstí? Postupné odhalování zápletky s četnými záblesky retrospektivy? Večery, kdy se osamělý hrdina (který není úplně bez bázně a hany) utápí v alkoholu, útržkovitě vzpomíná na události dávno minulé a vy, jakožto čtenář, máte chuť zařvat: "Tak už to konečně vyklop!", přičemž se vám chlupy na zádech ježí strachy a přemýšlíte, co ještě rozsvítit, aby ve vašem domě nebyl jediný temný kout?

A tohle byl popis Kříďáka, nebo Jámy? Aha!... Sáhněte po Jámě, fungovalo to prve, funguje to zas. Autorka je úžasná vypravěčka, kniha je napsaná velice poutavě a plná zajímavých přirovnání, slovních obratů a úvah a tajemna.

Huh, a zmínila jsem se, že hlavní hrdinové obou knížek si nějakou náhodou zvolili i stejné povolání?

4 16.04.2020

Kniha o mezilidských vztazích, rodině a démonech minulosti. O hledání sebe a hledání lidství. A o nalezení místa na světě. O jedné velké metafoře, kterou si každý z nás může přebrat podle svého. Je filozofická a trochu smutně opravdová. Je krásná.

6 16.04.2020

Pro malé i velké, pejskaře i nepejskaře. Pro všechny, kdo si chtějí smlsnout na roztomilé jednohubce, pro ty, kdo se chtějí dozvědět něco víc o lidech, kterým více než na sobě záleží na zvířatech. Pro malé čtenáře, kteří se pouštějí do prvních opravdových knížek. Pro uštvané rodiče, kteří neví, co by ještě měli svým potomkům přečíst před spaním (a při pomyšlení na knihu říkadel už třískají hlavou o postýlku). Pro všechny, kdo chodí se srdcem na dlani. Pro ty, kdo by to srdce psí lásce potřebovali ještě trochu otevřít.

9 16.04.2020

Moc hezky umělecky pojatá knížka - krásná na první pohled. A s každou stránkou se na vás té krásy valí víc a víc.

O čem byla jsem si vlastně nedokázala vybavit už pár dní po přečtení. Ale byla jak elixír pro dobrou náladu.

3 16.04.2020

12 kapitol o dvanácti ženách - manželkách, milenkách, matkách i dcerách - a jejich více či méně propletených osudech. Přečtena vpodstatě jedním dechem, jen jsem si na začátku musela zvyknout na zbytečně dlouhá souvětí.

1 16.04.2020

Ze začátku to bude dědek, který vám poleze na nervy. Pak si ho oblíbíte. Budete se s ním smát. Opustíte ho v slzách, jako milovaného dědečka. Tahle kniha ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat. Jedna z nejlepších, co jsem poslední dobou četla a možná i vůbec.

13 16.04.2020

Po geniální knize Ready Player One druhý román Ernesta Clina. A jak moc mě Ready Player One nadchl, tak mě Armada zklamala. Dočetla jsem ji snad jen proto, že jsem stále čekala nějaký zvrat či něco, co dá knize hloubku, kterou naprosto postrádá. Ale všechno bylo naprosto předvídatelné a ploché, postavy nepropracované, ohraná myšlenka prodaná lacině. Takže zatím pro autora 1:1 a uvidíme, s čím přijde příště.

1 16.04.2020

Bylo toho o něm řečeno tolik, že už asi nemá smysl plýtvat slovy. Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. *****

12 16.04.2020

Marťan zůstane na špici, ale ani Artemis nezklamala. Autorův styl, smysl pro humor a poutavé podání fyziky a techniky si drží vysokou úroveň a jednoznačně Weira posouvá mezi mé oblíbené spisovatele.

12 16.04.2020

Čtyři dohody jako takové - proč ne. Ale nepřišla jsem na to, k čemu je zbytek té knihy, když bohatě stačí ty čtyři nadpisy...

Neukamenujte mě, vážně jsem se snažila. Dokonce jsem si knihu vzala s sebou do Mexika, abych tak nějak víc nasála tu atmosféru. Ne.

I přes to, že mě neoslovila, mě navíc celkem trápí to, že hodně lidí se domnívá, že autorem je pan Dušek.

4 16.04.2020

Bohužel - tahle knížka mě nezaujala. Příběh na mě působil přemrštěně nereálně, zvraty v ději naprosto neuvěřitelné. Kladně hodnotím, že jsem četla v Angličtině, která byla celkem slangová, takže aspoň jazyk mě nutil zapojovat šedé buňky mozkové. Ale možná jen nejsem cílovka (čti příliš stará a zatvrzelá :-))) ).

2 16.04.2020

Knížka se četla příjemně rychle a s chutí. No... Jenže když už od půlky tušíte rozuzlení a celou dobu se nemůžete zbavit pocitu, že čtete velmi slabý odvar Zmizelé... Neurazí, nenadchne.

3 16.04.2020

Asi bude chyba ve mně, ale YA fantasy je na mě prostě zbytečně osekaný žánr. Kdyby se ten samý námět zpracoval jako plnohodnotné fantasy bez cílení na mladší čtenáře (alespoň to jsem z knihy cítila), mohlo by to být perfektní. Ale tenhle vypravěčský styl příběhu ubral na kouzle.

Suma sumárum: Svět vytvořen skvěle, myšlenka 4 Londýnů s rozdílnými charakteristikami skvělá, příběhu ale málo, po popisu světa s nedostatečným prostorem, skoro, jako by už se autorka nemohla dočkat, až knihu dopíše. Takže myšlenka dobrá, ale prosím přepsat :-) Jako příklad - scéna, kdy dveře hlídá kluk, očividně ovládaný kouzlem. Hrdinka pochopí situaci, ale stejně ho musí prostě zabít. Co tak rozvést myšlenku, dát tam trochu citu, depresivního podkresu celé věci, vnitřní boj hrdinky, která prvně promyslí možnosti, jak mladíka nezabít ale kouzlo obejít (i když třeba bezvýsledně)...

Příběh jde číst samostatně, ale i přes mé výhrady po dalších dílech pravděpodobně sáhnu. Už proto, abych zjistila, zda se autorka na prvním díle dostatečně nevypsala a nevytříbila styl.

4 15.04.2020

Akce prošpikovaná klasickým Deadpoolovským humorem. Náš milovaný hrdina, co zvládne bojovat s hordou monster a při tom si cvakat selfíčka. Jednohubka s absolutně absurdním příbehem, ale proč ne?!

3 15.04.2020