Artinka komentáře u knih
I jako naprostý lůzr můžeš změnit svět. Stačí se dívat kolem sebe a začít maličkostmi. To je poselství.
Po jejích knihách se učím sahat, když moje duše potřebuje horký kafe, pomazlit a pod deku. Tohle přesně se mnou tyhle příběhy - láskyplné, ale přesto ze života - dělají. Absolutní úžas a okouzlení, jako u Jediných pravých lásek (vážně, přečtěte si to!), se sice nekonal, ale i tuto knížku jsem si mimořádně užila.
Po třetí knize jsem si autorku zaškatulkovala jako "solidní čtyřhvězdu". Ihned po přečtení jejích thrillerů nemáte okamžitou touhu každého kolem přesvědčovat, ať se do knížky také pustí. Jsem si jistá, že po pár týdnech většina čtenářů už ani nepřevypráví děj. Ale čtení samotné si vždy náramně užívám, příběh odsýpá ve svižném tempu, místy přeběhne mráz po zádech. Jen málo thrillerů nabídne víc, a proto ani víc nečekám a s výsledkem jsem nadmíru spokojená. Mrzí mě snad jen úplně zbytečná paranormální linka, místo které bych raději uvítala větší rozvinutí "Těch druhých" - pravého génia knížky!
Není to něco, co by se mi psalo úplně snadno. Záleží mi totiž na tom, aby má slova byla správně pochopena. Protože sama jsem slohového talentu (existuje takové slovní spojení? no vidíte...) moc nepobrala, půjčím si věty od spisovatele Jaye Kristoffa. Ty věty budou stačit dvě.
"Dobrá zpráva je, že každý spisovatel má spodní šuplík, plný vyřazených pasáží. Ta špatná je, že existuje důvod, proč se ty pasáže rozhodl nepoužít: většinou jsou prostě příšerné."
Je důležité zdůraznit, že naplněnost a míra příšernosti spodního šuplíku nevypovídá o kvalitě výsledné knihy, a už vůbec ne o kvalitě autora, ani co by se za nehet vešlo. Spodní šuplík totiž pěchujeme tak dlouho, dokud není to, co nám zbyde na stole, krásné literární dílo. Na spodní šuplík se nikdo neptá.
Tahle knížka byla tak trošku vysypaný spodní šuplík. Vnímala jsem v ní množství prázdných kapitol, které se neměly z jeho věznění osvobodit. Ty potvůrky tam měly zůstat, pěkně hluboko, překryté dalšími a dalšími pokusy, než by na stole zůstal jen dívčí fantasy příběh, kterým má kniha být. Protože autorka na to má, jenom v tomto případě ještě nebyl čas, dílo zatím nebylo hotové... Věřím, že za další pokusy, ať už jich bude jakékoli množství, má potenciál vytvořit poutavý román pro mladé čtenářky, který si ráda přečtu, i když už do cílové skupiny nepatřím. Držím palce a myslím to upřímně :-)
Uplynul rok, co jsem přečetla Nikdynoc. Stejně dlouhá doba utekla od doby, co jsem napsala věty jako "Naprosto mi sedl autorův vypravěčský styl, který mě zaujal už na prvních stránkách.", nebo "Prolínání minulosti a přítomnosti spolu s vtipnými poznámkami pod čarou dávalo knize říz a patřičný spád.". A já je vlastně mohu použít znovu. Autor je pro mě mistr slova, jeho neotřelé metafory a slovní obraty mě nechávají v úžasu. Částečná retrospektiva a dvojí časová rovina přispívá k tomu, že se děj nikde nezadrhává, knížka příjemně odsýpá a když ji nakonec na straně 500, po tom, co příběh dostal přímo neuvěřitelný náboj a spád, zavíráte, ani se nestačíte divit, jak krátký čas vám tahle bichlička dovolila strávit v její přítomnosti. Oči navrch hlavy, pusa dokořán, nezávidím všem, kteří museli čekat na vydání třetího dílu. Protože já ho musím mít HNED TEĎ! :-)
Soukromě jsem si ke knize přiřadila podtitul "jak vzít skvělé dítě a totálně ho pokazit". Těch málo stránek, co tato útlá knížečka má, se mi dokázalo zarýt do srdce a zasít semínko strachu. Strachu, že svým chováním neúmyslně a nevědomky někomu ublížím. Strachu, že bych měla něco podobného provést svému dítěti. Protože duše dětí je křehká a slova zraňují mnohdy víc, než ostří. A o to víc jsou nebezpečnější, že si mnohdy jejich následky vůbec neuvědomíme...
Praktické, stručné, jasné. V útlé knížečce byste víc, než úplné základy, ani nečekali, myslím ale, že je fajn mít takového základního průvodce při ruce.
Jak jen mohl někdo napsat knihu, která se zaryje tak hluboko? Která ti při čtení několikrát roztrhá srdce na kousky a zase je slepí k sobě? Ve který je tak strašně moc pravdy a života? TOHLE, to je TA JEDNA, kterou by si měl přečíst každý.
Protože třešně voní vždycky po třešních.
Shusterman je pro mě autor, který dokáže vytvořit perfektní, fungující, zajímavý a hlavně né zas až tak nepravděpodobný svět distopické budoucnosti. Co mi u něj chybí je propracovanější vypravěčská stránka. Smrtka 3,5/5*. Za vytvořený svět plný počet a co se příběhu týče - třeba hodnocení vylepší další díly...
"Údělem oceli je projít žárem bitvy."
Originální nápad na YA fantasy, vynikající nad ostatními pojetím magie, božstva i zasazením do Slovanských zemí. Ač mám výhrady k poněkud plochým charakterům i vztahům mezi nimi, závěr knihy byl i v tomto směru strhující a já věřím, že nedostatky budou dohnány v dalších dílech. Vyzdvihnout musím polemiku o bozích a svatých, o tom, jak je slepě posloucháme, aniž bychom si položili otázku, co jsou vlastně zač a jaké s námi mají záměry...
"až tě zase příště
upozorní že by sis měla
oholit nohy
připomeň mu
že není pánem tvého těla
že je jen host
a když se nebude chovat příkladně
může se stát nevítaným"
.
Vzala jsem do ruky knihu poezie. Odkládám hromádku feministicky ublížených slovíček, bez hloubky, bez pointy. Autorka má jistě pohnutý a zajímavý osud, ale její tvorba mě bohužel ani trochu neoslovila. Dle mého názoru existuje spousta malých autorů, co sdílí své texty například na instagramu, kteří by si zasloužili pozornost.
narozdíl
od této
knihy
A abych řekla i něco pozitivního - obálka, tak ta je, narozdíl od obsahu, nádherná.
Ženský román, komedie, erotika, romantika... S jakým záměrem vlastně ta kniha vznikla? Každopádně to byla bláznivina, kterou jsme četly s naší partou ujetých holek a vcelku si ji užily. Číst ale sama... No nevím, zda by nešla ještě jedna hvězda dolů.
Nenáročná kniha s extrémně rychlým dějem. Právě ta absence dlouhého popisování a zbytečných vycpávkových scén mi sedla jako kontrast ke složitějším právě čteným dílům. Do pokračování nepůjdu, ale mladším slečnám, které by třeba pátraly po opravdu hodně lehkém startu do scifi žánru mohu Diabolika s klidem doporučit.
Po přečtení prvního dílu jsem si řekla super, se světem a postavami jsme seznámeni, jsem připravena na pořádnou akci. Místo akce jsem dostala pokračování tak nějak o ničem... Tento díl za slabé tři hvězdy a uvidíme u závěru.
Přátelé, tráva, chlast. Časy lepší i horší. Tahle sbírka povídek je pro některé náhled mimo sociální bublinu, pro některé denní chléb. "Srát na to."
"Myslím, že když se znovu zamilujete, vzdáváte se, byť jen trochu, těch, které jste milovali dřív. Ale nic se tím nevymaže. Nemění to nic na tom, co jste kdysi měli. Dokonce to ani nenecháte tak daleko za sebou, abyste si to okamžitě nevybavili, abyste se k tomu nemohli vrátit jako ke knize, kterou jste rozečetli před dlouhou dobou. Vzpomenete si hned, jak jste se tenkrát cítili."
.
Čistě romantické knihy nebývají často mým šálkem kávy. Ale nikdy neříkej nikdy. Příběh o lásce a těžkých životních rozhodnutích jsem hltala od začátku do konce. V některých ohledech, týkajících se změn člověka v čase, a tedy i jeho vztahů, mi kniha otevřela oči a donutila mě nahlížet z jiných úhlů...
Je to vlastně nový pohled na YA žánr. Tedy alespoň jsem na něco podobného ještě nenarazila. Originální koncept časových smyček, podivných dětí i zasazení do minulosti mě baví. Ale co oceňuji nejvíc je umělecké pojetí celé série. Knihy jsou překrásné z vizuální stránky, bohatě doplněné starodávnými fotografiemi. Neskutečně oceňuji fakt, že je autor sám vybíral v antikvariátech, bleších trzích a sbírkách. Dávají příběhu úplně jiný rozměr, nádech tajemna, podtrhují mrazivé vyprávění.
Tohle pokračování určitě první díl nezahanbí. Ačkoli jsem oproti prvnímu dílu strhla jednu *, určitě bych se čtením neváhala. Druhý díl akční příběh dále rozvíjí a obohacuje o trochu toho politikaření, zrad a vztahů. Tak šup sem s třetím!
"Věděla jsem všechno o lásce, která je příliš velká, než aby se vešla do malého kyblíku. A tak tím nejtrapnějším způsobem pocáká všechno kolem."
A o tomhle ta kniha je. O různých druzích lásky, o rodinných vztazích, o ztrátě blízkého. O duši mladé dívky, která se musí vyrovnat se smrtí v rodině. Smrtí člověka, který formoval její charakter a dokonale souznil s její duší. O pochopení sebe sama, pochopení srdcí našich sourozenců, rodičů, drahých...
O lásce mezi muži, o šíření nemoci, jejíž jméno si v Americe v 80. letech lidé šeptali jako odporné tabu. O AIDS, jenž si nevybírá, a ochuzuje svět o velikány, slavné umělce, muže překypující dobrotou i ty trochu ztracené...
Kniha je psána neskutečně poutavě a veškeré emoce jsou skutečné, téměř hmatatelné. Po dočtení na mě padla obrovská tíha a žal z té opravdovosti. Obrovské doporučení.
U třetího dílu série se moje "Nemůžu přestat číst a ani nevím proč" změnilo na "Tuhle sérii miluju a nechápu, že jsem ji nečetla už dřív". Příběh chytlavý, postavy krásně vykreslené, závěr absolutně nečekaný. 5/5!