Atanone komentáře u knih

Čerstvý úlovek "za babku" z Penny, původně myšleno že by vánoční dárek pro dceru, ovšem kniha je tak kouzelně udělaná, že budu bestie a nechám si ji. Koneckonců název lehce inspiruje k tomu, že by z ní mohlo jednou být milé dědictví.
p.s. snad to nebude tak brzo.
Recepty mi svou jednoduchostí připomínají sešity mojí maminky a celkově už se mi dlouho nestalo, abych se zrovna já dojala nad knihou o pečení.

72 21.10.2021

Moje první kniha od autorky.
Příjemně jsem se pobavila a užila jsem si fantazie, jemného humoru a zjevné lásky k anglickému venkovu, mytologii a pohádkám. Výlet, který doporučím

72 21.10.2021

Jsem moc ráda, že jsem se ke knize po cca 35 letech dokopala, což uznávám, že od někoho, kdo o sobě tvrdí, že má rád antiku, je spíš na ostudu.
Ne nadarmo se říká, že každá liška vlastní ocas chválí. Tady je to ovšem hezky schované mezi řádky. Caesar se snaží dokázat svou objektivitu tím, že sám sebe líčí vě třetí osobě. Tedy jako někoho, jehož činy autor jen sleduje.
Kniha byla napsána pro Římany, takže docela chápu časté používání slova „naši“. Jen mě pobavilo, jak tahle psychologie i po těch tisíciletích funguje, po pár kapitolách jsem měla pocit, že bych měla nosit pallu.
Ani přes dvě tisíciletí neubralo knize na čtivosti. Fakt je, že dnešní ( a vlastně i tehdejší) čtenář přichází o moment překvapení, ale to už patří k věci. Happyendu se dočkají pouze příznivci Říma.
Doporučuji nejen antikofilům

72 29.04.2021

Další z těch dětských, na které jsem zapomněla. Děkuji Jackjellymu za připomenutí a přidávám své hvězdičky, které si tahle roztomilá knížka právem zaslouží.

72 20.07.2020

Bonbónek. Chápu, že to může znít legračně v souvislosti s názvem knihy, nicméně na tom trvám. Mistr King mi zase dal dávčičku svých znalostí lidských povah a schopností o nich hezky psát. Takže přesto že se toho do půl knihy moc fakticky nedělo, nenudila jsem se. Závěr byl jízda. Těším se na další.
Paradoxně jediná postava, co mi byla opravdu sympatická byl italský mafián..hmm. Mám se nad sebou zamyslet?

p.s. Kdyby se pan King rozhodl dát se místo na psaní na dráhu zločince, myslím, že by byl hodně nebezpečný.

72 24.02.2019

zanzara perfektně vyjádřil moje pocity z knihy, takže odkazuji na jeho komentář.

Myslím, že jsem si do ČV nemohla vybrat líp, i když jsem správně tušila, že téma inkvizice mě spolehlivě rozhodí na několik dní. Přesto je to krásný příběh.
Na Márquese jsem se chystala už dlouho a od této knihy se průběžně budu chystat dál.

71 31.05.2023

Moc různých postav. Moc dějových linek. Moc nesouvisejících osudů.
Ale pokud vás to nechytí hned zkraje a třeba jste se, jako já, narodili bez trpělivosti, zkuste tomu dát šanci. Někde kolem první třetiny se ty nesouvisející nitky začnou proplétat a pak už to jede. Pro mě odhadovaný počet hvězdiček narůstal postupně s počtem přečtených stránek a nakonec jsem hodně spokojená. Závěrečné překvapení jsem tušila, ale i tak tam překvápek bylo dost. Autory si ukládám do mentálního šuplíčku "dobré, zkusit další", protože mě například opravdu zajímá, cože to ta matka řekla Tomovi na smrtelné posteli.

71 06.04.2023

Když jsem se po přečtení zasnila, cože by z tohoto námětu asi udělal Polanski, nevím proč mě napadl jeho film "Hořký měsíc"...
Ale k této knize - opět jsem se díky ČV dostala k něčemu, co bych možná přehlédla. Děsivé na tomto příběhu a zároveň pravdivé je to, že ti slušní a neagresivní bývají vydaní všanc těm ukřičeným a agresivním. Říká se, že moudřejší ustoupí. V dnešní době je ovšem čím dál těžší najít osamělou maringotku v mlze a setkat se s Bohem, který by ochotně odešel žít místo nás.

71 16.07.2022

Každý máme svůj život, svůj vztah, svoje radosti i problémy a řešíme je po svém, někdy líp a někdy hůř. Na něco jsme chytlaví a vztahovační a jinde jsme vděční za jiný úhel pohledu. Ale, pane Hermane, tohle bylo milé pohlazení. Jako když si posedíte s dobrým kamarádem u skleničky, nebo jen tak a proberete věci. A nebo jen tak mlčíte. Někdy nejde o konkrétní slova, ale o jejich smysl.
Za sebe jsem ráda, že jsem o tuhle knihu zakopla a ukládám ji do mentálního šuplíčku "antidepresivum"

71 21.06.2022

Nedivím se vysokému hodnocení a zároveň děkuji svým DK přátelům za to, že mě na knihu upozornili.
Atmosféra příběhu je ponurá a místy strašidelná, což ještě umocňuje fakt, že v centru jeho děje stojí skupinka místních dětí. I když čtenáři časem dojde, že věci nejsou takové, jak se zpočátku jeví, zůstane příběh napínavý až do konce. A nejen to. Najdeme v něm i notnou dávku lidskosti.

71 25.05.2022

Napsat k téhle knize komentář je vážně oříšek. Rozebírat věci, které nejde ověřit ani dokázat, je hloupost. Vždy zůstaneme na úrovni dohadů. Smrt je jediná životní jistota kterou má každý živý tvor. Jak prohlásil náš veliký myslitel Jára Cimrman „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
Osobně vnímám tuhle knihu jako přínos. Místy hodně akademická, ale tak to asi bylo myšleno, konec konců koho tahle tématika nezajímá, ten po ní asi nesáhne

71 26.02.2022

Ne že by až tak přímo horrory u kterých by vám naskakovala husí kůže, ale antologie z těch lepších. Některé povídky jsem znala už z jiných výborů, ale naštěstí to byly právě ty, které si ráda přečtu znova.

71 17.10.2021

Kratochvilné čtení pro ženskou od plotny to zrovna není.
Hutné a obšírné čtení, dle mého názoru rodilé katoličky, mající ke svatým spíše protestantský vztah, si autor zachovává objektivitu. Smekám také před úctyhodným výčtem pramenů, ze kterých čerpal. Těch informací bylo tolik, že se sice obávám, že obzory, které jsem si právě rozšířila, se za pár dní smrsknou na původní velikost, ale jsem ráda, že jsem se s touto knihou potkala. Cítím se informovaná, ne ovlivňovaná a tak to má být.

Je vždy otázkou, jestli kácením pomníčků, ať skutečných, nebo fiktivních, nevyléváme s vaničkou i dítě. Ať už byl skutečný Johánek z Nepomuku jen oběť shody okolností, nebo člověk čisté a pevné víry, to, co jeho legenda hlásá, je jistě hodno zamyšlení i vzoru.
Životní styl, patřící k době a příslušnému postavení se dodnes jeví spravedlivý, těm, kteří ho zastupují, je-li v rámci zákona „v pořádku“. Prebendy se braly tehdy i dnes a těm, kteří je berou, to nepřipadá pohoršující. Tak, jako tehdy, i dnes jdou lidé za určitými korýtky v rámci „víry“, která je hlásána, aby se dostali k moci a lepšímu životu. A je snad větší moc, než ovlivňovat duše lidí? Ideje a prostředky se sice různí, ale v jádru je to pořád o tom samém. Mnohé sochy se střídavě staví, oslavují, vzývají a potom zase kácejí. V tom jsme trochu legrační. Vysekáváme své vlastní kořeny, protože se za ně stydíme, nebo chceme být spravedlivější, než ti před námi a pro věci nalézáme nová jména, nebo o nich raději nemluvíme vůbec.
Ale jak už řekl Shakespeare „co růží zvou ač zváno jinak, vonělo by stejně“

71 25.05.2021

Úžasně napsaná kniha, která docela hodně obohatila mou hlavu, i když srdce se dotkla jen okrajově.

71 24.06.2020

"...byl zase jeden z oněch teplých dní připomínajících ohlazený mramor, s vysokým modrým nebem jako z foukaného skla a s průzračnými potoky, v nichž se voda rozlévala kolem bílých kamenů jako tekuté zrcadlo. Byl zkrátka den dokonalý jako plamen svíčky..."


 Jsem ráda, že jsem na tohle víno čekala tak dlouho. Ne že by dřív nebyly příležitosti a věřím tomu, že by se mi ta kniha líbila i před 10, 15, nebo 35 lety. Možná bych i uronila slzu nad některými obrazy, ale teď vím, že tehdy bych ji uronila z jiného důvodu, než dnes. Na některé věci si prostě musíte počkat. Musíte ztratit svoje dětství, abyste ho mohli znovu najít.
Douglasi Spauldingu, budeš žít věčně!

71 15.03.2020

Co je lepší? Stát v řadě stejně vypadajících, podobně oblečených, přes kopírák myslících, nebo najít někoho, kdo ocení odlišnost a originalitu? Děkuji panu Rudolfovi nejen za tuto knihu, ale za všechny jeho knížky "pro holky". Měla jsem je ráda a nemyslím si, že by nebyly aktuální.

71 20.12.2019

Je zvláštní,jak je otázka touhy po věčném mládí a fyzické kráse nadčasová. Možná tak stará jako je lidstvo samo-i když ideály mužské a ženské krásy se snad už tisíckrát změnily. Kdykoli tuto knihu čtu ( a že je to dost často vzhledem k tomu,kolik mi je) uvědomuji si,že jsem zase o něco zestárla, o hodně ztloustla a že mám víc vrásek a říkám si jak bych asi reagovala,kdyby mi někdo dal nabídku věčného mládí. Jistě,nejsem žádný větroplach,vím,že je důležitý charakter,že na vzhledu přece vůbec nezáleží a nejde ani o slávu a pozornost...že? Že?
A tohle všechno pan Wilde věděl.. Že?

71 07.11.2017

Děti z Bullerbynu jsem dostala ke svým 27. narozeninám a byl to tehdy jeden z nejkrásnějších dárků. Do té doby jsem knihu jen marně sháněla. Ve vesnici,kde jsme bydleli,když jsem byla malá,se kniha v knihovně skoro nedala vypůjčit,protože jsem ji měla permanentně vypůjčenou já.

71 27.04.2017

S Hrabalovými knihami to mám jako s koupáním ve studené vodě. Dlouho váhám, protože vím, že to nebude jen tak, pak se dlouho osměluju, ale když už jsem tam, nechce se mi ven.
Hořkosladcepoetický příběh, ve kterém se pan Hrabal sám odzrcadluje v očích své ženy, je pro mě krásný i tím, že se mu nejen podařilo vyzpovídat se uvěřitelně ze své jinakosti a sám sebe pro čtenáře nazdobit jako ten pařížský dort se šlehačkou, o kterém se jeho Pipsi tolikrát zmiňuje, ale navíc se úžasně vcítit do myšlení ženy.
Na pomysleném žebříčku hrabalovek u mě tahle půjde úplně nahoru.

70 19.01.2024

Až na Bláznovy zápisky jsem si tohoto klasika velmi užila. Moje nejoblíbenější povídka je Portrét, který jsem znala už z dřívějška a hned za ním Něvská třída a Plášť.
Moje paní profesorka literatury by se královsky bavila, že mě konečně někdo dotlačil k tomu, abych četla autory, které jsme měli v povinné četbě. No jo, karma je zdarma a v tomto případě jsem na tom jen vydělala

70 26.04.2023