AURIL komentáře u knih

Staré odrůdy jsou takovým tancem mezi obyčejnostmi všedního dne. Poklidným... asi jako život na vesnici, o kterém se v knížce vypráví. Vesnice však vetšinou nejsou tak mírumilovné, klidné a tiché, jak by se na první pohled mohlo zdát!
Osud zde svedl dohromady dvě nepochopené duše s minulostí, která zanechala šrámy. Navzájem by si mohly rány zahojit...

Pokud máte pocit, že potřebujete zpomalit, atmosféra knížky vám bude nápomocna. Pomalé čtení, ne nudné, postupné odkrývání toho, co je skryté pod povrchem udrží vaši pozornost, ale není to knížka ke které bych měla potřebu se vracet.

1 17.12.2024

Druhý díl série a rozporuplné pocity stále přítomny.

Příběh pokračuje po lince jejíž základní směr tušíte. Hlavní hrdinka se dozvídá spoustu šokujících informací, nicméně ty ji nechávají poměrně chladnou a více ji zajímají chloupky na nohách hlavního hrdiny - pokud ten vypadá tak, jak v mé hlavě... chápu . Původní plány a strategie jsou nahrazeny novými, poněkud krkolomnými. Hodně zbytečného mluvení. Hodně opakujících se myšlenkových pochodů. Seznámíme se s množstvím informací týkajících se minulosti, linií, schopností, božstev, vztahů -> chaos v hlavě. ALE má to spád, je to sexy, sympatické postavy, které mě neštvou a při čtení se bavím. Co víc si přát?

3 17.12.2024

Tahle knížka je čisté zjevení plné slov a obratů nad kterými moje srdce fakt plesalo nadšením! Můj obdiv patří Napolitano i Frühbauerovi! Pokud si v knihách lepítkujete, doporučuji být vybaven a připraven!

Kniha je to melancholická, niterná a intenzivní. Příběh, ač sám o sobě nijak zvlášť originální, je naplněn... naplněn lidmi, jejich životy a pocity. Přečtete si o smutku, úzkosti i bolesti, zároveň však nepřijdete o naději, štěstí ani lásku a knihu odložíte s tím, že vše je tak, jak být mělo.

3 16.11.2024

Klasická YA romantasy... na kterou už jsem fakt stará!

Zápletku, vývoj i charakter postav tušíte už asi od třetí strany a knížka tak nemá čím překvapit. V takových případech se u čtení obvykle rozčiluju a následně obtěžuju okolí výkladem o tom, co všechno je v knížce naprosto, ale naprosto špatně! O to větší bylo mé překvapení, že v tomto případě jsem se, a to i přes poměrně jednoduchý styl jakým je knížka psaná nebo věčně se opakující vnitřní úvahy hlavní hrdinky, na čtení těšila, bylo oddechové, i přes viz výše docela napínavé (což pořád nechápu) a fakt mě bavilo.

Takže, pocity rozporuplné, ale veskrze pozitivní a hlavního hrdinu bych samozřejmě chtěla domů. Hurá na druhý díl.

3 16.11.2024

Laskavost... slovo, které mě při Zvuku slunečních hodin napadalo opakovaně, a to i přes to, že příběh uvnitř knihy laskavý není vlastně ani trochu. Androniková zachází se slovy stejně umně jako malíř se štětcem a vytváří obraz plný odstínů života. Na stránkách předvádí nekonečný cit pro vyprávění. Přesně ví, jakým tónem promlouvá vzpomínka na Indii, voják ve válce, oči chlapce, žena s tetováním na předloktí nebo Rachel.

Smutné, že talent Hany Andronikové dostal jen tak málo času...

18 27.11.2022

O tom, jak tupost a nadutost mála, zabila mnohé.

Smutek a marnost - s tím jsem knížku zavírala.

10 20.06.2019

Otázka je, co od téhle knížky čtenář čeká. Není to kniha, která by se svým obsahem věnovala prvním liniím 2.sv.v. a bojům v nich. Jedná se spíš o malý/velký příběh, osobní drama jednoho kluka a lidí kolem něj, který vychází ze skutečných událostí.

Mou pozornost si knížka příliš neudržela. Nevím jestli to bylo mou roztržitostí nebo stylem vyprávění, který byl takový melancholicky pomalý. Knížka to určitě není špatná, jen si asi neumí získat každého.

2 06.03.2019

Speciální německá komanda plnící speciální úkoly za 2.sv.v. Jak vznikala, kdo tahal za nitky, proč vznikala, co dělala, jak to dělala, co splnila nebo nesplnila a proč. Kessler mluvil s mnoha účastníky těchto akcí. Lehce poodkryl oponu a nabídl pohled do soukolí, jehož činnost/nečinnost ovlivnila mnohé. Pravda, existují lépe napsané "objasňující" knížky, ale ani tuhle bych úplně nezatracovala.

1 17.08.2018

O krutosti světa! O krutosti lidstva! O tom, že neopakovatelné se opakovalo! O tom, že nemám slov! Čtěte!

2 15.08.2018

Lukjaněnko mě baví pro svou fantazii... tu rozehrál i v genomu. Ukázal svět, kde se lítá z planety na planetu, kde se lidé "kamarádí" s marťany, kde je člověk běžně geneticky modifikován k nadlidským schopnostem a může vykonávat své povolání šťastně a dokonale. Potud všechno dobrý a čtivý, jenže pak... pak se Lukjaněnko rozhodl napsat meziplanetární detektivku. Proč? Toť záhada.

Neurazí ani nenadchne.

15.08.2018

Jestli jsem si někdy chtěla představit peklo, tak Sanderson mi ho v téhle knize nepochybně vykreslil - aneb, když božské město Elantris přestane být božským.
Autorova prvotina! Je to na ní znát. Chybí vybroušenost, na kterou jsem u Sandersona zvyklá. Nechybí nečekané zvraty, originalita, fantazie a umění vypravěče. Dobré čtení, ne však jeho nejlepší.

4 15.08.2018

Říkali: "Knižní událost roku. Nejočekávanější thriller. Nejlepší thriller. Suprtrupr Tuesday. Milujeme Tuesday." No... pokud by to tak mělo být, tak knižní svět by byl velice smutné místo.

1 15.08.2018

Tuhle knihu jsem četla před lety... do teď si ji velmi dobře pamatuji! Do teď mě děsí!

15.08.2018

Nebudeme si nic nalhávat, série Cizinka je prostě červená knihovna! Nejdřív se nechtějí, pak chtějí, jeden za druhého by položili život (svůj i padesáti kolem), plus všechna ta dramata do toho... Jo, je to červená knihovna šmrncnutá historií i fantasy a hlavně o level výš, než to, co si pod pojmem červená knihovna obvykle představujeme. Gabaldon je totiž Vypravěčka a nebojí se toho!
Cizinka nadchne svým tempem, dějem, světem, jeho pravidly a zvyky 18. st. Strany hltáte a těšíte se z nich.

5 13.08.2018

Kniha je psána tak, že lahodí oku i duši... jde z ní klid (podobně jako u Jany Eyrové), což je vzhledem k těžkému tématu v podstatě neuvěřitelná věc.
A rozhovor dvou malých kluků o tomtéž, akorát z různých stran plotu koncentračního tábora... no, jestli vás nebude mrazit z tohoto, tak pak už nevím.

2 13.08.2018

Procházková mě svým "Stařec a kuře" navnadila natolik, že potřeba po pořízení si dalšího kousku z její dílny byla veliká. No... opakovaný vtip není vtipem, stará známá pravda! Bez náboje, bez humoru, bez myšlenky, bez příběhu - toť můj dojem.

1 13.08.2018

Konečně jsem se dostala k téhle knížce, která svého času kolem své "osoby" spustila poměrně velký povyk. Nakonec jsem se jím nechala strhnout. No... mnoho povyku pro nic!
Myšlenka chlápka, který se otočí zády ke standardu života a odkráčí do lesa, kde vymýšlí a hlavně dělá nic nebo kraviny s losem v patách, by povyk vysvětlovat mohla. Nicméně proud slov v jakémsi rádoby filozofčinu o ničem u mě nevyvolával touhu povykovat, ale spíš tu po spánku a jiné knize.

3 13.08.2018

Poctivá práce Ruty Sepetys! Šla po stopách těch, co roku 1945 prchali před smrtí. Setkala se s lidmi, co zažili a přežili. Vyslechla příběhy těch, kteří přežít nemohli. Vydala se na místa, kde se odehrávala velká zoufalství. Pak napsala Sůl moře. Knihu, která vypráví příběh skupinky lidí na cestě za záchranou. Je to příběh, který hovoří hlasy všech těch, kteří zažili. Přesně jak si Ruta přála.

10 13.08.2018

Nekonečné čekání, až bude naplněno velké očekávání - zhruba tolik k mým pocitům po přečení. Tahle kniha mi zřejmě nesedla tak, jak sednout měla a nebo jsem divná. Myslím, že kdyby měla o nějakou tu stranu méně, rozhodně by to bylo ku prospěchu obsahu - ten by tak měl méně toho, co pro mě bylo zbytečné a více toho, co pro mě bylo čtivé. Za svou soukromou jedničku od Kinga\Bachmana proto stále považuji Dlouhý pochod.

2 13.08.2018

U téhle knihy asi záleží na tom, co od ní čtenář očekává. Jelikož jsem o době tudorovců už ledacos přečetla, byla tahle kniha na můj vkus braná příliš po povrchu a překvapilo mě, že si s ní autorka nedala "víc práce"... Nicméně, pro někoho, kdo se s Tudorovci nebo Annou Boleynovou teprve seznamuje je to kniha jistě ideální. Příjemně, nenásilně a lehce uvede do tématu a seznámí s Anglií 16.st. Nedá se popřít, že je napsána čtivě a určitě dokáže zaujmout.

13.08.2018