Aya81 komentáře u knih
Zase jedna kniha plná silných příběhů. I když jsou tyto konkrétní smyšlené, vycházejí z historických podkladů a událostí, které v našich dějinách proběhly, a s odlišnostmi se děly. Zpočátku mi trochu trápil styl psaní, ale postupně jsem si zvykla s začal mi k příběhu sedět jak pr.. na hrnec. Hlavní dojem? Bože, vždyť my se nyní máme jak prasata v žitě, a přesto si pořád stěžujeme, že soused má něco lepšího. Ale staré křivdy přežívají přes generace, v našich genech, a kdo může říct, že historie se nebude opakovat?
Napínavý děj a zajímavý námět, jako u předchozích autorových děl. Poznáváme začátky spolupráce Mii a Holgera Muncha. Možná to skákání a přepínání mezi ději bylo až trochu moc zbrklé, takže to lehce rušilo v soustředění. Z toho důvodu "jen" 4 hvězdy.
Napínavé a čtivé zakončení série. Občas trochu náročnější na množství postav, pokud člověk nečte díly hned za sebou, trochu se ztrácí. A tedy, budu se opakovat - asi bych nechtěla být žena v Grónsku a pevně věřím, že popisované rodinné vztahy tam nejsou úplný standard.
Moc dobře si mi kniha nečetla. Téma je rozhodně zajímavé, ale upřímně mi vůbec nesedělo to spojení dvou témat - zvětšování prsou a umělé oplodnění dárcovskými spermiemi. Bylo to celé nějaké rozvláčné, a jak to mám ráda např. u Murakamiho, nebo i u jiných autorů, tak tady mne to nudilo. Naopak to pro mne byl zajímavý vhled do japonského prostředí, kultury, smýšlení.
V posledním díle trilogie se všechno pořádně rozjelo. Děj měl spád, kousky skládačky do sebe zapadly, osud lidstva (a nejen jeho) byl završen. Opravdu skvělá sci-fi. Snad jen ten závěr byl až moc krkolomný, původně pomalý a pozvolný vývoj nabral až moc kotrmelců a teorií, trochu jsem se ztrácela v té rychlosti. A těch náhod na tak velký vesmír bylo taky až moc ;) Ale jinak - nemůžu než hodnotit počtem nejvyšším.
Šmíd prostě nikdy nezklame. Odpočinková oddychovka, která je nabitá takovým milým až něžným humorem. Navíc se v ní člověk dozví i zajímavé informace. Mám chuť svolat bandu kamarádů a vydat se za dobrodružstvím.
Kniha ve mne zrála po celou dobu její četby. Zpočátku mne nijak neoslovila, dokonce jsem si pomyslela cosi o nebetyčné slátanině. Ale postupně jsem se do ní vnořila. Myšlenky kolem mne vířily a já je nasávala jak ten opilec rum z láhve. A přistihla jsem se, že u některých si pokyvuju hlavou, ano, takto to cítím i já. Třeba to, že (formuluju vlastními slovy) očekávání a touha je víc než samotný akt. Že život je věcí mladých a stáří je odvrhované, nepochopené, obtěžující. Že v životě člověka přichází čas, kdy zjišťuje, že zoufale hledá lásku, o níž sám ví, že mu nakonec zlomí vaz. Že lidská existence je založena na neštěstí a nikoli štěstí (čest těm několika výjimkám).
I přes to všechno chci žít.
A chci si přečíst i dalšího Houellebecqua… za čas :)
KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILER
Opět skvělé čtení, ryzí sci-fi vystavěné na vědeckém podkladu. Nejsem moc technicky zdatná, takže se přiznám, že jsem moc nepochopila, jak je možné při "zmrazení základního výzkumu" dosáhnout takového technického pokroku, jak je popisován v knize. První část knihy byla z mého pohledu méně záživná (proto snižuji jednu hvězdu), líčení života hlavního hrdiny, volba a postup meditátorů, formování kosmických sil a boj s defétismem, další okrajové dějové linky viz čínští "důchodci" … těžko jsem se tím prokousávala. Ale určitě to bylo pro následný rozjezd důležité. Pak dostala kniha spád zejména v poslední části Temný les. Jedním dechem jsem četla hlavně pasáž o destrukci Sluneční flotily Kapkou a ještě více únik "přeživších" lodí a vypořádání s jejich situací.. moc se mi líbí, že kromě vědecké roviny kniha předestírá i hodně ze sociologie a psychologie, dopady událostí na civilizaci i jednotlivce.
Teď si tedy dám asi malý "oddych" a pak si ráda přečtu třetí díl.
Zatím nejlepší příběh HH (když čtu od 1. dílu postupně). Opravdu promyšlená kombinace dvou krimi zápletek a osobního života Harryho. Je to celé zamotané dohromady, ale působí to uvěřitelně a přitom tak nějak prostě a jednoduše. Rozhodně to nebude má poslední kniha od Jo Nesba.
Kniha se mi hodnotí těžce. A to asi proto, že ji vlastně nemohu ani pořádně pochválit, ale ani zkritizovat. Je čtivá, nemá prázdná místa, ale upřímně jsem si od ní prostě slibovala něco víc, něco jiného, prostě NĚCO. Doufala jsem o trochu víc fantasy prvků, o trochu víc historie, nebo prostě o nějaké jiné ozvláštnění od PROSTĚ červené knihovny. Postavy jsou sympatické, dokonce, když už jsem to přečetla, hodlám číst i minimálně další díl (Vážku v jantaru). Ale bohužel víc než tři hvězdy dát nemohu...
"Pokračování" trilogie Milénium se mi opravdu líbilo. Srovnávat Lagerkrantze s Larssonem není úplně fér. Nikdo nemůže absolutně vstřebat styl psaní někoho jiného, a tady se o to Lagerkrantz musel alespoň pokusit. S úplně jiným stylem by to prostě nešlo. A já myslím, že opravdu uspěl. Kniha sice nemá úplně ty grády jako předchozí díly, ale pokud ji posuzuju jako samostatnou knihu a pokud zapomenu, že jsem Milénium předtím četla, musím ji objektivně zhodnotit jako skvělou. Má napětí, skvělé postavy (i ty nové, neznámé), zajímavou zápletku. Není to klasická detektivka, a tak není na škodu, že nepřijde na konci překvapivé rozuzlení. Za mne dobrý :)
Ač tenounká kniha, četla jsem ji více než týden. Musela jsem si vždy utřídit myšlenky. Kniha je absolutně hutná ve svém obsahu. Je esencí života smrt?
Poměrně zvláštní mrazivy příběh o tom, že mrtvé je lépe nechat mrtvými... Oceňuji způsob spletání příběhu z různých času i různých osob,které se na konci sejdou a rozuzli.
Kniha, která žije svou vlastní vnitřní energií. Váhala jsem 3-4 hvězdičky, ve skutečnosti řadím někam mezi. Zpočátku jsem se v tom trochu plácala. Nedokázala jsem najít smysl, postrádala jsem logiku, chyběla mi dějovost. Ta se poté dostavila v druhé části knihy u Aniely a postupně mne pohltila magie slov.
Jak už někdo pode mnou napsal, je to spíš poezie psaná bez veršů. Obrazy se prolínají, vrací a zase mění, slova i nálady se kroutí jako hádek. Hlavní postavou je žena, žena a zase žena. Okolnosti a dramatické zápletky jsou nepodstatné, podstatné je esenciální ženství a komplikovanost zákoutí lidské duše.
Na knihu musíte mít tak trochu náladu. Jinak se vám stane to co mně a v začátku vám trochu "ujede vlak". Ideální číst v samotě teplé deky za podzimní plískanice za oknem, nebo naopak v chládku košatého stromu za horkého letního podvečera :)
Silný příběh, který popisuje drama konce 2.světové války, odsunu brněnských občanů německé národnosti a jejich následnou stigmatizaci v poválečném období a během éry komunismu. Ukazuje, jakých zvěrstev je lidský dav zmítaný emocemi nenávisti, pomstychtivosti nebo i jen lhostejnosti schopen. Syrové obrazy z živelného transportu Němců obrací žaludek při pomyšlení, že se tento odsun skutečně stal. Mrazí při pomyšlení, že se obdobné chování děje stále, jen v jiných končinách, z jiných důvodů, v jiných podobách. Hrůzy války, ale i hrůzy v režii "míru" by neměly být zapomenuty, nebo dokonce popřeny, ale naopak by se o nich mělo vědět a vystříhat se principu kolektivní viny.
V popředí hrůz se odehrává život mladé Gerty. Život, který mohl být radostný a čistý, ale byl pošpiněn a zadupán jen na základě její národnostní příslušnosti. Podstatnou částí příběhu je Gertin vztah k jejímu okolí, k vlastní dceři a nejvíce k sobě samé. V Gertě vlivem vnějších okolností postupně umírá její lidství.
Zajímavým zpestřením příběhu jsou kapitoly, které ukazují pohled dalších osob, nejen samotné Gerty. Každou z nich poznamenaly tyto historické události jinak, a tím myslím zejména po psychické stránce. Je zajímavé, že způsoby vypořádání se jsou u každého jiné, ale vnitřně přeci tak stejné.
Detektivka super jako vždy, jen mi nějak připadá trochu pritazene za vlasy, že by policie byla tak ochotná spolupracovat se soukromými detektivy a umožnit jim slyšet výslechy a přístupy k dukazum a podobně..
Naprosto skvělá kniha, pokud jste na tom jako já. Od školních let mě zajímaly kameny, fascinovaly procesy v zemské kůře a hlavně desková tektonika. Ale všechno jako laika, protože fyzika a chemie.. no, řekněme, že pochopit každý jednotlivý proces mne stálo hodně sil a nějak se mi to ne a ne poskládat dohromady v souvislostech. To byl důvod, proč jsem se vydala úplně jiným, humanitním směrem studia. Na geovědy jsem ale nezanevřela a alespoň jsem hltala informace z časopisů či dokumentů. A teď jsem objevila tuto v pravdě lahůdku! Vše reálné, vysvětleno polopaticky a s příběhem v zádech, v krátké formě storek tak akorát na přečtení při ranní kávě nebo před spaním. Navíc ty překrásné ilustrace! Tahle kniha má jedinou chybu - že těch příběhů není víc... Jsem nadšena!
Taková oddechovka, která se rychle četla. Vlastně příběh, který se může snadno stát.
Tohle mne nijak neuchvátilo. Přišlo mi to trochu, s prominutím, jako slátanina. Ne úplně špatné téma, ale příliš amatérsky zpracované. Jazyk se držel jakési "slušňácké" úrovně, která se ale k příběhu a postavám vůbec nehodila. Dějové linie se sice vzájemně proplétaly, ale moc k sobě neladily, některé vůbec nechápu, proč v knize byly. Některé se ani neuzavřely, a jen prázdně vyšuměly. Plus za krásné prostředí Šumavy, za hezky vykreslené postavy. Beru to jako dílo mladé autorky a kdybych mohla autorce něco doporučit, tak aby se víc odvázala a nedržela se slohu snaživé studentky.