azraelka komentáře u knih
Miluju žraloky a číst o dvacetimetrovém megalodonovi, který se z Mariánského příkopu dostane na hladinu a začne terorizovat všechno co se v oceánu šustne, byl opravdu zážitek.
Neskutečný slaďák, u sluníčkového konce jsem jen nevěřícně vrtěla hlavou.
Rádoby drama, scéna jak vyškolila Nicka, to jako vážně a všichni o tom věděli a plácali ji za to po ramenou? Vůbec jsem to nepochopila. Autorka nutí chlapy skákat přes bar kvůli holce na jednu noc, jenom proto, že jí to přijde rajcovní. Fascinuje mě, jak se hrdinka vůbec nesnažila o to mít kamarádky, ale ony si to prostě vynutily. Bavila jsem se u scén, kdy s tím autorka nepočítala, pokaždé když ze sebe postavy odlupovaly další vrstvy slupek jako cibule. :D
Pro mě doják, Colleen to umí líp.
Plus je, že Tate nebyla blbka a další plus za postavu Kapitána a jeho citronové přísloví.
Jak mám Jane Austenovou ráda, tak Emmou se mi nedaří moc prokousat, zbytečně moc ukecané a květnaté. Ale jsem ráda, že ji napsala, protože miluju její seriálovou adaptaci. Tady platí pravidlo, že filmové zpracování je lepší než kniha.
Miluju Rozum a cit a tahle adaptace do současnosti se povedla výborně. Postavy jsou lehce upraveny, aby jejich jednání dávalo smysl. Marianne má astma a sklon k depresím po otci. Bill Brandon se v Delafordu stará o veterány s traumaty z války. Je tu věnován větší prostor Margaret, jakož i siru Johnovi. Narozdíl od originálu jsem si víc oblíbila paní Jenningsovou. U téhle knihy jsem vždycky zklamaná, když zjistím, že jsem dočetla až nakonec.
Snad se mi ještě nestalo, že jakmile dočtu poslední stránku knížky, okamžitě otočím zpátky na začátek. Úplně poprvé jsem se zamilovala do knižní postavy.
Lucas byl prostě úžasný.
Jacqueline je skvěle napsaná naprosto normální holka. Erin jsem si moc oblíbila. Děj knížky plyne přirozeně a navíc má hodně silný příběh. Líbilo se mi, že i její ex-přítel nebyl černobílá postava, neukázalo se, že je to super hajzl, ale chybující hormony se zmítající kluk.
Je těžké popsat styl knížky, je psaná s lehkostí, čehož je paradoxně určitě těžké docílit, a člověk má při čtení pocit, že se stává součástí něčeho křehkého a kouzelného.
"Víš co vypadá blbě? Skupina holek, co nedokáže stát při sobě, když se některé z nich stane taková věc."
Hodně drsné mučení žen.
Oběti jsou anorektičky a i když vytrpí opravdu drsné zacházení, tak jsou to mrchy, které se týrají samy a jsou tak citově vyprahlé, že žádnou lítost ani soucit nechtějí.
Jako vždy si Karin s čtenářem pohraje. Nic není takové, jak si člověk myslí.
Pořád úžasná, mám ji stále raději. Moc ráda bych s Lisou a ostatními vyrazila na ostrov a do Skalistých hor...
Jelikož kdysi jsem četla slash Harry/Draco, tak mě překvapila odvaha autorky, napsat knihu o holce, která píše fanfiction v tomto stylu. Miluju tuhle knížku. Cath je tak moc uzavřená do sebe a svého světa psaní. Její sestra Wren se do života na koleji vrhá po hlavě a bez přemýšlení o následcích. Obě jsou poznamenány tím, že je opustila jejich matka a vychovává je otec, o kterého se musely částečně starat kvůli jeho psychické nemoci, ale i když jsou dvojčata, jsou odlišné a každá svou minulost řeší jinak.
Autorka má nadání psát skvělé dialogy, většinu už někdo citoval, třeba svetrový útok.
Miluju Regan a jejich obědové drbání. Cathin otec byl skvělý, když se měl postavit k situaci s Wren.
Každá postava má co nabídnout. Zkrátka, Fangirl budu číst ještě aspoň stokrát.
Tahle kniha klame tělem. Čekala jsem klasickou romanci, kdy se do divné holky zamiluje kluk úžasňák, kterého chce každá holka na škole a ono ne.
Klub mi trochu připomněl Johna Greena.
Je fajn, že se tam toho děje mnohem víc, než jenom dialogy hlavního páru, a vztahy v ní nejsou černobílé.
Ale hlavní otázka zní: byla Alex schizofrenička nebo něco jako médium? Jak mohla mít halucinace o lidech, které neznala a ani nevěděla, že existují?
O zombících jsem toho moc nečetla, ale tady se mi celkem líbilo, jak se jednotlivé postavy setkávaly, aniž o tom věděly.
Na Scarlet se tu snesla vlna kritiky ohledně jejího jednání, ale myslím, si, že kdyby byla muž, tak by to pro všechny bylo v pořádku. Ona musela něco dělat, aby mohla věřit, že její děti mají šanci přežít.
Hlavní hrdinka se opravdu na začátku chová jako mrcha. Ale dokáže své pohnutky vysvětlit, i když ne každý je dokáže pochopit a akceptovat. To, jak se prokousává jednotlivými dny je docela uvěřitelné. Každý by zkusil něco zakázaného, udělal něco, co by ho dřív ani nenapadlo, kdyby věděl, že se to vlastně doopravdy vůbec nestane. Líbilo se mi, jak se rozvíjel její vztah s Kentem. Někteří se tady rozčilují, že nenapravila všechny své chyby. Myslím, že o to vůbec nešlo. Důležité bylo, aby je hlavně pochopila, změnila úhel pohledu na svět. Těžko mohla za jeden den obejít celou školu a všem se omluvit, nehledě na to, že by si asi všichni mysleli, že je magor, když ze dne na den prozře, jaká byla mrcha a začne se kát.
Tohle je první knížka, u které i po několikátém přečtení mám na začátku poslední kapitoly slzy v očích. Lauren, moc se ti to povedlo.
"Možná mě jedna hodina dělí od toho, abych byla Anna Cartullová."
Hodně zajímavá knížka. Nejvíc strhující jsou podrobně popsány útoky na surfaře a jejich boj o život. Nejzajímavější poznatek z knihy pro mě je, že při kousnutí žralokem lidi uváděli absenci bolesti, ta se dostavila někdy až po desítkách minut, a vědci nedokáží přijít na to, jak je to možné.
Fotopřílohy jsou dvě, ta druhá opravdu jen pro silné nervy.
Na léto ideální knížka, krásná Itálie, zmrzlina a láska.
Nádherná knížka.
Čarodějnice Xan každý rok najde v lese odložené dítě z Protektorátu. Postará se o něj a odnese ho přes les do města, kde mu najde novou rodinu. Až se nedokáže vzdát děvčátka, které omylem nakrmila měsíčním světlem.
Vychová ho v bažině se svými dvěma draky, tedy drakem Glerkem a dráčkem Fyrianem.
Knížka je krásně pohádková, magická i napínavá. O zlé čarodějnici i vypočítavých lidech.
Tahle série má tak krásné obálky.
Autor se mohl více rozepsat o postavách namísto o všech budovách, kolem kterých prošel.
Celé to dopadlo poněkud jinak, než jsem očekávala a hlavní hrdinka byla fakt únavná.
Čekala jsem dalšího klasického vyšinutého vraha a ono se z toho vyvinulo něco jiného. To bylo skvělé. Jinak ta soukromá linka vyšetřovatelky a její potíže s exmanželem a jejím parťákem, kterého tak trochu chce, mi přišly zbytečné a moc mě nebavily.