babiočka komentáře u knih
Moje celkové hodnocení viz komentář u 1. dílu, i když tento díl je už malilinko čtivější.
Autorčina představa byla možná dobrá, ale její zpracování pokládám za nezdařené.
Kdesi kdysi žila byla dvacetiletá žena s chováním naivního dítěte, která svou neuvěřitelnou krásou vzbuzovala v mužích enormní zájem, až posedlost... :-))
Podobných sladkobolných příběhů je v literatuře nepřeberné množství a nejsou tak plytké, jako tento román.
Hned v prvním svazku mě, mimo jiné, už dost otrávil zdlouhavě opakovaný děj - Šarlota myje nádobí, poklízí kuchyň, obstarává hospodářská zvířata, pere prádlo a skotačí s mladým Frankem. A to, že se tam nekonečněkrát objevuje výraz "sedl/a si na patu" mě zcela dorazilo.
Kromě toho je v textu obou dílů šílené množství pravopisných chyb!
Někde chybí písmenka nebo celá slova, jinde jsou zase navíc. Jsem ochotná přehlédnout absenci větší meziřádkové mezery u děje, který na sebe přímo nenavazuje.
Ovšem chyby, jako například: "pud sebezáchovi" (1. díl - str. 245), "u stodoli" (2. díl - str. 5), "podívat se na chlapi" (2 . díl - str. 186), jsou u česky píšícího autora neomluvitelné stejně, jako naprosto nedbalá práce korektora!
S přihlédnutím k faktu, že se jedná o autorčinu prvotinu, a zejména k odvaze prezentovat obě knihy v takovémto stavu hodnotím aspoň jednou*
Toto líčení 80. let minulého století není, bohužel, ani zábavné natož vtipné.
Divím se, že tak "hrozné" dětství autorka vůbec ve zdraví přežila. Mám potomky přibližně v jejím věku, ale na své dětství nevzpomínají s takovým despektem jako ona.
Autorka píše s mírným nadhledem o situacích, které se v životě skutečně dějí.
Mně se knížka moc líbila, přestože jsem některé momenty musela zhluboka prodýchat.
Adriena měla, nastěstí, dost přátel s pomocnou rukou a i když byla trochu naivní a submisivní, dokázala si i jít za svým cílem. Ovšem největší "bomba" celého příběhu je poslední věta :-))
Takové ploché deníčkové vyprávění, které mě zrovna nezaujalo. V knize jsou některé situace nedostatečně objasněné a jakoby useknuté.
Zarazil mě i do očí bijící nesmysl vztahující se ke dni svatby.
Citace:
"...No, dnes je pondělí prvního srpna, takže osmého srpna? OK, osmého srpna..." (str.109)
"Usedáme ke stolu a mámě oznamujeme, že již máme termín svatby..."
""Neee," uklidňuje ji Iko. "Bereme se až v SOBOTU, máš pět dní na přípravu," dodává s úsměvem." (str.112)
"Je PÁTEK, ZÍTRA se vdávám..." (str.114)
Kapitola třináctá - SVATEBNÍ DEN: "Je osmého srpna dva tisíce šestnáct, sedm hodin ráno..." (str.117)
P.S. Dne 8.8.2016 bylo pondělí, a ne sobota, jak je uváděno v textu!
Nějak mi neladí obrázek sexy slečny na přebalu a název knihy s jejím obsahem.
Jinak děj je docela zajímavý až na zbytečně dlouhé pasáže o výtvarném umění a s tím spojené finanční machinace.
Celkový dojem z četby mi ale úplně zkazil naprosto nesmyslný překlad některých vět.
Tahle kniha mi nějak nesedla. Přišlo mi, že se všechno hrozně táhne a pro mě to nemělo vůbec žádný spád.
Pro mě celkem jednotvárný a málo uvěřitelný příběh o rodinné terapeutce, která si nedokáže poradit s problémy ve vlastní rodině a neustále se nimrá ve svých pocitech.
Že by odstrašující příklad proč se nevdávat, neženit a nemít děti? ;o)
Pěkné oddychové pokračování předchozího dílu. Četla jsem jako eknihu a celkové hodnocení musím, bohužel, snížit za šílené množství textových chyb.
Až na to, že grafická úprava obálky ani trochu neodpovídá obsahu, se mi knížka líbila.
Kriminální zápletka odlehčená srdečnými a přátelskými vztahy aktérů se tím pádem čte velice pohodově.
Poutavý příběh francouzského profesora historie, který objevil staré listiny svých předků a ve snech i v podvědomí pak prožívá jejich osudy. V knize se nápaditě prolíná jeho současný život s historickými událostmi v Evropě.
Celé vyprávění nepostrádá notnou dávku napětí, záhad, ale i humoru a romantiky.
Vzhledem k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu, myslím, že se mu dílo velice zdařilo a je jen škoda, že zde zatím nenašlo více čtenářů.
Vtipná detektivka?
Mně děj spíš připadal jako pohádka pro děti - neskonale potrhlá "princezna", která všechny kolem sebe přechytračí.
Za každou přečtenou stránkou jsem čekala sdělení: "A vtom jsem se probudila". Proti této hrdince byli Monte Christo i Sherlock Holmes naprostí břídilové ;-)
Boj o moc a hmotné statky... I tato kniha pojednává o odvěké tragédii lidstva.
No, nebýt těch zbytečně dlouhých a často nesmyslných souvětí, včetně množství tiskových chyb, bylo by to docela solidní čtení.
Autorka by se asi divila, jak je její dílo u nás nekvalitně zpracováno.
Pokud člověk nečte tuto knížku nepřetržitě, tak se ve střídání a množství postav docela ztrácí. Po několika pauzách jsem nevěděla, kdo ke komu patří.
Zpočátku jsem neměla vůbec ponětí, že jde o fantazírování autorky a připomínalo mi to spíš události roku 1968.
Tahle slátanina historie zasazená do listopadu 1989 - co by bylo, kdyby - se rozhodně nedá číst ani pro poučení ani pro zajímavost!
Zbytečně zdlouhavé popisy téměř všeho a nakonec i znechucení nad barvitým líčením "posvátného" rituálu nepřispěly k mému kladnému hodnocení této knihy.
Přestože jsem totožnost Kalifa tipovala zhruba už v polovině knihy, můj zájem o dočtení celého příběhu tím neochabl. Opět další autorovo dokonale zpracované téma.