Babo komentáře u knih
Další skvělá kniha .Bohužel byla tak nějak krátká .
Ukazuje , jak rozdílný může být pohled na stejnou situaci .
U R. Sepetysové jsou Němci zachránci a Rusové vrazi .
Vždy záleží na osobních zážitcích a zkušenostech .
Je dobré takové knihy psát a stejně tak je důležité je číst .
Znát souvislosti , pochopit, že zlo je zlem a je jedno z které strany přichází .
Autorka na několika osudech zachytila několik dní , kdy ještě byla naděje na záchranu .
Těch šťastných nakonec nebylo mnoho ,ale kolik , to už si musí každý zjistit sám.
Další střípek do historie minulého století . Sice o utrpení obyvatel pobaltských států jsem už něco četla ,ale ne v románu.
A tato kniha se mi moc líbila , až tak,že jsem se hned pustila do další autorčiny knihy .
Dávám 4* i když se mi kniha líbila a četla se opravdu dobře.
Na začátku knihy jsem měla pocit , jako bych se vrátila v čase do dob mého mládí .
Líbilo se mi ,že nic nebylo jisté , chování jednotlivých postav bylo víceméně uvěřitelné . Nikdo nebyl jen klaďas ani padouch.
Občas toho sexu bylo snad až příliš , většinou to nemám ráda ,ale pan Hartl to psal tak lidsky,že mně to nevadilo .
Kdo si prostě chce přečíst něco normálního , co se v jednotlivostech děje dnes a denně , ať sáhne po Malém pražském erotikonu a nebude zklamán.
Kniha se mi líbila jako všechny od této autorky.
Sebekriticky ovšem musím přiznat , že jsem se tak úplně nesoustředila a bylo by dobře , přečíst ji ještě jednou a pozorněji. V knize je spousta moudrých myšlenek ,co si ale odnáším je potvrzení existence jakési paměti národa. I když se člověk narodí v jiné kultuře , je vychováván touto kulturou , tak se nakonec ukáže , že v sobě má mnohem víc otisknutou DNA svých předků než by čekal .
Co o knize napsat. Čte se dobře , má spád , napětí , občas zajímavý zvrat . Ke konci jsem byla netrpělivá ,zdálo se mi to zbytečně protahované , když bylo jasné jak vše dopadne .
Ale dočetla jsem. Asi bych dala 3.5 * .
Kniha se mi moc líbila. Téměř sto let , několik generací a řekla bych , vše se mohlo stát.Způsob psaní paní Mornštajnové se mi moc líbí.Příběhy plynou,tak jak plynou lidské životy. Se svými šťastnými dny, s tragédiemi, láskami i nenávistí .
Ještě mi zbývá přečíst Hotýlek a doufám,že než jej přečtu , vyjde další kniha této autorky.
Soumrak dne je moje první kniha autora.
Není to , aspoň podle mne, jednoduchá kniha k vodě.
Na druhou stranu není ani nijak náročná na čtení . Přesto je dobré se soustředit. Při čtení jsem měla pocit, že jsem se ocitla na panství Downton
Konec pro mě nebyl překvapení, celou dobu jsem měla dojem, že přesně sem se celý příběh a vlastně život vypravěče ubírá .
Vpodstatě se nejedná o nic veselého a často jsem byla na pana Stevense naštvaná .
Přidávám se k čtenářům,které 3.díl zklamal. První necelá polovina se mi stále líbila,ale když potom na mnoha stránkách stále rekapitulovali , co způsobuje mor a představila jsem si,že mám před sebou 300 stránek,tak jsem to vzdala.
4. díl už číst nebudu . Stejně tak se přidávám k těm,kterým lezl na nervy trpaslík Enano se svojí rádoby veselostí. 1. části mi připadal skutečnější.
Ale to je jenom můj názor.
I druhý díl se mi líbil. Při čtení jsem měla pocit návratu do mých mladých let.Je to takový dobrodružný román . Hlavní hrdinové se ocitli mezi piráty , přežili ztroskotání ,aby se nakonec vrátili zpět do Anglie. Ale na jak dlouho ?
Kniha na mě působí jako takové road movie středověku .
Příběh , i když se odehrává v temném středověku , působí jako docela příjemná cesta z kláštera přes nástrahy inkvizice , život u kočující společnosti až na moře .
Autor se zřejmě snažil obsáhnout co nejširší záběr léčitelství .
Občas jsem se musela usmívat jak byl Vito téměř geniální ,ale jako celek se mi kniha líbí a pokračuji do druhého dílu .
EdMcBain byl můj oblíbený spisovatel v době , kdy se ještě stávala fronta na banány . Potom nějak zmizel a teď jsem ho opět objevila. Je to už tedy klasika. Nejdřív mě překvapilo , jak málo čtenářů napsalo komentář . Myslím,že i když už je jiná doba , jiní oblíbení autoři , tak Ed Mc Bain je pořád velice čtivý .
Určitě zase někdy sáhnu po některé z jeho mnoha detektivek .
Tak tato kniha mi sedla. Dobře se četla a když se nad tím lehce zamyslím,tak vlastně se autor vyhýbal ,aby konec byl lehce předvídatelný .
Hlavní postava se mi líbila svojí touhou po vědění ,svojí cílevědomostí v době pro ženy nelehké .
Takový druh knih mám ráda a takovým lidem patří můj obdiv .
Nejen výkřiky o nespravedlnosti ,ale konkrétní činy .
Stručně řečeno : poněkud morbidní příběh.
Minulost,která svými pařáty dosáhla až do současnosti.
Poněkud těžko uvěřitelný děj ,ale proč ne?
Že se mi kniha líbila dokazuje i to , že jsem ji přečetla na mě nezvykle rychle .Měla spád a samozřejmě napětí .
Že se takové věci stávají je fakt , těžko říct kolik takových pronásledovaných nakonec unikne ,ale na můj vkus se ve zprávách docela často objevují případy , kdy se odmítnutý muž nevyrovnal se skutečností a často příběh končí tragicky .
Jak toto pronásledování skončí v Katzenbachově knize , to už si musí každý čtenář zjistit sám .
Po přečtení prvních stránek jsem si říkala , nic moc, dialogy takový rádoby vtipný , asi mě to nebude bavit . Hodnocení ale vysoké , jak je to možné ? Že bych to přece jen zkusila a uvidím. Asi jsem udělala dobře. Kniha se krásně rozeběhla , objevil se mladý Jan Lucemburský ,dialogy se ustálily na normální úrovni . Přesto to není úplně ono . Mám ráda historické romány, přečetla jsem spoustu knih od Jean Plaidy , některé jsem si i koupila a to už dělám opravdu výjimečně , protože při dvojím balení všech knih při rekonstrukci bytu , jsem si řekla dost . Na co jsou knihovny ? Tak u Rytířů jde spíš o dobrodružný román na pozadí s historickými postavami české minulosti .
Je pravda , že to byl jeden z důvodů ,proč jsem knihu začala číst .
Trochu se stydím,že jsem četla o rodu Plantagenetů a české historii v knihách se vyhýbám.
Chci říct, že i když mě nakonec kniha bavila, tak těch skutečných faktů tam moc není.
Nevím jestli pokračovat dalším dílem ,ale zase na druhou stranu , jak to všechno dopadne s Čírkem, Wolframem a Křivákem ?
Toť dilema .
Zjišťuji ,že nemám na to, abych tuto knihu dočetla. Přečetla jsem sice již několik knih o týrání dětí, ale ne o sexuálním zneužívání těch nejmenších těmi nejbližšími. Myslím, že nejsem žádná útlocitná květinka , která by si snad myslela, že život je jedna procházka růžovou zahradou, ale co je moc je moc.
Když si představím, že by se něco podobného mělo stát mým vnučkám , tak se mi otevírá kudla v kapse a kastrace je na světě.
Je to prostě čtení pro silné povahy , bez ohledu na to jestli je kniha pravdivá nebo se jen pravdě blíží .
Zase jiný příběh z 2.světové války . Nalákalo mě prostředí cirkusu , chvílemi jsem byla na rozpacích jestli věřit všemu , co autorka píše ,ale nakonec , tedy za konec a doslov se mé hodnocení dostalo na 4 * .
Líbí se mi i snová obálka.
Kdysi jsem viděla film , zabývající se tímto neuvěřitelným případem(případy) a tak tato informace o tom , co se dělo ještě v druhé polovině 20. století v rádoby civilizovaném světě , nebyla překvapující . Co na to říct ? Kniha se četla dobře a sama skutečnost , že někdo může jen tak nechat zavřít někoho do kláštera a není odtud úniku je naprosto šílená . Jaká to musí být bezmoc , to si ani neumím představit .
Říkám si , že každý problém musí mít řešení ,ale často to tak není .
Moc jsem se těšila na pokračování,ale nakonec si říkám,proč jej autor vůbec psal. Bylo to jen opakování prvního dílu . Ašer Lev byl obdařen talentem ,ale současně nepochopením nejbližších. Někdy jsem měla dojem,že jsem se vrátila do středověku a ne na konec 20. století .
Ašer Lev byl vlastně velice nešťastný a osamělý muž .
Na jednu stranu obdivovaný a na druhou zatracovaný .
A konec knihy byl otevřený jako šíré pláně .
I tak na obě knihy budu vzpomínat , jako na něco mimořádného .
Pomalu začínám věřit, že nenávist k Židům je z velké části stará několik tisíc let a skutečně se za ní skrývá přesvědčení,že Židé to byli ,co ukřižovali Ježiše.
Potom chápu zděšení Ašerových rodičů při pohledu na jeho obrazy Ukřižování .
Tak jsem si listovala čtečkou a narazila jsem na jméno Potok Chaim . Nic mi to neříkalo a protože jsem se nemohla rozhodnout,co číst , tak jsem knihu otevřela a rozhodně nelituji .
Nevím jestli by se našel člověk , který nic neví o pogromech nebo konečném řešení nacistů za druhé světové války . Kdo ale zná myšlení a tradice ortodoxních
Židů . Myslím,že tak maximálně z nějakých dokumentů si vybavujeme muže v černém , s pejzy , modlící se u Zdi nářků .
Nejsem zastáncem žádné víry fanaticky vyznávané . Ani té židovské .
A tak chápu ten neustálý nejen vnitřní boj , nadaného malíře s otcem , který celý svůj život zasvětil studiu Tóry a šíření židovské víry a doma musí řešit problém se synem,který má úplně jiné zájmy .
I když ve svém konečném hodnocení , musím konstatovat, že si syn s otcem neměl co vyčítat , tak přístup Ašera mi byl bližší .
Člověk by neměl svůj talent zahodit a opravdoví umělci to nikdy neměli jednoduché .
V této knize je ale střet mezi talentem a vírou . A to je ,alespoň pro mne něco nového a neznámého .