Babo komentáře u knih

Kniha na mě působí jako takové road movie středověku .
Příběh , i když se odehrává v temném středověku , působí jako docela příjemná cesta z kláštera přes nástrahy inkvizice , život u kočující společnosti až na moře .
Autor se zřejmě snažil obsáhnout co nejširší záběr léčitelství .
Občas jsem se musela usmívat jak byl Vito téměř geniální ,ale jako celek se mi kniha líbí a pokračuji do druhého dílu .

3 21.08.2019

EdMcBain byl můj oblíbený spisovatel v době , kdy se ještě stávala fronta na banány . Potom nějak zmizel a teď jsem ho opět objevila. Je to už tedy klasika. Nejdřív mě překvapilo , jak málo čtenářů napsalo komentář . Myslím,že i když už je jiná doba , jiní oblíbení autoři , tak Ed Mc Bain je pořád velice čtivý .
Určitě zase někdy sáhnu po některé z jeho mnoha detektivek .

8 13.08.2019

Tak tato kniha mi sedla. Dobře se četla a když se nad tím lehce zamyslím,tak vlastně se autor vyhýbal ,aby konec byl lehce předvídatelný .
Hlavní postava se mi líbila svojí touhou po vědění ,svojí cílevědomostí v době pro ženy nelehké .
Takový druh knih mám ráda a takovým lidem patří můj obdiv .
Nejen výkřiky o nespravedlnosti ,ale konkrétní činy .

3 04.08.2019

Stručně řečeno : poněkud morbidní příběh.
Minulost,která svými pařáty dosáhla až do současnosti.
Poněkud těžko uvěřitelný děj ,ale proč ne?

3 29.07.2019

Že se mi kniha líbila dokazuje i to , že jsem ji přečetla na mě nezvykle rychle .Měla spád a samozřejmě napětí .
Že se takové věci stávají je fakt , těžko říct kolik takových pronásledovaných nakonec unikne ,ale na můj vkus se ve zprávách docela často objevují případy , kdy se odmítnutý muž nevyrovnal se skutečností a často příběh končí tragicky .
Jak toto pronásledování skončí v Katzenbachově knize , to už si musí každý čtenář zjistit sám .

2 22.07.2019

Po přečtení prvních stránek jsem si říkala , nic moc, dialogy takový rádoby vtipný , asi mě to nebude bavit . Hodnocení ale vysoké , jak je to možné ? Že bych to přece jen zkusila a uvidím. Asi jsem udělala dobře. Kniha se krásně rozeběhla , objevil se mladý Jan Lucemburský ,dialogy se ustálily na normální úrovni . Přesto to není úplně ono . Mám ráda historické romány, přečetla jsem spoustu knih od Jean Plaidy , některé jsem si i koupila a to už dělám opravdu výjimečně , protože při dvojím balení všech knih při rekonstrukci bytu , jsem si řekla dost . Na co jsou knihovny ? Tak u Rytířů jde spíš o dobrodružný román na pozadí s historickými postavami české minulosti .
Je pravda , že to byl jeden z důvodů ,proč jsem knihu začala číst .
Trochu se stydím,že jsem četla o rodu Plantagenetů a české historii v knihách se vyhýbám.
Chci říct, že i když mě nakonec kniha bavila, tak těch skutečných faktů tam moc není.
Nevím jestli pokračovat dalším dílem ,ale zase na druhou stranu , jak to všechno dopadne s Čírkem, Wolframem a Křivákem ?
Toť dilema .

5 17.07.2019

Zjišťuji ,že nemám na to, abych tuto knihu dočetla. Přečetla jsem sice již několik knih o týrání dětí, ale ne o sexuálním zneužívání těch nejmenších těmi nejbližšími. Myslím, že nejsem žádná útlocitná květinka , která by si snad myslela, že život je jedna procházka růžovou zahradou, ale co je moc je moc.
Když si představím, že by se něco podobného mělo stát mým vnučkám , tak se mi otevírá kudla v kapse a kastrace je na světě.
Je to prostě čtení pro silné povahy , bez ohledu na to jestli je kniha pravdivá nebo se jen pravdě blíží .

Zase jiný příběh z 2.světové války . Nalákalo mě prostředí cirkusu , chvílemi jsem byla na rozpacích jestli věřit všemu , co autorka píše ,ale nakonec , tedy za konec a doslov se mé hodnocení dostalo na 4 * .
Líbí se mi i snová obálka.

4 14.07.2019

Kdysi jsem viděla film , zabývající se tímto neuvěřitelným případem(případy) a tak tato informace o tom , co se dělo ještě v druhé polovině 20. století v rádoby civilizovaném světě , nebyla překvapující . Co na to říct ? Kniha se četla dobře a sama skutečnost , že někdo může jen tak nechat zavřít někoho do kláštera a není odtud úniku je naprosto šílená . Jaká to musí být bezmoc , to si ani neumím představit .
Říkám si , že každý problém musí mít řešení ,ale často to tak není .

12 10.07.2019

Moc jsem se těšila na pokračování,ale nakonec si říkám,proč jej autor vůbec psal. Bylo to jen opakování prvního dílu . Ašer Lev byl obdařen talentem ,ale současně nepochopením nejbližších. Někdy jsem měla dojem,že jsem se vrátila do středověku a ne na konec 20. století .
Ašer Lev byl vlastně velice nešťastný a osamělý muž .
Na jednu stranu obdivovaný a na druhou zatracovaný .
A konec knihy byl otevřený jako šíré pláně .
I tak na obě knihy budu vzpomínat , jako na něco mimořádného .
Pomalu začínám věřit, že nenávist k Židům je z velké části stará několik tisíc let a skutečně se za ní skrývá přesvědčení,že Židé to byli ,co ukřižovali Ježiše.
Potom chápu zděšení Ašerových rodičů při pohledu na jeho obrazy Ukřižování .

5 08.07.2019

Tak jsem si listovala čtečkou a narazila jsem na jméno Potok Chaim . Nic mi to neříkalo a protože jsem se nemohla rozhodnout,co číst , tak jsem knihu otevřela a rozhodně nelituji .
Nevím jestli by se našel člověk , který nic neví o pogromech nebo konečném řešení nacistů za druhé světové války . Kdo ale zná myšlení a tradice ortodoxních
Židů . Myslím,že tak maximálně z nějakých dokumentů si vybavujeme muže v černém , s pejzy , modlící se u Zdi nářků .
Nejsem zastáncem žádné víry fanaticky vyznávané . Ani té židovské .
A tak chápu ten neustálý nejen vnitřní boj , nadaného malíře s otcem , který celý svůj život zasvětil studiu Tóry a šíření židovské víry a doma musí řešit problém se synem,který má úplně jiné zájmy .
I když ve svém konečném hodnocení , musím konstatovat, že si syn s otcem neměl co vyčítat , tak přístup Ašera mi byl bližší .
Člověk by neměl svůj talent zahodit a opravdoví umělci to nikdy neměli jednoduché .
V této knize je ale střet mezi talentem a vírou . A to je ,alespoň pro mne něco nového a neznámého .

8 01.07.2019

Určitě je to zajímavá kniha,přesto jsem na rozpacích. Poslouchám ji jako audio a nevím jestli je to přednesem,ale občas mě docela děsí ,co jednotliví pamětníci říkají a hlavně jak to říkají.
Ty roky byly naprosto šílené , kdy studenti terorizovali své učitele,kdy děti ve jménu velkého vůdce udávali své rodiče ,kdy lidský život neměl žádnou cenu a najednou je po všem a žádná lítost,žádné uvědomění si , jen hrdost na své zvrhlé činy.
To mě vážně děsí ,ale asi by se nedalo čekat , že nacisti svých činů litovali ,stejně jako dnešní islámští teroristi.
Davová psychóza je opravdu nebezpečná a nezastavitelná .
Lidé by si měli dávat pozor , jestli ještě jednají za sebe nebo za dav.

9 01.07.2019

Asi jsem od knihy čekala víc té atmosféry 50.let a New Orleansu ,říkala jsem si čím to je. Nakonec jsem si uvědomila,že mi kniha připomíná nějaký dívčí román. A to nemyslím nijak zle , vždyť příběh vypráví 17 slečna. Takže se autorce podařilo vystihnout myšlení mladé dívky a to je dobře. Dala bych 3.5 * ,ale to nejde a na 4 to pro mě není.

4 28.06.2019

Před docela dlouhou dobou jsem přečetla několik Deaverových knih a byla jsem nadšena.Postupně mě nadšení přecházelo,knihy se mi zdály hodně podobné a tak jsem je přestala číst. Možná vyzkouším nějakou novou .

7 27.06.2019

Pro mě je tato "obézní" knížka především zdrojem informací a pochopení , jak že to v tom Rusku probíhalo . Je to průřez historií od roku 180 až do konce 20.století .
Není to klasický román ,ale ani literatura faktu .
Připadala jsem si jako bych seděla na pobřeží nekonečného oceánu a sledovala příliv a odliv . Ne slané vody,ale obrovských vojsk , která se přelévala sem a tam. Vojska Čingischána, útoky Tatarů ,sem a tam. Pochopila jsem problematické vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou,mezi Ruskem , Finskem a ostatním Pobaltskými státy a samozřejmě Polskem .
Nyní je rok 2019 a nic nekončí . Historie pokračuje , paměť národů přirozeně navazuje na předchozí staletí .
A pokud někdo někdy naváže na tuto knihu , scénář bude zřejmě stejný .
Jsem moc ráda,že jsem knihu přečetla i když je mi jasné,že detaily mi z hlavy vypadnou,ale ten základ snad zůstane a nebudu překvapená současnou averzí mezi jednotlivými státy.

11 26.06.2019

Jak už je to dávno,co jsem tuto knihu četla . Vím,že se mi líbila až tak,že jsem ji četla opakovaně . Zajímalo by mě,jak by na mě působila nyní.

8 20.06.2019

Tato kniha se mi od Barbary Woodové líbila nejvíc. Dokonce jsem ji přečetla 2x a to už je co říct .Ke knihám se vracím jen vyjímečně, vždyť každý měsíc vycházejí nové a nové ,ale tato stála opravdu za přečtení .

8 13.06.2019

Před několika lety jsem navštívila Osvětim. Prošla budovy z červených cihel,viděla jsem stovky bot, hromadu kufrů těch,kteří navštívili tuto zemi,aby prošli tím nejhorším peklem , očima jsem přelétla desítky černobílých fotografií a snažila jsem se představit si tu hrůzu , ze které nebylo úniku .
Vím,že se mi to nepodařilo , vím,že bych asi v sobě nenašla tu sílu postavit se všemu tomu utrpení , strachu , hladu , zimě a nelidské práci.
Můj obdiv patří autorce,která toto všechno zvládla a co víc, po čtyřiceti letech se vrátila na místa,kde ztratila své nejbližší ,kde ji společnost dělalo utrpení ,pro nás nepředstavitelné .
I když dítě , ani na chvíli se nevzdávala a věřila,že jednou bude žít svobodně , jako člověk.

12 10.06.2019

Jsem trochu na rozpacích. Kniha se určitě četla dobře , jinak bych ji odložila,protože si říkám proč ztrácet čas čtením něčeho ,co mě nebaví , když je tolik knih ke čtení.
Na této knize mě lákala představa pro evropana exotické země jako je Indie .
Indie je tak rozporuplná země se svými kastami , s nepředstavitelnou chudobou na jedné straně a paláci na druhé .
Bylo to spíš o ztracené koloniální zemi .Osudy jednotlivých postav přebily to co jsem čekala . Návštěvu zajímavé země . Dávám sice 4* , ale je to spíš na 3,5.

3 07.06.2019

Obdivuhodná žena ,skvělá kniha. Autorce se podařilo naprosto neuvěřitelně propojit dopisy s vyprávěním životního příběhu ženy ,která prošla celý svět se srdcem na dlani , bez předsudků , bez snahy násilně měnit myšlení , s respektem k názorům a zvyklostem jiných .
"Bojovala" za lepší život beze zbraní jen svými neuvěřitelnými znalostmi a schopnostmi .
Z každé stránky na mne dýchala láska k lidem , bez patosu a silných slov .
Její osobní tragédie ji nezlomila , neuzavřela se do svého světa ,ale vždy se obklopovala lidmi , které obohacovala svými vědomostmi a lidskostí .

20 29.05.2019