Babo komentáře u knih
Další a zase úplně jiná Falconerova kniha.
O krutostech v Argentíně jsem toho moc nevěděla. To si spíš vzpomínám na Chile.
Lidská krutost prostě nezná hranice .
Stejně jako Falconerova fantazie , nebo že by studium historických pramenů ?
Falconer se stal mým objevem roku 2018 a určitě přečtu i další jeho knihy.
Naprosto skvělá kniha do zimního dne.
Za okny se tiše snáší vločky, v krbu praská oheň , je tak příjemně a útulně .
A touto pohádkovou krajinou se plíží temné tajemství .Nepozorovaně obtáčí údolí , vystupuje z hlubokého lesa , aby nakonec nemilosrdně udeřilo ,,,,,,
Když jsem knihu otevřela ve čtečce a viděla Harlequin , tak jsem se trošku lekla ,co že se to chystám číst.
Nakonec to nebylo až tak hrozný . Samozřejmě milovníci severských thrillerů by se asi osypali ,ale jako oddychovka do tramvaje se to dá .
Lehce šmrncnuté špionáží , lehce narůžovělé romantickou láskou ,ale kdo chce dát odpočinout mozkovým buňkám , tak asi knihu dočte.
Odebírám jednu hvězdičku , protože mi dost vadila ta roztříštěnost vyprávění .
Autor zachytil dění v Československu i problémy , které řešili ve vznikajícím státu Izrael. A že jich bylo .
V celé knize se pro mě příliš rychle střídalo několik prostředí , a to mi vadilo .Možná chtěl autor zdůraznit ten chaos , který nastal po skončení 2. světové války .
Pro mne je tato kniha dalším potvrzením , že ne vše co se odehrává na jevišti , odpovídá tomu,co se odehrává v zákulisí .
A tak si pomalu ve svém věku říkám,že je vše potřeba brát s rezervou a raději žít svůj život co nejlíp , bez skrček a podrazů , protože o ty se postarají ti nahoře.
Bylo to tak, je to tak a zřejmě se na tom nic nezmění ani v budoucnu .
Takže , kdo se chce seznámit s historií nejen Československa , tato kniha je k tomu ta pravá .
Příběh Gabčíka a Kubiše asi zná většina Čechů . Ale Jiřímu Šulcovi se podařil ten velký zázrak a všechny aktéry té hrůzné doby znovu oživit . Podařilo se mu vystavět pomník všem těm statečným bez zbytečného patosu , se všemi lidskými chybami , se všemi sny ,ale i pochybnostmi .
Je to prostě skvěle zachycená doba , na kterou bychom neměli zapomínat .
Napsala bych , že by se měla stát povinnou četbou ,ale raději ne .
Ta je přece tak otravná . A to by si toto skvělé dílo opravdu nezasloužilo .
Za svůj život jsem už přečetla docela dost knih,ale neuvědomuji si , že bych četla knihu , která je "předělaná " . Ano , jak tady mnozí píší , je to Jih proti severu , zasazený do druhé světové války .
Zajímalo by mě , jestli bych si to uvědomila bez těchto komentářů .
Moc mi to vadilo . Nedokázala jsem se přenést z občanské války v Americe do Francie .
Pořád jsem před sebou viděla Scarlet a pořád jsem tyto dvě knihy srovnávala .
Zajímalo by mě , proč to autorka udělala . V této chvíli nemám chuť pokračovat 2. dílem. Možná někdy .
Kdo ale Jih proti severu nečetl může být spokojený .
Kniha se čte dobře .
Už jsem několikrát psala,že nejsem nějaký fanda detektivek a za rok přečtu tak jednu dvě. Ani tato nijak nevybočuje z průměru . Čte se dobře , jinak bych ji nedočetla ,ale jak říkám průměr .
Teď si zase dám chvíli pohov od pátrání po vrazích a jiných zločincích .
Když jsem si knihu vybírala ke čtení , moc jsem nevěděla, co čekat. Po prvních stránkách jsem byla nadšená stylem psaní .
Ve svým věku už nežiji v iluzích ,ale až takhle jsem o OSN a jistě i dalších světových organizacích zaštiťujících se bohulibou činností , nepřemýšlela . Je to ještě horší než nejhorší .
Myslím, že sarkasmus , který z každého slova přímo čiší, je jediný způsob jak zachytit smutnou realitu a nezačit křičet vzteky a bezmocí .
A pro někoho , kdo do Kosova odjížděl zřejmě s představou , že učiní svět lepším , to muselo být dvojnásobně těžké .
Já sice věřím , že obyčejní lidé dokáží žít vedle sebe víceméně v klidu , přesto mě překvapovalo , jak život v Mitrovici vypadal i po deseti letech .Mám na mysli jižní , tedy albánskou část. Bez vody , bez elektřiny , školy bez učebnic , čekající na něčí pomoc .
Co si asi od odtržení od Srbska slibovali , ti kteří toužili po samostatnosti ?
Kniha se mi ale hodně líbila a tak doporučuji k přečtení .
Možná si budou fandové S. Kinga ťukat na čelo ,ale já si nemůžu pomoct . Jsem za polovinou a kde nic tu nic.
Na víc jak sedmiset stránkovou knihu popis života v Americe v roce 1958 fakt nestačí k nadšenému komentáři .
Pravda jsem v místech ,kdy se na scéně objevil Lee Osvald ,ale co bude dělat těch zbývajícíc 300stran se já už nedozvím .
Odkládám nedočtenou .
Musím se zahanbením přiznat, že knihu odkládám. A to jsem se fakt těšila .
Četla jsem už dost knih o Číně ať už o minulém století ,ale i romány historické .
Proto když jsem na DK objevila skoro 2 000 stran o této zemi , přeskočila jsem všechny knihy , které mám v Chystám se číst a po dlouhé době navštívila knihovnu , abych si knihy odnesla domů Hned v autobuse jsem začala číst a zdálo se , že jsem si vybrala dobře.
Ano chaos ve jménech jsem měla . Představte si osmipatrový panelák , kde jedna polovina se jmenuje Novákovi a druhá třeba Horákovi ,ale to jsem vyřešila a s tím bych se i srovnala ,ale celkové vyprávění mi přišlo tak nicneříkající , že jsem se nakonec rozhodla, , že tuto encyklopedii přenechám trpělivějším čtenářům.
Vždyť je tolik knih , které bych si ráda přečetla.
Při čtení Jako zabít ptáčka jsem si říkala , to jsem si asi nevybrala dobře , je to takový rozvleklý , nic se neděje, chtělo by to nějakou akci .
Prolistovala jsem čtečku a narazila na Zákeřnou Ebolu , to by šlo .
Po přečtení několika stránek s vytřeštěnýma očima a spadlou bradou jsem došla k závěru , že to je nejnapínavější a nejhororovější kniha jakou jsem kdy četla .
Že by proto,že nevznikla v hlavě spisovatele , ale tvůrcem je matička příroda ? Někdo by mohl říct , v tomto případě pěkná macecha ,ale já věřím v její moudrost . A ikdyž to bude znít tvrdě až možná zvráceně , začíná nás být moc .
Bylo opravdu zvláštní , když se nákaza objevila , jako varovně zdvižený prst a potom stejně náhle zmizela .
Obdiv samozřejmě patří všem těm,kteří se této hrozbě postavili i s vědomím,že se mohou stát další obětí .
Je to už asi 5. kniha od Jodi Picoultové a je zase jiná ,ale stejně čtivá .
Její schopnost vybírat si neotřelá témata je myslím její největší plus.
Pro mě to bylo příjemné čtení , hlavně po všech těch Exodech, Hanách , Zběsilostech a podobných hrůzách minulého století .
Trocha napětí , tajemna a spousta informací o životě a chování slonů byl příjemný mix a je mi jasné,že zase někdy sáhnu po nějaké zajímavé knize Jodi Picoultové .
Dlouho jsem přemýšlela , jak ohodnotit tuto knihu . Říkala jsem si, ne nedám 5* , je to prostě další kniha o hrůzách holocaustu a už bych opravdu měla číst něco jiného . Já přece vím , samozřejmě jen z knih a filmů o všech těch hrůzách , měli by tyto knihy číst spíš ti , kteří zpochybňují , že je homo sapiens schopný něčeho tak zvráceného ,ale nakonec jsem to nejvyšší ohodnocení dala .Spíš proto, že se autorka nevěnovala jen těm nejhorším rokům ,ale že ukázala , že přežít koncentrační tábor vůbec nemusí být výhra .
Možná spíš naopak .
Nevím jak dalece byli tito lidé schopni vrátit se do normálního života a hledat ty docela obyčejné radosti , které jsou pro každého tak potřebné .
Takže i když kniha nijak nevybočuje , čte se dobře a příběh je to opravdu silný a stojí za přečtení .
Pro mě Dcery nejsou v žádném případě zklamáním.
Jsou jiné než Člověk Gabriel , jsou mnohem realističtější a paní Dubská prostě umí vytvořit živoucí obraz nedávné minulosti a současnosti .
Nevím sice jak dalece odpovídá pravdě všechny ty peripetie jedné rozvětvené rodiny ,ale to není důležité . Není to přece literatura faktu .
Věřím , že i další knihy budou stejně čtivé a fantazie autorky bude pracovat na plné obrátky .
Byla doba , kdy jsem ráda četla knihy D. Steelové a přečetla jsem i tuto knihu .
Byla stejně čtivá jako její smyšlené romány a obdivovala a stále obdivuji její sílu překonávat životní překážky .
Tuto sílu předává všem ženským hrdinkám .
Přidávám se k těm čtenářům nebo spíš čtenářkám , které s nadšením hodnotí krásně poetický jazyk paní Dubské .
Velice citlivě a myslím,že pravdivě popisuje problémy,které vždy v soužití mezi námi a cikány vládly .
Také se jí podařilo vzbudit ve mně pocity dětství , čistotu přírody , chladivý vzduch podzimního podvečera , bělostné ticho zimní krajiny .
A samozřejmě ušlechtilost koní .
Je to kniha snová ,ale také plná reality ne vždy moc lichotivá k lidskému rodu .
Těším se na pokračování i když komentáře už nejsou tak nadšené . Tak uvidíme.
Opium je už několikátá Falconerova kniha a tato se mi zdá asi nejlepší .
Možná proto,že se odehrává v době,kterou jsem již prožila.
Je to přesně ten druh knih , který mi bere iluze o lidstvu jako takovém . Někdy si říkám, proč raději nečtu komiksy nebo jiná humoristická dílka.
Falconer je skutečný mistr slova. Dokáže navodit atmosféru tak přesvědčivě,že cítím vlhkost džungle , slyším monzunový déšť , vidím před sebou bídu asijských slumů nebo přepych domů těch nejkrutějších vládců honkongských triád .
Měla jsem pocit , že jsem se ocitla v jiném světě .
A to jsem se po přečtení několika prvních stran usmívala s pocitem,že mám v rukách nějaký šestákový paperback a že mě autor fakt nebude houpat .
No,nehoupal a úsměv mě brzy přešel .
Myslím,že na tuto knihu hned tak nezapomenu a nejsem si jistá , jestli od Falconera budu ještě číst něco lepšího .
Trochu se divím,že jsem knihu dočetla. Není to šálek mého čaje. Jistě se kniha líbí těm,kteří mají rádi dobrodužné příběhy . Mně to ale moc nepřineslo . Je to o krutém , středověkém pánovi , pár stejně úchylných nohsledech, jedné velké lásce a pár moudrých lidech. Ale jako celek průměr .
Nikdo mě to ale nenutil číst,že ?
Po Exodu jsem chtěla nějakou oddychovku a tato kniha se mi zdála jako ideální . Jsem ale zklamaná .Nějak jsem se nedokázala vžít do pocitů hlavní hrdinky . A že bych měla , je to přesně moje věková kategorie ,ale , že bych se těšila až mi bude 60 , to ne . Tedy rozhodně ne z důvodů,které Marie stále zdůrazňuje . Jen ty babičkovský pocity chápu .
I když kdoví jak to všechno dopadlo,protože jsem knihu nedočetla a do pokračování se ani nebudu pouštět . Škoda , Bridget Jonesová pro důchodce to fakt není .
tak nevím,je to dobře nebo ne ?