Barumic
komentáře u knih
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Slovoděj je člověk, který má dar převést slova na činy. Amálii popravili otce. Byl to nejvyšší slovoděj ve městě, ale těsně než umřel, přeše jeho dar na dceru, s čímž nikdo nepočítal. Tak se Amálie stala nedobrovolně nejvyšší slovodějkou a musí svůj um a titul obhájit.
Starostka Radová zaměstná Amálii nelehkým úkolem, aby po válce mohlo město konečně otevřít své brány lidem zvenčí. Amálie obstojí a do města přijíždějí obchodníci z dalekých zemí. Mezi nimi Artur Zlatý. Jeví se jako každý jiný ale jeho účel cesty není přesně takový jak řiká. S Amálií prochází město a kouzelnou knihovnu, která si žije vlastním životem a naleznou srdce knihovny, jádro mízy, díky které se nejen mění různé věci na užitečné pomocníky.
Námět super, jen se mi zdálo, že příběh sám o sobě není propracovaný úplně do detailu. (Proč, s kým a jaká válka to vlastně byla? Co dělal Vilém v podzemí knihovny? A další drobnosti) Autorka by si s tím mohla trochu víc pohrát. Zápletka je trošku bezvýznamná, čímž lehce znehodnotila dobrý potenciál příběhu. Záporné postavy nejsou vůbec zákeřné, spíše ukřivděné. Cele je to zasazené do doby, do které jsem se nemohla vcítit.
Libil se mi pan Zlatý, mám ráda muže s brýlema . Rodina a přátelé Amálie taky, ostatním postavám se autorka moc nepoveěnovala a jak už jsem psala výše, záporáci na mě působili dost dětinsky. Rozuzlení celé zápletky taky nebyl kdo ví jaký boom.
Příběhem doprovázel Amálii její věrný přítel Hugo a i díky němu je to moc pěkné oddechové a nenáročné čtení.
A samozřejmě krásná obálka
Asher Black
Parker S. Huntington
Lucy je sice velmi chytrá, ale obyčejná holka, spíše chudá, vyrůstající v pěstounských rodinách. Asher je zazobanec a přitažlivý chlap s temnou pověstí. Taky vlastní různé kluby, a náhodou se v jednom z nich potkají, skoro si to rozdají, ale nakonec to nedokončí.
Náběh teda docela dobrý. Bohužel, pak dalších skoro sto stránek docela nuda. Tedy o tom, jak Lucy udělá průser, Asher je z toho na nervy, ale nakonec vše obrátí ve svůj prospěch. Bydlí spolu, vzájemně se poznávají a teprve ke konci to začíná mít jakýsi náboj a je to i celkem zajímavé.
Celá kniha je protkána lehkým vtipem, což děj trošku zlehčuje a možná i zachraňuje, protože jsem tak nějak pořád čekala na něco temnějšího. Už jen podle obálky by se to teda čekat dalo, no ne?
Za mě je to hooodně nenáročná oddechovka.
Kým ťa nechám odísť
Kelly Rimmer
Po dlouhé době (rozumějte třeba 25 let) jsem u knihy plakala. Fakt. Takže pokud jste člověk citlivý na jakékoliv bezpráví, jste zrovna nastávající maminka zmítána hormony nebo třeba jen matka holčiček, ale i kluků, a svírá se vám hruď při jakékoliv citlivé scéně, tak toto číst nedoporučuji. Je to totiž tak nabité emocemi, utrpením a beznadějí.... Přiznám se, že ve mně ten příběh zůstal dobré dva týdny a pořádně jsem nevěděla, jak ho zpracovat.
Kniha je napsaná velmi realisticky a dobře se čte, i když mnohokrát jsem chtěla přestat, protože jsem si nebyla jista, jestli na to mám.
Je o bezpodmínečné sesterské lásce, o partnerské lásce, o ztracené mateřské lásce, o beznaději i naději, o drogách, o zneužívání a taky o silné a slabé vůli.
Kouzelné brýle
Zuzana Pospíšilová
Pěkný a jednoduchý příběh pro prvňáčky, ale myslím, že stejně to dětem čtou rodiče, už jen díky již zmíněnému malému písmu. Kapitoly jsou krátké, text srozumitelný. Četla jsem menším dětem před spaním a dá se to zvládnout za tři dny.
Trnitá cesta
Sarah Parsley (p)
Sice volné pokračování Třetí zahrady, přesto se tyto dva příběhy doplňují a trochu prolínají. Trnitá cesta je vyprávěna z pohledu Dariena a Olivie, dvou postav, které svým způsobem propluly a vlastně i ovlivnily život Nelly, která je hrdinkou prvního dílu. Tento příběh je jednodušší, ale o to více akčnější.
Opět je to spíše pro nenáročnější čtenáře, neboť to není úplně tip ťop. Trochu mi v knize chybělo větší rozvinutí záhady ohledně opia či chovu psů. Někdy mi přišlo, že má autorka našlápnuto na dobrou akci, ale jako by se bála pouštět se do něčeho většího a rychle ji utla.
Třetí zahrada
Sarah Parsley (p)
Po této knize bych úplně nesáhla, protože autorku neznám, ale opět musím říct, že pro mě, jako nenáročného čtenáře, to bylo velmi příjemné čtení. Dostala jsem se k ní v rámci knižní štafety a jsem za to opět a zase ráda. Ze začátku jsem měla trochu potíže se začíst, ale bylo to spíše stylem psaní než obsahem. Trvalo mi to ale jenom nějakých 40 stran. Poté už to šlo samo. Autorka umí docela dobře a jednoduše vykreslit postavy, prostředí, ale i situace. Žádná extra velká omáčka kolem. Na druhou stranu si některé pasáže zasloužily rozvést trochu víc. Obzvláště vztah mezi hlavními postavami mi přišel tak trochu absurdní, ale chápu, že mělo být zachováno dobré jméno Nikolase Albrechta, manžela Nelly.
Líbí se mi, jak do příběhu vložila téma ženské emancipace. V podstatě je tato kniha o tom, že se jedna mladá žena nenechala zlomit společností a dokázala, na svou dobu, obrovské věci.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Julie Caplin opět nezklamala a během čtení máte chuť si dát něco dobrého na zub, případně vyzkoušet nějaký ten skotský recept :-)
A opět je toto velmi nenáročné a odpočinkové čtení. Tady ovšem, musím se přiznat, jsem neměla vůbec nutkání a chuť tuto zemi navštívit jako ty z jiných knih. I přesto, že Skotsko je mezi top destinacemi k objevování přírody.
Sapphique
Catherine Fisher
Tento díl přímo navazuje na předchozí, takže nedoporučuji ho číst samostatně. Mně osobně přišel dost zdlouhavý, sice opět nabitý akcemi, nicméně mě už tolik nebavil jako ten první. Místy jsem se do čtení nutila a vyloženě přeskakovala řádky. Snad možná proto, že jsem si v první knize o postavách vytvořila nějaký obrázek a v této druhé mi už na ně nepasoval.
Děj je trošičku temnější, drsnější a zákeřnější, řeší se hodně zrada, pletichy a jak koho přechytračit. V podstatě je víc negativní, bez větší naděje, která čtenáře drží v napětí. Od začátku je jasné, jak přibližně příběh skončí, i když ve finále je ten konec takový jakoby otevřený. A na můj vkus rychlý.
Inkarceron
Catherine Fisher
Kniha se četla poměrně dobře a rychle. Místy je trochu předvídatelná, ale já jsem raději nepředbíhala. Postavy jsou sympatické i protivné, zákeřné, ale i oddané. Příběh je zpracovaný pěkně, jen si myslím, že je tam poměrně dost politiky, vzhledem k tomu, že je kniha určena pro děti a mládež. Dle mého je cílová skupina 16+. Docela dlouho mi trvalo uvědomit si co přesně představuje Inkarceron a co Říše, naštěstí mě to ale neodradilo od čtení. Děj je nabitý akcemi a pořád se tam něco odehrává. Někdy jsem se trochu ztrácela a musela se vrátit o pár stránek zpět, ale i tak to hodnotím jako kvalitní čtení, které neurazí, ale ani příliš nenadchne.
Slušný vybavení
Lauren Blakely
Tento díl byl zatím asi nejlepší, co se týče děje, protože se na scéně tak trošku mihla i záporná postava a nebylo to tím pádem úplně super skvělé.
Příjemné a rychlé čtení. Líbí se mi, jak jsou všechny díly propojené svými postavami, i když... Buď jsou to nejlepší kamarádi nebo je to sestra nejlepšího kamaráda, noooo :-D
Můj klenot
Lauren Blakely
Jde poznat, že je to autorčina prvotina, jako by se bála do příběhu vložit veškeré své fantazie a nápady a místy nevěděla jak dál.
Kniha je vyprávěna mužem, na což nejsem moc zvyklá a je to zase jiný úhel pohledu. Hlavní, ale i vedlejší postavy jsou velmi sympatické a vlastně v celé knize je všechno tak nějak "dobré a správné". Děj je velmi jednoduchý a je jasné, jak to všechno skončí, proto je to rychlé a oddechové čtení :-)
Tři drobné chybičky
Nikki Sloane
Autorka vice rozvadi dej a tak to neni jen o sexu, ale fakt se tam i neco deje. Bohuzel, z meho pohledu, to zabila az prilisnou vulgaritou. Mozna je to na miste, no, vic se mi libil dalsi dil
Tajemství černé dámy
Kateřina Loučková
Historický román s kapkou fantasy od české autorky není vůbec špatný. Tedy.... Z největší části je příběh romantický, zasazen do období dávno minulého, a fantasy se tam prakticky jen mihne v podání výskytu vlkodlaků. Takže pro ty, kteří vyloženě očekávají čáry a kouzla to moc není.
Kniha se velmi dobře čte, hlavní postavy jsou sympatické, zápletka dobrá s místy zavádějícím rozuzlením, ale nakonec samozřejmě dobro zvítězí nad zlem. Celou knihu zdobí krásné ilustrace Janiny Strnadové.
Na to, že má kniha nějakých 500 stran, mi tam chybělo některých víc. Víc fantasy světa, víc ilustrací, víc romantiky a dialogů hlavních postav. Tady, jakoby se autorka bála dát jim prostor. Tento román řadím mezi příjemné a nenáročné oddechovky a hodnotím 4,5 hvězdičky.
Pohádka
Stephen King
K této Pohádce jsem se dostala díky knižní štafetě a jsem za to ráda, protože jinak bych si ji nepřečetla. Kinga mám zaškatulkovaného do sekce horory a to zásadně nečtu. Jsem poserka a nerada se bojím. A i přesto, že toto je fantasy, kde vystupuje mnoho pohádkových postav, byly chvilky, kdy jsem četla s lehkou nervozitou, co se bude dít dál (normálně jsem se bála, přiznávám).
Před přečtením jsem nečetla anotaci, pouze jsem mrkla na hodnocení, ale jak je mým zvykem, líbila se mi obálka a to znamená (ne vždy), že by se mi mohl líbit i obsah. A fakt se mi líbil. Kingovo dílo vůbec neznám a to ani z filmových zpracování, takže jsem netušila, co od toho očekávat.
Začátek byl roztahaný na skoro 200 stran, ale i tak jsem přelouskala každé slovo. Poté už děj ubíhal poměrně rychle, četla jsem každou volnou chvilku, abych se dozvěděla, co se stane dál. Děj je velmi dobře promyšlený, když jsem se na něčem zastavila nebo mě něco napadlo, odpověď se našla v následujících řádcích. Když už jsem myslela, že mě nemůže moc nic překvapit, autor vytáhl další postavu. Tím ale nechci říct, že by to bylo extrémně zamotané.
Od samého začátku je jasné, že hlavní postava přežije, vyhraje a splní své poslání a tím pádem čtenář není napnutý jak guma od trenek, což bych u Kinga čekala.
Bílé medvídě
Holly Webb
Mala utla knizecka na par veceru detem pred spanim.
Cilova skupina jsou spise holcicky 6+, nebot je to pribeh o devcatku, ktere se ve snu prenese do pribehu sveho dedecka, a musi zachranit male lesni medvide.
Znalost
Adam Ficenec
(SPOILER) Příběh má zajímavý námět, je relativně jednoduchý a dobře se čte. Autor dost podrobně vykresluje studium na Akademii, ale pokud jde o tajemno a akci, které slibuje prolog, docela to tam chybí. Musím se přiznat, že jsem měla tendenci párkrát srovnávat s HP.
Co by si ale kniha rozhodně zasloužila, tak je to mapa Akademie a okolí a ilustrace všeobecně.
Markus je sedmnáctiletý kluk, který se touží dostat na Akademii, kde se učí budoucí mágové. Tento sen se mu splní a prakticky celý tento díl je věnovaný jeho prvnímu ročníku studia na této univerzitě. Učení ve škole je náročné, ale vidina vytoužené budoucnosti mu za tu dřinu stojí. Nachází nové přátele, první lásku a také různá tajemství.
Arken je záhadná postava, mág, který srovnal se zemí vesnici nedaleko Akademie a nikdo neví proč. Akademie ho za tento hrůzný čin exkomunikuje. Arken má na univerzitě zvěda a snaží se přes něj získat “něco". Zvěd je ale prozrazen, a tudíž si Arken jde pro onu “věc" sám. Takto se setkává s Markusem, který si neuvědomuje nebezpečí a naivně a arogantně se ho snaží zastavit.
O jejich setkání se Markus nikomu nezmíní a postupem času mívá záhadné sny, které ho přivedou k zašifrovanému snáři. Po několika dnech se mu podaří ho rozluštit a dočítá se v něm, že může znát odpovědi na všechny své otázky. Ono to totiž vypadá, že Akademie není tak průhledná a čistá, za jakou se vydává.
Mosty přes propast času
Ludmila Vaňková
(SPOILER) I přesto, že mám ráda fantasy a lehké sci-fi, při této knize jsem se vyloženě trápila. Přiznávám, že na mě byla vyloženě těžká. A to nejen co se týče udržení pozornosti, ale i fyzicky. Tato bichlička totiž váží celých 1067 gramů!
Nicméně, obálka je hezká, a tak nějak si mě přitáhla, že jsem ji dala šanci. Spisovatelka Vaňková je pro mě novinkou, takže neznám její předchozí dílo a nemám s čím srovnávat, ale podle recenzí jí evidentně více sedí historie než sci-fi.
Děj knihy na mě působil mnohdy dosti chaoticky ve smyslu přeskakování časových rovin, ale o tom ta kniha částečně taky je. Hlavní postavy mi příliš sympatické nebyly a těch vedlejších tam bylo mraky, že jsem se v nich dost ztrácela.
Kniha je rozdělena na více časových linií, kdy v první části dvě hlavní postavy, vědci Taré a Koneo, odletí s výzkumnou výpravou na planetu Adalé. Tam plyne čas úplně jinak a zjistí, že na Zemi se stala katastrofa a lidstvo vyhynulo. Kaneo vymyslí plán pro zachování populace a v podstatě se pasuje do role spasitele, což mě trošku iritovalo. Naklonuje se a “vyrobí děti tak, aby se mezi sebou křížily a rozmnožovaly. Muže pojmenovává T1 až T50 jako nějaké tanky. Ženy jsou pod písmenem R, ale některé mají i jména. Mimo jiné jsou mezi nimi Neo a Ré, děti narozené z fyzického splynutí.
Další část je o tom, jak tyto, už dospělé, děti (píšu děti, protože se v průběhu většiny příběhu chovají dosti dětinsky) přilétají na Zemi a jak si vedou, co prožívají. Dostávají se do velmi svízelných situací a pomáhají si při tom vymoženostmi ze “svého světa. Je zde zakomponováno mnoho událostí z historie, vždy obohacené nadčasovými “hračičkami, léky a přístroji. V průběhu několika let života se snaží stále udržet projekt svých předků a zachovat rod. Nemnoží se ovšem jen mezi sebou, jak bylo původně v plánu, ale v několika případech se jejich životy spojí s obyčejnými pozemšťany, či rozšíří své potomstvo opět klonováním.
Autorka jemným způsobem stále připomíná, že člověk je JEN člověk, a ani žádné vymoženosti moderní doby a zázraky nezachrání nikoho před osudovou láskou nebo smrtí. Dost se zaobírá evropskou historií, kterou dokresluje intimnějšími zajímavostmi a hodně filozofuje.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Děj je lehce předvídatelný, ale i tak vás vtáhne a udržuje při čtení.
Autorka hezky vykresluje prostředí, památky a zajímavosti Irska. I přesto, že těch popisů není příliš, máte chuť tuto zemi navštívit. Také se děj netočí jen kolem dvou hlavních postav, ale řeší problémy i těch vedlejších a hezky vše do sebe zapadá. Zároveň vyzývá k přečtení dalších dílů série Romantické útěky.
Cinder & Ella
Kelly Oram
Je to taková trošku moderní Popelka, kdy obyčejná dívka potkala bohatého a nadějného herce a ve finále láska překoná vše špatné. V knize jsou pěkně popsány vlastnosti a charakter postav, při kterých vám je někdy až do pláče. Nejen malé, ale i “velké děti umí být kruté. Děj je velmi jednoduchý až předvídatelný, zato plný emocí. Kniha se četla velmi dobře, žádné zbytečné popisy a věty navíc, autorka píše přímo k věci. Vždy, když mě napadla jakákoliv reakce na popsanou situaci, v následujících větách jsem si ji přečetla.
Velké plus je samostatná bonusová kapitola
Čas Růže
Věra Mertlíková
(SPOILER) 3/5
Bruno Marcelli a sestra Klára byli původně někým jiným. On je teď hlava své rodiny a úspěšný obchodník s koňmi, ona se připravuje vstoupit do řádu jeptišek. Ona ho miluje celých deset let, i přesto, že ho nikdy neviděla. On touží jen po pomstě rodině Angello, ze které po vyvraždění zůstala na živu jen Clarice, neboli sestra Klára. Jenomže Kláru nechce jen Bruno, ale i Nero, věrný sluha a přítel hlavy Rodiny Neapole. A také Sandro Botticelli, který chce podle ní namalovat obraz. A také mladíček Vittore, který touží po všech krásných ženách. A vlastně všichni muži, kteří ji spatří.
Celá zápletka je v jedné jediné noci před deseti lety, kdy byla vyvražděna rodina Angello a nějakým způsobem to zasáhlo hlavní hrdiny. Proč a jak se to stalo a jak je to ovlivnilo do budoucna se člověk dočte přímo v knize.
Tato kniha je má první od této autorky. Přiznám se, že jsem si ji vybrala podle obálky, která se mi líbila na první pohled. Další předpoklad, že mě kniha zaujme byl její tloušťka, takže jsem si ani nepřečetla anotaci a rovnou se do ní pustila.
Bohužel, hned od začátku jsem se trápila se čtením, a to z jediného důvodu. Neustále se tam střídalo klasické písmo s kurzívou, a že jí tam bylo fakt hafo.
Kniha je rozdělená do tří části, kdy u prvních dvou jsem se trochu ztrácela a nutila se číst (svůj podíl na tom měla již zmíněná kurzíva). Poslední část jsem přečetla skoro naráz. Tam už probíhala pořádná akce a děj měl spád a byly vysvětleny vazby na všechny důležité postavy.
Samotný příběh mi přišel spíše milostně historický než hrůzostrašný (autorka pravděpodobně chtěla vnést do děje trochu temnoty), takže když se na scéně ukázaly nadpřirozené příšery, vůbec mi tam nepasovaly a narušovaly mé romantické naladění. Naopak šlahouny růží vyrůstající z paží hrdinů, dcera hlavní postavy kreslící věštecké obrázky, či zakletá micka se mi líbily moc.
Také přátelství třech mladíků, napravená vyžilá prostitutka a i když čestný a skromný, přesto arogantní a neustále lačnící po pomstě muž v modrém mi do příběhu sedli. Nejen kladné, ale i záporné postavy jsou vyobrazeny s krásnou tváří. U těch záporných se mi to pak moc neslučovalo s jejich charakterem.
Nakonec jsem knihu přečetla za necelé dva týdny. Mě osobně nijak nenadchla, ale ani neurazila, nicméně věřím, že si najde spoustu čtenářů, kteří ji velmi ocení. Každopádně dám spisovatelce ještě šanci.
