Bear Reader komentáře u knih
Tohle je jediná kniha, kterou jsem za svou čtenářskou éru nedočetl. Tak utloukající nudu jsem snad nikdy nezažil.
Celou sérii jsem přečetl tak nějak ze vzdoru. Má kamarádka, která je velkou milovnicí podobné literatury mi zakázala knihu číst. Pravila, "To číst nesmíš, to není nic pro tebe." A měla pravdu. Jenže, znáte chlapy... Bohužel mám již od dětství neblahý zvyk knihy dočítat. Asi bych neměl hodnotit, neb skutečně nejsem cílová skupina autorky, ale co už. Hlavní hrdinka, která měla k dispozici celá staletí, mentálně se posunout od antické vesnické dívky někam dál, ten čas hanebně promrhala. Na konci je stejný "truhlík", jako na začátku. Daleko sympatičtější jsou postavy démonů, anděla a jiných "záporáků". Tragický konec Romanův je ukázkou jak skončí zamilovaný mutant. Rozum se přesune do zcela jiných partií těla a je hotovo. Fakt bych to asi neměl hodnotit, ale nedalo mi to. A teď děvčata, šavle hore.
Souhlasím s Tomem, popisy doplněné o fotografie a ilustrace čtenáře provedou historií zabezpečovací techniky na železnici. Jen bych Toma doplnil, nejen dostat vlak bezpečně na trať, ale i z trati aby se nám tam nehromadily. Myslím, průměrně vzdělaný laik by měl pochopit jak zařízení pracuje. Kolem podobné techniky se nějakým způsobem pohybuji celý život. A to je na té knize strašné, byť si nepřipadám nijak kmetovitě, asi tak od strany dvacet pět pamatuji prezentovaná zařízení v provozu.
Knížku jsem dostal do ruky po přečtení pár "Mayovek". To byl teda rozdíl. Dobře napsané a skvěle ilustrované. Jen toho Vinetoua tam ne a ne objevit.
Knížka mi přišla taková.......... jiná. Skoro jako když se sir Terry loučí se Zeměplochou i s námi čtenáři. Ale jako člověk, který se kolem železnice nějakým způsobem pohybuje celý život jsem v ní našel spoustu věcí, které pobavily. Stejně tak jsem se rád potkal se starými známými. U mně dobrý.
Knihu jsem dočetl minulý týden a jsem z ní poněkud rozpolcen. Zajímavé téma, dobré zpracování. Pravda, druhá polovina se mi zdála lepší, Ale ten konec. Jako by autorce došel dech, nebo měla splněný počet stran a tak lup Doře za uši. S tím se ještě dalo pracovat. Nicméně, od Kateřiny Tučkové si ještě něco přečtu.
Kniha je zbytečně dlouhá, autor si libuje v obšírných popisech prostředí. Z knihy tryská neláska k církvi a templářům. Již klasicky se podepsal překladatel u technických výrazů. Například bych rád viděl jak se odvzdušňuje brzdové obložení vlaku.
Po několika slabších knihách si autor napravil reputaci. Od poloviny knihy jsem měl temné podezření, kdo je padouch. A vida, ještě mi to pálí. Ovšem téma dobré, čtivá kniha, doporučuji. Je docela smutné jak jsme vlastně zranitelní a přes všechny úspěchy medicíny, jak málo stačí aby nám takový malý hajzlík zavařil když se vymkne kontrole. Vše dobře dopadlo a to je hlavní. U předchozích děl tohoto autora jsem měl dojem, že si v happy endech nelibuje. Tak uvidíme příště.
K výročí února takzvaně vítězného jsem opět zalovil v knihovně a volba padla na Strmou cestu. To abych se ujistil, že takovýto režim opravdu ne. Kniha je napsaná velmi čtivě, občas bych měl výhrady k autorčině kastování lidí. Co jsem nepochopil ani po několika přečteních? Jak je možné, že se lidi nechali tak zblbnout? Dokonce i potom, kdy zapadli do soukolí násilí a nespravedlnosti, po letech strávených v lágru, poté, kdy byli režimem zavražděni jejich příbuzní, stále byli přesvědčeni, že strana se nemýlí, nelze jít proti straně a "Velký vůdce" nic neví. Jasně, porevoluční Rusko moc inteligence nemělo, takže pro obyčejné lidi mohli být ti dva vrahouni, kteří se vystřídali v čele, nadějí. Ale inteligentní člověk, a to nesouvisí se vzděláním, přece musel vidět, že je něco špatně. Otázkou je co mohl dělat? A ti "naši" nohsledi nebyli o nic lepší. Knihu bych dal jako povinnou četbu ve všech typech škol. Zejména pak humanitních směrů. Aby všichni viděli kam vede totalita a neomezená moc. Smutné je, že současný svět se zase žene do podobné situace. Znovu se zvolna utahují šrouby ve jménu všeobecného blaha, správný je jen jeden názor a kdo by se odvážil mít jiný, je šmahem označen za ultraradikála. Jen ty okovy jsou zatím sametové. Zatím........
Opět jsem vylovil páně Šmídovy svérázně pojaté dějiny z knihovny a znovu se skvěle bavím. Ve škole byl dějepis jedním z mých oblíbených předmětů. Díky pí. učitelce Králové to nikdy nebyla nuda. Podat dějiny jako autor ovšem neuměla. Tímto oběma děkuji za příjemné chvíle s historií.
V dětství jsem ji četl několikrát. Skvělá vesternovka a do dnes si pamatuju jak se mi u některých pasáží ježila srst na hlavě. Dnes už se téměř nemá co ježit, ale knížku si ještě přečtu.
Knížku jsem četl jako kluk několikrát a myslím, že v bratrově knihovně bych ji ještě našel, u nás se knihy nelikvidují, Oprostíme-li se od vychvalování úspěchů socializmu, myslím, že ve své době byla dobrá. Navíc, ty příběhy. vzpomínám si na historku českého pilota vesmírných korábů Hřebačky, který vyřešil svůj problém s palivem typicky českou invencí. Smíchal pivo s lepidlem a zachránil nejen náklad, ale i svou kůži. Takovou ptákovinu už dneska nikdo nevymyslí.
Nejsem právě fanda detektivek, leč musím připustit, tohle se vůbec nečetlo špatně. Dostihové prostředí je zajímavé, koně jsou krásná zvířata. A ten závěr....všechno dobře dopadlo. Ti, kdo se milují se našli, padouch byl ztrestán a všichni žili šťastně do smrti smrťoucí. Jen jsem úplně nepochopil zda byl zloduch ztrestán definitivně, nebo si to ještě užil. Stejně tak by mě zajímal osud hysterické "soudkyně a vykonavatelky trestu". Zejména když s lotrasem zametla za něco čeho se nedopustil, chudák. To jsou mi osudy. Ale co už, nemohu všechno, že?
Tak mám pocit, že se autor opakuje. Četlo se to dobře, ale s pocitem, něco takového už jsem četl. A opět se projevuje slabina dnešní doby, peníze. Překlad svěříme amatérce, která klidně vystřihne do textu větu " U vedlejšího stolu seděli dva Němci v koženém cyklistickém vybavení." Ježkovy voči, viděla ta paní někdy cyklistu, tuší vůbec, že výraz bike neznamená jen velocipéd? Další zlatku nakladatel určitě ušetřil na jazykovém korektorovi. Pro autora za 4/5, nakladatel 0.
Moje první knížka od p. Falconera, nadšení ostatních komentátorů bych asi nesdílel. Námět je bezesporu dobrý, dobové reálie taky. Jen se mi to jevilo poněkud rozvláčné. Doba to byla bezesporu podivná. Klobouk dolů před cestovateli té doby a zejména oba vyslanci si zaslouží obdiv. Přežít cca 10.000km v sedle to je výkon. Kde si u mne autor našplhal? Popisem střetů křesťanské víry ať už pošuka Williama, nebo Joserana s náboženstvím národů, se kterými se cestou střetli. Zde je hodně důvodů k zamyšlení, která víra je vlastně lepší? A opět se potvrzuje, že každý fanatizmus škodí. William, těžký dogmatik, kterého nakonec udolalo libido moc bodů nezískal. Templář, ve víře vlažný, sám sebe odsuzující do pekla, ale ochotný přemýšlet a diskutovat, to je člověk dle mého gusta. Celkově za 3 a nad další knihou budu váhat.
Krásně napsaná kniha o "pravěku" závodění. Pro mně o to vzácnější, že ji mám i s podpisy autorů a některých závodníků, heč.
Napsáno napínavě, popisy skvělé, jen se nemohu zbavit dojmu, že podobný námět už kdosi kdesi zpracoval, ach ta paměť. Co si autor mohl odpustit byly "citové bouře " drsného Texasana a svérázné Irky. Více než studenti archeologie na mně působili jako žáci prvního stupně školy pro děti se závažnou duševní poruchou. Ale co už, nakonec se našli, takže Happy end, západ slunce Technicolor a tak.
Napsáno dobře, čtivě a se znalostí věci. Jen mi přijde, že autor opakuje záchranu hrdiny v posledním okamžiku náhle prozřevším protivníkem, viz "Anglický zabiják".