Beebee komentáře u knih
Ochutnávka života našeho předního egyptologa, taky drobky z kolapsů rozebíraných v jiných knihách. Hezky se čte a sympatický je i duchovní přesah s poselstvím pro nás všechny...
Tak nepovedený a složitý překlad budhistických textů do češtiny jsem zatím v rukou neměla. Autor překladu sice na konci vysvětluje, proč volil právě taková slova, jak volil, ale nepomohlo mi to textu porozumět víc, ani překlad vnitřně akceptovat. Než se naučíte komplikovanou řeč této knihy, do té doby ji možná přeloží někdo jiný a srozumitelněji, nebo se vám povede dosáhnout osvícení jiným způsobem. Množství novotvarů zahlcuje a mate. A kvůli překladu je uchopení podstaty textu a vnor do něj velmi těžký. Cituji: "Znání samo o sobě je Mluvou neurčeno: nejprve dojde k předmítnutí jáství a jástevní, což vede ke vzniku mysli svojakou jestotu držící... " " ...středné mysliměje před sebou jasně předmítej...", " Vžívání šesti doniknutí, jež umožňuje zrání vlastního kontinua..." Budha aby se v tom vyznal...
Souhlasím - slušný nářez. Krátká cesta. Maháriši to potvrdí. Ještě cosi? Ano: Aštavakragíta a Drgdršjavivéka.
Útlá a přesná kniha, návod ke krátké stezce. Doporučuji všem s racionální myslí a vhledem do psyché a fungování ega. Myslím, že posoudit její kvalitu lze až poté, co člověk opravdu cvičí, co v ní nalezne a vidí výsledek. Pak to teprve dá smysl.
Naprostá jednička svého druhu na trhu psychosomatických knih u nás. Doporučuji všem, kdo často stůňou, překvapivě stůňou nebo chtějí porozumět tomu, co se jim na fyzické úrovni děje. Podobenství o koních, kočáře, vozkovi a pánu uvnitř vozu je perfektně sedící. 5 hvězd. Kdyby bylo šest, tak i ta šestá...
Úžasná autobiografická sonda do nitra Kacewa, který měl velmi těžké dětství s bezmezně milující a psychicky nestabilní matkou, které "láska" (neboli neuvěřitelné psychické zneužití dítěte) znemožnila Romanovi vytvořit si zdravou sebelásku, sebehodnotu, schopnost autenticity a znemožnila mu tím dokonale prožitek plnosti svého života a zdravou seberealizaci. Nikdy nemohl být pak již dost dobrým, dost plným, dost "milovaným". Byl díky této obětavé matce do konce svého života velmi osamělý (doporučuji k tomuto tématu jeho knihu Život s krajtou). Dojímavé a silné. Kacew trpěl depresí a v r. 1980 si vzal život. Úžasné na něm je, že jeho knihy jsou depresivní a humorné zároveň. Humor se snaží odlehčit setrvalou linii těžkých chmur v pozadí. A je to paráda.
Kdo nečetl Hlavu XX, jakoby žil jen napůl. Ohromné množství vtipných situací a vět z ní používáme s bratrem a kamarády již hodně let. Samotné řčení: "To je jak Hlava XX", je již okřídlené. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Kromě knížky Bůh ví, ta je dvouvaječným dvojčetem Hlavy.
Výborná a praktická kniha od autora z praxe, psychoterapeuta. Je určená pro rodiče, nemusíte se bát nějakých odborných termínů, je čtivá a jasná.
Jeden z nejpůsobivějších opusů svého zaměření, cosi mezi detektivním příběhem, hororem a srdce drásajícím příběhem psychicky nemocného a zároveň geniálního vraha. Doporučuji jako součást všeobecného přehledu, stejně jako je povinný Poe, Lovecraft, King a pár dalších.
Doporučuji všem, kteří jsou zvyklí pátrat ve vlastní duši a dokážou propojovat legendy a mýty s životem, také všem vnímavým psychoterapeutům pro práci s ženskou klientelou...
Naprosto úžasná knížka, kterou jsem četla před 34 lety, a dodnes si pamatuji ten zážitek. Díky ní mám podobně jako uživatelé přede mnou v komentářích, ráda sci-fi. Je v ní vtip, neotřelé myšlenky, vzala mne za srdce. Jméno autora jsem si vryla do paměti. Nabídnu knihy v češtině od tohoto autora svým dětem - konkrétně mám nyní koupenou Alenku z planety země a uvidíme, jestli se jim zalíbí, jako mně Prázdniny na planéte Coleida před lety...
Kniha plná vlastních zážitků s léky. Popisuje zápas o to, jak je přijmout a nemít z toho pocit selhání, bohaté zkušenosti pacientů různých diagnóz. Co antidepresivum dává a co bere? Jaký je to pocit nasadit je a jaký po delší době je opět vysadit? Jak se mění přístup psychiatrů k nutnosti užívat je a vztah k pacientům. Jak vypadá boj s depresí a úzkostí jako celoživotní výzva. Kniha je velmi úpřimná a velmi otevřená. Kohokoliv se tot téma týká, neprohloupí, když si jí přečte. Za mně výborný počin na poli českých knih.
(SPOILER) Tato útlá knížka mně vzala za srdce. Myslela jsem si, že ji zhltnu jako malinu a osvěžím se. Nikoliv, ani jedno. Tohle není osvěžení, spíše nářez. Ta kniha je tak nabušená obrazností, že se mi málem zavařil mozek, jak jsem se snažila představit si přesně kulisy, protagonisty a vztahové rozpoložení každé povídky. Ani jedna věta není zbytečná. Povídky jsou úsporné, ale bohatost jazyka vede k závrati. Plastické obrazy, za nimi příběhy, emoce a hloubka. Z té jízdy se jednomu někdy může až zvedat pajšl.
Sladká řeka je sladce-bolavé povídání o ztraceném a o touze znovu to nálezt. Jen při představě na sebe navazujících eskalátorů mi jde hlava kolem.
Prespávačka s kočkami je hladivá esej o tom, jak to může dopadnout, když amplifikacim až skoro redundancím, které na nás kladou nároky, nemůžeme říct: Hele, ne!
Pojď do snu - popisuje, zda bezpečí stačí ke šťastnému životu a zda lze naplno žít bez uspokojení.
Froté výtah popisuje stud a tichou naději, která spíše než mluví, významně mlčí o opravdové možné, ale osamělé svobodě kašpárka u dvoru.
Cibulka - kompozitní horor ze středověku. Blbá shoda okolností však zničí tři životy.
Paní Lída - smutný příběh rezignace a setrvávání v neuspokojení, opuštění a odpouštění a touze po dobře známém, neuspokojivém, ztraceném. O jakési zvláštní naději navrátit se do Stockholmu ke svému milovanému trapiči.
Dvojitá zrada je síla: je o neschopnosti ohraničit se vůči tomu, co chci, nebo nechci, do jaké míry umožním nechat se ovládat v dobré víře, že je to pro mé dobro.
Do lesa na nádubí - nevím co, je nádubí a nebudu po tom pátrat. Pro mně je to lanýž s vlastnostmi lysohlávek a vůní po vanilce, který neváhám dát své blízké přítelkyni a vejít s ní do společného snění.
Jízdní řád - o společnosti, která mate, nenabízí řád, co by měla, ale vede človíčka do nejistoty a on se snaží udržet si nadhled, toleranci, zůstat společenský a zachovat si sebeúctu, aniž by padl do bezmocného vzteku. Závěr je okořeněný knihomolským cunniligem, což zjemňuje drsnost počátku povídky.
Bordel pro dámy mi svojí jemnosnubnou osamělostí a touhou po blízkosti, připomíná knihu Émile Ajara Můj život s krajtou. I s veškerou důstojností, o zbytky které musíme pečovat jako o poslední nedobytnou tvrz.
Postava k podpírání - v půlce stránky vystihla autorka téma oběti a zneužívajícího, jejich doplňkové role, jejich proměny v čase a jejich klinč. Jejich prapodivné zapletení. Toto téma je na knihu o 500 stránkách. Jak to zvládla v půlce strany?
Poštovní kamion je o tom, že zenovou zahrádku lze udržet v naprosto plné místnosti s jedním ovládavým spáčem jen za cenu neúmerných sebeobětí.
Vnitřní žena je thriller, popisuje překvapení, když je někdo, kdo neustále hraje prim (primáta, primáše, primáře, primadonu), přiveden na samotný práh zážitku opačného. Gender je zde jasně vyznačený, přesný a pochopitelný. Jak já to tomu chlapovi přála! A už nikdy z hlavy nedostanu poznámku o vojetí jezevcem nasucho. To shledávám geniálním.
Houby jsou úžasný psychedelický román s prvkami hororu. Ten mně dostal. Ray Bradbury: Hoši! Pěstujte i vy obří houby doma ve sklepě!
Rybářská hrázděnka - touha, jenž nejde naplnit pro dobré úmysly někoho, kdo to s námi myslí dobře a ví, co potřebujeme, abychom byli šťastni. Hluboce souzním s bezmocí a touhou hlavní hrdinky, která už už chmatá po nejdůležitější věci svého života, aby seznala, že to nejde pro "rozumnost" těch, co by mohli s přehledem pomoci.
Vyhazovačka je čistý horor, ač vypadá jako selanka. Hugh Walpole: Stříbrná maska. Bezmoc.
Zuby: přenádherný minimalistický, až téměř zenový horor.
Miroslav a jeho sen je o tom, že na nás někteří lidé možná nikdy nezapomněli. Jen čekají na náš návrat.
Masáž je krásný eroticky laděný pišingr ze tří jemných postaviček, jejichž touhy a utrpení se protnou na jednom masážním lůžku.
Rýžové pyžamo je drsné. Nic víc nemůžu říct, jen drsné a já bych se tuze nerada v něm octla mezi krámky. Neznalost symbolů v té které krajině nás ani neomlouvá, ani nezachrání.
Boží Dar mi připomíná Přespávačku. Prostě hlavní hrdince někdo hodí na krk neděčný parchanty, místo společného večera ve dvou a křupavého toustu v posteli. A ona (až se na ni zlobím, což by měla spíše pociťovat ona sama, ten šílený vztek) zase neřekne a neřekne své NE.
Jak dlouho je o provinění a obavách z odhalení. Sny takové bývají. Když tam někoho zabijeme, možná (opět jen možná) jsme to my sami. To na sobě se proviníme.
Vlasové nudle - když slušnost neumožňuje fakt se ohradit a být třeba i na druhé pes. Když je to potřeba...
Kočička je roztomilá povídka, jak by viděla svůj život kočka žijící se seniorkou, která slábne. Vidím v tom podobnost s některými lidmi jen já? Cítíte ten egocentr?
Výroční konference mně nadchla. Hlavně poslední věta. Jakkoliv může vypadat, pro mně je to věta vítězná. (Připomíná mi všechny ty teambuildingy a nucené uniformní zábavy a styly, kterých se musíš účastnit, jsi-li týmový hráč. Fuck off.)
Zánor - podobenství o životu a jeho změnách, jenž si, vědoma si sama sebe, radši opravdu nechám ujít stejně jako hlavní hrdinka. Kam se až máme lámat?
Stojí za to jí přečíst.
Výborný počin vydavatelů, Pema je skvělá spisovatelka a rozhodně praktikujíci učitelka, má hluboký nadhled nad běžnými situacemi člověka. Dává návod, jak s nimi pracovat při přijetí všeho, co se děje a sebe samotných se všemi našimi problémy a chybami. Doporučuji začít touto knihou, než začnete s knihou Začni tam, kde jsi. Navazují na sebe. Pokud chcete najít cestu k duševnímu klidu a zároveń pomoci světu, neváhejte s jejím přečtením. Shání se těžce, ale stojí za to ji přečíst.
Konečně si někdo dal tu práci a propojil kvantovou fyziku s budhismem, konkrétně ponejvíce s Nágardžunou a jeho "ne toto, ne tamto" (Múlamadhjamakakárika -MMK). Jedno podporuje druhé. Tento opus předpokládá u čtenáře jakési základy filozofie (Platón, Descartes a jiní) a alespoň laický zájem o fyziku, nejlépe kvantovou. Jde o to, uvědomit si rozdíly mezi extrémními názory, které jsou základem západního myšlení (zda věc vzniká sama ze sebe, skrze cosi jiného, skrze obojí předešlé, nebo zcela bez příčiny - substancielně) a najít vhled, který je nad tím. Dle mého názoru tato kniha patří do ruky těm, kdo si roky lámali hlavu nad zenovými výroky, nad pochopením neduality, a nad vnitřním smyslem materiálních věcí, jevů, myšlenek, konceptů a sebe samých. Kdo prošli martýriem nechápání a občasných vnorů a pročetli stohy jiných filozofických a budhistických děl ale neporozuměli ke své spokojenosti a kteří v této cestě nenacházeli oporu v intelektu a vědě.
Jako obvykle u knih od Vereny Kastové, dostáváme kvalitní čtení - v tomto zhutněné informace o konkrétních komplexech, na bazi pohádky o Modrovousovi a Dupynožkovi (Rumplcimprcampr nebo Martinko Klingáčik). Aktuálně o komplexech obsahujících dvojici oběť- agresor. Kastová objasňuje, proč je těžké vymanit se z pozice oběti a jak je těžké, aby se nositel takového komplexu v rámci uzdravy ztotožnil jak s obětí, tak s vnitřním agresorem. Ukazuje, jak je těžké v pasti pasivní agresor a jeho Pomahač, označit kdo je vlastně agresor a kdo oběť. Mluví o stáří a ustanovování nových komplexů v tomto nelehkém životním období, o tom, jak se senioři nekdy zapletou do pozice oběti či agresora, vlivem specifik tohoto životního období a vlivem postoje společnosti vůči seniorům. Knize místy není lehké porozumět, obzvláště pak pro laika. Ale dává klíč k řešení emočních útrap spojených s různými typy komplexů, včetně komplexu vícecennosti, neboli grandiozity. Dle Kernberga není možné překročit narcismus dříve než po 40-tém roku věku. To proto, že až po polovině života se stane nevyhnutnost smrti zřejmou a neoddiskutovatelnou, což jediné může vést k proměně tohoto typu komplexu.
Pokud hledáte duchovní cesty, které se nezdržují oklikami, je to kniha pro vás. Je útlá, vybavená komentáři, velmi stará, založena na poznání. K ní doporučuji Drgdršjavivéku, Aštavakragítu, Mahárišiho a Eduarda Tomáše ( jeho knihy o advaite a mentalismu). Je tak dojemné, že ti, co věděli, si dali tu práci, nechat nám vzkaz, nauku.
Velmi úsporně napsáno shrnutí Krátké stezky. K vysvětlení doporučuji číst nejprve Jógu pozornosti od E. Tomáše ( zejména do stránky 71) a pak obě najednou. Ještě k tomu Aštavakragítu. Védská tradice. Autor rozvíjí Patandžalího Jógasútru, navazuje Šankara, Šrí Ramana Maháriši, Šrí Nisargadatta Maharadž, Brunton, Fráňa Drtikol. Koho jsem opomněla, kéž mi odpustí.
Pozor, obsahuje spojler. Moc dobře sestavené i napsané. Těžko se mi odhadovala pointa předem. Impresivní byl příběh Nádherná - boj stalkované modelky a její způsob definitivního vyřešení problému (mimochodem toto řešení je přítomno v několika hodně starých životopisných příbězích, například u budhistické mnišky, která potřebovala odstrašit muže, aby se mohla nerušeně věnovat po zbytek života meditacím), ale možná nejvíce mně bere za srdce povídka Trojúhelník, která je natolik mistrně napsaná, že kdekoliv na ní narazím, chytím se do pasti. Po jejím přečtení to nutí čtenáře znovu si ji jednou dvakrát přečíst, zda se autor někde přeci jenom nesekl, ale on se - fakt nesekl. Neprůstřelně napsaná. Jak řekl klasik, Oidipák jak prase. V povídce Za poskytnuté služby je pointa psychopatické vražedkyně parádně imitující duševní poruchu obvyklá, ale vyšponované je, že ji nakonec navíc vyšplouchne její vlastní psychiatr. Obětní beránek sděluje starý známý fakt, kdo druhému jámu kopá... Rovný s rovným je fajn v tam, že ukazuje, jak nelze lidi soudit bez jejich opravdového a hlubšího poznání. Pak vás můžou sakra překvapit svojí sofistikovanou myslí. Na rybách - je hard core povídka, bohužel velmi pravdivě kopíruje chování skutečných vrahů, kteří jsou nejhůře detekovatelní svými nejbližšími. Jejich chování je totiž štěpené. Jejím opakem je Nokturno, laskavé a vlídné, o tom, že laskavost je někdy opravdu víc než spravedlnost. Prázdná pohlednice mi zůstala v mysli dlouho. Do poslední chvíle nevíte, kdo je je blázen a kdo je letadlo. Povídka Spolu je hustá, protože takto nejak funguje opravdu mysl těžkého psychopata, u kterého se postupně rozvíjí milostný blud, takže se spíše už stává psychotikem. U nás by byl pravděpodobně spíše v ochranné psychiatrické léčbě než ve vězení (v USA na elektrickém křesle). I když: kdoví. Navíc se mi tam hodně nelíbilo, že autor použil kněze k získávání informací od vraha v rámci zpovědi. Tohle by ani v USA nebylo průchodné. Poslední povídka Klečící voják pojednává o otci, který trpí utkvělou představou o tom, že přehnanou přísností a ovládající kontrolou vychová slušnou dceru. Pletl se. Ovládající nesvobodnou výchovou se dá vychovat asociální psychopatka.
Tak se nechte unášet deformovanou myslí postaviček, stojí to za to.
Jedná se o advaitové učení, základem je Mahárišiho učení o nedualitě, nedvojnosti. Pokud nemáte aspoň trochu základy budhismu nebo hinduismu ev. védanty či Upanišád, budete možná těžce sledovat myšlenkový tok Nissargadatty. Používá slova jako átman, Paramátman, džňánin, Šiva, Brahma, Pranava, guny atd. Dát do slov to, co slovy postihnout nelze, je tuze těžký oříšek. Ač se vám bude zdát, že si protiřečí, nebo vyjadřuje vyloženě nesmysly, je to omyl. Jeho filozofe drží pohromadě a je pevná, je nutno nechat smysl vyplout ze slov do vědomí a uchopit ho neintelektově. Vyjadřuje se jinak než Maháriši, a jinak než např. Šankara. Není to čtení na jeden zátah. Nechte si čas na uzrání významu jednotlivých kapitol.