bejan komentáře u knih
I když se po přečtení knihy Sapiens může zdát, že Homo deus se zčásti opakuje, je to opět velice inspirativní čtení. Provokativní, neotřelé a nadmíru zajímavé. Na takové v současnosti u jiných autorů nenarazíte. Spíš než o ucelenou monografii jde o volnější text plný historických a antropologických exkursů. Hlavním tématem knihy je proměna lidstva a lidského druhu založená na nejnovějším vědeckém a technologickém progresu. Analýza současných trendů protažená do budoucnosti vede ke zneklidňující, avšak ne katastrofické vizi nastávajícího věku.
Stručné, výstižné, jasné a pro mladé lidi. Někdo to napsat musel...
Čtivé a strašné. Připomíná to film Idi i smatri. Filmové zpracování vidět nechci. Ani kvůli sobě, ani kvůli Marhoulovi.
Knížka rozhodně stojí za přečtení. Je v ní několik vynikajících momentů, které jsou spojeny se zápletkami jednotlivých povídek a ty tu nechci prozrazovat. Objevily se však pouze a jedině v povídkách, v nichž byly hlavními hrdinkami ženy. Ale kdepak se nám za textem skryla sama autorka? Autorka zapomněla sama na sebe...
Cítil jsem z knihy jakési ambice, velikou snahu napsat něco skvělého a právě proto mi v tom něco chybělo. Ten malý kousek, který dělí dobrou literaturu od té výsostné. Možná jakýsi druh autenticity. Možná nastal čas zapomenout na všechno, co se autorka o literatuře a literárním řemesle naučila a začít psát... Každopádně jí držím palce a budu čekat.
čtenář
Jen opravdový Mistr dokáže psát fejeton o astrachaňských mouchách a přitom sdělit vše podstatné o životě a lidech v tomto městě daleko na východě bolševického Ruska.
Roth je jako vždy přesný v pozorování a popisu, bohatý v jazyce, vzdělaný v tématu a přitom jako autor je angažovaný a své sympatie/antipatie neskrývá.
Číst jeho knihy, to je jako sednout si do nejlepší vídeňské kavárny a objednat si sacher a kávu!
Mám rád knihy, které mě rozesmějí a zároveň přimějí k zamyšlení. Málokdy se mi to stává a u povídek naprosto zřídka. Výjimkou jsou povídky Daniely Fisherové, které mohou být stejně dobře knížkou na dovolenou, jako inspirací k metafyzickému přemýšlení. Bravo!
Milenec Ostravy, milovník starých časů a hledač pokladů napsal příběh o Ostravě, o lidském údělu, o ženské touze a o andělech. Je to po dlouhých letech poprvé, kdy scénologie zaniklé Ostravy použitá v próze nepůsobí křečovitě a nepatřičně naroubovaně. Žádná idylka, žádný kabaret. Ostrava prvorepubliková v podání Marka Pietoně je drsná jako struska, smutná jako padající popílek, ale také zářící touhou po životě jako vysoká pec na Žofince.
Tahle kniha nesmí minout nikoho, kdo se zajímá o minulost Ostravy a o její duši.
Klíčová slova: Lilith, Bulgakov, Chagall, Aronofsky, židovská mystika, Jehošua...
Krásná kniha. Krásný jazyk. I ten smutek v knize je krásný. Pro mě výsostná literatura. A navíc podobné zážitky z dětství, z paneláku. Generační blízkost se nezapře.
Není to až tak čtivá kniha, ale přichází se zajímavým názorem. Bohatství, nebo chudoba států nezávisí na geografických, kulturních, rasových, nebo náboženských okolnostech, ale na nastavení systému - jeho pravidlech a institucích.
Friedman opět velmi čtivý a inspirující. Ve všech svých prognózách vychází z analýzy pevně ukotvené ve studiu minulosti a stejné je to i v této knize. Zajímavé je osobní východisko knihy.
Za mizernou redakci textu, která propustila takové množství chyb musím však knize ubrat půl hvězdičky :-(
Nic podrobnějšího a nic lepšího o heroickém působení českých vojáků na Sočské frontě v letech 1915-1918 nenajdete. Výborná kniha.
Od té doby, kdy jsem četl tuhle knihu, každou další encyklopedii lidského těla s ní srovnávám a myslím, že nic lepšího dosud nevyšlo. Jistě, jsou obsáhlejší, propracovanější, odbornější, ale na téhle populárně naučné úrovni nic lepšího nevyšlo.
Úžasná kniha. Až jsem se zastyděl, že jsem ji nečetl mnohem dříve. Mám pocit, že začíná být aktuálnější víc, než kdykoliv dříve. Pozor na překlad! Karlach výborný, Eisner špatný.
Ještě se mi nestalo, abych byl v první třetině knihy nadšen, ve druhé rozčarován a ve třetí naprosto znechucen. Několik pasáží v knize je skvělých, obzvláště kavkazská část, ale odmítl jsem přijmout rámec, do kterého Littell téma holokaustu zasadil. Kombinovat sexuální perverze, vraždy, incest a podobné věci s holokaustem mi připadá nejen nevhodné, ale i laciné. A závěr knihy je literárním klišé opsaným z nepovedeného thrilleru. Přečíst jsem si tu knihu musel, protože když vás zajímá téma holokaustu, tak prostě musíte přečíst všechno...
Nic lepšího a obsáhlejšího u nás o odboji za 2. světové války nevyšlo - týká se všech třech dílů. Jaroslav Čvančara odvedl ohromný kus práce a kdyby nenapsal a nevypátral už nic jiného, stačilo by to, abychom si ho za tuhle práci navždy vážili.
Výborně zpracovaná látka. Velmi dobře napsaná kniha. K tématu doporučuji ještě tyto knihy: Jan Novák: Zatím dobrý, Kettner. Jedlička: Tři kontra gestapo
Gladwell se jako vždy umí dívat na věci z různých úhlů pohledu. V knize Mimo řadu, která má velmi výstižný podtitul Anatomie úspěchu se zaobírá fenoménem úspěchu. Proč jsou jedni lidé veleúspěšní a jiní ne, když mají stejný talent a jsou stejně pracovití? Gladwell odhaluje, že je celá řada okolností ve společnosti, které faktor úspěchu docela dost ovlivňují. Ne že by chtěl říct, že nemá cenu se o úspěch pokoušet, jen "pitvá" životní dráhy úspěšných a objevuje, že na úspěch má vliv mimo jiné i to kde, kdy, komu se narodíte, v jakém prostředí vyrůstáte, do jaké školy chodíte, v jaké fázi vývoje technologické nebo politické se nachází společnost, ve které se chcete realizovat. Zajímavé, velmi zajímavé...
Nic lepšího v české literatuře v roce 2023 nevzniklo. Autentické, odžité, odpozorované. Má-li literatura jít na dřeň, tak tady se tak činí.
Jsou sbírky, ve kterých stačí přečíst prvních pár veršů a víte, že se setkáváte se skutečnou poezií. Toto je ten případ. Pravdivé, osobní, silné.
Ještě je leden 2023 a já vím, že lepší knihu si letos už nepřečtu. Bravurní forma a hloubka tématu může způsobit čtenáři až závrať! Není to kniha o fyzice a géniích, kteří pronikají do jejích hloubek, vůbec to není kniha o fyzice…
Už dlouho se mi nestalo, že jsem si chtěl knihu znovu přečíst hned po jejím dočtení.
PS Smekám klobouk před překladatelkou Annou Štádlerovou