Ben Nevis komentáře u knih

Jak by vypadal svět, kde by se nesmělo číst?
Úplně stejně jako současnost. Knihomol se už může řadit do lajny k jiným koníčkářům a podivným existencím, nad kterými většinová společnost kroutí hlavou. Většina se raději podívá na film nebo přiblblý seriál, než aby si sedli ke knize. Protože u knihy je čas přemýšlet a jak by to vypadalo, kdyby lidé přemýšleli, místo aby konzumovali?
Takže není třeba pálit knihy, ještě by získaly kouzlo zakázaného ovoce, ale je třeba čtenáře postavit na okraj společnosti.

Bradbury odhadl budoucnost lépe než jiní scifisté, kteří vyráběli myslící roboty a létali ke hvězdám. Nicméně jako spisovatel něčeho delšího, než je povídka, selhává. Příběh vestavěný kolem kupy povzdechů nad stavem světa je slabý a nezachrání ho ani velehory metafor a přirovnání. Bohužel nenaláká ani na zajímavé postavy. Ty výrazné se knížkou jenom mihnou a většinu čtení trávíme s nanicovatým hrdinou a jeho slepičí manželkou.

Samotné poselství vypadá ze začátku vznešeně, protože zachraňujeme knihy, ale ke konci mi už přišlo jako Cicerovo fňukání starce "O tempora, o mores". Podle mě ti lidé nebyli nešťastní proto, že by nemohli samostatně myslet, ale proto že neměli nic na práci a nevytvářeli žádné hodnoty.

Závěr: Fahrenheit je výborná kniha pro přemýšlivé lidi, nabízí látku k zamyšlení, ale není to nic pro ty, co si chtějí vychutnat dobrý příběh a držet palce sympatickému hrdinovi.

8 16.09.2013

Parodovat komerci je vděčné téma, ale ten Hollywood mi tam přišel přitažený za pačesy z Podzemních rozměrů. Není to Zeměplocha, je to náš Hollywood naroubovaný na Zeměplochu. Však také filmy zmizely ze světa stejně náhle, jako se objevily. Nechejme postavy Zeměplochy ovládnout démony a můžeme tam mít počítačový průmysl, automobilový průmysl, prostě cokoliv z našeho světa.

Ale abych jenom nekritizovala, je to zábava hodná Pratchetta a parodie na slavné filmy se povedly. Jako celek to má slabší příběh, ale detaily stojí za to.

2 16.09.2013

Prozatím nejlepší pratchettovka, co jsem četla. Má napínavý děj s pár překvapeními, sympatické postavy (včetně Patricije) a dokonce i morální poselství. Konec byl možná trošku pohádkovější, než musel být.
Líbily se mi Karotkovy dopisy a chovatelský zápal lady Berankinové.

1 12.09.2013

Knihy s Mrakoplašem mi připadají slabší. Asi to bude tím, že je těžké se vcítit do hlavního hrdiny, který nic neumí, je zbabělec a události se dějí buď kolem něj nebo skrz jeho stupiditu.

Erik je hodně akční, pořád se tam cestuje a pobíhá, ale neznámé kraje jsou nudné (podobně jako v Pyramidách je to parodie na starověkou historii, která je sice zajímavá, ale nevhodná pro uplatnění sarkasmu), ale pak přijde peklo a jsme na půdě jako stvořené pro vtípky. Lidé si dokáži udělat peklo sami, a tak není divu, že se od nich učí i pekelná šlechta. :-)

1 12.09.2013

Ještě že to bylo dobře a čtivě napsané, protože jinak by mě to poslední dobou moderní vyprávění v první osobě a přítomném čase začalo vytáčet. Takto mě jenom unavuje.

Jde vidět, že román napsala žena, protože brilantním slohem se snaží vynahradit nedostatek děje a málo propracované pozadí maskuje za nevědomost hrdinky. Jak výhodné pro spisovatele, když nesmí postavy pokládat otázky!

Co se týče největšího taháku knihy - vykreslení totalitního režimu - hrůza z takového režimu je umocněna tím, že stále existují země, kde jsou ženy ponižovány a brány za majetek muže pod záminkou jejich ochrany. Započítejme do rovnice neplodnost a umím si představit lepší lahůdky a efektivnější postupy než role služebné ze starého zákona.

Doslov měl za úkol vysvětlit věci, které jsme se nemohli dozvědět ze samotného vyprávění. V tomto selhává, ale pokud chtěla autorka naznačit, jak bude vyprávění působit s odstupem času, povedlo se jí to bravurně. Hrdinčino utrpení je jednak zpochybňováno a jednak vtlačeno mezi zajímavější věci, například svačinky a raut historiků.

5 02.09.2013

Pro mě je to nejlepší Bachmanovka, protože jinak mám raději romány, co King napsal pod svým jménem.

Temná a znepokojující knížka o tom, že krvavé gladiátorské hry mají své kouzlo pro plebs v každé době. Škoda, že se King soustředil pouze na popisování pochodu a neodhalil víc z pozadí - ze světa, který se baví odstřelováním mládeže. Drobné útržky se dozvídáme během celé knížky, ale některé informace (třeba proč Garraty do toho vůbec šel, jestli účastníci trénovali nebo se přihlásili jenom tak) se ke čtenáři dostanou zbytečně pozdě.

Největší myšlenka však není v poselství, že reality show je bak bak. Reality show je spíše v pozadí a v popředí hraje hlavní roli proměna lidské psychiky pod fyzickou zátěží. U Kinga nic nemívá romantický nádech a takto knížka se obzvláště topí v hnusu, bolesti a trapnosti.

4 30.08.2013

Doporučuji vyhnout se překladu z r. 2002 (Ivu Pekárkovou mám ráda jako spisovatelku, ale svěřenou práci odbyla).

Knížku beru víc jako Kingův životopis než jako příručku, jak se naučit psát beletrii. Má tam jenom pár konkrétních rad a ne všechny se hodí pro český jazyk. Naštěstí překladatel z roku 2005 se hodně snažil, aby rady co nejvíce počeštil. Zdá se, že King nečte amatérské rukopisy (které mu musí chodit nevyžádané a ve velkém počtu), jinak by měl spoustu špatných příkladů, čemu se vyhnout. Nicméně za těch deset let od vydání si stále pamatuji, že nemám nadužívat příslovce a vyškrtat všechna zbytečná slova. :-)

Příklady ze svého života dává King naději mladým spisovatelům, kterým se nedaří nic publikovat. Ani jemu nevydali hned prvotinu a svoje bohatství si musel odpracovat. Říká se, že jeho romány z doby, kdy nadužíval toxické látky, jsou lepší, ale rozplizlost pozdějších kousků bych přičítala stárnutí a menší sebekritice než nedostatku drog. Proč by se někdo omezoval, když mu vydají i toaletní papír po vytření zadku?

Kromě životopisu se mi líbilo i odhalení pozadí některých knih. Třeba u Svědectví jsem si vždycky myslela, že se King zasekl na konci, proto použil co použil a ono to přitom už bylo dříve. :-)

Robina Cooka začínám řadit do brakové literatury.
Jediné, co se mi na knize líbilo, bylo medicínské prostředí včetně "technoblábolů". Další plus má příběh, který plyne v logických vodách a hrdinové se chovají uvěřitelně i přesto, že dělají věci, nad kterými rozum stojí. Vše, co podnikají, je v rámci jejich povahy.

Povaha hlavního hrdiny je však jiná otázka. Hrdina mi nebyl sympatický kvůli své citlivosti kamene a ohleduplnosti krumpáče v muzeu skla. Není však vykreslen ani jako génius, kterému chybí sociální dovednosti. Spíš mi připadal jako kriminálník, který se na nikoho neohlíží, jenom své potřeby. Ostatní hráči jsou buď nevýrazní nebo klišovití.

Hned z prologu víme, o jaký zločin půjde. Hrdina zjistí na konci knížky to, co už čtenáři dávno došlo. Nedostatek tajemna je nahrazen šílenou akcí, při které se musí stydět všichni zúčastnění.

Vedlejší linka se také moc nepovedla, protože psychopat moc tlačí na pilu a kdyby se tak choval pořád, už ho museli dávno chytit. Jeho příběh navíc vyšumí do ztracena.

Závěr: Knížka není zajímavá ani po stylistické ani po příběhové stránce. Kdyby se nehnala kupředu zběsilým tempem a hluchá místa (třeba zbytečné odskoky k matce) vynahrazovala zajímavými pasážemi, odložila bych ji nedočtenou. Naštěstí to autor nepřehnal s tloušťkou, takže nemá čas nudit.

1 26.08.2013

To i Dan Brown píše uvěřitelnější příběhy. Robin Cook si nejspíš zajel na dovolenou do Egypta a hned se (jako správný Američan) pasuje na odborníka přes egyptologii.

Máme tu egyptoložku, která si zajede na dovolenou do Egypta v těch největších vedrech, aby si prostudovala něco ke své odbornosti. Jako blbá blondýna z vtipů pobíhá zmateně mezi Káhirou a Luxorem a nevšímá si, že kolem ní prší kulky a pobíhají vražední psychopati. Jakmile se autor dotkne něčeho, co překračuje mez turistické znalosti starověkého Egypta, hrdinka je ve zkoumání násilně přerušena s hláškou "Budu se sem muset vrátit jindy".

Hlavní hrdinka je kapitola sama pro sebe. Víc mi připadala jako hloupý chlap než jako vzdělaná ženská, která chce na vlastní oči vidět objekty svého koníčka. Kolem ní se točí muži, kteří jdou slušně na nervy.
Konec je uspěchaný a stylisticky odbytý.

Závěr: Je to můj první román od Robina Cooka (pokud jsem kdysi něco nečetla a nezapomněla), a tak doufám, že ty lékařské romány jsou povedenější.

4 20.08.2013

Po sérií průměrných až brakových románů jsem se po dlouhé době pustila do Kinga a bylo to jako po dnech jednotvárného pojídání cereálií si dát k snídaní dort. Nebo v tomto případě spíš bonboniéru s různými příchutěmi.

King se v žádném případě nevyčerpal, ke psaní nepotřebuje drogy ani jiné berličky, a stále umí postrašit čtenáře. Někdy víc fungují realistické hrozby (třeba zabiják v restauraci) než přízraky. Ale stejně jsou pokaždé nejlepší postavy a jejich vztahy. Na hádající se postarší bezdětné manželé a spisovatelé brakových hororů by si měl udělat ochrannou známku. :-)

Nicméně kvůli dobře vypointovanému krátkému příběhu bych Kinga nečetla. Když chci prožít hrůzu, sáhnu po Poeovi nebo Lovecraftovi. King zbytečně rozmělňuje závěr, což občas působí jako vysvětlování vtipu. Jeho povídky nejsou ani krátké, spíše rozbředlé a ukecané. POŘÁD VŠAK ČTIVÉ.

2 13.08.2013

Je to přímé pokračování prvního románu, a tak nemůžeme čekat rozdíl v kvalitě děje nebo psaní. Zase se tu hodně filosofuje a zase nám autor podsouvá, co si on (nebo jeho hrdina) myslí a je to těžké číst, pokud s ním nesouhlasíte, protože román není vhodný prostor na polemiku. Místy je kniha těžkopádná a nemusela být tak rozvláčná. Hlavně závěr je natahovaný a rozuzlení slabé.

13.08.2013

Je to jeden z těch (nejen) scifi románu, kde se porovnává cizí morálka s tou, na kterou jsme zvyklí. Samozřejmě vždy vyhrává ta naše, protože jinou ani neznáme. A poklepáváme si s autorem po ramenou, jací jsme to my lidí borci, když uznáváme lásku a svobodu. Román mi tudíž přijde xenofobní, ale kdyby se oprostil od filosofování a věnoval se pouze příběhu a akci, neměla bych co vytknout.

Nechci porovnávat s Hlídkami, ale neodpustím si poznámku, že v Hlídkách mi přijde autor víc vyzrálý ve smyslu pro dobro a zlo a filosofování v Hlídkách bylo bližší mému smýšlení.

1 31.07.2013

Tento díl je parodií na naše dějiny a vyžaduje pouze povrchní znalost starověku (stačí trojský kůň a mumie). Bavila jsem se hlavně v ankh-morporském úvodu, který je paradoxně pro děj knížky úplně zbytečný. Pak mi bylo spíš trapně, protože nemám pocit, že by si civilizace, které panovaly v době, kdy naši předci skákali po stromech, zasloužily až takový výsměch. Ti, co znají pouze trojského koně, si přijdou na své, ale těžko pochopí, co je vtipného na střílení po želvách. Hrdina Těpic je nemastný a neslaný a to samé se dá říct o jeho sekundantech.

Nicméně je tu plno povedených momentů a pratchettovských hlášek, a tak nemám v úmyslu Pyramidy odsoudit úplně.

2 31.07.2013

Závěr Pána prstenů mi přišel odbytý. Ne na konci, ale v polovině se nachází rozuzlení celé trilogie. Bylo by zajímavé vědět, co se dělo dál, kdyby to nebylo ve stylu "a všichni žili šťastně až do konce a pokud neumřeli, odcestovali na Západ."

Chápu, proč se Pán prstenů líbí věřícím, i když se vírou ve Stvořitele vůbec nezabývá. Komu by se nelíbila představa, že veškeré zlo pochází ne z člověka, ale od Nepřítele a ten může být nadobro poražen?

Ráda si pustím poněkolikáté filmy, ale číst už to znovu zřejmě nebudu. Nesdílím Tolkienův pohled na svět, kde nejvíce obdivované rasy stagnují nebo vymírají a živé rasy jsou dehonestovány jako nízké (lidé) nebo venkovsky buranské (hobiti).

6 23.07.2013

Dvě věže není horší díl než první část trilogie. Ani jazykem (který je stejný a v překladu mě irituje používání slova muži pro označení lidské rasy) ani dějem. Ve druhé polovině nás čeká Glum a jeho postava je po přehlídce stejných (šlechetných) a stejně mluvících charakterů vítané osvěžení. U něj čtenář neví, co udělá v příští minutě. Další pozoruhodná postava je Sam. Přesto že se stále putuje, Frodova linka nudí méně než bitvy a Entové v první části.

2 12.07.2013

Je to bezesporu kvalitní literatura, špička v žánru fantasy, kde se to hemží brakem. Nicméně kniha není až tak dobře napsaná. Je silná v popisech, ale už méně ve skládání příběhu a budování zajímavých postav. Každý mluví knižní řečí a z rozhovoru není poznat, že máme co do činění s různými rasami a charaktery. Na začátku se dozvíme vše podstatné, a tak během dalšího čtení už nečeká žádné překvapení vázané na minulost. Každý krok se nejprve probírá, a tak je v knize víc debat než děje a když dojde na děj, potkáme buď hodnou skupinku, která se o hrdiny postará nebo nepřátele a pak je boj.

Kniha není těžká, ale neposkytuje tolik zábavy a požitku, jako by mohla, přitom příběh má velký potenciál. Obdivuji autora, že vymyslel tolik zajímavých lokací a příběhů, ale obávám se, že napsal spíš historickou knihu, jak zamýšlel, a ne dobrodružný román.

Kniha je rovněž poplatná době, ve které nebylo nic nepředstavitelného, že sluha je psychicky závislý na pánovi a ženy se nepodílejí na ničem důležitém. Trochu mi vadil černobílý pohled na svět a silný rasismus. Elfové jsou nejmoudřejší, nejkrásnější, nesmrtelní, dobrota sama, přesto nebezpeční, všechno krásné a dobré vzešlo od elfů a i trpaslík je z nich paf. Za chvíli začnou ódy na elfy unavovat.

Po přečtení Společenstva prstenu dokážu lépe ocenit filmovou trilogii, která vybrala z knih to podstatné, lépe dávkuje informace i napětí.

Poslední díl (alespoň doufám, že poslední) jde rychleji do akce a díky menšímu počtu stran i méně nudí. Bohužel kniha zase klade plno nepříjemných otázek, jako třeba proč se Ethan "musí" vrátit do světa živých a proč jiní mají smůlu, i když by se na ně dal uplatnit stejný postup? Zase se zde kádrují životy na důležité a nedůležité a mrtví se nedočkají svého odpočinku, protože musí pomáhat živým.
Ze začátku se ani neví, jestli Ethanova sebevražda k něčemu pomohla. Všechno se bere tak trošku samo sebou.
Děj se přesouvá plně do fantasy světa, kde autorky nemají tolik fantazie a vykrádají pohádky či legendy (převozník nemůže opustit svůj post, zloduch se dá nachytat na trapnou fintu apod.) Tentokrát je dokonce Ethan zapomnětlivý a nevzkáže ani jeden ze dvou vzkazů hlídačovi brány, natož aby měl pro něj dárek.

Hodnocení celé ságy: Harry Potter nebo Hladové hry jsou stále o několik tříd lepší ságy. Mrtví se opláčou a život jde dál, pokud někdo udělá chybu, tak si ji vyžere sám a když jde do tuhého, nevyskakují zpoza křaku dospělí a nezachraňují situaci. Originalita za každou cenu vyznívá směšně: co je to? Má to tesáky, saje to krev, na slunci to zemře a není to upír? No přece inkubus!

Nicméně knihy jsou z většiny čtivé, napínavé i dojemné, logika dostává zabrat (hlavně ten svět duchů není logicky zpracovaný, autorky lezou do tématu, který měl zůstat jenom v náznacích), ale nijak závažně, a platonicky zamilované teenagerky si užijí dostatek romantiky.

2 03.07.2013

Děj je o ždibec lepší než v předchozím díle, kde to směřovalo k jinému závěru (Lena by zvolila světlo), který byl nejspíš obětován kvůli možností pokračování. Kvůli stupidnímu výsledku Leniny volby se hledá obětní beránek a viník - sobecká Lena - to nebude.
Lena způsobila konec světa, který se projevuje tím, že kobylky celé měsíce okusují uschlou trávu. Ale vypadá to, že konec světa nikdo (kromě hrdinů knížky) neřeší a nikoho netrápí.
Začátek se klasicky táhne, ale pak se to rozjede až k překvapivému vyvrcholení. Škoda, že je konec tak useknutý. Chybělo mi tam probrání důsledků.

1 03.07.2013

První díl jsem hodnotila s přimhouřenýma očima jako prvotinu, ale ve druhém dílu si už servítky brát nebudu. Rozjezd je zdlouhavý a třetinu knihy se nic neděje. Líbil se mi vývoj vztahu mezi Lenou a Ethanem. Lena je z pochopitelných příčin nesnesitelná a nikdo by se Ethanovi nedivil, kdyby si našel někoho jiného. V této knize si ji však moc neužijeme.

Nástup Liv na scénu měl za důsledek oživení, ale vážně: které inteligentní holce na výšce by imponoval šestnáctiletý fracek? Takové věci fungují jenom ve fikci. Bohužel nové postavy jsou jenom křoví a zmizí ze stránek hned, jakmile ztratí své opodstatnění.

Prolézání podzemí mě bavilo a připomnělo mi to frustrující hledání viteálů v posledním dílu Harryho Pottera. Tady však každou chvilku vyskočí z poza křaku nějaký kouzelný dědeček nebo babička a jako v pohádce nabízí kouzelné předměty nebo splnění přání.

Závěrečné vyvrcholení ani nestojí za komentář. Nesmí chybět klasické americké kladení sobeckostí na první místo: Jdi za svým srdcem, boř mosty, neohlížej se na druhé, protože tvé city jsou to nejdůležitější na světě. Nabízí se přitom řešení, jak se zbavit nebezpečných postav a přitom nezabít oblíbené postavy. Takové řešení by asi bylo moc jednoduché a proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě.

3 20.06.2013

Není to žádná literární perla, ale docela slušné čtivo pro náctileté romantičky. Čteno v originále, kde jsem uvítala příjemný sloh a nenáročnou angličtinu s drobným jižanským dialektem (už jsem četla propracovanější jižanský dialekt). Děj celkem odsypává, hlavně první půlka knížky je nabitá různými drobnými zajímavými událostmi. Druhá půle je vyplněná především fňukáním Leny, kterou Ethan utěšuje a povzbuzuje jako správný zamilovaný klučina.

Výtku mám k plochým charakterům. Hlavní hrdina žije jenom pro to, aby (občas pasívně) pozoroval události a ujišťoval Lenu, že všechno dobře dopadne. Střední škola je stejné peklo pro outsidery, jaké známe z amerických filmů. Nesmí chybět blond roztleská vačky, které papouškují své bigotní matky. Nevyužitý mi přišel vztah s otcem a vůbec většina příbuzných jenom dělá křoví a nemá výraznější motivace.
Nevím, jestli knize škodí její stoprocentní asexualita, protože na rozdíl od Harryho Pottera tam nejde o záchranu světa, ale je to hlavně příběh o lásce.

Na debut je to však stále slušné. Třeba budou další knížky propracovanější.

3 13.06.2013