Ben Nevis komentáře u knih

Kniha se mi hodně líbila, hlavně uprostřed, kdy byla napínavá jak guma od trenek. Je to plné psychopatů, až si člověk říká, že ti Norové jsou pěkně zdegenerovaní a ta nemanželská děcka budou s vlastními sourozenci. :-)

Nicméně mám raději, když se detektivka chová trošku logicky a šokování čtenáře je až na druhém místě. Co je to za policistu, který má podezřelého a nechá ho páchat případné další činy, protože nutně potřebuje prověřit jeho minulost v jiné části země? V rozuzlení také figuruje plno podivných náhod.

1 25.05.2015

Třetí pokračování Poruchy reality je prozatím nejslabší. Silně uvažuji, jestli má smysl číst další díly.
Je to stále dobře napsáno, ale nic nového se tam neděje, nic zásadního nebylo odhaleno. Mám pocit, že na 500+ stránkách uběhlo v ději 30 minut. Autor už má asi jasno, kolik dílů má série mít a jak příběh rozvrství do jednotlivých dílů, ale mohl klidně dva díly ubrat.

Druhý problém, proč se to špatně četlo, je zaměření na záporáky. Sledujeme úsilí mrtvého mafiána či jiných posedlých, Dextera nebo ženské, co jde za svou pomstou přes mrtvoly. Není komu fandit a klaďáci se nikam neposunují.

21.05.2015

Pokračování Poruchy reality drží nastavenou laťku. Opravdu výborně napsaná sága, i když okleštěná o romance.

Plusy - pořád se něco děje, příběh pádí kupředu bez oddechu, i když se více méně jenom soustředí na invazi zabírání těl. Hrdinové užívají scifi technologické možnosti na 120% a úmrtnost není malá.

Mínusy - kniha se soustředí na zabírání a všechen děj se týká právě toho. Některé postavy se tam jenom mihnou, protože nejvíce prostoru dostávají vojáci. Příliš mnoho postav nedává možnost rozvíjet jejich osobnosti.

1 12.05.2015

Autor má od začátku ambice na ságu a podle toho knížka vypadá. Vesmír je velmi bohatý na různé kultury a postavami se to jenom hemží. Lidé nevyvinuli jenom cestování mezi planetami, a tak jsme zahlceni technobláboly z různých oblastí. Tohle zase nemusím, protože nové vymyšlené slovo v každé větě nic nepřináší a rozptyluje od čtení. Dělá z knížky nestravitelnou kaši a nejspíš může za nízké hodnocení.
Autor si mohl rovněž vyhrát s postavami, protože je to tam samá rozhoďnožka a free-cool-in frajírek, co nechytnou za srdce. Méně je více platí i v literatuře.

Je tedy nutno překousat začátek, než si zvyknete a oblíbíte nějaké postavy či lokace.

Co se týče celé ságy, která má asi sedm dílů, tři čtyři by na popsání celého konfliktu stačily. Hlavně Alchymista je natahovaný s minimálním posunem v ději. Vše vrcholí až na posledních stránkách a to doslova stylem Deus ex machina.
Každopádně autor na každém řádku ví, kam směřuje, neodporuje si a rozumně přemýšlí za postavy, jak kladné tak záporné.

1 04.05.2015

Většinou se shodnu víc s kritičtějšími komentáři. Tady se konalo příjemné překvapení, protože knížka nebyla tak hrozná, jak jsem čekala. Nicméně mě ani šíleně nenadchla kvůli zakončení.

Wilson mě překvapil, jakou kvalitní formu umí dát své knize. Určitě bych si od něho ještě něco přečetla, protože je to spisovatel, který umí psát. Knížka je plná celistvých postav, psychologie, a zasazena do reálné historie, kdy reálné postavy řeší reálné problémy.

Bohužel celé to sráží béčkovost a brakovost hlavního námětu. Upír, co řádí v Rumunsku by byl ještě OK, ale víc by se mi líbilo, kdyby se to vyřešilo jinak než osudovým bojem dobra a Zla. Postavu Glenna bych úplně vyhodila, protože kvůli ní mají čtenáři dojem, že čtou pohádku o princezně, kterou zachránil princ na bílém koni.

1 21.04.2015

Tohle měla být podle doslovu pocta Doylovi. No nevím, poctu si představuji jinak. Připadalo by autorovi jako pocta, kdyby ho vytáhli z domova důchodců, navlékli do obleku páchnoucího po stařecké moči, nechali ho napsat třesoucí se rukou pár řádek a otiskli to pod hlavičkou "poslední dílo slavného spisovatele na odpočinku", aniž by zveřejnili jeho jméno?

Jinou kapitolou je samotný detektivní příběh prezentovaný jako že si seriózní spisovatel odskočil do lehčího žánru. Jenže to, že je nějaký žánr určený pro pobavení širších mas, ještě neznamená, že ho zvládne každý spisovatel. Tahle knížečka se jednak špatně četla (detektivka má stát na zemi a ne se vznášet na poetickém obláčku) a jednak vyžadovala vyprávění papouška, aby čtenář dostal rozuzlení.

Jediné, čeho autor dosáhl, je zpolitizovaní do té doby nepolitického detektiva, kterého vykořenil a zasadil do nové doby, ve které se řeší pocty obětem Holocaustu.

14.04.2015

Věřím, že stalinovský režim se 1984 dost přiblížil. Udržování plebsu v bídě, likvidování stranických odpůrců i posílání lidí do pracovních táborů za skutečné či smyšlené politické zločiny. Naštěstí režim padl se Stalinem a československý socík byl jenom slabým čajíčkem skutečné diktatury. Orwell systém vylepšil tím, že nezávisí na vůdci, jedinec je sledován na každém kroku a správné myšlení je vyžadováno i ve spánku.

Co se týče příběhu, je 1984 pouhá studie "dokonalé" totality. Laboratoř, ze které je vyňat lidský faktor a ve které je možný perpetuum mobile. Nicméně hesla Velkého bratra stále platí, protože ovládat masy je žádoucí v každém režimu.
1. Válka je mír - proč asi USA válčí všude po světě a neválčí se na území Spojených států?
2. Svoboda je otroctví - my žijeme v iluzi svobody a rádi se ji vzdáváme třeba za účelem většího bezpečí. Absolutní svobodu stejně nikdo nechce, protože by nevěděl, co si s ní počít.
3. V nevědomosti je síla - na jednu stranu chodíme do škol, na druhou stranu sledujeme oblbující seriály a estrády, aby se nemuselo přemýšlet. Bereme jako pravdu to, co píšou v učebnicích a tisku, co říkají ve zprávách v TV. Občas se učíme lži, protože pravda nebyla ještě objevena. Jak snadné by bylo zaměnit vědecké poznatky za lži? Zlikvidovat historické kroniky a udělat si vlastní historii?

23 14.04.2015

Příjemně se to četlo, protože knížka obsahuje málo hluchých míst a dosahuje čtivosti i bez celé hromady mrtvol. Autor si hraje se čtenářem na kočku a myš až do poslední stránky, jak už je dobrým zvykem v britských detektivkách. Taky chválím vybalancování mezi soukromým životem hlavní hrdinky a kriminální zápletkou. Nedivím se, že se knižní série dočkala adaptace.

Málem jsem knihu zavřela po padesátí stránkách, protože mě odradil vodopád slov a nedostatek děje. Rozhodně to není lehké čtení. Ale vydržela jsem a nelitovala jsem, i když kniha občas vázne a utápí se ve své intelektuálnosti.
V běžné knize s dějem nenajdete takové propracované charaktery. Ve srovnání s Colemanem či Lesem Farleym je Faunia jakoby odbytá, ale stále bytost z masa a kostí, kterou můžeme obdivovat nebo odsuzovat.

Na těchto a dalších minoritních charakterech autor rozebírá americkou pokřivenou morálku. Ne nadarmo se všechno točí kolem skandálu Billa Clintona. USA má plno másel na hlavě a rasismus je podle mě jedno z největších. K čemu bylo zrušení otroctví, když udělali z "barevných" druhořadé občany? Můžeme soudit Colemana, zdali se zachoval v kritických situacích správně, ale nebýt na hlavu postavené společnosti, vůbec by se rozhodovat nemusel. A v současnosti je společnost zase postavená na hlavu, viz přízraky. Potíže Colemana, Lesa i Faunii by se daly svést na systém, je jednoduché udělat z nich oběti, ale zároveň jsou to zbabělci, kteří se nechají unášet proudem, místo aby bojovali.

Doufám, že si román přečtou hlavně ti, kteří nám z výšin supermocností diktují, jak se máme chovat k menšinám. Nechť si nejprve zametou na vlastním prahu.

3 03.04.2015

Ze začátku jsem byla nadšená logickým chováním hlavní postavy i originalitou příběhu. Je to důstojná detektivka, napínavá až do konce. Trochu mi to připomíná Midsomerské vraždy, kde se to hemží drbnami a všichni se pomalu znají. Bohužel musím strhnout hvězdičku za to, že logika šla do kytek, aby bylo co nejvíce vražd.
Moc se mi nelíbil záporák, co je typ postavy, která znásilní vaši maminku a ještě udělá potřebu na hrobě vaší babičky.

To se mi na detektivkách nelíbí, že postavy začnou z ničeho nic vraždit jako pominuté, zatímco na veřejnosti jsou to miláčkové národa a každý jim fandí.

1 27.03.2015

Autorka měla nejspíš složité dilema. Seriál se dějem odchýlil od knihy a muselo být těžké napsat něco jiného a zároveň nepsat nesmysly jenom proto, aby to bylo jiné než v seriálu. Cením si toho, že kniha se drží oběma nohama na zemi (kosmická linie jenom obrazně :-)).
Každopádně seriál je o mnoho temnější. Ne v počtu mrtvých, ale život na zemi je drsnější. V knize se řeší více méně jenom vztahy. Jednu minutu se milují, pak se něco na sebe dozvědí a nenávidí se, aby se posléze zase tvářili, že se tak moc nestalo.
Nejdramatičtější linku má Glass, které bych ráda fandila, ale je to přežívačka za každou cenu a na úkor jiných. Takový ten mateřský typ, co zabije každého, jenom aby přežila ona a její blízcí.

Co se týče úrovně psaní, autorka se mohla více snažit s cizími dialekty. Není poznat, že lodě mají různé dialekty ani že domorodci mluví jinak. Dialogy jsou více méně na jedno brdo.
21. den je důstojné pokračování prvního dílu, ale po spisovatelské stránce nevidím žádný vývoj.

1 24.03.2015

Seriál je moje guilty pleasure. Je dost temný a nebojí se tam odstranit i hlavní postavy. Proto jsem neodolala přečíst si knížku.
Ta se však veze na oblibě postapo pro teenagerky. Kluci by asi uvítali víc akčního děje a míň muckání. Už plno čtenářů přede mnou vyčítá autorce, že řeší pouze kdo s kým. A do toho vstupují vzpomínky postav na hrozný život ve vesmíru, abychom mohli plakat nad jejich tragickými osudy.

(Kdybych já řešila přežití ve vesmíru, zvolím trošku jiný sociální systém a rozhodně se nezbavuju užitečných členů společnosti kvůli malicherným přestupkům a nezavádím kastovnictví, které neúměrně spotřebovává zdroje. Hunger games takovými nesmysly netrpí, všechno tam má svoji logiku)

Naštěstí autorka umí psát a zvolila tolik textu, aby čtenáře neunudila k smrti. Postavy jsou občas příliš kladné. Například Glass jsem její pochopení a sebeobětování nevěřila ani minutu.
Takže scifi pozadí je jenom pozadí, na kterém se řeší romance a mladým čtenářkám knížku rozhodně doporučuji. Já to měla hlavně na procvičování angličtiny. Ty postapo slátaniny jsou k tomu ideální a rozhodně si přečtu i další díl. :-)

1 20.03.2015

Je to spíš akční detektivka z budoucnosti než hardcore sci-fi. Autor si vymyslel svět, kde oddělení vražd nahradí oddělení fyzického poškození, kde se za zločiny chodí "sedět" na desítky či stovky let a kde nemá cenu lpět na svém vzhledu.

Knížka obsahuje vše, co mají mazlíčci rádi - hlavní hrdina je drsňák s něžným srdcem a než dojde k rozuzlení, projde si bolestí a zažije pár romancí.

Nejúžasnější na tom vše je, že zápletka se neztrácí v přetechnizovaném světě, ale zapadne do něj jako noha do ponožky. Svět nepotřebuje příliš vysvětlování, protože je to svět, který známe až moc dobře, akorát místo tabletů se řeší báze a místo konzolí virtuální realita.
Líbilo se mi, že postavy "nostalgicky" nelpí na 20. století, ale odkazují se na neznámé budoucí umělce a filosofy.

1 16.03.2015

Příběh kariéristky, která nakonec "dostala rozum" a ocenila i tradiční hodnoty. Podle mě je to místy nedotažené a hodně věcí vyšumí do ztracena, ať už to znásilnění nebo boj za rovnoprávnost barevných.
Ale co se týče vztahů, je to takové ze života, žádná červená knihovna s vášnivou láskou na věčné časy.

1 06.03.2015

Detektivek zasazených do egyptského prostředí je hodně. Tato mě upoutala historickou věrností - Amelie není moderní postavou zasazenou do viktoriánské éry, ale máte pocit, že čtete román od Jane Austen.

Autorka, ač renomovaná egyptoložka, si dává pozor, ať nezahltí čtenáře odbornými fakty. Na můj vkus až moc důkladně. Víc se tu řeší milostné pletky, kletby a vraždy jako na běžícím pásu než samotná hrobka.

Nejvíce prostoru má však chemie mezi manžely. Ústřední dvojice hrdinů mě bavila natolik, že odpouštím nenápaditou detektivku i minimum egyptologie. Škoda, že tam nebylo víc Ramsese. :-)

1 02.03.2015

Máte pocit, že není fér, když za vás rozhoduje majorita mozku? Máte plno minoritních tužeb, které jsou potlačovány a ignorovány. Tato kniha vám přináší řešení - dejte každé tužbě, ať sebebláznivější nebo společensky nepřijatelné, šanci v nějakém poměru a hoďte si kostkou.

Kniha z prostředí psychiatrie nás umocňuje v pocitu, že každý psychiatr je více či méně blázen. Hlavní hrdina prochází krizí a přišel na zajímavý způsob, jak se zbavit nudy a únavy z konformního života.
Kniha je plná bláznivých situací a volného sexu. Věřím, že některým jedincům by kostková terapie pomohla, ale asi není dobré kopírovat všechny hrdinovy eskapády. :-)

1 02.03.2015

Jímá mě podezření, že autor měl vážný problém s lidmi kolem sebe nebo s lidstvím obecně. V panoptiku karikatur nazvaném Spolčení hlupců si každý čtenář najde svoji postavičku, která je urážkou jeho vkusu a geometrie, a může se zasmát nad jejím neblahým osudem, až se mu pylorická záklopka otevře dokořán.

Autor bije kolem sebe hlava nehlava, šije do konformního i nekonformního života, ubožáků a intelektuálů, rasových či homosexuálních stereotypů. Přitom žádné povaze nestraní. (Anti)hrdina Ignácius je dostatečně odpudivý na to, aby si zasloužil přes hubu, ale místy jsem mu dokázala fandit a často mi ho bylo líto, protože géniové to mají ve světě těžké. :-D

Smějeme se ubohým existencím, román ubíhá více méně bez děje, protože popis Ignáciova počínání je zajímavější než to vlastní počínání. Občas mě ale nebavilo poslouchat desáté naříkání matky nad nevděčným synkem nebo pátou variací hádky Levyových a uvítala bych nějakou ráznější akci.

Vzdávám hold překladateli a doufám, že se při překládaní pobavil stejně jako já při čtení. Všechna použita slangová slova ani neznám. :-)

5 18.02.2015

Pravdu mají ti i oni. Knížka je zábavná a čtivá, ale žádná světová bomba. Humor spočívá ve způsobu psaní, ne v příběhu samotném, který je spíš sledem šťastných náhod. Hlavně ta současná příběhová linie.

Neřeším absurdnost příběhu, ale spíš není dobré, že se všechny trable tak nějak vyřeší samy (i peníze se sypou bez přičinění). Co se týče postaviček, Alan je veskrze sympatická postava, ale obecné vyznění knížky je, že s příživnictvím nejdál dojdeš a ještě zažiješ kupu srandy. Nevím, proč bych měla fandit zlodějíčkům, drogovým dealerům a pančovačům potravin. Měla by knížka stejný úspěch, kdyby se postavy jmenovaly Dežo, Fero a Eržika?

Vzpomínková příběhová linie je propracovanější. Líbilo se mi, že Alan pomáhá různým stranám v historických událostech, ať už neúmyslně nebo ze své vůle. Některé věci byly možná zlehčeny až moc. Vsadím se, že pobyt v gulagu nebýval tak pohodový. Kdyby byl Alan v nacistickém koncentráku a pobyt líčil se stejnou lehkostí, Židé by autora rozcupovali.

Závěr: Lehké, vtipné, čtivé, ale víc než humoristickou knížku nečekejte.

2 10.02.2015

Je zajímavé porovnávat východní a západní autory. Západní jsou Star Trek - ohrožená civilizace se smekne proti vnějšímu nepříteli. Východní jsou spíš Babylon 5 - lidstvo zůstává stále stejné, nepoučitelné...

Nemíním psát na knížku ódy, protože po přečtení doslovu jsem pochopila, proč je závěr jakoby naroubovaný na celek, který nikam nesměřuje.

Co se mi nelíbilo:
- v některých pasážích jsem ztrácela soustředění. Některé odstavce jsem musela číst víckrát a dokonce mi ušel i motiv Arťomova putování a vůbec mi nepřišlo, že mi ta informace chybí.
- 20 let mi přijde málo na to, aby se vyvinuly celé nové životaschopné druhy. Ale co potom řešit v postapo, když ne boj s mutanty?
- tohle už je sice hnidopišství, ale mi takové věci vadí: všude jsou ohně krmené dřevem, které se nachází na povrchu. Kolik by bylo třeba sběračů dřeva v ochranných oblecích, aby na každé stanici mohli mít táboráky?
- v románu se téměř nevyskytují ženy a všechny postavy jsou asexuální. Připadala jsem si jako v mužské věznici. Autor si vyhrál s popisem každé ideologie, ale samotní lidé mu vůbec nejdou. Snaží se sice o nějaké charaktery, ale proč když většina postav je epizodních?
- Arťomovi má být přes dvacet, ale jeho charakter mi seděl víc na kluka 15-18. Řekla bych, že v takové společnosti musí děti dospívat rychleji.

Co se mi líbilo:
- Život v metru je propracovaný. Lidé jsou prostě lidé a nechtějí opustit svoje snahy o lepší život jenom proto, že jim hrozí vyhubení.
- Všepřítomný strach z neznámá je lepší než sto ďáblů a jiných mutantů. Atmosféře napomáhají táborákové povídačky o mizení lidí, ztracených stanicích, mrtvých duších...
- Očekávání je správně oddávkované. Začínáme s povídačkama a pak se postupně dozvídáme realitu. V první polovině nejsou skoro žádné příšery. Milovníci akčních her si musí počkat.
- Závěr není žádná bomba (už jsem něco takového v pár sci-fi knížkách měla), ale dává celé knize smysl. Taky vysvětluje některé spisovatelské chyby (jako například podezřelé záchrany na poslední chvíli. Něco takového očekávám v nejhorším braku a v americké TV).
Byla bych pěkně naštvaná, kdyby autor zastřelil Arťoma v půlce, protože pak by román byl jenom o politice a putování bez jednotící myšlenky.

Závěr: Román je mišmaš scifi, hororu, politiky, filosofování. Postavy často tlachají jako by o ničem. Připomíná mi to Lukjaněnka a jeho Hlídky. Samotné putování je korunováno epickou tečkou, která je v souladu s pochmurným laděním celého románu. Nedoporučuji číst v depresi, protože Metro je spíše varování než příslib, že všechno bude jako dřív.

5 30.01.2015

Lou si chtěla ochočit bezdomovkyni. Jenže tento živočišných druh potřebuje volnou přírodu a ne zlatou klec s luxusním pelíškem. Tohle Lou nemohla pochopit, protože přes veškerou inteligenci je jenom dítě, a ty rozlišují pouze černou a bílou.

Přiznám se hned bez mučení, že už jsem odrostla trampotám náctiletých. Jako dospělý čtenář nechápu, proč knížka dostala tolik literárních ocenění. Dobře se čte, ale není to nic, co by mělo způsobit poprask. Jazyk se snaží přizpůsobit dětskému pisateli a nemyslím tím hovorové výrazy. Rovněž děj je nevýrazný, aby neranil dětskou dušičku nějakým děsem. Já bych přitvrdila v konfrontacích třeba mezi mámou a Lou. I těžké chvíle s No se odehrávají pouze na pozadí a dozvídáme se o nich z nezaujatého vyprávění, jakou by u toho Lou nebyla.

Je to tedy knížka pro děti nebo pro dospělé? Nejspíš má co říct oběma skupinám. Dospělí si mohou uvědomit, že ať mají jakékoliv trable, jejich děti stále potřebují vyjádřit lásku a porozumění. Děti se identifikují se zmatkem, který probíhá v hlavě hrdinky. Ztráta ideálů a pocit bezmoci k dospívání patří.

I když možná všechna opuštěná zvířátka nebyla zachráněná, knížka končí optimisticky.

5 22.01.2015