Ben Nevis komentáře u knih

Kniha obsahuje zajímavé téma a dobré spisovatelské řemeslo, díky čemuž se četla sama, a není důvod nedat plné hodnocení.
Není nic jednoduššího než zneužít na hlavu nemocného člověka. Kdokoliv mohl hrdince nakecat cokoliv, a tak jsem čekala netrpělivě spolu s hrdinkou, až se vyjeví pravda. Autor se musel vcítit do osobnosti, u které si vůbec neumím představit, jak funguje. Muselo být těžké udělat hrdinku tak, ať neleze na nervy psychotickými stavy. Manžel takové osoby by opravdu musel být svatý, i kdyby Christine neměla kontroverzní minulost.

Pár výtek ale mám.
- Kniha graduje velmi pomalu. Pořád jsem čekala, že Benovi dojde trpělivost, ale až ke konci se začnou dít věci, které mohly nastat dříve.
- Dále mi vadí, že čtyři z pěti postav (a to jich tam moc není) mají mluvu ostravského pokrývače. Nebo spíš celá kniha je velmi spisovná a do toho postavy občas prohodí "fuck". Jakoby autor nebyl schopen napsat hovorový dialog.

Plusové body dávám za závěr, který může vypadat otevřený, ale alespoň neuráží laciným sladkobolným happyendem.

4 20.01.2015

Čtivé, zábavné, ale na mě moc pohádkové s odbytým koncem. Jakoby hlavním smyslem povídky bylo píchnout si do amerických zbohatlíků. Filmeček s Bartoškou se mi líbil krapet víc.

Oscar Wilde se dobře čte, protože používá jednoduchý a výstižný jazyk. Je tu pocit kvalitní četby, aniž by bylo nutno zacházet do komplikovaných popisů a slovesné onanie.

1 15.01.2015

Není to hřmotně zábavné, spíš morbidní satira, která místy pobaví a místy zamrazí. Autor se po anglicku jemně dotýká různých společenských nešvarů. Vztahů a chování Angličanů a Američanů, filmového průmyslu, novinářských poraden a zejména obchodem se smrtí.

Nejspíše bych se pobavila ještě víc, kdybych byla Britka žijící v USA v padesátých či šedesátých letech minulého století. Přesto je knížka stále aktuální, protože obchod s emocemi (ať už umělými na filmovém plátně nebo těmi, co zažíváme s blízkými) je stále nejlukrativnější ze všech.

1 14.01.2015

Smekám nad autorem, který se úspěšně tváří, že rozumí géniovi i retardovanému. Je to nejlepší románová sonda do psychiky, co jsem kdy četla. Hlavní hrdina v každé kapitole něco získává a něco ztrácí. Postavy mu vyčítají aroganci a sobeckost, ale naprostým neprávem.

Román mi připomněl, že musím děkovat za svou (i když ne výjimečnou) inteligenci, kterou bych nevyměnila za peníze ani krásu ani umělecký talent.

3 12.01.2015

I na Steelovou je to slabší kousek. V první třetině celkem útlé knížky máme vše dořešeno a pak se jenom mlátí prázdná sláma a přežvýkává pořád to samé.
Autorka si mohla dát víc práce - detektivní zápletku trošku zdramatizovat a čtenářky víc napnout. Hlavní hrdinka je navíc strašně pasivní (nejhorší prohřešek proti literatuře), nic nedělá sama, na všechno si najme lidi a pak jenom čeká na zprávy.

Jestli je to tím, že autorce táhne na sedmdesát a psaní už nezvládá, nezbývá než sáhnout po starších kouscích nebo po mladší autorce.

2 12.01.2015

Antologie je jako bonboniéra pro ochutnávku různých autorů. Stejně jako v bonboniéře mi některé kousky chutnaly více, některé méně, ale je tu poznat zkušená ruka autora, který si dal s výběrem práci, aby si žádný milovník hororu nepřipadal ošizen.

Osobně dám přednost Kingovi nebo Bradburymu před Lovecraftem a jeho žáky s jejich neustálým "Byla to hrůza". Ze staré gardy chyběl Poe a je možná škoda, že výběr zamrzl v osmdesátých letech.
Někteří autoři dostali zbytečně místo pro dvě povídky, takže prostor pro širší škálu by byl.

3 06.01.2015

Název antologie je poněkud přemrštěný. Jedinou hrůzu jsem pociťovala při pomyšlení, že některé povídky neskočí.

Asi to bude tím, že autoři byli osloveni, aby něco napsali, zatímco u konkurenčních antologií jsou vybírány nejlepší povídky.

2 29.12.2014

Pan Mercedes přichází jako náhrada za slabší Doktor Spánek. King se nejspíš z hororů na chvilku vypsal a chytá se civilnějších témat. Už to ukázal v Dallasu, který sice obsahuje fantastické prvky, ale pojednává o reálných událostech.

Pan Mercedes je naprosto odtržený od ostatní tvorby (já mám ty odkazy na fiktivní postavy minulých románů ráda), dostatečně temný s moderním bubákem zvaným sebevražedná vesta. V dřívějších dobách by ho nejspíš napsal Richard Bachman.
Bylo mi líto, že je vrah odhalen hned na začátku, ale nakonec to nevadilo napětí ani spádu. Kingovi musí při psaní napovídat sám život. Žádné dialogy šustící papírem, žádné stylizování. V této hře o dvou hráčích se oběma stranám občas daří zasadit skóre a všichni mají motivaci pro další činy.
Napínavé a čtivé až do konce.

5 29.12.2014

Hodnotím hůře, abych odlišila, že jiné Kingovky se mi líbí víc.
Četla jsem to zároveň s Osvícením, abych si připomenula tuto starší knížku (a děj se mi nepletl s filmem).
Osvícení nikdy nepatřilo mezi mých TOP 5 od Kinga, ale má své kouzlo. Je dostatečně temné na hororovou knížku. Doktor Spánek je příliš "sluníčkovský". Zloduši jsou k smíchu už svými kolotočářskými jmény. King se měl taky rozhodnout, jestli bude hlavní hrdina Danny nebo nová holka. Jeden z nich tam byl zbytečný. Za dob TO si děti řešily své démony sami. Ve 21. století to za ně řeší dospělí. Většina hlavního děje se skládá z plánování a vůbec děj vyznívá jakoby se Kingovi nechtělo nic složitého vymýšlet.

Je třeba doufat, že děsivým monstrům neodzvonilo a že King chytne nějaký dobrý nápad. Ale fandím Kingovi, že se zbavil svých démonů a dokáže žít a psát bez návykových látek. Raději oželím alkoholové Osvícení a přečtu si Doktora Spánka, sice vodového, ale stále řemeslně precizního.

5 29.12.2014

Na celé knížce je nejlepší doslov, se kterým souhlasím na 100%. Neberu detektivní žánr jako brak (který žánr potom není brak?), ale nemůžeme čekat literární skvosty u autorů, kteří vychrlí desítky knížek.

Povídky jsou zábavné a pointy překvapivé. Někdy byla na malém prostoru představena zápletka, která by jindy vystačila na román. Akorát těch jmen tam nemuselo být tolik.
Kupodivu jsem víc ocenila méně známe detektivy, jako byl Pyne nebo Quinn. Jejich počiny byly originálnější a zábavnější, protože i když měl Poirot záhadné zápletky, nechoval se zrovna jako chytrý detektiv.

02.12.2014

Buď jsem to už kdysi četla nebo viděla film, protože mi bylo hned jasné, kdo je pachatel a ve správném momentu mi docvakl i motiv. Díky tomu jsem si mohla užívat detailů a pozorovat, jestli všechno zapadá. S tím si Agatha umí vyhrát a taky nechápu, kde chodí na ty nápady, jak by se dalo vraždit. Bohužel Poirot příliš dlouho tápal a na brilantního detektiva byl moc důvěřivý, čímž mi lezl na nervy. Na druhou stranu byl lidský a musíme omluvit i jeho stáří.

Nevím, čí to byla chyba, že nebyly ani pod čarou přeložené francouzské věty.

24.11.2014

Agatha si vytvořila svého Sherlocka a drahý Watson se zde jmenuje Hastings. Samozřejmě, že je nutné mít ke geniálnímu detektivovi hloupějšího poskoka, který postupně čtenáři odhaluje stopy, zatímco detektiv už je míle před ním. Musím však přiznat, že mám raději jiné postavy než arogantního Belgičana a jeho pejska.

Nicméně s počtem přečtených románů od Agathy Christie se krystalizuje schéma, díky kterému je možno uhodnout vraha. Ne že bych tady hned uhodla pachatele, román je přece jenom překombinovaný a samotné postavy konstatují, že to vrah poněkud přepískl.

24.11.2014

I u mě tato kniha patří mezi nejlepší od Agathy. Nepřítomnost detektivů není na škodu, spíš naopak. Vraždy podle říkanky jsou mrazivé, i když občas mají moc rychlý spád. Je těžké uhodnout pachatele, protože chybí motiv a pachatel nedělá chyby. Tudíž vrahem mohl být kdokoliv z nich nebo někdo cizí.
Proto Černoušky nepovažuji ani tak za detektivku jako za vydařený skorohoror.

3 24.11.2014

Agatha své řemeslo opravdu umí. I když tu máme jenom jednu vraždu, knížka nenudí a těšila jsem se celou dobu na odhalení vraha. Potěšilo mě, že vrah nebyl "zahradník", ale osoba, která dává hlavu a patu.
Postavy byly rozpracovány dobře, akorát tam mohlo být víc podezřelých. Ze sedmi kousků od slečny Marplové jenom asi tři byli víc zahrnutí do děje. Některé postavy vikář vůbec nepodezíral a přitom bily do očí.

1 18.11.2014

Důstojné pokračování ságy. Autor si ukousl velké sousto a prozatím statečně žvýká a věřím, že se nezadusí!

Uvítala jsem na začátku vtipnou rekapitulaci minulého děje, protože jsem díly četla s velkou prodlevou. Bohužel jsem si nepamatovala všechny detaily, a tak první třetina knihy (rekapitulující děj roku nula) s odkazy na postavy mi moc neřekla. Pak se vracíme zpět k Peterovi a Amy a vše vrcholí v jedné velké bitvě, která mi přišla příliš destrukční, ale uvidíme, kam se ubere třetí díl.

4 29.10.2014

Druhý díl se mi líbil trošku víc než první. Připadá mi vyspělejší a autor (nebo překladatel) se víc snažil i po slohové stránce (i když bez popisu východu slunce na celou stránku se obejdu :-D). Nechybí nápady a dějové zvraty, i když děj se motá pouze kolem pár postav. Kaiku jsem si nakonec oblíbila a vůbec všechny ženské postavy jsou silné. Autora si každopádně zapisuji mezi talentovanější pisálky fantasy a těším se na zakončení ságy či na nějakou novou.

Nakonec jsem přečetla i třetí díl, který zakončuje příběh a uspokojivě uzavírá osudy postav. Bravo, autore. Nebál ses happyendu, ale ani redukování hlavních postav. Přece jenom ve válce nemůže každý přežít.

Škoda, že sága prošla knižními regály bez povšimnutí, zatímco klišovitá fantasy mají čtenářské ohlasy. Možná jsou Tkalci moc dospělí a moc epičtí.

2 29.10.2014

Tkalci saramyrští se vymykají z masy podobných fantasy tím, že nevycházejí z evropského středověku. Kultura a mytologie je spíš střihnutá japonskou, viz některá jména, démoni apod. Máme zde nadpřirozeno, lidi schopné kouzlit, prostě vše, co patří k fantasy.
Autor si vyhrál s mytologií (ale ne natolik, aby obtěžoval obšírnou historií a plejádou nedůležitých názvů a jmen) a zapracoval do příběhu politické plotky či nenávist vůči menšinám.

Slabinu vidím v postavách, které mi připadají ploché, zbavené emocí. Vím, že postavy truchlí nebo milují, ale jenom proto, že to autor řekl. Ke konci mi bylo jedno, jestli některá zemře (ať už kladná nebo záporná). Příběh je budovaný dobře, nechybí různá překvapení a není dopředu rozhodnuto, jak to dopadne.

Doporučuji všem, co už mají něco načteno a nebojí se obsáhlé epické ságy s bitvami, zradami a politikou.

1 21.10.2014

Před čtením jsem udělala chybu a přehlédla, že je to fantasy pro děti. Ale Harry Potter je taky pro děti a neměla jsem při něm pocit, že klišovitější knížka neexistuje!

Knížka je ubohá po slohové a neoriginální obsahové stránce, jako by se autor bál, že jeho čtenáři nepochopí nic spletitějšího než je boj dobra a zla. Přičemž aby nedošlo k omylu, zlo je reprezentováno pouze nelidskými stvůrami. Dětská dušička bude po přečtení netknutá, ale ostrouhají ti, co už nějakou knížku přečetli a očekávají buď napínavý nebo zábavný příběh s barvitými postavami.

Žánr fantasy je z 80% čtivý brak a Hraničářův učeň tam hravě zapadne.

2 20.10.2014

Nesnáším autorku za to, že konec proměnila v slzavé údolí a ještě k tomu natahované na několik kapitol. Autorka měla hlavní hrdiny zaslouženě odměnit a ne je oba potrestat. Ráda si pobrečím, ale tohle už bylo citové vydírání.

Konečně jsme se dostali za hranice města, ale bohužel se vyměnila jedna lokace za druhou. Žádné velké putování se nekoná. Outsideři jsou najednou celebrity a naopak. Zase se musí bojovat a kdo neumřel v předchozích dílech, dočká se teď.
Nicméně se vysvětlily frakce a co nedávalo smysl v prvním díle, najednou smysl dává.

5 03.10.2014

Sice jsem neplánovala číst pokračování Divergence, ale po filmu (který se mi líbil víc než kniha!) jsem si řekla, že to ještě zkusím. Rezistence se mi líbila víc. Vztahy teenagerů jsou reálnější než dílech, kde mají "lásku až za hrob". Dočkala jsem se vysvětlení, které v Divergenci chybělo. Kdyby ho autorka dodala na konec prvního dílu, nevypadala by jako spadlá z višně. :-)
Každopádně až takové zlepšení se nekoná, protože první polovinu knihy se nic neděje a velká část knížky je věnovaná mindrákům hlavní dvojice.

1 03.10.2014