ber-tram komentáře u knih

K očištění planety - Úplná Demontáž Lidstva! Vypůjčuji si název hudebního alba, které by ovšem bez člověka nevzniklo... Nevznikla by ani beletrizovaná politologicko-psychologická studie pro ty, co neradi odborné statě, a maně tuší smysl okřídlených sloganů o velkém bratrovi a orwellovském režimu - aniž by knihu četli. Po přečtení je schvátí dilema, zda slovo lidstvo znamená poctu či nadávku. 3/22

15 21.01.2022

Věty drží tuze semknutý a nepropustný tvar, což při současném řídkém tlachání, co slina na papír přinese, jen aby stránky naskakovaly a slova běžela (a říká se tomu pořád hrdě literatura), nebývá pravidlem. Mnohé myšlenky volají po opakovaném vstřebání, a není to dílem neobratnosti autorky, ale povrchnosti čtenáře, zvyklého hltavě lítat z řádku na řádek metodou: co nepochytím úplně, to už si nějak domyslím. Tady by ovšem byla škoda neužít si hutný vyjadřovací styl. Ne snad kvůli ději, ten je průhledný a všední (no to mě podrž: žádná facka, žádný výstřel, jen pár špičatějších dialogů), a přesto plný mezilidského napětí, založeného na ustrojené osobní a listinné komunikaci. Tohle je vlastně vzor kvalitní sociální sítě - zdrojem signálu je toliko návštěva nebo dopis a zvěsti, co přinášejí, mají opravdu osobní váhu a cenu, hlavně cenu trpělivosti. Jakoby to nelichotivě diagnostikovalo nedočkavý informační průjem dneška, kdy permanentní signál dotírá tak vlezle a všude, že jen posiluje naši imunitu proti vnímavosti. Proto při čtení o staré obyčejné době neškodí trochu zpomalit a zapnout mozek. 1/18

15 22.01.2018

Na české (a ženské...) spisovatelské poměry záživný námět vymodelovaný v mocné dílo! Zosnované systematicky, napsané svrchovaně a s upřímnou přiznávkou k inspiraci odbornými prameny. Taky proč ne? Vždyť poučená beletrie obarvená přiměřenou fabulací osloví líp než toporně věcná školometská skripta. Dostal jsem proto pár nadšených čtenářských referencí a začetl se před pár dny. Symbolicky v Brně, na adrese Tučkova. 35/17

15 02.10.2017

Dán je Slovák, a já ho v mém čtenářském rytmu majetnicky počešťuju. Až tak bych si přál mít jej v naší obci spisovatelské, namísto haldy tuzemských pisálků.
On umí - zabavit, znepokojit, přimrazit. To co líčí, se reálně mohlo dít, spíše opravdu dělo. Otřesné, těžko zapomenutelné. 25/21

12 10.12.2021

Používá slova, která jste buď dlouho neslyšeli anebo vůbec. Podává dějepisnou lekci, které věřit buď smíte úplně nebo vůbec. Každou kapitolu osobitě nazve, každou uvodí poťouchlým moudrem. Text je náramně peprný: gastronomicky, eroticky, kriminálně.
Kdybych propojil s odžitým literárním kontextem: tam, kde Miloš Urban už pekelně nudí a Umberto Eco bezbřeze tlachá, Stančík poučně baví a zábavně poučuje.
A proč ne plný počet?! Inu, horní příčku strhává nezasloužený úděl groteskního, rozplizlého, no prostě zlého konce. 45/22

10 22.12.2022

I když jiným, samostatným vydáním, uzavírám právě výběrový odeonský soubor Třikrát Hercule Poirot, kterým se (patrně) přepychová série v r. 1963 otevřela.
Co do kvality i popularity nemohl nakráčet výtečnější premiant! I tento hlavolam zastřených totožností dešifruje, byť s přiznávkou vlastních pochybností.
Co do kvantity si lze belgického detektiva užít v mnoha jiných kauzách, což také učiním, raději namísto všetečné slečny Marplové. 28/21

9 29.12.2021

Prokomponované ad absurdum! A klasická nejistota čtenáře u senzační detektivky: když už znám pachatele, proč do konce zbývá ještě 30 stránek?! Vše bude jinak, že, Hercule P.? 24/21

9 06.12.2021

Když spisovatele stíhá mediální pozornost, moc mu nevěříte. Ti nenápadnější bývají přesvědčivější. Hartl ovšem hned literární prvotinou potvrdil, čím mě zaujal v oboustranných Okamžicích štěstí. Zdánlivě lehkým tónem referuje o závažných životních kotrmelcích, a je to takříkajíc ze života, nadotek. Z reálných českých kulis, z věkového pásma takzvaného středního věku. A žádné nespojitě nakupené skeče či epizody, ale prokomponovaná síť kontaktů, blbých nahodilostí a rozdílného vnímání situací. Slušný otvírák čtenářského 2021! 1/21

9 11.01.2021

Vida, McBain mě nasměroval k Dánovi, a ten odkazuje na McBaina (str. 88)! Silně zatrne při úvahách o politickém čachrování deformujícím policejní službu (např. str. 141). Co fungovalo během něžné sametové, užije se i dneska aneb jak to celé vlastně podat veřejnosti, že? 27/24

8 01.07.2024

Objektivně vzato udělal ikony z Hannibala Lectera a Clarice Starlingové až film, který respektuji. Nic víc. Literární námět tedy nepoměřuji, možná jen s módní románovou záplavou psychopatů a úchylů, v níž toto dílo ani po letech neztrácí glanc a přednost. Kataklyzmatické atmosféře by nicméně slušela charismatičtější, rozuměj vyfabulovanější, koncovka. Ačkoliv – Lectera nechal autor prozíravě zdrhnout, že... 4/22

8 02.02.2022

Oběma excentrikům – Rhymovi i Tanečníkovi – románově fandíte, ale jejich bleskovým schopnostem reálně nevěříte. Přesto jim nedovolíte, aby se vzdálili zornému poli vaší pozornosti. Deaver prostě umí! 2/22

8 17.01.2022

Námět drtí sám o sobě, k tomu netřeba Mornštajnové, aby posté, podvousté, potřísté ohromil. Se svědomitostí absolventky lekcí tvůrčího psaní zcela obyčejně, bez mimořádné fabulační invence popsala peripetie lidí zasažených válkou. Na tuzemské škrabalské poměry solidní výkon, v širším měřítku slabší průměr. 43/19

8 11.11.2019

Žádné internety, žádné mobily, zato kriminální bizár, u kterého se i pamětníci smí dohadovat, nakolik je to plně ze života, a nakolik se čerpá ze studny fantazie. Prozaicky to šlape, jak je u autora standardem! 31/24

7 29.07.2024

Lingvistická symfonie pro všechny, kteří nehodlají rozpitvávat sociální interakci. Až se z toho motá gulliver (to je hlava, vážení!).
Jelikož si v perlotvorbě přezdívek a patvarů sám libuji, s uspokojením zjišťuji, že neologismy nejsou výpotkem teprve zkratkovité komunikace digitálního světa.
Strach a svrab v Las Vegas, Balada z černýho asfaltu, Narkothing budiž příbuzné story ze šikmé plochy, o sebrance, která parazituje na okolí. Baví mě ta šikmá plocha, na kterou mě to bytostně neláká. Nerozumbraduji nad širší vypovědí o společnosti. 15/20

7 25.03.2020

Rozštěp románu o pěti částech do tří svazků je prakticky obhajitelný, ale dramaturgicky divný. Jenže dát 750 stran naráz, malinko riskujete infekci dosavadního čtenářského vkusu. Proto jsem každou „knihu“ terapeuticky prokládal mnoha jinými.
Zda autor vše zažil, resp. kolik si nadsadil a vyfantazíroval, toť otázkou, poněvadž by se z toho asi sotva vylízal (viz drsné scény ze slumu, z vězení, z války, z drogového rauše). Nicméně jeho doménou zůstalo dětinské poetizování všeho, co poetizovat lze, a kvazi filozofování o kdečem, co se komu nakouří do palice. Některé myšlenky mají hlavu a patu, ale v jádru jde o zpomalený a zastaralý přenos všelijakých pozorování na tuny papíru.
Pro ženský by to mohlo zafungovat jako červená knihovna z Indie (ach ta láska k té tajuplné Karle...vyloženě trapné), soudnější knihomolové odhalí reklamně nabobtnalou nudu. 12, 34/17, 21/18

7 17.08.2018

Smiřme se, obyčejní čtenáři, s tím, že mladou generaci literátů nažhavuje divná posedlost vyjadřovat se mermomocí jinak, nonkonformě, chaoticky, abstraktně, surrealisticky, aniž by se předtím naučili kloudně převyprávět duchaplný příběh ze života.
Smiř se, prý kýmsi oceněná Lauren Groff z oné generace literátů, že vyjma pár jazykově hbitých přirovnání si mě v kostrbatém manželském chorobopisu rozpitvaném na zoufalých 450 stran nedojala lautr ničím.
Říkám to svědomitě, při vlastní blbosti, že knížky poctivě dočítám a téhle se jako mnozí jiní právě marně pokouším zbavit. Podle obálky prý k tomuhle vydání přidávali omalovánky. Aspoň něco užitečného. 36/17

7 23.10.2017

Není marné zakončit rok tou nejlepší knihou, jakou jste během něj přečetli? Není s podivem, že za minulého režimu mohla tato obžaloba vykořisťovatelského kapitalismu směle vycházet? Není fajn střídat kapitoly kratší, postihující širší souvislosti, a delší, zaměřené na osud jedné rodiny? Není od autora milosrdné, že tu mizérii raději utnul a nedovyprávěl do tušeného konce? Prauda. Čloujek musí mět ňákou naději... 56/16

7 02.01.2017

Takže machírek na kole se bude kapku vytahovat, jak přečůral divočinu, říkal jsem si skepticky, než jsem knihu otevřel a zběžně ji prolistoval. Šeredný omyl! Vrátil jsem se tedy na první stránku. S takovou pokorou autora a přiznáním vlastní malichernosti ve srovnání s drsnými přírodními živly jsem nepočítal. Že Aljašku překoná, jsem tušil, ale že o svém obdivuhodném výkonu podá báječné svědectví i na papíře, mě překvapilo a ponouklo k dalším jeho expedicím.

7 03.02.2016

Bryndza, bryndza, a rovnou na Slovensku, s tou se servírují halušky, ne? Ano, ale zde nikoliv v přeneseném slova smyslu halucinací. Jakoby sice vzal pět cizích detektivek a postavil z nich šestou, no a?! Lepší dobře opsat než špatně napsat, že? V autorském dovětku prosí o komentář, třeba jen pár slov, tak má je mít: výtečné čtení, napínavé a lidské. 22/23

6 04.12.2023

S pietou vůči loni zesnulému romanopisci a jsa nesvůj z objemné bichle jsem Řekou bohů poprvé vstoupil do jeho tvorby. Asi ne naposled!
Krátké kapitoly usnadňují průchod dějem, který se (ústy málem geniálního kleštěnce) po palácovém intrikaření a obcování přelévá v outdoorový poříční exodus.
Jazyk je plasticky popisný, ne-li doslovný, čímž vynikne chlípnost i krvavost egyptského starověku. Hladký až lesklý papír svižně šustí pod prsty, a byť jako čtení do vlaku to znamená cestovat s cihlou, jezdím navěky věren přísaze: elektronickou čtečku nikdy!
Jak mě v 90. letech odrazovaly knižní barvotiskové obálky s palcovými blýskavými nápisy, zjišťuji, že leckdy klamaly kabátem. Možná už ne tak hluboko v čase, ale kamkoliv jinam se s průvodcem Wilburem S. někdy ještě vydám! 11/22

6 14.04.2022