ber-tram komentáře u knih

Crichtona je škoda, ale není škoda, že ještě zbývá pár jeho titulů, které jsem nepřečetl a smím se na ně těšit. Má je vyrešeršované, odzdrojované, neklouže po povrchu. Povyšuje beletrii do naučnější zóny, třebaže ventiluje i své postoje - jako zde, v otázce japonských sociokulturních vzorců a specifik. 27/21

1 27.12.2021

Doyle a jeho Challenger, Burroughs a jeho Tarzan, Haggard a jeho Quatermain – dobrodruzi dechberoucí před stoletím a laskavě úsměvní dnes. Ale čestní, a proto obdivuhodní. 26/21

1 16.12.2021

1. Vdovy z Broome: Magnet a piliny, Hranice dříví... názvy prvních kapitol zní až odtažitě alegoricky...?! A přitom jde o rutinní detektivku, nekonvenční snad jen australským kontinentem. Ledaže by tím magnetem byl zločin a pilinami sebejistý detektiv, kdežto hranicí dříví podnět k vyšetřování...? Je fakt, že se ho aktivně účastní málem celá místní pospolitost. 22/21

2. Zlověstné kameny: Jakoby se autor snažil spolu s detektivní zápletkou prodat kus australské exotiky. A jelikož průběžně koukám do mapy se zájmem, kde se to celé odehrává, skutečně se mu daří. Překladatel pro změnu zkusil vyfabulovat napínavější název. Ale i kdyby otrocky přeložil originál na »Dort v krabici na klobouky«, obsah by neutrpěl. Centrální průsečík detektivky s exotikou se totiž týká samotných pátracích metod – exaktních civilizovaných (importovaných), jimž konkurují intuitivní divošské (domorodé). 20/22

3. Bony kupuje ženu: Také mám rád shody počasí: tady i tam momentálně vedro a sucho. Ovšem nástrahy Eyerova jezera plného optických klamů sotva co a kdo překoná. Leda detektiv na stopě vraha. 26/22

1 22.11.2021

Mám dojem předlohy k tarantinovské kecárně a lá Hanební pancharti, více se planě žvaní, než běhá po pahorku.
Pak si vybavuji věčné diskuse ze školství, jestli kliky a dřepy za neposlušnost jsou či nejsou tělesný trest?! Všeho moc škodí, že.
A nakonec jadrný vojenský jazyk, kdy si rádi připomenete, že kniha vyšla už za toho minulého ošklivého prudérního režimu, který prý máloco dovoloval. Tady asi cenzoři dřímali. 19/21

1 15.10.2021

Aneb když se čeština stává cizím jazykem... Do upravené verze z r. 1957 jsem se prodíral ztěžka čili originálu ze třicátých let bych asi nerozuměl vůbec. Přitom forma i obsah znásobují účinek vypravování a stojí tedy za trpělivost nechat se vtáhnout do sociálně napínavých osudů všech postav. Tím ovšem moje exkurze do spisovatelsky zručné Pujmanové patrně končí, přestože jsem právě nakousl trilogii. 9/21

1 27.07.2021

Království patří do pohádek. A jednu nám Nesbo zeširoka vypráví. Má odvahu udělat ústřední postavy z chladnokrevných primitivů, kterým vše prochází, jsa obklopeni nedůvtipnými vesnickými mamlasy. Nespisovné samomluvy mají asi sugerovat, že pumpařský křupan sežral všechnu moudrost světa a na leccos má fungující recept.
Nakladatel nemusel napovídat, jak by nasycení čtenářského hladu neuškodilo nějaké to traumatizující zneužívání a fráze “miluji tě”. Tak to tam autor nekriticky naštosoval.
Trnul jsem, kdy se sem nasomruje vypítko Harry Hole... 8/21

1 18.06.2021

Od začátku do konce jde o zmizení pštrosů. Naposlech inscenační úlet, ale aspoň dobrá zpráva o tom, že knihu cosi drží pohromadě. Odlehčenost zde nezaměňujme s třeskutou vtipností a touhu po grandiózním finále, když se román proklamuje jako uzavřený, předem utlumme.
Srovnání pro mě nového jména Heteša s jinými tuzemskými protagonisty podobných žánrů (koho znám, tak Žambocha, Kulhánka, Kopřivu, Fabiana, Kotletu) nedopadá tristně ani medailově. Lepší průměr, proto výzva zkusit ještě něco. 5/21

1 24.03.2021

Jako vzpomínka na letos zesnulého Morriconeho by lépe zarezonoval filmový hudební doprovod, který na CD obhájí důstojnou pozici v poličce.
Literární předloha filmu potažmo hudby v ní nezůstane – odsejpá křepce, což o to, ale od chvíle přepadení ve vzduchu “letí” až moc svižně, bezmála rodokapsově. Z bezpečných hlubin na drhnoucí mělčinu, toť nešvar i jiných knížek. 24/20

1 04.11.2020

Kde se zrodí, tam se hodí. Tak tohle vlastenecké heslo hrstka zoufalých gastarbajtrů tupě ignoruje. Radši v cizině načerno sbírat jahody, mejt nádobí, nechat se otravovat gangstery (své krve!), poflakovat se, než prospěšně hrábnout v rodné domovině. Životní přístup, který se mi názorově hrubě příčí. Což neznamená, že by osudy těch přeběhlíků nebyly vylíčeny osobitě a dojemně. Nejvíc stejně držíte s psím potulkářem. 22/20

1 23.09.2020

Slovník českých spisovatelů mapující dekádu sedmdesátých let na Prouzu pamatuje, vzpomeňte si také! Ano, režim ho akceptoval, avšak na křídle oficiálních tvůrců má výhodu symbiózy básníka a prozaika v jednom. Prostořekost umí zaobalit do poetizujících ornamentů, aniž by pozbyly sžíravé kontury. Proč jen hlavního protagonistu tak nevyhnutelně deptá?! Uvidím, co přinese pokračování! 19/20

1 31.03.2020

Muselo to z něj prý ven, nu dobrá... Asi podobně jako hudební výplody, třeba chabí Dark Angels. Někdo holt musí produkovat slabý průměr, aby vynikl nadprůměr. O Kingovu Nespavost se v textu (s kalibrem vleklé středoškolské práce) samosebou otírá. Jenže Kingova Nespavost na mě jako silný nadprůměr příhodně a netrpělivě čeká ve čtecím regálu.
Pozn.: Chvalořečeny vědomostní Knihy kovu! 16/20

1 25.03.2020

Kdož nemá na rozlehlý strhující román, smolí zakrnělé povídky, a stejně mu to nejde… Kdož zmákne pořádný velkoplošný román, nezdržuje se titěrnými povídkami, stejně by mu to nešlo. Povídka je těžkým útvarem ke zkrocení a jejich sepisovatelé až na výjimky podměreční.
Zdejší soubor jsem přelouskal toliko motivačně kvůli titulní běžecké samomluvě.
Verdikt kompletní zní *** / ** za „povídky“ + *** za kapesní formát + **** za báječný slang. 9/20

1 20.02.2020

Bizarní scenérie zavěšeného těla dekorující obal avantgardního soundtracku Jerry Goldsmithe se v knize zjevuje až ve finální infiltraci Susan do Jeffersonova institutu.
Shoda okolností je povážlivá: před pár týdny přečtený Případ dívky v tísni od Michaela Crichtona vrhl klatbu na bostonský špitál Memorial. I Cook jej znesvětil medicínským neřádstvem. Film Coma režíroval Michael Crichton. Mají snad proti Memorialu cosi osobního, nějaké nedoléčené bebí? 6/20

1 07.02.2020

Autorova nechvalná mediální nálepka politikům donášejícího žurnalisty zpropagovala i jeho literární tvorbu. Románovou? Sotva... Kvótu 250 stran přelezl za cenu neorganického a nevypointovaného katalogu pražských redakčních eskapád a intrik, pseudointelektuálních (odkudsi načtených) tezí a společenské kroniky. Jakoby si také potřeboval leccos vyřídit sám se sebou. Kde je ostatně psáno, že kdo pranýřuje pokřivené vztahy, sám je rovný. 47/19

1 16.12.2019

„Dej to třeba do té police na nádraží, možná to někoho zaujme...“, povídá mi táta. A proč ne zrovna mě?, obracím osmdesátiletou knížku v ruce a vzpomínám, kterak jsem jako děcko slabikoval její hřbet v knihovničce.
A trefa! Další lekce pro současné toporné písmáky, kterak lehce a přesně se volí slova, kterak řízně a střídmě se vystihuje situace, kterak nenuceně se v groteskním nasvícení rýsují společenská témata hýbající nejen generacemi žijícími v oné »pradávné« době. 39/19

1 03.10.2019

Proslulost komisaře je dána spíše hojným počtem než přitažlivostí jeho knižních případů (tenhle v sérii okupuje už šestou desítku). Sám se chová dost neakčně, notabene na lázeňském pobytu, kde pátrání jen pohostinsky přihlíží než že by ho řídil. Mezi vypitými pohárky léčebné vody si doprovodně a pozorovatelsky přitakává s kolegy vyšetřujícími co jiného než vraždu. 37/19

1 20.09.2019

Lékař lidských duší z povolání propojil svoji psychiatrickou praxi s vědeckofantastickými mrákotami. Ve třech příběhových sadách se tak ozývá nepřiznaná autobiografie kolorovaná futuristickými projekcemi o způsobech analyzování mezilidských vztahů. 36/19

1 16.09.2019

Přestože mi čtenářský rytmus přísně velí oddělovat autory tuzemské od cizích, Slováky mám sklony pořád brát za našinec. A to je jinak vůbec nemusím...
Krátkou pozorovatelnu neukotvené mládeže s radostí nechávám ležet za hranicemi. S údivem, jak se sice poctivě sestehovaná, ale příběhově řídká příze stane látkou pro generační biják... 31/19

1 12.08.2019

Dlouho mi vyčítavě viselo v Chystám se číst...
Jelikož film neznám, jen perfektní soundtrack k němu, nemusím alibisticky lakovat v obluzení filmem, jak skvělá byla kniha. Nebyla. Pokání fakt není k pokakání. Velmi sterilní, velmi mdlé. Prostě napsal to anglický suchar. Ani ten údajný závěrečný »trik« pořádně nezabral.
Takže pouze přesun do mého seznamu Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack. I to je poklona. 29/19

1 25.07.2019

Slohově výstřední črtu sice dějově moc nepobírám, je dost z jiného světa, ovšem cyničnost podání, hektické tempo a úsporný rozsah přidávají body - autorovi, kterému se už blížila sedmdesátka! 25/19

1 10.06.2019