bertrand komentáře u knih

Bič severozápadu je Rodokaps (brak), jako když vyšije. Notně již vyčpelý únik od reality a la léta čtyřicátá.
Od běžné produkce Románů do kapsy ho odlišuje:
a) suchý literární styl, který si mohl jeho autor Jan Fiker aka William Crosny odkoukat od svého bratra Eduarda Fikera
b) možnost, že autorem či spoluautorem je opravdu Eduard Fiker
c) poměrně složitě (a samozřejmě kostrbatě - je to Rodokaps) zkonstruovaný děj, který si až detektivně hraje s časovými souvislostmi a kde je hlavním (a opakovaným) hybatelem děje záměna identit
d) hlavní a jediná ženská postava je v příběhu zmíněna jako "děvče s ohavnou jizvou ve tváři, kterou nikdo by za ženu nechtěl" - a opravdu tomu tak jest. Hlavní hrdina k ní nemá žádný citový interest a naopak, jediný cit, o kterém je v souvislosti s ní řeč je láska sourozenecká. Svatba na konci se nekoná.
Apropos - jako důkaz toho, jak se brak v průběhu oněch 80ti let proměnil uvádím toto:
Banda hrdlořezů žijících mimo civilizaci zajmou mladou dívku, ale ani jeden z nich nepomyslí na to, že by dla průchod svým nejnižším pudům. Jak by tuto situaci asi popsal autor soudobých severských "krimi". Z holky by asi moc nezůstalo...

10.01.2022

(SPOILER) Vzpomínám na ten den před X lety, kdy jsem si přinesl domů první westernový Rodokaps - Město pavouků (úplně první byl samozřejmě Velinského Mrtvý z Olivetské hory, ale ten byl detektivní). Možná jsem ho tenkrát dočetl, už nevím, ale nebavil mne velmi neboť namísto očekávaného příběhu typu hrdina versus padouch a jeho banda jsem dostal jakousi FANTASMAGORII a přestřelku v počtu JEDEN KUS (jakkoli je hned v úvodu a není vlastně vůbec marná).
Po létech jsem se rozhodl, že si Město znovu přečtu. Nalákalo mě autorství Jana Fikera (aka Williama Crosnyho) a doufal jsem, že si přečtu něco podobného jako VELMI vyvedený BŮH VICHRŮ. Bohužel, Město pavouků za tímto opusem zaostává snad ve všem. Počínaje jazykovým zpracováním přes čtivost a co je nejhoršího - padouch zde nestojí za nic a svalnatý superman se tak utkává spíše sám se sebou a s toxickým prostředím Města pavouků (a to se zase docela povedlo - Crosny vymyslel místo drsnější než smirkový papír, kde fauna i flóra se absolutně neslučují s lidským bytím).
Zajímalo by mě v čem spočívá tak rozdílná kvalita MĚSTA a BOHA? Pomáhal Janovi při psaní BOHA VICHRŮ jeho starší a nadanější bratr EDUARD? Styl psaní by tomu napovídal....malá literární záhadička, která nikoho nezajímá...

05.01.2022

Jak píše pan Marlowe - velkolepý a do detailu propracovaný nápad. Možná Kapitánovo životní dílo, pomineme-li postavu Otakara Finka (nečtl jsem bohužel dosud vše), ale zároveň také nejednoduché a nepříjemné čtení.

4 13.12.2021

Tak se nám Otakar dostal zase do pěkného maléru. Našeptavače jsem četl kdysi, ve svých Finkovských začátcích a z nějakého důvodu jsem ho neřadil mezi moji Topku. Ale to jsem věru neměl dělat!
Kapitán, když psal Našeptavače, byl zřejmě ve výborné formě a knížka patří rozhodně mezi nejzábavnější finkovky. Příběh je komplikovaný tak akorát, podle mého je celá zápletka více než slušná, reálie padesátých let jsou tentokrát trochu upozaděny - szabýváme se více Otakarovým citovým životem, v knížce je mu dvacetři let a tak se není co divit. Otakar občas působí jako pěkný ňouma, ale je mu dvacetři let a jsou léta padesátá a tak se není co divit.
Čenž se smrtí a Smrt komára vedou, ale Našeptavač je stále nadprůměrně zábavné dílo, které milovníka kvalitní pokleslé literatury nemůže zklamat.

5 08.12.2021

Ačkoli mám pro pana Čecha velkou slabost, tentokrát nemůžu se zcela sesouladit s vyzněním jeho knihy. Opravdu jsou tajemné zahrady, plné tušených dějů určeny pouze dětem? Opravdu by starý muž, který do takové zahrady vejde odešel s prázdnou? Chápu tu nostalgii, chápu co tím chtěl autor říct, ale nevěřím, že by tomu tak bylo... výtvarně opět perfektní, ale lehké bodíky dolů za nevyužitý ideový potenciál...

4 02.11.2021

První díl mě v rámci batmanovských mantinelů velice pobavil a určitě si ho někdy přečtu znovu (zejména kvůli propojení s Mooreovým Kameňákem, vztahem mezi Waynem a Gordonem apod.). Je škoda, že to samé nemohu říct o druhém díle, který je vlastně ztělesněním všeho, co mi na superhrdinském mainstreamu vadí. Zde už není pouze překombinovatnost ale překombinovanost překombinovaností, vše se odehrává v měřítku celého města, které ale není možnost adekvátně popsat a zpracovat, akce ustupuje kvantu vysvětlovacích bublin. Gordonova nejednoznačnost, tak skvěle načrtnutá v prvním díle se dočkala dobře napsaného leč poněkud stereotypního rozuzlení, takže se proměnil opět v klasického klaďase bez poskrvnky. To jsou ty mantinely, já vím...
Takže pardon, další díly už beze mě. Pokud to dobře chápu, od příštího dílu podražily na 299,- a v tomto případě se jedná o nepoměr cena x kvalita.

1 07.10.2021

Naprosto vynikající! Čekal jsem tuctový matný origin, říkal jsem si, co to zase vydávají za novou řadu, dojičku peněz - Rok nula je ale pravý opak! Nedá se nic dělat, pořídím další.

4 22.09.2021

Na Paula Johnsona překvapivě unylé převyprávění dostupných informací o Ježíšově životě. Rozumějte, není to špatná kniha, chápu, že ji někdo může shledat užitečnou a důležitou. Ale PAUL JOHNSON? Brilantní a neortodoxní myslitel a glosátor! Snad přílišná pokora věřícího člověka byla důvodem, proč se držel zpátky... tam, kde pro to důvod není...

21.09.2021

Příběhy Christyho Bigse jsou pro mě čirým potěšením. Podle mě jsou z ranku toho nejlepšího, co kdy Velinský napsal. V lehčím žánru ve kterém byl v naší zemi nepřekonaným mistrem. Zde zkombinoval prvky hard boiled detektivky a science fiction, přičemž obratně a zdařile balancuje na hraně parodie obojího. To vše s radostí a dokonalou erudicí. Fikční svět, který zde stvořil a popsal, je nápaditý a tak funční, že by mu mohlo plno snaživých spisovatelů závidět. Příběhy jsou divočina, mají spád ale nejsou blbé. Vyžadují ovšem soustředěné čtení. každá figurka je pečlivě byť krátce vykreslená, témata působí navršená narychlo, ale jsou promyšlená a místy i vizionářská.
Všechny tři povídky jsou dílem Bohem obdařeného vypravěče v nejlepší formě a náladě. Smekám klobouk a zdravím tam nahoru, Kapitáne.

5 24.06.2021

"Tak se nám Filip zase zbláznil, jemnostpane. "
"A kterej? Já zmám dva. Jednoho geniálního spisovatele, který nahazuje do svých knížek zdánlivě bláznivé nápady, které ostatní spisovatele nenapadly nebo se je báli napsat. On se nebál a k jeho cti je třeba říci, že je vždycky zvládal ukočírovat ve smysluplný celek.Pro každého je v něm něco.
Druhej je citlivej pozorovatel lidí a vztahů mezi nima, ne vždycky je popíše srozumitelně nebo uspokojivě, ale je vidět, že dobře ví, o čem píše i když to vypadá na první, druhý nebo třetí pohled jako zmatený nesmysl.
Navíc oba žili v jednom těle a v jedné hlavě, možná ještě s jinejma entitama, takže se není čemu divit. Každopádně i kdyby psali jenom proto, aby neskončili ve cvokhauzu, tak pro čtenáře jedině dobře....každej z nich umřel sice mladej, ale aspoň se nedočkal, jak se ty jeho věci plněj...."

4 06.04.2021

"Co to čteš,"ptá se žena.
"Dicka."
"Je to dobrý?"
"Vypadá to spíš na průměr. Ale u něho průměr znamená, že to je vysoko nad většinou literatury co je v oběhu."
Tohle bylo na záčátku. Ke konci už jsem byl pouze nadšen. Kniha obsahuje typicky dickovská témata, ale opět zpracované svěže a neotřele (jak to dělá!?). Navíc je kniha i mile akční, ovšem dickovsky akční, což vlastně znamená, že není akční skoro vůbec. Taky je celkem vtipná, ale ovšem dickovsky, což vlastně znamená, že není vtipná skoro vůbec...atd.
Inu, pro milovníky autora lahůdka, pro ostatní... ale co - jsou-li tací, můžeme je pouze litovat...

5 29.03.2021

Pokud je kniha "proslulá" jak se píše v anotaci, tak právem. Válka je hnus, moře kruté a netečné a mezi tím, ve svěráku, postavy této knihy. Moc k nim nepřilněte, v dalším odstavci už můžou být mrtví, zmrzačení, šílení.... ještě bych připomněl, že kniha je poutavá nejen svým dějem, ale i tím, jak je psána, ten styl vybízí k přemýšlení, bere čtenáře jako partnera v této fascinující a odpuzující válečné jízdě...

1 01.03.2021

Knížku mi přinesla kamarádka, pracovnice knihovny, zřejmě chtěla otestovat, co naše děti snesou. Tak jsme večer, jako obvykle, zalehli do postelí a všechny čtyři ratolesti napjatě očekávali čtení z nové knihy. A nechtělo se nám přestat!
Pro mě byla knížka návratem do dětských let, kdy jsme se navzájem strašili horory o Červené ručičce, Chlapečkovi se zlatýma nohama a podobně. Tyhle a podobné příběhy jsou už součástí našeho folklóru, většina se jich bohužel v pubertě někde ztratí. Ale zeptejte se nějakého vrstevníka, jestli si vzpomene, čeho se jako dítě nejvíc bál!
Navíc jsem se zvrhle a královsky pobavil, protože pan Nejedlý dokáže najít tu správnou hranici mezi hrůzou a legrací (jež jsou sestry, jak věděl už filosof Ladislav Klíma).
Dcera ovšem knížku sama čte jen ve dne, v noci se bojí. Ještě podotýkám, že děti jsou bez telefonů, s omezeným přístupem k počítači, výrazně pohádkoví, odkojení Němcovou, Grimmy, Erbenem.....
Pro čtení na tábory, v kolektivu, pro dlouhé zimní večery, pro ty, kteří si dovolí bát se - nelze než doporučit, ale rodičovská kontrola a spolučetba vítána!

1 04.12.2020

Vynikající kniha pro mládež, jako kluk jsem ji hltal. Napínavá, skvěle napsaná, o ilustracích Gustava Kruma (nebo spíš Bohumila Konečného, pardon, ale to jejich styl je opravdu zaměnitelný - pouze mi připadá, že pan Krum nerad kreslil nohy resp. chodidla) snad nemusím nic dodávat.
Tohle se panu Fikerovi opravdu povedlo!

2 25.11.2020

Opravdu jedna z nejlepších Fikerovek, ale úplně jiná než většina ostatních. Je zde podáno zákulisí vzniku operetního představení, samozřejmě plné zmatků, intrik a přehmatů a do toho zasahuje fantom Ludva Láce se svou mazničkou!

1 25.11.2020

Kniha je nejvíce zajímavá archaickým (jak já říkám wallaceovským) jazykovým stylem vyprávění. Četl jsem ji kdysi v mládí a právě toto podání mě udržovalo v naději, že ji dočtu. Označil bych ji za nejlepší díl celé série, překombinovaná je opravdu skvostně! Brak zajímavý už jen tím, že je český a odehrává se v protředí anglickém.
Literární puristé, zdaleka se OCHRÁNCI vyhněte!

Pane Fikere, tohle se Vám nepovedlo. Všechny klasické propriety jsou na místě (poklad, geniální zločinec a jeho protějšek), ovšem sestavené dohromady jsou naprosto k nečtení. Nuda a utrpení.

Co si pamatuji, tak klasický rodokapsový Fiker. Skvěle rozehraný béčkový příběh, tajuplně detektivní. Tak skvěle rozehraný, že vlastně ani snad nejde ukončit - není tedy divu, že se to panu Eduardovi nijak uspokojivě nepodařilo...

1 25.11.2020

No prostě BAKLY.... no prostě ŽAMBOCH... já nevím, má ještě cenu něco dodávat... po těch tisících přečtených... ne ZHLTANÝCH stránkách... kdybych ho nečetl, nic by se nestalo, ale ježto jsem ho četl, cítím se větší silnější, rozhodnější, akčnější, neporazitelnější... aspoň tedy jsem se cítil, KDYŽ jsem to četl.... pravda, povídky mají rozdílnou úroveň, jsou snadno zaměnitelné, ale jak říká klasik: "sere pes, je to prostě ŽAMBOCH, je to prostě BAKLY..."
Líbí se mi, co už tu kdosi psal, že souborné vydání povídek ničí kšefty některým "milovníkům knih" viz zdejší bazar a ceny u kolibří edice...

3 15.06.2020

Parker je tvrďák, Parkera mám rád. Četl a oblíbil "Návrat" i "Odplatu".
"Bojuj nebo utíkej" jsem před léty viděl v Levných knihách a neznal, nekoupil, prohloupil. Jak to vypadá, k sehnání už u nás není... kdopak se odhodlá Starka znovu vydávat?