bethulda komentáře u knih
Knihu jsem si stáhla do čtečky, v půlce si jí vypůjčila v knihovně a po přečtení jsem si jí zakoupila, protože takový klenot nemůže v mé bibliotéce chybět!
Kniha je skvěle napsaná, po dobu čtení vás přenese do doby Protektorátu a dle mého je nejlepším způsobem, jak se dozvědět víc o atentátu a událostech, které ho provázely.
Kniha je napsaná pro mě nezvyklým stylem, což vůbec nevadilo, přidávalo jí to na opravdovosti a dokonale vyvolávalo tísnivou atmosféru příběhu. Naprosto doporučuji!
Je až děsivé, jak přesně dokázal Čapek vystihnout předválečnou atmosféru, myšlení lidí a jednání davu. Přesto je téma aktuální pro každou dobu a pro tu dnešní obzvlášť. Všichni by si měli Bílou nemoc alespoň jednou za život přečíst (možná proto je v četbě k maturitě :-)).
Říkám si, co mě na těch jeho knížkách vždycky tak přitahuje, když jsou vlastně všechny úplně stejné. To je podle mě to pravé umění, které Brown ovládá lépe než kdokoliv jiný. Bohužel tady jsem se musela obejít bez luštění symbolů a uměleckých děl, což mě na knížkách s Langdonem baví vždy nejvíc. Tak proto ty 3*.
Takový Saturnin. Akorát na horách. S Bongem místo Milouše. A Saturninem je osm lidí. Perfektní.
Z knihy mi nejdřív pár úryvků předčítal můj milý, posléze jsem mu knihu zabavila a už nevrátila. Uchvátil mě nápad vzít klasické pohádky nebo pohádkové bytosti a překlopit je do “reálného světa”. Příběhy jsou zajímavé, napínavé a celou knihu provází lehce ironický humor.
Mně dala kniha přesně to, co jsem si představovala. Lehký, inteligentní a místy až ironický humor. Smršť přísloví tety Kateřiny doplněné o stejně působivá životní moudra strýce Františka (II.). Nějaká velká zápletka nenastala ani v původní knize, takže v pokračování mi ani nemohla chybět. Jistěže na originál to nemá, ale dle mého to je důstojné pokračování a stejně jako první knihu si i tuto budu ráda znovu a znovu číst.
Ačkoliv je tohle klasika, vlastně se mi víc líbilo pokračování Proč bychom se nepotili, možná protože mám k horám větší vztah než k vodě. Ale obojí je samozřejmě moc příjemné čtení, které pohladí duši a rozvibruje bránici.
Byla to moje první knížka od Hartla. Čekala jsem od toho nenáročné “dovolenkové” čtení. Četlo se to skutečně samo, ovšem náročné na psychiku to bylo dost. Tolik blbých rozhodnutí, náhod a vztahů, že to je snad na jednu knížku až moc. A spousta pasáží u kterých mi přišlo, že něco takového bych taky dokázala napsat, ale přišlo by mi blbé to vydávat jako literární dílo. Zkrátka na to, jak v poslední době o Hartlovi všichni básní, jsem doufala v trochu víc. (Začala jsem Veronikou a myslím, že jsem vzhledem k ději udělala dobře.)
Kniha nezabere moc času, zato spolehlivě rozšíří obzory.
Ne tak vtipné, jako první díl, ale stále je to oddychové a pohodové čtení.
Další majstrštyk pana Macka, po “světových” knihách o Tour a Giru tentokrát 100 % česká záležitost, ale právě díky té blízkosti je kniha nejosobnější a tím možná i nejpovedenější. Krom všech jiných krásných pocitů při čtení jsem si taky poplakala, co vám budu povídat...:-)
Knihu jsem četla kvůli práci do školy. Některé myšlenky mi přišly zajímavé a převratné, u některých mi naopak přišlo, že se mi autor snaží vnutit jeho světonázor. Myslím, že o dojmu z knihy rozhodne především to, s jakým myšlenkovým nastavením se do ní pouštíte.
Když se sejde milovník historie (autor) s milovníkem historie (čtenářem), vzniká z toho dobrodružná jízda historií střední Evropy, díky které se toho dozvíte spoustu nejen o pár desítkách lidí, ale také o stavbách, obrazech a hudbě. Některé části knihy by se daly rovněž s úspěchem použít jako vtipný a neotřelý průvodce po městech v bývalém Rakousku-Uhersku. Čtení knížky byl opravdu úžasný zážitek, vřele doporučuji!
Ohromně se mi líbí myšlenka hry - souboj mladých a těch, kteří už mladí nejsou. Vřele doporučuji všem, ať už se za Loupežníka považujete sami nebo ho znáte ze svého okolí :-)
Dokonale vykreslené charaktery postav, bohužel už ne tak povedený děj. Přečteno na dovolené, kde se přečte vše, ale znovu to už číst nepotřebuji.
Čtivě napsaná, zajímavá kniha nabušená fakty (až jsem si někdy říkala, jak něco takového může autor vědět a kde to má ozdrojované). Rozšiřuje obzory a zároveň vás z ní mrazí.